Nikdy v životě nespáchala žádný zločin, přesto 99letá Holanďanka Arnie skončila s pouty na rukou v cele policejního okrsku v Nijmegenu na východě Nizozemska. Strážníci z městské části Nijmegen-Zuid se rozhodli vyhovět neobvyklému narozeninovému přání čiperné babičky.

„O Annie nám řekla její neteř,“ uvedl jeden ze strážníků ze služebny, která měla důchodkyni ve své cele. „V naší profesi dostáváme řadu neobvyklých požadavků, ale zrovna u Annie jsme si řekli, že bychom jí tohle přání chtěli splnit.“

Je pozoruhodné, že manželství bylo ve středověku i v raném novověku kladeno, po panenství a vdovství, až na poslední pomyslný stupeň hierarchie. Dívka panna byla majetkem své rodiny až do doby, kdy se se svolením otce, bratrů nebo poručníka provdala.

Manželka a matka

Manželství bylo nerozlučitelným svazkem, oba manželé byli vázáni věrností a manželka se měla starat jak o manžela, tak o dům či hospodářství. Už tzv. Břetislavův dekret ustanovil, mimo jiné, povinnost monogamie, trestání cizoložství a zakazovala týrání žen v manželství, a to pod vysokými tresty peněžními nebo pod pohrůžkou vyhnanství do Uher. Do jaké míry, to však ovlivnilo chování manželů, se neví. Bití a trestání žen bylo celkem běžným jevem a jsou známy i případy bití ze stran manželek.

Tím, že dívka po sňatku odešla z domova, se automaticky začlenila do manželovy rodiny. Získala jeho společenský status a on za ni od té doby rozhodoval. Její postavení v nové rodině bylo přesně vymezeno. Očekávala se hlavně její starost o domácnost, později o děti popřípadě o služebnictvo. Její den začínal brzy ráno a končil pozdě v noci. Vstávala jako první a poslední chodívala i spát. Samozřejmě, že se povinnosti ženy lišily podle jejího společenského postavení a podle toho, zda bydlela na vesnici či ve městě. Většinou byl jejich pohyb omezen jen na dům, ale např. ženy řemeslníků a obchodníků se podílely na prodeji výrobků jejich manželů. Chodily na trhy, prodávaly v krámech. Vesnické ženy zase obdělávaly pole, sbíraly dříví a částečně se podílely na pracích spojených se zemědělstvím. Samozřejmostí byla péče o dobytek a drůbež, výroba sýra, tvarohu a másla, pečení chleba a péče o zahrádku u domu. V období sklizně se ženy uplatňovaly při vázání snopů, hrabání a kupení sena, ale i sečení a mlácení.

Plnoprávnou manželkou se žena stala, až porodila dítě. Tím prokázala svoji plodnost a splnila svůj hlavní životní úkol. Vztah ženy k dětem byl poněkud chladnější, než je tomu dnes. Bylo to dáno hlavně vysokou úmrtností dětí a také, v mnoha případech, nízkým věkem matky. Důvodem bylo i to, že žena v té době mívala velký počet dětí. V některých případech rodila desetkrát až dvanáctkrát za život. 

Unikátní tunel pro lodní dopravu má vzniknout v severozápadní části norského hrabství Sogn og Fjordane. Tato oblast je považována za předěl mezi Severním mořem na jihu a Norským mořem na severu. V současnosti musí lodě plující ze Selje do Åheimu urazit přibližně 60 kilometrů po divokém moři. Nový tunel má měřit 1,7 kilometru tuto trasu velmi výrazně zkrátí. Stavba je důležitá také z pohledu bezpečnosti - projektanti spočítali, že za posledních 72 let zde ztroskotalo 46 lodí a zemřelo 33 námořníků.

TIP: Cesty pod povrchem země: 5 nejdelších tunelů světa

Norské úřady zvažovaly možnost překlenout úžinu klasickým průplavem. Především z ekologických důvodů ale nakonec zvítězila varianta s tunelem. Stavba vyjde norské daňové poplatníky na 2,7 miliardy norských korun (v přepočtu zhruba 8,2 miliard českých korun) a první lodě by tunelem měly plout již v roce 2029.

Z Měsíce se stává velmi žádaný cíl. Sotva Elon Musk ohlásil pilotovaný let kolem Měsíce, hlásí se o slovo i šéf Amazonu Jeff Bezos, který podniká ve vesmírných technologiích se společností Blue Origin.

Bezos chce ve spolupráci s NASA poslat kolem roku 2020 na Měsíc nejprve nepilotovaný modul Blue Moon. Po něm by měla následovat série bezpilotních misí, které připraví půdu pro mise s lidskou posádkou.

Mise Blue Moon

Blue Moon by měl přistát u jižního pólu Měsíce, který je trvale osluněn. Tam modul uskuteční vědecké experimenty, vysadí lunární rovery pro průzkum okolí a možná i dopraví na Zemi vzorky ledu z Měsíce. Modul by měl dovézt na Měsíc 4,5 tuny nákladu. Na cestu ho vypraví buď některá z raket typu New Glenn společnosti Blue Origin, nebo Space Launch System (SLS), který vyvíjí NASA.

TIP: Budoucnost vesmírných letů: Blue Origin představil obří raketu New Glenn

Kromě výzkumu bude hlavním úkolem misí společnosti Blue Moon připravit podmínky pro návrat lidí na Měsíc. Založit trvalé osídlení na Měsíci sice nebude snadné, o to lákavější je to ale cíl.

Ultrafialové lampy a další chytrá „udělátka“ zná nejspíš každý fanda seriálových detektivek. Nově by tyto pomocníky forenzních techniků mohly nahradit speciální světélkující rukavice.

TIP: Světélkující bakterie mořských hlavonožců by mohly rozsvítit noční ulice

Vědci vyvinuli rukavice s biotechnologií, které jsou vlastně „živé“. Obsahují hydrogel s geneticky vylepšenými bakteriemi E. coli. Tyto bakterie jsou geneticky naprogramovány tak, aby světélkovaly, když se dostanou do kontaktu s určitými látkami. Kriminalista přijde na místo činu, navlékne si „živé“ rukavice a vše si důkladně osahá. Světélkující rukavice by mohly nalézt využití nejen u policie, ale i v medicíně, při monitorování životního prostředí i leckde jinde.

V dnešní době stále schází mnoho orgánů pro transplantace. Jejich počet by byl daleko vyšší, kdybychom mohli orgány bezpečně zmrazit a opět rozmrazit, aniž by při tom došlo k poškození buněk.

Odborníkům teď při zmrazování nabízejí pomocnou ruku nanotechnologie. Nově vyvinuté nanočástice z oxidu železa, které jsou potažené oxidem křemičitým, lze ohřát magnetickým polem. Velkou výhodou je, že se ohřívají rychle a rovnoměrně.

Experimenty ukázaly, že se tkáň s těmito nanočásticemi ohřeje rychlostí více než 130 °C za minutu, což je desetkrát až stokrát rychleji, než u předešlých metod rozmrazování tkání.

TIP: Kde sehnat orgány na transplantace? Můžeme je vypěstovat v prasatech!

Nová metoda zatím funguje u vzorků do velikosti 50 mililitrů. Vědci doufají, že jsou na dobré cestě, a že brzy budou bezpečně zmrazovat a rozmrazovat lidské orgány.

Se závanem ledového větru dolehly k mým uším zvláštní bublavé zvuky. Jen na zlomek vteřiny, než se poryv větru zase odvrátil na jinou stranu. A znovu. Tentokrát bublání navíc doprovázelo hluboké táhlé mručení. Srdce se mi rychleji rozbušilo. Pak jsme se už konečně přehoupli přes nejvyšší dunu a já poprvé spatřila rypouše severní.

Souboje tunových kolosů

Necelých sto kilometrů jižně od San Franciska se nachází světu téměř neznámá státní rezervace Año Nuevo. Šedavé pláže, trávou a křovisky porostlé písčité duny a rozšklebená pobřežní skaliska jsou po většinu roku opanována desítkami rozličných ptačích druhů, jež tady pobývají celoročně, nebo se jen krátce zdrží během pravidelného migračního tahu směr Kanada. S úderem prosince se ovšem zdejší život zcela mění. V tu dobu se totiž na několik příštích měsíců stávají pány pláží tisíce rypoušů severních (Mirounga angustirostris), menších příbuzných známějšího rypouše sloního (Mirounga leonina).

Jeden po druhém připlouvají nejdříve samci. Ti největší mají až dvě a půl tuny a svou impozantní velikostí budí v člověku přirozený respekt, i když jen nehybně leží na písku. Natož, když se proti sobě vztyčí dva rozzuření býci a začnou do sebe bušit hrudníky hlava nehlava. Zároveň si navzájem uštědřují krvavé kousance tak dlouho, dokud se jeden ze soupeřů nedá na útěk. Rypouší souboje o dominantní postavení patří k nejkrvavějším a nejnásilnějším ve zvířecí říši a samci jsou jimi plně zaměstnáni po celou dobu pobytu na pláži. Alfa samec, který dosáhne nejvyššího postavení, si logicky nárokuje největší harém samic, a tím pádem i šanci na zplození velkého počtu mláďat. Ale ani po získání nejvyšší pozice nemá klid. Kolem jeho samic se neustále potlouká spousta méně úspěšných protivníků, kteří jej znovu a znovu vybízejí k souboji. A zatímco on s jedním z nich bojuje o udržení postavení, jiný samec se vychytrale vloudí mezi jeho družky a volání přírody je během několika vteřin učiněno zadost.

Závody v přibírání

Samice, které dosahují sotva poloviční velikosti, připlouvají ke zdejším plážím až koncem prosince. Během následujících tří až šesti dnů porodí vždy pouze jedno mládě, jež bylo počato předchozí rok. Od svých potomků se po celou dobu kojení nevzdalují a žijí jen z tukových zásob. Jedním z důvodů, proč mládě neopouští, je skutečnost, že na rozdíl od většiny matek zvířecí říše jen těžce identifikují jeho nářek. Jestliže se stane, že jsou například kvůli náhle zvýšené hladině oceánu od sebe odděleni, matka už obvykle mládě nenajde a to většinou zahyne. Může se však také stát, že jej za své přijme jiná samice a mládě zdárně odkojí. Kromě této příležitostné adoptivní výpomoci navíc kojící samice vytváří jakési sevřené skupiny, v nichž chrání malé rypouše před bojem rozvášněnými samci.

Čas vymezený pro péči o mladé je ovšem velice krátký – pouhých 25 až 28 dnů. Poté přicházejí samice rypoušů opět do říje. Během necelého měsíce tedy musí prcek přibrat z nějakých 34 kilogramů porodní váhy na neuvěřitelných 113–135 kg! Z tohoto důvodu obsahuje rypouší mateřské mléko celých 55 % tuku (pro srovnání – lidské mléko má jen 4,5 %). Některá mláďata jsou natolik vynalézavá, že se krmí u dvou, dokonce až tří samic najednou, a mohou tak za jediný měsíc dosáhnout váhy až 270 kilo! Tito malí koumáci mají mezi biology trefnou přezdívku „super párci“.

Smrtící hrátky a odložená březost

Samice tedy přicházejí do říje asi čtyři týdny po porodu. Nadchází doba páření, kdy jsou mláďata nejen zbavena dosavadní péče, ale navíc se musí mít velmi na pozoru. Rozvášnění samci jdou zaslepeně přímo „na věc“ a byla jsem svědkem toho, jak jeden obr při páření zpola zalehl nepozorného drobka. Pohled na mládě řvoucí bolestí a kymácející se ze strany na stranu v zoufalé snaze uniknout té drtící váze vůbec nebyl příjemný. Nakonec se samec přeci jen trochu pohnul a mládě honem spěchalo z jeho dosahu. Důkazem, že takové nehody nemusí mít vždy šťastný konec, byly tři mrtvolky, které na plážích ožírali krkavci.

Vzhledem k faktu, že březost trvá u rypoušů sedm měsíců a oni jsou téměř celý rok na svém samotářském migračním tahu, zůstává oplodněné vajíčko po nějakou dobu „v záloze“. Teprve za další tři měsíce se uhnízdí v děložní stěně samice a díky tomu je porod mláděte šikovně načasován opět na konec prosince příštího roku. Kdyby se totiž mládě narodilo do oceánských vod, znamenalo by to pro něj jistou smrt. Příroda si zkrátka umí poradit se sebezapeklitějším problémem.

Zpátky na moře

Rypouší matky opouští své ratolesti velmi náhle. Prostě se jednoho dne seberou a ponoří se zpět do vod oceánu. S tím, jak mizí samice, pomalu odplouvají i samci. V půlce března jsou tak na año-nuevských plážích k vidění již jen opuštěná mláďata. Ta se ve věku čtyř až šesti týdnů začínají ze své původní nadýchané černé dětské srsti přesrsťovat v nový stříbřitě lesklý kožich, aby se krátce poté mohla začít v mělkých pobřežních vodách sama učit plavat.

TIP: Záchrana rypouše severního: Pohnutá historie „mořských slonů“

Malí rypoušci jsou, asi jako každé mládě, dost zvědaví. Vody se zpočátku trochu bojí a působí v ní dost neohrabaně. Brzy ale nabudou na jistotě a cachtáním se, plaváním a potápěním tráví většinu dne. Během posledních tří týdnů v dubnu pak i oni postupně opouští zdejší písky a odplouvají do oblastí severního Washingtonu a Vancouver Islandu v kanadské Britské Kolumbii. Půlka z nich bohužel nepřežije první rok, ale ti, z nichž vyrostou dospělí rypouši, se ke svému rodnému pobřeží pravidelně vracejí. Tak jako generace rypoušů před nimi.

Pevné přichycení kanónu k trupu přinášelo několik výhod, ale také jednu výraznou nevýhodu. Kvůli tomuto typu lafetace nemohl Berge zvolit stabilizovanou zbraň a S-tank proto postrádal schopnost mířené palby za jízdy. Švédské zkušenosti s provozem centurionů nicméně ukazovaly, že osádky stejně většinou před výstřelem zastavují, aby zvýšily pravděpodobnost zásahu. Navíc Berge předpokládal, že v nejbližší budoucnosti nenastane na poli stabilizace kanónů žádný podstatný technologický pokrok.

Předchozí část: Švédský Stridsvagn 103: O zrodu jediného bezvěžového tanku rozhodla statistika

Jeden, dva, nebo tři tankisté?

Automatické nabíjení naopak tanku přineslo výhodu – snížení počtu členů osádky. Zatímco soudobé tanky zpravidla obsluhovali čtyři muži, u švédského stroje se zpočátku počítalo s pouhými dvěma: velitelem a řidičem-střelcem. Rozložení ovládacích prvků i míra automatizace dokonce teoreticky umožňovaly ovládat celý stroj jediné osobě. Pracovní zatížení takového tankisty by však dosáhlo extrémní úrovně a uvažovalo se o něm jen pro nouzové situace. Koncept zdvojení ovládacích prvků nicméně umožňoval členům osádky vzájemně se zastupovat, aniž by opustili svá pracoviště.

Velitel zaujal místo v pravé části korby, řidič-střelec v levé. Pro pozorování bojiště i zaměřování kanónu měli oba k dispozici kombinovaný periskop a binokulární optický zaměřovač se šestinásobným, desetinásobným a osmnáctinásobným zvětšením. Koncept úzké spolupráce dvoučlenné osádky prošel i praktickými zkouškami, které však ukázaly, že taková redukce počtu tankistů je přece jen příliš radikální. Zejména pro úkoly, které přímo nesouvisely s ovládáním tanku – běžná údržba, výměna poškozených pásů nebo kontrola nabíjení v bitevní vřavě – jeden člen prostě scházel. Padlo tak rozhodnutí rozšířit osádku na tři muže.

Aby nový člen maximálně přispěl k navýšení bojové hodnoty stroje, spojoval v sobě úlohu radisty a druhého řidiče. Seděl zády k čelu tanku a jeho pracoviště v zadní části korby dostalo kompletní vybavení pro řízení obrněnce. Toto řešení umožňovalo S-tanku pohybovat se vpřed i vzad stejnou rychlostí. Navíc mohl při rychlém couvání vystavovat palbě nepřítele nejsilnější čelní pancíř. V těchto chvílích úkoly radisty dočasně přebíral velitel. 

Plynová turbína  i schopnost plavby

Pohon tanku měla na starosti hned dvojice jednotek. Vícepalivový osmiválcový motor Rolls-Royce K60 o výkonu 179 kW se uplatňoval při jízdě po silnici, případně při popojíždění a otáčení tanku během míření. Plynová turbína Boeing GT502 dodávala dalších 223 kW výkonu pro jízdu vyšší rychlostí, v terénu a v boji. V extrémně náročných situacích mohl řidič využívat oba motory zároveň. Provozní zkušenosti ovšem ukázaly, že výkon turbíny pro plnohodnotný boj nedostačuje, a tak ji ve výrobě nahradil typ Caterpillar 553 o 365 kW.

Díky kombinovanému pohonu Stridsvagn 103 drží další světový primát, neboť se stal prvním tankem v historii vybaveným plynovou turbínou. Sovětský svaz turbínu použil až roku 1976 u T-80 a americký M1 Abrams vstoupil do služby ještě o čtyři roky později. Vnitřní uspořádání korby do jisté míry připomínalo izraelské obrněnce Merkava, neboť motoro-převodový prostor našel své místo v přídi. Od prostoru osádky ho oddělovala pancéřová přepážka, záď tanku zabíral zásobník munice. Plně vodotěsná korba měla šikmý čelní i zadní pancíř a kolmé boky. Na záď S-tanku konstruktéři umístili dvojici schránek na pomocné vybavení.

Střecha korby byla vodorovná s velitelskou věžičkou v pravé části a s průlezem i periskopy v levé. Pohybové ústrojí tvořila na každé straně korby čtveřice pojezdových kol, hnací kolo vpředu a napínací vzadu. Při pohledu z boku Stridsvagn 103 díky svému tvaru připomínal loď. A ne náhodou, neboť nízká hmotnost umožňovala obrněnci bez výraznějších úprav plavat. Zatímco ostatní hlavní bojové tanky musely při překračování říčních toků hledat mosty nebo brody, švédským osádkám stačilo během 20 minut rozložit nylonové plováky namontované ve složeném stavu podél střechy korby.

Zařízení dodávalo dostatečný vztlak, pohon zajišťovaly pásy, které plovoucímu tanku udělovaly rychlost asi 6 km/h. Časem se součástí výbavy stala i čelní radlice (podle některých zdrojů ji dostaly všechny stroje, dle jiných pouze jeden tank v každé četě). Ta jednak umožňovala obrněncům rychle vytvořit skryté zákopové postavení, jednak při plavbě sloužila jako vlnolam.

Modernizace pro účinnější boj

Sériová produkce S-tanku začala v roce 1967 a běžela do roku 1971. Z výrobních linek sjelo včetně prototypů a předsériových strojů 312 kusů. Ačkoliv několik zemí projevilo zájem o nákup typu, vláda vývoz nikdy nepovolila a Švédsko tak zůstalo jediným uživatelem bezvěžového tanku. Osádky si typ oblíbily právě pro jeho hlavní výhodu – nízkou siluetu, která znesnadňovala objevení a zasažení nepřítelem.

V případě napadení Švédska se počítalo s nasazením S-tanků v roli jakýchsi „protitankových snajprů“, kdy měly číhat na nepřátelské obrněnce na odvrácené straně kopců a likvidovat je palbou ze zálohy. Při budování léček v náročném švédském terénu měly osádky hojně využívat buldozerovou radlici. Po bleskovém úderu by přišel ke slovu zadní řidič, jenž by z nebezpečné oblasti tank rychle vyvezl. Právě kvůli této taktice někteří odborníci Stridsvagn 103 považují spíše za stíhač tanků než za klasický hlavní bojový tank.

Dokončení za týden

Pestrobarevný pás hvězd, plynu a prachu je spirální galaxie s katalogovým označením NGC 1055. Průměr této galaxie je asi o 15 procent větší než průměr naší Mléčné dráhy. Jelikož se na NGC 1055 díváme z boku, vypadá, jako by postrádala stočená ramena – typický znak spirálních galaxií. Na jejím vzhledu je také patrná řada nepravidelných struktur, které pravděpodobně vznikly následkem blízkého setkání se sousední galaxií. Galaxie NGC 1055 se nachází asi 55 milionů světelných let od Země a na obloze ji nalezneme v souhvězdí Velryby.