Rozloha bezmála 40 hektarů, kolem 800 obchodů, na 1 500 lidí, kteří tu pracují. Bývalý masokombinát a drůbežárna na periferii Prahy se staly místem, kde už od roku 1999 bije srdce české vietnamské komunity. Pojmenování „Sapa“ získal obří areál podle obce ležící nedaleko nejvyšší hory Vietnamu, třítisícovky Fan Si Pan. 

Práce jako priorita 

Denní tisk zakoupený ve zdejší trafice působí na našince možná trochu zvláštně – vedle obrázků českých politiků se v něm totiž objevují popisky a texty ve vietnamštině. Četbou těchto novin zahajují místní lidé den. A také ranní kávou z PET láhve, koupenou u prodavače přímo na ulici. Doplňuje se sladkou zahuštěnou kávou, která činí z nápoje kalorickou bombu. 

Ještě před začátkem pracovní doby odvedou rodiče své ratolesti do místní školky, kde se dětem věnují od devíti ráno do sedmi do večera. Pracovní nasazení vietnamských spoluobčanů je intenzivní a vyzvednout si potomky ve čtyři odpoledne nebo dřív tu nepřipadá v úvahu.

Vietnamsky i česky 

S dětmi se ve školce hovoří vietnamsky a dvakrát týdně dochází učitelka češtiny. Pro starší děti už je však čeština jazykem číslo jedna. Pracovní vytížení rodičů je tak velké, že se s ratolestmi nestíhají příliš vídat. Pak se stává, že malí Vietnamci rodný jazyk zapomenou a nedomluví se s vlastními rodiči, kteří zas neumějí česky. 

Na ty, kteří češtinu nezvládli ani za roky pobytu, lze v tržnici narazit na každém rohu, například v kadeřnictví. Ostříhání tam stojí dvě stě korun a samozřejmostí je masáž hlavy spojená s poležením na speciálním mycím lůžku. Švadlena, opravář obuvi, kosmetika – obchůdek nebo služba se nachází doslova v každé skulince gigantického prostoru. Nejvíc je tu obchodů s oblečením, laciné oděvy už ovšem v poslední době „netáhnou“ – nejčastěji dnes lidé přijíždějí kvůli potravinám. 

Letenka nebo svatba 

Centrální náměstí Sapy obklopují úřady, které zajišťují leccos – povolení k pobytu, pojištění, daňové poradenství i advokátní služby. Můžete si tu pořídit letenku do Vietnamu, ale také svatební šaty. Vlastně není důvod brány Sapy opouštět. Území žije i společensky: V jedné z větších restaurací se konají akce jako oslava vietnamského nového roku, ale především svatby. Zmíněný sál jich zažil už bezpočet a vždycky jde o bujaré události se stovkami hostů. Pohřby a chvíle duchovního rozjímání se odehrávají o pár desítek metrů dál, v buddhistické svatyni. Na její zadní stěně se nacházejí obrázky mrtvých, pod nimi vždy hoří svíčky. Dny úmrtí slaví pozůstalí stejně intenzivně jako narozeniny: Mše trvají i čtyři hodiny a vydržet klečet na polštářku vyžaduje cvik. 

Polévka versus lehké děvče

Kolem poledne se všichni přesouvají do restaurací na oběd. Nejvíc je v kurzu tradiční polévka, kterou Češi suverénně a bez obav vyslovují „fo“. Ve vietnamštině však zmíněný termín značí lehkou děvu – správné slovo zní spíš jako charakteristickým tónem zazpívané „fh“. 

Sapa měla divokou minulost – dvakrát málem shořela a léta platila za uzavřený areál, kde se děje ledacos. Dnes je všechno jinak: Případné požáry zlikviduje hasičská tatrovka, a kdyby někdo chtěl poznat „malou Hanoj“ do detailu, pravidelně se tam konají komentované prohlídky. 

Levharti obláčkoví patří mezi nejvzácnější kočkovité šelmy na světě. Zároveň se jen velmi obtížně množí v zajetí. ZOO Nashville v americkém státě Tennessee si teď ale připsalo cenný úspěch, díky němuž teď mají levharti obláčkoví lepší vyhlídky na budoucnost.

Zatím nepojmenovaný sameček je prvním levhartem obláčkovým, který se narodil po umělém oplodnění zmrazeným a opětovně rozmrazeným spermatem. Jeho narození se stalo významným milníkem ve snahách o záchranu tohoto ohroženého druhu.

Matkou mláděte je samice Tula ze ZOO Nashville, jeho otcem a dárcem zmrazeného spermatu se stal samec ze Smithsonovské národní ZOO jménem Hannibal.

TIP: Pandám se blýská na lepší časy: Už nepatří mezi kriticky ohrožené druhy

Levharti obláčkoví jsou sice ve většině zemí chránění, ale lidé je často loví kvůli krásné kožešině a nápadným špičákům, kterým je přisuzována kouzelná moc. Ve volné přírodě jich dnes přežívá méně než deset tisíc a jejich počet se neustále snižuje. Umělé oplodňování by jim mohlo pomoct.

Moherské útesy se nacházejí na západním pobřeží Irska a jsou považovány za nejkrásnější pobřežní úsek v západní Evropě. V místě nazvaném Hag's Head se hrana útesů zvedá 120 metrů nad hladinu oceánu a maximální výšky 214 metrů dosahuje o osm kilometrů dál, poblíž O'Brienovy věže. Z této kamenné stavby je možné za jasného počasí jako na dlani vidět například deset kilometrů vzdálené Aranské ostrovy nebo kopce a údolí národního parku Connemara, který je odtud šedesát kilometrů daleko.

TIP: Ekvádorská příroda na rozhraní aneb Ráj s ropnými vrty

Útesy jsou složené převážně z břidlice a pískovce přičemž ty nejstarší skály najdete u úpatí celého útvaru. Na útesech žije i velké množství živočichů, především ptáků, jejichž počty jsou odhadovány na zhruba 30 000 a reprezentují asi 20 různých druhů. Jedněmi z nejvýraznějších jsou papuchalci ploskozobí, kteří ve velkých koloniích obývají izolované části útesu a malý Kozí ostrov (Goat Island). Kromě nich tady žijí například také racci, alkouni, kormoráni nebo krkavci.

Trend vývoje v tomto období udávala anglosaská oblast. Zrušení základních právních a ekonomických překážek volného tiskového podnikání v Anglii se odrazilo zvýšením počtu novinových titulů z 500 na počátku 19. století na více než 2 600 v roce 1850. Ještě rychleji se rozvíjel tisk v USA – z 260 titulů v roce 1810 na 4 500 po polovině století.

Publikum se rozšiřuje

Noviny se mohly obracet na nevyčerpatelné zdroje nových čtenářských skupin v rychle rostoucích městech, které průmyslová revoluce vybavila nezbytnou kvalifikací. Ve střední Evropě se podíl gramotného obyvatelstva zvýšil z 10 % v roce 1770 na 25 % v roce 1830. V Anglii v roce 1835 získávalo alespoň elementární vzdělání 83 % všech dětí a celková úroveň gramotnosti dosáhla 60 %.

Zájem o populární literaturu, patrný již koncem 18. století, získal dodatečný impuls s nástupem lidových a „šestákových“ románů vydávaných v masových nákladech a stále častěji ve formě seriálů. Kolem poloviny století vycházely populární romány v Anglii nákladem až 100 000 výtisků. Ve všech zemích se rychle rozvíjely nové knihovny a čtenářské spolky. Potenciální publikum novin se ze všech těchto důvodů rozšiřovalo a poskytovalo solidní záruku komerční úspěšnosti tiskového podnikání.

Dříve než denní tisk se však nové příležitosti chopily nedělníky. Pro lidového čtenáře byl nedělní tisk cenově dostupnější a týdenní periodicita lépe vystihovala skutečné časové možnosti i zvyklosti čtenářů. Náklad nedělního tisku a populárních rodinných týdeníků si proto udržoval předstih před výší nákladu deníků a jeho obsah z velké míry určoval vývoj čtenářského vkusu a zálib.  Většina nedělních listů se soustřeďovala se na zábavný materiál, místní klepy, populárně naučnou tematiku apod. Ohlas tohoto pojetí pak zpětně ovlivňoval obsahové zaměření vznikajícího masového denního tisku.

Na vlně průmyslové revoluce

Pod vlivem průmyslové revoluce se dala do pohybu technika tisku, výroba tiskařských barev a papíru. Od dvacátých let 19. století pak technický rozvoj dokonce předbíhal aktuální potřeby jednotlivých listů. Königův rychlolis poháněný parním strojem produkoval v roce 1820 zhruba 1 500 výtisků za hodinu, po vylepšení se jeho výkon zvedl na 5 000 výtisků za hodinu v roce 1827 a další zdokonalení přinesl v roce 1831 dvouobrátkový lis francouzského vynálezce Gaveauxe. První americké listy s masovými náklady využívaly koncem třicátých let Königových rychlolisů upravených Napierem a zvětšených Hoem, který v roce 1846 představil první rotačku, schopnou produkovat 20 000 archů novin za hodinu.

Zdokonalila se rovněž metoda přísunu papíru do tiskařských strojů a rozvíjelo se i technické řešení novinové sazby. Obdobnou revolucí procházela výroba papíru, která se navíc promítala snížením ceny. Nástup železnice a rychlé rozšiřování železniční sítě umožnilo snadnou a levnou dopravu novin z jednotlivých metropolí do dalších oblastí země a venkovský tisk se musel začít vyrovnávat s konkurencí zavedených listů z hlavních měst. Rychle se zlepšovaly i možnosti komunikace a předávání zpráv.

Otázka je složitější, než se zdá. To, jak vyhodnotíme „barevný vzhled“ nějakého tělesa, totiž nezávisí jen na jeho objektivně popsatelných spektrálních vlastnostech, ale také na fyziologických vlastnostech lidského oka (jež mohou být značně individuální) a rovněž na životní zkušenosti daného pozorovatele. Ostatně, barevné vnímání světa je i terčem některých přiléhavých vtipů: Tam, kde ženy rozlišují lososovou či levandulovou, vidí muži jednoduše růžovou a fialovou. 

V případě naší hvězdy je však situace o něco jednodušší. Sluneční záření lze popsat v prvním přiblížení jako záření idealizovaného tělesa, jež se matematicky vyjadřuje pomocí Planckova zákona. Ten popisuje rozložení energie ve spektru pro tělesa zářící tepelným zářením a je jedinečnou funkcí teploty tělesa. Navíc jde o funkci s jedním maximem, jež se podle teploty též posouvá: Teplejší objekty mají maximum vyzařování spíš v modré oblasti spektra, zatímco maximum záření chladnějších těles se posouvá do oblasti červené. 

Slunce s povrchovou teplotou 6 000 K má vyzařovací maximum kolem 550 nm, tedy ve žlutozelené oblasti barevného vnímání. Vzhledem k planckovské křivce, která je nesymetrická, však naše hvězda celkově víc září v „červenější“ oblasti než v „modřejší“, což by odpovídalo vyzařovacímu maximu. Navíc modré světlo účinněji rozptyluje zemská atmosféra. Ve výsledku tedy vzhled sluneční koule hodnotíme jako žlutý.

Alla je nejstarším stále pracujícím chirurgem na světě a za 67 let praxe údajně provedla přes deset tisíc operací – dosud si však drží pomyslný čistý štít a „na stole“ jí nikdo nezemřel. V současnosti je zaměstnankyní městské nemocnice v Rjazani a odchod do důchodu prý ještě neplánuje.

„Má práce mě baví a hlavně mi dává opojný pocit vítězství. Za svou kariéru jsem zachránila život mnoha lidem, které ostatní odmítali operovat. Já jsem se naopak nebála a i díky tomu jsou dodnes mezi námi,“ vysvětluje vitální žena svůj zápal pro řemeslo. Na otázky ohledně dlouhověkosti přitom odpovídá s úsměvem, že žádný lék proti stárnutí nevynalezla: „Jím, co chci, hodně se směju a sem tam si také popláču. To je všechno.“

Kolem císařovny Sissi koluje množství mýtů. Ke vzniku mnohých sama přispěla již za svého života svým nekonvenčním chováním. Ovšem mnohem více jich přinesla doba pozdější, která objevila tu zázračnou možnost komercializace zavražděné císařovny.

Poté co se Britové v referendu vyjádřili pro vystoupení z Evropské unie, padla na jejich zemi ekonomická nejistota, která by mohla odradit nejen lokální, ale hlavně zahraniční investory. Londýnský magistrát se však rozhodl rozptýlit opar pochybností a loni v listopadu schválil stavbu odvážného mrakodrapu 1 Undershaft, který se po dokončení stane druhou nejvyšší budovou britské metropole a také jednou z dominant celé západní Evropy.

TIP: Život v nejdražším městě světa: Londýn za všechny peníze

O prostory ve výškové stavbě už projevila zájem řada společností a podle člena schvalovací komise Chrise Haywarda tím „investoři vyjadřují svou víru v Londýn jakožto globální město i po rozhodnutí vystoupit z EU“. Budoucí 1 Undershaft prý také sehraje významnou roli v potvrzení statusu metropole coby jednoho z předních světových finančních center.

Letadla v ohrožení

Za návrhem budovy stojí společnost Eric Parry Architects: Původně měla být stavba s výškou přes 309 metrů srovnatelná s konkurenčním a v současnosti nejvyšším mrakodrapem Londýna nesoucím název The Shard (viz Malý obr). Nakonec se však od plánu muselo upustit, protože by 1 Undershaft zasahoval do letového koridoru londýnského letiště. Každé ze 73 plánovaných pater se proto snížilo o 5 centimetrů a jistých změn doznal i návrh přízemí – schválená výška se tak zastavila na 289,9 metrech.  

Stavbu zajistí singapurská společnost Aroland Holdings. Ještě než se však do vzduchu zvedne první konstrukce, bude muset novému obrovi ustoupit stávající mrakodrap St. Helen’s (známý i jako Aviva Tower). Jeho demolice podle odhadů potrvá 18 měsíců a 1 Undershaft pak na jeho místě vyroste v následujících třech až čtyřech letech. Na vyčíslení finálních nákladů je přitom podle stavbařů ještě brzy. 

Prostor pro všechny 

Hotový 1 Undershaft nabídne londýnským firmám k pronájmu 130 000 m² kancelářského prostoru a dalších 2 000 m² obchodní plochy. Rázně tak promluví do budoucnosti Londýna, v níž bude podle předpovědí během příštích 30 let potřeba vytvořit místo pro 50 tisíc nových pracovníků. 

Součástí mrakodrapu se stane také nejvýše položená restaurace ve městě a řadu návštěvníků jistě přiláká i bezplatná rozhledna. Museum of London dále vyjednává s architekty o možnosti umístit do horních podlaží umělecké expozice či interaktivní výukové prostory pro školy. 

Vědci z Kalifornského technologického institutu Caltech v Pasadeně Chad Trujillo a Scott Shepherd publikovali v roce 2014 domněnku, že oběžné dráhy mnoha transneptunických těles naznačují existenci doposud neznámého společného „řídícího“ objektu, velkého zhruba jako Neptun.

Hledání tajemné Devítky

Na objasnění této záhady začali následně pracovat další vědci, mimo jiné i Konstantin Batygin a Mike Brown z Kalifornského technologického institutu. Dvojici posledně jmenovaných vědců se v loňském roce podařilo do jisté míry potvrdit předpoklady svých kolegů Trujilla a Shepherda.

Oba astronomové vycházeli z faktu, že dráhy šesti planetek za Neptunem jsou trochu deformované. Tedy že jejich dráha neodpovídá Keplerovým zákonům. Vysvětlením těchto odchylek má podle nich být právě doposud neznámá planeta.

TIP: Další planeta ve Sluneční soustavě? Historie a současnost hledání Planety X

Na základě počítačových simulací vědci odhadli, že tato tajemná planeta by mohla být až 10× hmotnější než Země, s poloměrem zhruba 3× větším. Měla by obíhat kolem Slunce po velmi protáhlé dráze, na které by se k němu přibližovala na vzdálenost 200 astronomických jednotek (AU), což je sedmkrát dál než Neptun, a nejvzdálenější bod její dráhy byl vypočítán na 1200 AU.

V každém případě je prozatím existence planety Devět pouze hypotetická – nikdo ji nikdy neviděl, nevyfotografoval ani nezměřil. Změnit se to pokouší nový projekt NASA a Kalifornské univerzity v Berkeley.

Jehla v kupce sena

Zájemcům z řad amatérských pozorovatelů vědci dají k dispozici snímky pořízené infračervenou družicí WISE. Tato družice sleduje tepelné záření těles, a protože planety jsou vždy o něco teplejší než okolní meziplanetární prostor, pokud by v té oblasti nějaká neznámá velká planeta byla, zřejmě by ji družice objevila. Snímků je ale obrovské množství a NASA tak volá ke spolupráci armádu amatérských hledačů.

TIP: Pátrání po neviditelných světech: Kdy najdeme Planetu X?

Podobný postup se vědcům již v minulosti několikrát osvědčil. Na spolupráci veřejnosti stojí například projekty distribuovaných výpočtů jako je Einstein@Home nebo SETI@HOME. Před dvěma lety zase australští dobrovolníci objevili pět neznámých supernov a také zvláštní druh proměnné hvězdy. Během nedávné mise sondy Rosetty využívala veřejnost také evropská agentura ESA. Doufejme, že podobně úspěšná bude i spolupráce při pátrání po tajemné „Devítce“.