Francouzské osvícenství vtrhlo do Evropy jako smršť a pouhou silou lidské myšlenky přetvořilo celou západní civilizaci. Ruku v ruce se změnou dosavadního vnímání světa přišel též požadavek na radikální transformaci vzdělávání.

Experiment Náhoda je v podstatě velmi jednoduchý: Pomocí speciálního stroje zkoumá, zda můžeme pouhou silou myšlenky působit na hrací kostku tak, aby při hodu padla šestka. „Jedná se o otázku, jestli existuje možnost psychicky ovlivňovat předměty – konkrétně zda lidé dokážou ovlivnit hod kostkou ve velkém statistickém vzorku,“ vysvětluje vedoucí projektu Ivan Sobička. 

Designér Petr Bakoš zkonstruoval kvůli zmíněnému experimentu pozoruhodný stroj – vrhač kostek vysoký téměř tři metry. Kostku uvnitř přitom vyvážili a zkontrolovali odborníci z Las Vegas. Princip zařízení vysvětluje tvůrce elektronického vybavení Petr Kospach: „Stroj musí především umět vrhat kostku. Obsahuje kompresor, zásobník stlačeného vzduchu a elektromagnetický ventil. Jakmile počítač řekne, že má přístroj kostku vrhnout, pustí se stlačený vzduch do trysky, kostka vzlétne a dopadne na jednu ze stran.“  

Hod kostky se ovládá speciálním tlačítkem a výslednou hodnotu pokaždé snímá kamera. Lidskou ruku stroj nahrazuje proto, aby se vyloučily podvody. Kouzelníci a iluzionisté by mohli vyprávět, jak snadné je hodit několik šestek za sebou…

Paradoxní výsledky 

Experiment Náhoda odstartoval loni 1. listopadu v Národní technické knihovně. Každý účastník měl 12 hodů – čím víc šestek mu padlo, tím byl úspěšnější a mohl získat dárek. Dosavadní rekord si připsal Marián Žabka, který se podle svých slov zabývá lidským myšlením. Z celkových 12 pokusů hodil šestku sedmkrát. 

Stroj se pak z knihovny stěhoval ještě do několika obchodních domů, ale žádné výjimečné počty šestek už nepadly. Podle organizátorů se za dva týdny uskutečnilo celkem 15 998 hodů, nicméně šestka představovala paradoxně nejméně četný výsledek. Nejčastěji padala jednička. Žádný vliv psychického působení se tedy prokázat nepodařilo.

Nejednoznačné velké finále 

Protože se však během pokusu našli rekordmani s nadprůměrným počtem šestek i lidé, kteří se domnívají, že mají paranormální schopnosti, uskutečnilo se ještě velké finále. Každý z jedenáctky vybraných měl 72 hodů: Prvních 36 se odehrávalo v místnosti, kde byli přítomni pouze tito lidé, stroj a kontrolní kamera. Ve druhé místnosti přístroj chyběl, zato tam svítilo červené světlo, které mělo podpořit koncentraci společně s klapkami na očích a meditační hudbou ve sluchátkách. Žádný „extrém“ se ovšem nedostavil – maximální celkový počet šestek dosáhl u jednoho z účastníků osmnácti. 

Jakmile se ale všechny hody sečetly, zjistilo se, že velké finále nakonec skutečně ovládla šestka. A v části experimentu, jež se odehrála přímo u stroje, dokonce její počty vybočily z normy. Z 396 hodů padla 82krát, zatímco statisticky mělo jít pouze o 66 případů. Jak dodává Ivan Sobička: „Šestka tady vystupuje z běžné úrovně náhody. Pro ověření výsledku by ovšem bylo třeba celý pokus opakovat.“ 

Experiment každopádně nekončí: Stroj čeká na další vyzyvatele, a kdo ví – možná se vliv lidské psychiky na náhodné procesy v budoucnu prokáže právě ve zmíněném pokusu. 

Americká agentura NASA připravuje misi, která vypraví sondu ke Slunci. K naší mateřské hvězdě by se měla sonda Solar Probe Plus přiblížit na vzdálenost pouhých 4 milionů kilometrů. Pro srovnání, planeta Merkur obíhá Slunce v průměrné vzdálenosti 57,9 milionu kilometrů.

Pro NASA to bude první mise, která směřuje přímo ke Slunci. Eric Christian, vědec z Goddardova kosmického střediska NASA, přiznává, že se nemohou dostat až na samotný povrch Slunce. Měli by se ale dostat natolik blízko, aby bylo možné nalézt odpovědi na tři důležité otázky.

Záhady našeho Slunce

Badatelé doufají, že se konečně dozvíme, proč je povrch Slunce, takzvaná fotosféra, chladnější nežli atmosféra Slunce, čili korona. Na povrchu Slunce je asi 5 500 °C, kdežto teplota v atmosféře se pohybuje kolem 2 milionů °C.

Měli bychom se také dozvědět, co urychluje částice slunečního větru. Sluneční vítr známe dobře, ale mechanismus, který jej pohání, nám stále není jasný

Kromě toho vědce zajímá, proč Slunce občas vyzáří solární částice s vysokou energií, které jsou nebezpečné pro nechráněné kosmické lodě a astronauty.

TIP: Fascinující obrazy Slunce: Solar Dynamics Observatory slaví 5 let

To všechno by měla zjistit sonda Solar Probe Plus, která vyrazí na cestu v roce 2018. Sondu by měl chránit 11,4 centimetrový štít z uhlíkového kompozitu. Ten by měl vydržet teplotu 1 370 °C, která tam sondu čeká.

Neandertálci vymřeli před zhruba 40 tisíci lety, velmi pravděpodobně naším přičiněním. Přesto stále ještě působí na naše geny, prostřednictvím DNA, která od nich pochází.

Vědci detailně analyzovali DNA 214 Američanů evropského původu. Výsledky pak porovnali s DNA neandertálců, kterou jsme přečetli už v roce 2008. Ukázalo se, že sekvence původem od neandertálců jsou v řadě případů stále ještě aktivní. Vědci identifikovali celkem 52 různých typů lidské tkáně, kde nás poznamenali neandertálci.

TIP: Před 30 tisíci lety jsme se křížili s neandertálci. Jejich geny ale postupně mizí

Někdy je působení sekvencí neandertálců spíše pozitivní, jindy negativní. Některé ovlivňují rozvoj různých onemocnění, jiné souvisejí třeba s tělesnou výškou a další mají co dělat s prací imunitního systému. 

Jestli se chcete naučit hrát stolní tenis, možná by s tím mohl pomoci robotický trenér ping-pongu Forpheus.

Robot vyvinutý japonskou společností Omron Corp. je natolik schopným učitelem ping-pongu, že se ocitl v Guinnessových světových rekordech. Zápis si Forpheus zasloužil za unikátní umělou inteligenci a kvalitu výuky.

Forpheus při výuce využívá vizuální a pohybové senzory. Míček sleduje kamerami s rychlostí záznamu 80 snímků za sekundu.

TIP: Robot se učí zacházet se stavebnicí LEGO pozorováním lidského učitele

Tvůrci robota z Omron Corp. podle svých slov zamýšleli nejen postavit trenéra ping-pongu, ale také celkově zlepšit vztah mezi lidmi a roboty tím, že si lidé a roboti vlastně prohodí role.

Většina květin láká opylující hmyz na sladký, voňavý nektar. O orchidejích je známo, že vábí hmyzí samečky na květ napodobující tvar těla samiček. Stejnou taktiku ovšem využívá také jihoafrická rostlina s latinským názvem Gorteria diffusa. Tato oranžová kytka má některé z okvětních plátků zbarvené tak, že z dálky připomínají sedící mouchu. Samečci dlouhososek pak přilétají s nadějí na spáření a zatímco se snaží o spojení s domnělou samičkou, opylují květ.

TIP: Smrt ve žlutém hávu aneb Nebezpečné dobrodružství opylování

Tyto květiny pak mají větší šanci na rozmnožení, protože samečci dlouhososek rychle přelétají z jedné květiny na druhou a neúnavně hledají „tu pravou“. Touha po páření je pohání víc než pouhá chuť na nektar, takže na svých nožkách roznesou velké množství pylu. Podle novozélandské botaničky Anne Gaskettové z University of Auckland přinesla nová studie dosud chybějící informace o tom, jak se z běžné nektarové návnady vyvinula návnada sexuální a jak mohou rostliny těžit z obou těchto strategií.

Předchozí část: Chaviva Reiková: Nejslavnější židovská odbojářka byla popravena před 73 lety

Operace AMSTERDAM byla zahájena 14. září 1944, kdy z letiště Campo Cassale u Brindisi odletěli Ja´akov, Reisz a Chermeš společně s dalším tříčlenným čs. desantem COURIER 5. Trojice židovských parašutistů seskočila krátce po půlnoci na 15. září vinou navigační odchylky na jiném než určeném místě a dopadla v lese dva kilometry severně od Turčianských Kľačian na pravém břehu Váhu.

Přistání na Slovensku

Chaviva Reiková přiletěla na povstalecké letiště Tri duby o dva dny později, 17. září, v jedné ze dvou amerických létajících pevností B-17G, přivážejících kromě osmi tun zbraní také šest členů americké vojenské mise z Úřadu strategických služeb (Office of Strategic Service, OSS). Po více než čtyřech letech se tak vrátila do míst svého dětství a mládí v Bánské Bystrici. Ubytovala se v prvním poschodí hotelu Národní dům, kde netrpělivě očekávala zprávy od svých druhů. Rozhodně však nezahálela a vysílačkou výsadku COURIER 5, který mezitím dorazil do Bánské Bystrice, navázala rádiové spojení se základnou v Bari.

Také vyhledala vedoucí a členy místní odbočky organizace Hašomer Hacair, s nimiž jí spojovala dlouholetá předválečná spolupráce. Společně rokovali o pomoci tisícům židovských utečenců, kteří přicházeli na osvobozené povstalecké území. Osm dní po seskoku, po náročném přechodu Malé a Velké Fatry a Nízkých Tater, dorazili tři členové desantu AMSTERDAM konečně 23. září do Banské Bystrice a o den později se setkali s Chavivou, která je informovala o stávající situaci.

Zatímco Cvi Ben Ja´akov začal s její pomocí plnit zpravodajské a vojenské úkoly podle původního zadání skupiny (záchrana spojeneckých letců a vojáků, uprchlých ze zajetí), Reisz s Chermešem se připravovali k odchodu do Maďarska, ale pod dojmem událostí v tomto Hitlerově satelitu (převrat a nastolení vlády fašistických Šípových křížů) se rozhodli zůstat a shromažďovat údaje o vojenské, politické a hospodářské situaci na Slovensku. Chaviva Reiková nadále organizovala pomoc slovenským Židům, především starým a sociálně slabším osobám.

Ve spolupráci s členy banskobystrického Hašomeru založila výbor, sídlící v budově bývalé židovské lidové školy, který shromažďoval a rozděloval finanční podporu, sháněl pracovní možnosti apod. Dne 7. října 1944 přistál na letišti Tri duby (s druhou části americké vojenské mise OSS) pátý židovský „šlichim“ Aba Berdičev, přivážející svým druhům novou vysílačku a baterie. Původně měl i on plnit samostatné zpravodajské úkoly v Maďarsku jako další člen paraskupiny AMSTERDAM, ale nakonec se na Slovensku připojil k britské vojenské misi (operace WINDPROOF) a sdílel s ní osud až do tragického konce (popraven v Mauthausenu 26. ledna 1945).

Přepadeni protipartyzánským komandem

V druhé polovině října již bylo zřejmé, že povstání je odsouzeno k porážce. Povstalecká armáda ustupovala pod sílícím tlakem německých jednotek do hor. Také příslušníci desantu AMSTERDAM museli 26. října 1944 opustit Banskou Bystrici. Společně s nimi odešlo zhruba 40 židovských dobrovolníků, které Chaviva a její druhové vycvičili pro partyzánský způsob boje. Dorazili na Pohronský Bukovec, kde zamýšleli zřídit provizorní polní tábor, jenž měl sloužit dalším uprchlým Židům.

Dne 31. října ráno však základnu nečekaně přepadlo německé protipartyzánské komando. Příslušníci skupiny se rozprchli do okolí, ale během dne byli téměř všichni dopadeni, včetně tří členů AMSTERDAMU – jediný Chajim Chermeš unikl. Zajaté parašutisty oddělili od ostatních zadržených a převezli do vězení krajského soudu v Banské Bystrici, již obsazené německým vojskem.

Během výslechů na gestapu, často za použití fyzického násilí, byla Chaviva Reiková označena za nebezpečnou židovskou agentku. Bránu věznice banskobystrického soudu opustila 20. listopadu 1944, kdy ji oficiálně „propustili“ na svobodu, ve skutečnosti ji téhož dne nacisté odvezli i s Rafaelem Reiszem do Kremničky a tam v protitankovém příkopu oba zastřelili. Cvi Ben Ja´akov byl zastřelen o měsíc později, 29. prosince 1944, zřejmě v okolí obce Kováčová u Banské Bystrice.

Pohřbena s vojenskými  poctami

Tělesné ostatky Chavivy Reikové a Rafaela Reisze byly nalezeny při exhumaci masového hrobu 250 zavražděných slovenských Židů u Kremničky v dubnu 1945 a převezeny do Prahy na britské válečné oddělení Olšanského hřbitova. Po mnoha urgencích izraelské vlády povolily československé úřady 8. září 1952 jejich převoz do Izraele. O tři dny později byly s vojenskými poctami pochovány na vojenském hřbitově na hoře Herzl v Jeruzalémě vedle ostatních padlých židovských parašutistů a bojovníků Hagany.

Symbolické náhrobky zde mají i Ja´akov s Berdičevem. V součastnosti nese jméno Chavivy Reikové kibuc Lehavot Chaviva, vzdělávací středisko židovsko-arabského centra pro mírové programy The Givat Haviva, Dům Chavivy v kibucu Maanit, nebo celá řada ulic v izraelských, kanadských a amerických městech. Od roku 1994 se také uděluje německá mírová cena Haviva Reik – Friedenspreis. Na Slovensku ji v roce 1964 posmrtně vyznamenali pamětní medailí Slovenského národního povstání a v roce 1990 se stala čestnou občanskou Banské Bystrice in memoriam.

Ještě během letošního roku by měly začít fyzické a psychické testy obou potenciálních astronautů (jejich jména SpaceX nezveřejnila) a také počáteční fáze jejich tréninku. Let samotný by měl v ideálním případě proběhnout ještě ke konci roku 2018. Kosmická loď Crew Dragon by zřejmě měla letět v autonomním režimu, astronauti by tedy nemuseli podstoupit složitý pilotní výcvik, budou opravdu pouze obyčejnými turisty. K Měsíci je ponese nosná raketa Falcon Heavy. 

„Stejně jako astronauti mise Apollo i tito lidé budou cestovat do vesmíru a ponesou si naději a sny celého lidstva, poháněni univerzálním lidským duchem objevitelství,“ oznámila ve svém nejnovějším prohlášení společnost SpaceX.

Recyklace a třídění odpadu představují v ostrovní zemi zásadní téma, a proto není divu, že hrají roli i v přípravách na nadcházející olympijské hry v Tokiu: Organizátoři nedávno oznámili, že k výrobě medailí využijí výhradně kovy získané z obvodů vyřazených chytrých telefonů a dalších zařízení. Od dubna se proto budou v řadě obchodů a na veřejných místech nacházet speciální boxy, kam budou moct Japonci odložit vysloužilou elektroniku, jež se pak zpracuje na „dobrou věc“.

Podle propočtů pořadatelů bude nutné takto vytěžit zhruba osm tun drahých kovů: K získání gramu zlata je přitom zapotřebí až čtyřicet chytrých telefonů.