Za začátek vytváření bajkalské propadliny a jejího zaplňování vodou považuje většina vědců konec paleocénu a raný neocén, celkový věk jezera je tak odhadován na 25 milionů let. Takhle krásu jezera všech jezer zachytil letos v březnu ruský fotograf Anton Petrus

Někteří lidé vnímají tak, že jim při tom splývají vjemy dvou anebo i více různých smyslů. Takový stav se nazývá synestézie a může mít mnoho podob. Mezi nejznámější patří vnímání písmen nebo čísel, které zároveň vyvolává vjem barev anebo vnímání hudby či zvuků, které vyvolá vjem barev.

Odborníci se donedávna domnívali, že synestézie je dost vzácný stav, který bývá vlastní výjimečným osobnostem, jako jsou různí géniové nebo umělci. Ostatní lidé mohou prožívat podobné stavy jen s pomocí některých psychedelických látek.

Nedávné experimenty ale ukázaly, že více než pětina pokusných osob je schopna vnímat ve své mysli zvuky, když pozorují vhodně uspořádané záblesky na obrazovce. Tato mírná forma synestézie je podle všeho mezi lidmi běžná.

TIP: Jak upoutat pozornost řidičů? Akčnějšími dopravními značkami!

Ve svém životě se často setkáváme se situacemi, v nichž se spojuje pohyb se zvukem. Synestézie tohoto typu proto může být užitečná.

Předmětem zájmu vědců z Univerzity Notre Dame se stala těsná dvojhvězdu FO Aquarii ze souhvězdí Vodnáře, která je od nás vzdálená asi 500 světlených let. Je to takzvaný kataklyzmický proměnný systém, který tvoří hvězda běžné velikosti a bílý trpaslík. Bílý trpaslík přitom hvězdě krade její hmotu.

Záhadný polar

Systémy jako FO Aquarii se nazývají polary. To jsou kataklyzmické proměnné dvojhvězdy s bílým trpaslíkem, jehož magnetické pole je natolik extrémní, že zasahuje do proudění hmoty z hvězdného partnera. Magnetické pole zabraňuje vzniku jinak obvyklého akrečního disku a hmota proudí na trpaslíka podél siločar magnetického pole. Dopadající materiál vyvolává záblesky v rentgenové i viditelné oblasti záření.

Tento systém po dobu tří měsíců pozoroval teleskop Kepler a pak se zase věnoval jiným objektům. Když se Kepler po čase vrátil k pozorování FO Aquarii, tak se ukázalo, že systém mnohem méně září.

TIP: Jako hvězdný diamant: Nejstudenější bílý trpaslík má diamantové srdce

Pro vědce je to záhada. Snad to souvisí s tím, že druhá hvězda přestala trpaslíkovi dodávat materiál, není ale jasné proč. V současné době se FO Aquarii opět zjasňuje, jde to ale pomalu. Badatelé nic podobného ještě neviděli a doufají, že se v budoucnu dozvědí víc.

Jako projímadlo doporučoval čemeřici již Hippokrates a během obležení Kirrha v 585 př. n. l.  byla tato rostlina údajně použita Řeky k otrávení vody. Obránci města byli následně tak oslabeni průjmem, že nebyli schopni bojovat. Nejspíše kvůli předávkování čemeřicí zemřel Alexandr Veliký.

Znalosti o použití čemeřice převzal také starověký Řím a do zapomnění neupadla ani ve středověku. Tehdy  se věřilo, že vykuřování čemeřicí pomáhá lidem posedlým duchy a též zbavovalo člověka melancholie - stačilo nosit u sebe kořen zabalený v kousku bílého plátna. Kořen rozdrcený na prášek byl zase prostředkem lidové magie. Kdo jej sypal před sebou, mohl se dostat zcela nepozorován, kam chtěl. Rozdrcený sušený kořen smíchaný s česnekem a sirným květem se zas používal jako "Faustovo kuřidlo". Když bylo kuřidlo nasypáno na žhavé dřevěné uhlí, a navíc byl úkon provázen pronášením tajných formulí, bylo možné si podmanit zlé duchy.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně aneb Požáry lesa a krajiny

Čemeřice mají v zemi krátký ztloustlý oddenek. Z oddenku vyrůstají buď olistěné stonky, na jejichž vrcholu je pupen, ze kterého příští rok vyrůstá květenství, nebo jednotlivé listy a květy. Květy jsou velké s nápadnými kališními lístky. Korunní lístky jsou přeměněné ve vakovité medníky. Květy jsou proterogynické, tedy nejprve dozrávají pestíky, které se ohýbají směrem nad medníky. Po opylení se vracejí do původní polohy ve středu květu a uvolňují místo postupně dozrávajícím prašníkům. U skloněných květů, pokud nebyly zatím blizny opyleny, může v tomto období docházet k samoopylení. Jinak je opylují včely a čmeláci.

Čemeřice východní (Helleborus orientalis)

Značně proměnlivý druh, který dal základ v zahradách pěstovaným okrasným čemeřicím, jež jsou také nazývány čemeřice zahradní (H. hybridus). Pěstované rostliny mají květy zelené, mléčné až tmavě purpurové, často skvrnité. Vzácně se pěstují také čemeřice plnokvěté.

Velikost: 40 cm
Doba květu: duben, květen podle nadmořské výšky
Květ: bílý, na Kavkaze purpurový nebo tečkovaný
Pěstování: snadné, polostín, živinami bohatá půda
Rozšíření: Balkán, severní Turecko, Kavkaz

Čemeřice tibetská (Helleborus thibetanus)

Od všech druhů čemeřic se liší tím, že v květu jsou pouze dva měchýřky. Jemná rostlina, která brzy na jaře raší a počátkem léta zatahuje.

Velikost: 30 cm
Doba květu: březen
Květ: růžový, vzácně bílý 
Pěstování: snadné ve stínu a humózní půdě
Rozšíření: střední Čína

Čemeřice měchýřkatá (Helleborus vesicariusú

Druh nápadný především velkými nafouknutými měchýřky, které chrání vyvíjející se semena před úpalem.

Velikost: 50 cm
Doba květu: březen–duben 
Květ: zvonkovitý, zelený s purpurovým lemem
Pěstování: u nás obtížně, vhodná do skalničkových skleníků
Rozšíření: hranice Turecka a Sýrie

Střípky o čemeřicích

Jednotlivé druhy čemeřic byly pěstovány ve středověkých klášterech, ze kterých zřejmě zplaňovaly do přírody. Z roku 1728 pochází záznam o zplanění čemeřic v okolí města Ulm v Německu. Proto původní areál některých druhů není zcela jasný.

Květy čemeřice černé (Helleborus niger) vykvétají během zimy. Rostlina byla lidově nazývána vánoční růže. Legenda vypráví, že vznikly ze slz dívek, které byli tak chudé, že nemohly nic věnovat Ježíškovi při jeho narození.

Čemeřice obsahují glykosid helleborin, hellebrin a helleborein, kyselinu akonitovou a alkaloidy protoanemonin a ranunculin. Otrava se projevuje podrážděním sliznic, pálením, sliněním a kolikovými bolestmi. Zpomaluje se puls, rozšiřují zorničky. Člověk má závratě a upadá do bezvědomí. Naštěstí se účinné látky jen obtížně vstřebávají. Srdeční glykosidy čemeřic se používaly jako kardiotonikum.

S dobrým vzděláním má člověk větší šanci získat dobrou práci, říká se. Ale neplatí to vždycky. Kdo je šikovný a odhodlaný, prosadí se i bez dlouhých studií. Tahle trojka by mohla vyprávět… 

Abraham Lincoln

Kdo to byl: americký prezident

Od dětství musel pomáhat na rodinné farmě, takže do školy chodil jen občas. Učení ho však bavilo. A šlo mu. Sám se naučil číst a psát, a když se mu dostala do ruky kniha, hned ji „zhltnul“. U rodiny si tím vysloužil pověst lenocha, který raději čte, než maká. Ale líný nebyl.

Už ve čtrnácti začal vydělávat. Pracoval jako dřevorubec, lodivod, lovec, voják i pošťák. A ve volném čase četl. Nejvíc ho bavily právní spisy a zákony. Brzy jim rozuměl tak dobře, že se na něj obraceli známí i cizí lidé, aby jim pomohl vyřešit nejrůznější spory. I bez studia práv složil advokátské zkoušky a stál se právníkem. A to už byl jen krůček od velké kariéry v politice…

Ne všechny nástrahy a výzvy, kterým musí čelit rover Curiosity na povrchu Marsu lze jednoduše vyčíst z telemetrických dat, vypočítat a nasimulovat v počítačích. Někdy je zapotřebí si na problém takříkajíc „sáhnout“. NASA k tomuto účelu používá dubléra Scarecrow – identické dvojče roveru Curiosity, zbavené počítačové jednotky a vědeckých přístrojů.

TIP: Rover Curiosity zvládl náročný terén a pořídil úchvatné 360° video

Na novém 360° videu z dílny JPL je vidět toto dvojče v akci. Rover má viditelně poškozená kola. Podle NASA jde o úmysl – jednak se tím lépe simulují aktuální schopnosti roveru Curiosity, který má své obutí v podobné kondici a zároveň jde o vývoj nového typu kol. Ten by měl sloužit příští generaci roverů v rámci mise Mars 2020.

V dnešním světě žije kolem 500 druhů velmi rozmanitých primátů, což z nich dělá jednu z největších skupin savců. Situace mnoha z nich ale není příliš růžová. Vědci nedávno završili několikaletý výzkum a zhodnotili stupeň ohrožení všech známých druhů primátů. Momentálně je celých 60 procent druhů primátů ohroženo vymřením a 75 procentům druhů klesají počty.

Primáty podle vědců ohrožuje především úbytek jejich přirozeného prostředí. Z míst, kde primáti žijí, se stávají plantáže nebo ranče, kde už pro primáty obvykle není místo.

TIP: Problém ochrany přírody v Africe: Trh s bushmeatem je na vzestupu

Primáti jsou často loveni pro maso nebo pro ilegální obchod. K jejich ohrožení přispívá i stavba silnic, těžba surovin nebo znečištění životního prostředí.

Událost sledovaly desítky lidí a podařilo se ji i nafilmovat. Video Wang Soon Youa se okamžitě stalo hitem sociálních sítí a světem internetu se rozšířilo rychlostí blesku. Z videa bohužel není patrné, co oba objekty představují. Část uživatelů je považuje za UFO a poukazuje na zvláštně synchronizovaný pohyb obou objektů. Další část lidí se přiklání k teorii, že jde o dvojici dronů.

Vladislav Jagellonský, jako ženich, kterému bylo 46 let a který oklamal už dvě nevěsty, těžko hledal další manželku. Nakonec ale našel. „Král Vladislav, král uherský, český, dalmatský, chorvatský a tak dále“ pověřil své zástupce, aby jeho jménem dali manželský slib a uzavřeli sňatek „se slavnou a urozenou paní Annou z Foix, řečenou de Candale, příbuznou francouzského krále Ludvíka a královny Anny.“

Ta pravá

Svatba proběhla v zastoupení a tak bylo manželské setkání velkou neznámou. František Palacký o Anně napsal: „Nová králová chválena byla ne tak pro krásu (bylať tuším velmi tlustá), jako pro rozumné chování, neboť moudrým hospodařením uvodila důchody královské do lepšího pořádku; Vladislav nabyl v ní konečně rádce, kterému úplně věřil a věřiti mohl.“

Půl roku trvalo, než se Anna viděla se svým manželem. A co na ni Vladislav? Ten se do své choti zamiloval až po uši. S důvěrnějším sblížením obou manželů to však zpočátku nevypadalo nikterak valně. Bránil jim jednak ostych (však se taky viděli zatím jenom párkrát), hlavně však hlučné oficiální slavnosti, pořádané na počest královské svatby. Vladislav si však nevšímal ničeho jiného než své choti. Vladislav sám napsal: „Královna Anna vyniká všemi ctnostmi a je králi tak drahá a milá jako nic jiného na tomto světě.“ Anně se tak splnil dívčí sen, stala se královnou. O to příjemnější bylo, že i ona se do Vladislava zamilovala. Jako manžel byl sice starší (pravděpodobně víc než dvakrát), byl však fyzicky zdatný a taky pohledný. Nejvíc si získal Annu svou láskou, která byla opravdu vřelá, a svou laskavostí, která byla dobrotivá. V jeho blízkosti se Anna cítila dobře a ráda trávila noci v královské ložnici. Jednou prý prohlásila: „Veličenstvo, nechodím k Vám kvůli dárkům. Už se od vás nehnu. Budeme spát stále spolu.“

Šťastní rodiče

Koncem září 1502 se ti dva vzali a přesně 5. ledna 1503 hlásil pečlivý vyslanec benátské signorie domů, že uherská a česká královna je těhotná. „Král Vladislav září přímo radostí a pečuje o to, aby manželčina gravidita probíhala bez rušivých momentů…A toho roku 1503, v neděli před svátkem Rozeslání svatých apoštolů 9. července králová Anna, dcera francouzského krále slehla v Uhřích a dala králi Vladislavovi dceru Annu, která pak měla jméno Alžběta.“ Královské štěstí však netrvalo dlouho. Dne 10. ledna 1504 Vladislava postihla mozková mrtvice, která mu ochromila pravou ruku a nohu a zbavila ho řeči. Ochrnutí ale začalo po pouhých pěti dnech ustupovat, a do měsíce byl král už mimo nebezpečí smrti.

Přišlo jaro a léto 1504, proběhla rekonvalescence, a když se začal psát rok 1505, tak se začalo mluvit o královnině novém těhotenství. Královna Anna předčasně porodila 1. srpna 1506 syna, kterému bylo při křtu dáno jméno Ludvík. „S předčasným příchodem na svět jest spjata i zpráva, že tělo nemluvňátka lékaři obkládali teplými vnitřnostmi z čerstvě zabitých vepřů, aby je zahřáli a prince tak udrželi při životě.“ Bohužel, krátce po porodu zemřela. Pro Vladislava bylo úmrtí milované manželky krutou ranou.  Král odmítal vystupovat na veřejnosti, trpěl těžkou depresí a stáhl se do samoty na dunajský ostrov. Za Vladislavova pobytu v Praze, si Bohuslav Hasištejnský všiml, že: „král stále zamyšlený chodí, více teskného než vážného na sobě znáti dávaje.“