Podle Phippse je z poloh při spánku snadné určit, jestli člověk prožil den plný stresu, nakolik si dělá starosti nebo do jaké míry má svůj život pod kontrolou. Způsob našeho spánku dokonce může vyzradit, jestli jsme tvrdohlaví, panovační či sebekritičtí.

Čtvero spánkových poloh

Více než polovina lidí spí v tzv. fetální poloze, tedy schoulení na boku se skrčenými koleny. Tato poloha je častá u lidí se starostmi a problémy a vyjadřuje touhu vrátit se do klidu a bezpečí. Druhou nejčastější polohou je pozice „kmen“ s rovně nataženým tělem a rukama podél těla. Takto spící lidé bývají nepružní v přemýšlení, tvrdohlaví a těžko přizpůsobiví.

Asi čtvrtina lidí spí s rukama nataženýma před sebou jako by někoho honili. Phipps tvrdí, že tito lidé chtějí od života víc a jsou ochotni „vyrazit a vzít si to“. Poslední nejčastější polohou je pozice na břiše obličejem dolů s rozhozenýma rukama. V této nepohodlné poloze spí asi sedmnáct procent lidí, kteří mívají pocit, že ztrácí kontrolu nad svým životem.

Celá studie byla provedena na zakázku pro síť hotelů Premier Inn, která chce svým zákazníkům poskytnout alternativu k horoskopům – tzv. spánkoskopy. Ty mají lidem pomoct pochopit, jak se v poloze při spánku odráží jejich problémy a jakým způsobem jim mohou čelit.

Možná by se mohlo zdát, že čínský seznam všech „nej“ staveb musí být dávno kompletní. Po všech nejvyšších a nejdelších chodnících a lávkách, nejdelším eskalátoru a největším radioteleskopu světa se ale přece jen objevilo jedno „nej“, které Říše středu doposud němá – největší planetárium světa. Tedy spíš neměla.

Nové supermoderní planetárium má nově vzniknout v Šanghaji. Počítá se se stavbou o rozloze 58 tisíc metrů čtverečních a cenou okolo 82 milionů dolarů (v přepočtu asi 2 miliardy korun). Výstavba podle architektonického návrhu newyorské kanceláře Ennead Architects již odstartovala a první návštěvníky má nové planetárium přivítat na přelomu roku 2019–2020.

Vědci nedávno s pomocí soustavy teleskopů VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře v Chile získali pozoruhodné snímky tří planetárních systémů, které právě vznikají v disku kolem své hvězdy. Badatelé přitom využili zařízení s adaptivní optikou SPHERE (Spectro-Polarimetric High-Contrast Exoplanet Research), které je přímo určené k detailnímu pozorování cizích planetárních systémů.

V systému HD 97048, který je od nás vzdálený 500 světelných let, objevili v protoplanetárním disku čtyři mezery, které zřejmě souvisejí s právě probíhajícím vznikem planet menších než náš Jupiter.

Na snímcích soustavy HD 135344B zase odhalili spirální struktury, které jsou zřejmě typické pro většinu protoplanetárních disků. Tato soustava je vzdálená asi 450 světelných let a zdejší protoplanetární disk obsahuje dvě výrazná ramena, která zřejmě vznikla působením jedné nebo několika masivních planet.

TIP: Evropští vědci poprvé pozorovali centrum Mléčné dráhy zařízením GRAVITY

Systém RX J1615, vzdálený 600 světelných let, je velice mladý. Jeho stáří je asi jen 1,8 milionu let. Na snímcích VLT jsou v jeho disku patrné soustředné prstence, podobně jako v soustavě HD 97048. Prstence zřejmě odpovídají doposud ne zcela vytvořeným planetám.

Ze stovek snímků vybral 134 fotek, které mu přišly nejzajímavější a rozhodl se, že po 40 letech nafotí stejné lidi na stejných místech znovu.  Výsledkem jeho snažení byla dojemná setkání lidí, kteří se v některých případech neviděli dlouhé roky. A pochopitelně také velmi zajímavé fotografie.

Nedaleko egyptského Luxoru – největšího muzea světa pod otevřeným nebem, objevili španělští archeologové 3 000 let starou egyptskou mumii. Podle vědců je v překvapivě dobrém stavu. Mumie, která byla uložena v pestrobarevném dřevěném sarkofágu, pravděpodobně patří muži jménem Amenrenef, držiteli titulu „služebník králova domu." Španělští odborníci mumii datují do doby 1 000 let před naším letopočtem, tedy do období panování 21. dynastie.

Po smrti svého manžela Ludvíka Jagellonského se Marie přesunula do Bratislavy a pomáhala svému bratrovi Ferdinandovi I. Habsburskému získat uherskou korunu. Jan Zápolský, uherský magnát, tu byl nadmíru zdatným protivníkem. Odmítla mimo jiné sňatek právě s ním.

Nizozemskou místodržící

V roce 1530 se po poradě se svými bratry Karlem V. a Ferdinandem I. odebrala do Nizozemí, kde po 24 let vykonávala, a to velice úspěšně, vysoký úřad královské místodržící v této strategické zemi. Orientovala se přitom těsně na dynastické zájmy staršího bratra Karla. Poněkud přitom opomíjela Ferdinandovy zájmy, což bylo poněkud paradoxní, jelikož mladší z habsburských bratří byl Karlovým spoluvladařem. Projevilo se to docela ostře při prosazování takzvané španělské sukcese (nástupnictví), což nebylo nic jiného, než prosazení zájmů španělských Habsburků v říši. 

Marie Habsburská byla konfrontována i s řadou vnitřních problémů, jako bylo mohutné hnutí novokřtěnců, případně nutnost potlačit politicky a sociálně motivovanou revoltu v Gentu. Podílela se také na vypracování augšpurské smlouvy v roce 1548, již byly nizozemské spojené province docela výrazně uvolněny z dosavadního těsného svazku vůči říši. Tyto závažné události nemalým způsobem ovlivňovala a spoluurčovala jejich průběh i vyústění.

Naděje nekatolíků

Poněkud kontroverzními se staly Mariiny náboženské postoje, které rozhodně nebyly nepřátelské reformaci. Silně ji ovlivnil proslulý humanista Erasmus Rotterdamský. Ještě za života krále Ludvíka nejednou intervenovala ve prospěch českých nekatolíků. Z tohoto pohledu také budila nemalé naděje českých nekatolických stavů. Tento stav se ovšem radikálně změnil po Ludvíkově smrti. Nové povinnosti ji odvedly a také vzdálily od českých poměrů. Sklonek života prožila Marie ve Španělsku. Zemřela ve stejném roce jako Karel V. Je pohřbena v Escorialu nedaleko Madridu.

Odborníci doposud přesně nevědí, proč jsou někteří lidé lechtiví anebo proč lechtivost někdy záleží na okolnostech. Neurovědci se ve snaze nalézt odpověď obrátili na osvědčená pokusná zvířata – laboratorní potkany.

V experimentech vyšlo najevo, že když jsou potkani v dobrém rozmaru, tak při lechtání potěšeně piští. Smějí se a vydávají zvuky na frekvenci 50 kilohertz, daleko mimo dosah lidské slyšitelnosti.

Badatelé pozorovali, jak se lechtaní potkani chovají a sledovali také aktivitu jejich mozku. Také zjistili, že když jsou potkani v nepříjemné situaci, například oslnění přílišným světlem, tak je smích přejde, i když se je někdo snaží lechtat.

Nejrychlejším ptákem a zřejmě i nejrychlejším zvířetem světa je sokol stěhovavý, kterému naměřili rekordní rychlost ve střemhlavém pádu 389 km/h. Pokud jde o vodorovný let, tak tam je to mnohem méně. Jedním z nejrychlejších je rorýs obecný, který dosahuje až 112 km/h.

Vědci Univerzity Tennessee ve Knoxville tvrdí, že ve vodorovném letu předčí ptáky savci. Pomocí zařízení pro sledování letadel měřili rychlost netopýrů a zjistili, že drobné tadaridy guánové (Tadarida brasiliensis) dosahují ve vodorovném letu rychlostí kolem 160 km/h.

TIP: Proč netopýři nepodlehnou smrtícím virům? Mají superimunitu!

Jde o běžné netopýry, kteří obývají velkou část severní, střední a jižní Ameriky. Žijí v ohromných koloniích o desítkách milionů jedinců a jsou to vynikající letci, kteří loví drobnější létající hmyz.

Budoucí polní maršál jako by byl pro slavnou vojenskou kariéru doslova předurčen. Jeho otec, generálmajor Karl Moritz von Bock se vyznamenal za prusko-francouzské války v roce 1870 a přízeň z matčiny strany sahala dokonce až k legendárnímu Erichu von Falkenhaynovi, náčelníkovi německého generálního štábu za první světové války. Fedor se narodil v prosinci 1880 v braniborském Kostříně, absolvoval kadetku v Postupimi, kurs na vojenské akademii v Berlíně a během první světové války dokonce obdržel nejvyšší německé vyznamenání Pour le mérite.

Vměšování ze strany Hitlera

Po válce zůstal v armádě. Jeho hvězda pozvolna stoupala vzhůru, když jako generálplukovník velel anšlusu Rakouska na jaře 1938. Po vypuknutí války prošel během polského a západního tažení různými velitelskými funkcemi. V červenci 1940 jej Hitler povýšil na polního maršála. Po přepadení Sovětského svazu stál von Bock na počátku září u zrodu operace Tajfun.

Jeho jednotky se počátkem října vydaly na Moskvu a on sám odhadoval, že do pádu sovětského hlavního města zbývají tři až čtyři týdny. Už od začátku tažení však musel čelit vměšování vrchního velení (OKW) i samotného Hitlera. Nezřídka se stávalo, že OKW von Bockovy rozkazy svévolně měnilo. I přesto německý postup na Moskvu zdánlivě nezadržitelně pokračoval. Fedor von Bock navštívil koncem listopadu jednu z dělostřeleckých pozic a odtud dalekohledem sledoval moskevské předměstí.

Generálplukovník Halder o tom napsal: „…osobně řídí bitvu o Moskvu ze svého předsunutého velitelství. Svou nevyčerpatelnou energií burcuje vojáky a žene je všemi prostředky kupředu.“ Na začátku prosince bylo von Bockovi jasné, že další pokračování útoku by znamenalo katastrofu. V dálnopise na velitelství označil další postup za nesmyslný a bezúčelný, protože „…se blíží okamžik, kdy budou síly vojska zcela vyčerpány“.

Přestože požadoval, aby vrchní velení povolilo stáhnout vyčerpané jednotky a připravit obranu na výhodnějších pozicích, Hitler trval na rozkazu neustoupit ani o píď.

V důsledku německého neúspěchu u Moskvy došlo 18. prosince k odeslání von Bocka na zdravotní dovolenou. Polní maršál se vždy staral o to, aby jeho muži měli potřebné vybavení, a například často osobně urgoval dodávky teplého oblečení pro vojáky trpící zimou. Na druhou stranu od nich očekával naprostou loajalitu a ochotu padnout za vlast. Proslavil se citátem „Naše profese by měla být korunována hrdinskou smrtí v bitvě“. Od německého slovesa „sterben“ (umírat) tak vznikla jeho přezdívka „Der Sterber“. 

Poslední takový měsíční superúplněk nastal 26. ledna 1948, na další takový si budeme muset počkat až do 25. listopadu 2034. Podívejte se na nejzajímavější snímky pořízené během superúplňku.