Londýňané jsou zvyklí na zimní nečas a mlhy jako málokdo. Ale v prosinci 1952 se objevila mlha, která i Londýňany šokovala svou vražedností. Dusivý opar za pouhých pět dnů usmrtil čtyři tisíce lidí a 150 tisíc obyvatel Londýna muselo vyhledat nemocniční ošetření s vážně zasaženými dýchacími cestami.

Co zabilo tisíce Londýňanů?

Odborníci odhadují, že kvůli tomuto šílenému smogu a zdravotním následkům zemřelo celkem přes 12 tisíc lidí a velký počet zvířat. Až doposud přitom nebylo jasné, proč vlastně byla londýnská mlha tak vražedná. Záhadu teď podle všeho vyřešil mezinárodní tým vědců, který londýnskou mlhu napodobil v laboratoři. Klíčovou složkou této výjimečně vražedné mlhy byly sírany.

TIP: Smrtící smog: Ovzduší znečištěné požáry v jihovýchodní Asii usmrtilo asi 100 tisíc lidí

Mlhu podle vědců nejprve vytvořily mohutné emise oxidu siřičitého ze spalování nekvalitního uhlí. Ze siřičitanů pak vznikly sírany, přičemž významnou roli v tomto procesu sehrál další produkt spalování uhlí, oxid dusičitý. Výsledkem pak byl smrtící závoj.

Orli klínoocasí (Aquila audax) s rozpětím křídel 2,5 metrů jsou největší draví ptáci Austrálie a také jedni z největších orlů na světě. Jsou to neohrožení a chytří lovci, kteří se vrhají na celá stáda velkých klokanů nebo koz, tedy zvířat, která jsou mnohem těžší než oni sami.

Tito orli jsou jediní dravci, o nichž je známo, že záměrně útočí na závěsné kluzáky a paraglidy. Nedávno vyšlo najevo, že také nemilosrdně útočí na drony.

Jihoafrická těžební společnost Gold Fields, která provozuje důl St Ives poblíž Kalgoorlie v Západní Austrálii, nedávno prozradila, že orli klínoocasí v krátké době zlikvidovali celkem 10 dronů, používaných těžaři k mapování terénu a plánování težebních prací.

TIP: Nizozemská policie má nové posily: Vycvičené orly bojující proti dronům

Orlům se během útoků zřejmě nic nestane, ale z dronu po takovém zásahu zůstane jenom šrot. Orli už společnost Gold Fields připravili o více než 100 tisíc dolarů. Podle odborníků orli nejsou hloupí, aby drony považovali za kořist. Prostě si hlídají svá teritoria.

Zednářská mytologie sahá až do dob stavby Šalomounova chrámu v 10. století před Kristem. Jeho architekt Híram vládl dle mimobiblické tradice esoterním věděním, které vtělil i do jeruzalémské stavby.

Obnova učení

O více než dva tisíce let později se prý k Híramovu učení v Jeruzalémě dostali templáři. Po likvidaci jejich řádu roku 1314 mnozí údajně prchli do Skotska, kde organizace skrytě přežívala po čtyři staletí, aby pak dala vzniknout hnutí zednářů. Podle jiné verze řád navazuje na působení rosikruciánů, hermetického řádu, jenž vznikl v 17. století. Oživoval egyptské esoterní tradice a pokoušel se pomocí vnitřní proměny člověka zdokonalovat svět. Dnes se soudí, že templářská legenda nejspíše není pravdivá. Naopak propojení s rosikruciány lze považovat za prokázané.

Od stavitelů k zednářům

Geneze řádu je nejčastěji spojována se zednickými cechy stavitelů katedrál, kteří, chráněni papežskou bulou, mohli bez zábran překračovat hranice (odtud adjektivum „svobodní“). S kamenickou teorií polemizuje religionista Ivan Štampach: „Není doloženo spojení prvních lóží se stavebními cechy. Jisté ale je, že v lóžích někdejších operativních zednářů se nad společným dílem setkávali kameníci s geometry, sochaři, malíři, architekty a dalšími vzdělanci své doby“.

Po založení Velké lóže byly patrně zničeny mnohé starší dokumenty. Tím se vysvětlují příčiny spekulací okolo geneze řádu. Jako datum vzniku zednářství bývá udáván rok 1717. Ovšem už z faktu, že se tehdy spojily čtyři lóže, vyplývá, že existoval mnohem dříve. První hodnověrná zmínka o hnutí pochází z Anglie roku 1646. Nový kodex – Konstituci svobodných zednářů, sepsal roku 1723 presbyteriánský reverend James Anderson. Někteří badatelé soudí, že tvořil ovlivněn mimo jiné dílem J. A. Komenského. Text ukládá přísně mravný život, humanitu a vlastenectví, zavrhuje konfesionální fanatismus, odmítá naprostý ateismus.

TIP: Tajné organizace a utajení světovládci

Spekulativní zednáři nebyli na rozdíl od operativních zednářů kameníci ani stavitelé, ale intelektuálové hledající v lóžích uzavřenou společnost pro svobodné vyjadřování názorů. Pragmatický důvod náboru nových zednářů uvádí anglický religionista David Barrett: „Lóže se snažily přizvat co nejvíce džentlmenů nejen pro zachování počtu, ale i proto, že jejich příspěvky byly dvojnásobné oproti řemeslníkům“. 

V rámci moskevské operace působila na křídle 16. armády generála Rokossovského 316. střelecká divize pod velením generála Ivana Vasiljeviče Panfilova. Útvar složený z kazašských a kyrgyzských odvedenců bránil čtyřicetikilometrový úsek fronty mezi Volokolamskem a Možajskou opevněnou linií. Panfilovovi muži zaujali pozice u obce Dubosekovo, kde na ně 15. listopadu zaútočili Němci. Sovětské noviny přinášely na adresu vojáků hrdinné tirády.

Ustoupit není kam

Podle jedné z nich 28 sovětských vojáků při obraně zlikvidovalo 18 (podle některých verzí příběhu dokonce 50) německých tanků a bojovalo do posledního muže. Politruk jednotky Kločkov prý pronesl nesmrtelnou větu: „Rusko je velké, ale ustoupit nemáme kam – za námi je Moskva!“ Všichni účastníci akce obdrželi titul Hrdina Sovětského svazu. Dne 17. listopadu byla jednotka přejmenována na 8. gardovou střeleckou divizi.

O den později její velení navštívili váleční dopisovatelé. Během setkání s novináři začal minometný útok, při kterém generála Panfilova zabila střepina. Na paměť padlého velitele, kterému byl posmrtně také udělen titul Hrdina Sovětského svazu, byl divizi do názvu přidán přívlastek „Panfilovskaja“ a o jejich mužích se začalo hovořit jako o „panfilovcích“. Skutečnost se však od legendy velmi lišila. Někteří z 28 panfilovců přežili a dál bojovali v řadách Rudé armády.

Jeden z nich, Ivan Dobrovavin, se na jaře 1942 vzdal Němcům a začal pro ně pracovat jako policejní náčelník v Perekopu. V březnu 1943 ho zatkla NKVD, ale utekl a dal se znovu k Němcům. Když Sověti chytili Dobrovavina podruhé, našli u něj výtisk knihy 28 hrdinných panfilovců a zjistili, že jejich vězeň je jedním z oněch osmadvaceti statečných. U výslechu pak Dobrovavin objasnil, že u Dubosekova panfilovci sice bojovali, ale nezničili žádné německé tanky a legenda o jejich heroickém boji je zcela smyšlená. Sovětské velení ovšem samozřejmě tuto informaci na veřejnost nepustilo.

Toto mezihvězdné zjevení rozfoukané větrem z hmotné hvězdy připomíná planetu, ve skutečnosti jde ale o Bublinovou mlhovinu, známou také jako NGC 7635. Přes svůj křehký vzhled tato bublina, s průměrem 10 světelných let, nabízí důkazy velmi bouřlivých procesů. Nedaleko této mlhoviny se nachází žhavá hvězda typu O, která je několiksetkrát svítivější a asi 45× hmotnější, než Slunce.

Hvězdy třídy O patří k velmi horkým a zároveň k velmi masivním hvězdám. Pro lidské oko mají namodralou barvu, ale většina jejich vyzařovaného spektra je v ultrafialovém spektru. Jedná se o velice vzácnou spektrální třídu hvězd s krátkou, pouze několik milionů let dlouhou životností. Tyto hvězdy mají silné, spojité spektrum s absorpčními čarami ionizovaného helia, Balmerovou sérií a neutrálním heliem.

Spletitá Bublinová mlhovina a s ní spojený komplex mračen se nachází zhruba ve vzdálenosti 11 tisíc světelných let v souhvězdí Kasiopeji. Na snímku Sébastiena Gozého je také k vidění otevřená hvězdokupa M52 (NGC 7654, vlevo nahoře), která se nachází asi 5 tisíc světelných let od Země. Snímek na obloze zabírá asi dva stupně, což ve vzdálenosti Bubliny odpovídá rozměru zhruba 375 světelných let.

Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) byl původně rozšířen takřka v celé Africe a přes Blízký východ až do Indie. Postupně byl vyhuben na velkých plochách původního výskytu a dnes je možné spatřit jej pouze ve východoafrických a jihoafrických národních parcích. Asijský gepard je zřejmě nejvzácnější kočkovitou šelmou a několik jedinců snad ještě přežívá v íránských či pákistánských polopouštích.

S gepardy jsem se poprvé setkal v keňské rezervaci Masai Mara, mnohem častěji jsem je pak pozoroval v Botswaně. Možnost vidět tyto úžasné tvory při lovu nebo s mláďaty byla pro mne splněným snem. V oblasti Okavanga jsme viděli více jak deset různých gepardů včetně samice s pěti mladými, kterým tehdy mohlo být okolo čtyř měsíců. Pohybovalo se tu i dost lvů, v noci hyeny. Udržení takto početného vrhu proto stavělo tuto gepardí dámu do role supermatky.

TIP: Sněžný levhart aneb Dobře utajený skokanský šampion

Kdyby se Usain Bolt měl utkat s nejrychlejším savcem planety v běhu na sto metrů, nedoběhl by ani do poloviny trati a jeho soupeř by už slavil v cíli. Kroky nejrychlejšího lidského sprintera byly vyhodnoceny jako tři metry dlouhé skoky, gepardí skoky jsou třikrát tak dlouhé.

Opevněné hradiště prý založil bájný kníže Krok buď kolem roku 453 nebo 650. Po Krokově smrti vládla jeho dcera Libuše, která si na Vyšehrad přivedla Přemysla Oráče.

Španělsko je zemí, kde slovo „tradice“ není jen prázdným pojmem a víno k této tradici patří takřka neodmyslitelně. Pro Aritze Lópeze jde o ideální místo pro začátek vinné revoluce. Jeho modré víno Gïk Blue kombinuje červené a bílé hrozny s organickými pigmenty.

Gïk Blue spojuje přírodu a technologii. Je směsí různých druhů červených a bílých hroznů a dvou organických pigmentů, které ho zabarví do modra - anthokyaninu a indigotinu, sloučenin používaných jako potravinářské barvivo. Podle Lópeze je určené především konzumentům, kteří nechtějí znát tisíce pravidel, aby si dali skleničku.

Ne všichni ale nadšení z modré novinky sdílí, objevují se i skeptické hlasy označující modrý nápoj za „antivíno“ a přirovnávají jej k jinému nevydařenému španělskému počinu – jahodovému ginu.

Zda si modrá novinka najde cestu na vinné lístky restarací ukáže až čas, již nyní se Gïk Blue prodává v 25 zemích světa a chystá se jeho cesta na americký trh.

Školou povinná dítka musí dvakrát do měsíce na cestě do škamen zdolávat 800 metrů vysoký útes po strmém železném žebříku. Po deseti dnech ve škole je pak čeká neméně adrenalinový sestup. 

Železné žebříky jsou přitom na skále připevněné teprve pár dnů. Ještě nedávno byly na jejich místě žebříky vyrobené z bambusu. Je tak s podivem, že poslední smrtelný pád se zde odehrál již před dlouhými 7 lety. Od té doby své děti na cestě za vzděláním doprovází dospělí s dítky připoutanými na laně.