Na pokračování veleúspěšného filmového příběhu Jamese Camerona si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Podle nejčerstvějších prohlášení by druhý díl měl být hotov na konci roku 2018 následovaný s dvouletým odstupem Avatarem 3 a 4.

TIP: Od kulturní revoluce k Disneylandu: Mickey Mouse se chystá dobýt Čínu

Útrapy fanoušků spojené s čekáním se nyní rozhodla zmírnit společnost Walta Disneye, která chce v příštím roce rozšířit svůj obří zábavní komplex Walt Disney World Resort o část věnovanou Avataru. Přestože společnost zatím neoznámila konkrétní datum otevření nového parku, jde podle zahraničních médií o hotovou věc. Na podobě parku Pandora, jak se má novinka jmenovat, prý studio pracovalo více než tři roky.

Slovinský parlament přijal dodatek prohlašující bohaté státní zásoby čisté vody za „veřejný majetek spravovaný státem“, a nikoliv „tržní komoditu“. Na návrhu se shodlo 64 z 90 poslanců, přičemž 26 poslanců z opoziční se zdrželo hlasování. O schválení návrhu se osobně zasazoval také slovinský premiér Miro Cerar. 

„Slovinská voda má velmi dobrou kvalitu a pro svoji hodnotu bude v budoucnosti bezesporu středem zájmu jiných zemí a nadnárodních korporací. Jak se bude postupně stávat voda cennější komoditou, tlak na její získání bude stále větší a tomuto tlaku nesmíme podléhat,“ uvedl Cerar. 

Slovinsko je první zemí Evropské unie, která dodala právo na vodu do své ústavy a stalo se tak šestnáctou zemí na světě, která tak učinila. Na začátku roku bylo Slovinsko vyhlášeno organizací Green Destinations za nejzelenější zemi na světě, přičemž Lublaň se stala nejzelenějším evropským městem roku 2016. 

Výchovná lekce zjevně slaví úspěchy – Instagramový profil Chrise Martina má dnes více odběratelů než původní profil jeho dcerky. Otázkou, na kterou zbývá odpovědět je, zda je Chris spíše „tátou na zabití“, nebo „otcem roku“.

Astronomové nedávno objevili nový typ kvazarů, tedy aktivních jader velmi starých galaxií, které mají ve středu supermasivní černou díru. Tyto takzvané extrémně červené kvazary (anglicky extremely red quasars, ERQ) se svými vlastnostmi liší od všech doposud známých kvazarů.

Červené kvazary jsou velmi mladé

Frederick Hamann z Kalifornské univerzity v Riverside a jeho kolegové zjistili, že jde zřejmě o velmi mladé objekty, které právě vstupují do fáze kvazaru. To znamená, že jejich supermasivní černá díra právě začíná ve velkém hltat okolí hmotu a kvazar začíná intenzivně zářit do dalekého vesmíru.

Podle Hamanna extrémně červené kvazary obklopuje ohromné množství hustého kosmického prachu, díky němž se tyto kvazary v našich přístrojích jeví jako neobvykle červené.

TIP: Supermasivní černá díra v nitru Mléčné dráhy před 6 miliony let divoce bouřila

Badatelé rovněž předpokládají, že tyto kvazary jsou velmi bouřlivé a že z nich ve zvýšené míře tryská plyn, který rozpoutává vichry v celé galaxii kolem dotyčného kvazaru. V těchto galaxiích se pak také ve zvýšené míře rodí nové hvězdy.

Jak se zdá, piercing v nose je stálicí na nebi módních doplňků už od hloubi doby ledové. Potvrzuje to nález upraveného kusu klokaní kosti o délce 13 centimetrů, který odpovídá piercingu v nose, a jehož stáří činí 44 tisíc let.

Jde o nejstarší známý kostěný šperk. Archeologové ho objevili na místě dávného obydlí v oblasti Kimberley v Západní Austrálii. Porovnáním s moderními artefakty Austrálců dospěli k názoru, že nejde o kostěný nástroj, ale nosní ozdobu. Na kostěném piercingu jsou patrné stopy po zdobením červeným okrem a opracování kamennými nástroji.

TIP: Mimozemská zbraň: Tutanchamonova dýka byla vyrobena z meteoritu

Zajímavý nález mimo jiné ukazuje, že když do Austrálie před 50 tisíci lety dorazili první lidé, byli na stejné kulturní výši, jako jejich protějšky v Africe a Evropě.

Situace korálů na ohromných rozlohách Tichého oceánu je skličující. Blednutí korálů zasáhlo podstatnou část korálových útesů.

Když vědci před rokem zkoumali korálové útesy u odlehlého pacifického ostrova Kiritimati, známého též jako Vánoční ostrov, tak zjistili, že 85 procent korálů bylo mrtvých, 10 procent z nich právě bledlo, ale technicky vzato bylo ještě naživu, a jen 5 procent korálů bylo v pohodě.

Naděje na Kiritimati

Badatelé se nedávno na Kiritimati, který je největším korálovým atolem na světě, vrátili a děsili se toho, co uvidí. Zjistili ale, že naděje ještě žije. V dobré kondici a bez známek blednutí bylo o něco více korálů, tj. 6 až 7 procent. Na korálové útesy Kiritimati se dokonce vracejí i mnohé korálové ryby, které tam vědci ještě před rokem neviděli.

TIP: Žádné dobré zprávy: Prakticky celý Velký bariérový útes v Austrálii vybledl

Jak se zdá, korály jsou přece jen odolní a mohou se vzpamatovat. Fosilní nálezy navíc ukazují, že korálové útesy v historii zažívaly epizody masového vymírání, po nichž následovalo opětovné oživení. Asi nejlepší zprávou je, že se na útesech Kiritimati objevují zárodky nových korálů.

Vodopády Epupa na řece Kunene jsou významným hraničním bodem mezi Angolou a Namibií. Řeka se tady rozlévá do půlkilometrové šířky a na délce jednoho a půl kilometru kaskádovitě padá dolů. Na nejvyšším samostatném říčním srázu se řítí z výšky dvanácti metrů a celkový vertikální rozdíl dělá pouhých dvacet metrů. I tato nepříliš dravá řeka se stala cílem pro vyprojektování přehrady a vodní elektrárny. Očekává se, že turbíny by měly vyrobit 200 MW energie, ale v suchých letech by výkon určitě byl nižší, což je problém většiny afrických přehrad.

Ohrožený domov kočovných Himbů

Vodní rezervoár, který by takto vznikl, by zaplavil zemi o ploše až 350 km², změnil oblasti níže po toku v pustiny a ohrozil život stovky živočišných druhů na řece závislých. Krása vodopádů by navždy zmizela. Nadto je údolí řeky Kunene tradičním domovem 12 000 příslušníků afrického kmene Himbů – polokočovných lidí, jejichž předci v oblasti žili už před 500 lety. 

TIP: Národní parky východní Afriky aneb Chudoba a bohatství Etiopie

Himbové tady nikdy neměli lehký život. Paradoxně, poté, co přežili sucha, války, genocidu a jiné pohromy, je pro ně nejhrozivější napřaženou sekerou projekt vodní nádrže. Stavba přehrady by si vynutila přestěhování tisícovky Himbů a zcela změnila i život všech ostatních. Byly by zaplaveny hroby jejich předků, objevily by se silnice, civilizace a nemoci, které patří k nádržím se stojatou vodou.

Oficiální zpráva německé enviromentální organizace Urgewald říká: „Nešlo by ani tak o změnu způsobu života Himbů, jako o jeho naprostou destrukci.“ Když se novináři ptali jednoho z Himbů, který úsek řeky Kunene by nechal zaplavit pro účely stavby, odvětil: „To je, jako byste se ptali, které z mých tří dětí můžete zabít.“

Projekt se zvažuje už několik let a za tu dobu se proti němu postavili nejen Himbové, ale i četné mezinárodní organizace. Existují i alternativní řešení včetně využití zemního plynu nebo solární a větrné energie, ale záměr se stále zvažuje…

Prototyp S-2 Tracke poprvé vzlétl v prosinci 1952. Firma Grumman vyrobila 1 185 sériových strojů, které začaly od února 1954 přicházet k útvarům. Dalších sto exemplářů postavila pro kanadské námořnictvo na základě licence firma De Havilland. Kromě USA a Kanady se tracker dostal do výzbroje dalších třinácti zemí. Tři z nich provozují trackery poháněné turbovrtulovými motory namísto původních pístových.

Argentinské námořní letectvo zařadilo do výzbroje celkem šestnáct strojů S-2. Letouny operující z paluby letadlové lodě Veinticinco de Mayo (a později z pozemních základen) se zapojily do bojových operací v průběhu války o Falklandy.

Další zemí, jejíž S-2 operují z letadlové lodě, se stala Brazílie. Její stroje Turbo Tracker vzlétají z paluby nosiče třídy Colossus pokřtěného Minas Gerais. Také australské, kanadské a nizozemské trackery absolvovaly alespoň část své operační kariéry na letových palubách. Itálie, Japonsko, Jižní Korea, Peru, Tchaj-wan, Thajsko, Turecko, Uruguay a Venezuela umístily své stroje na pozemní základny.

Grumman S-2 Tracker 

• Rozpětí / Délka /Výška:  22,12 m / 13,26 m / 5,33 m
• Max. vzletová hmotnost: 11 860 kg
• Max. rychlost: 450 km/h
• Dostup: 6 700 m
• Dolet: 2 170 km

Tracker je dvoumotorový hornoplošník s příďovým podvozkem a sklopnými křídly. Radar se nachází ve výsuvném pouzdře pod trupem, sonda detektoru magnetických anomálií je umístěna na ráhnu, které se vysouvá za záď letounu, a hydroakustické bóje se vypouštějí ze zadní části motorových gondol. Posádku tvoří čtyři muži, výzbroj o hmotnosti až 2 200 kg se umísťuje do pumovnice a na šest křídelních závěsníků. Pátrací světlomet ukrývá gondola vyčnívající z náběžné hrany pravého křídla.

Devadesát kilometrů široký a čtyři kilometry hluboký kráter Occator, objevený na planetce Ceres, si pohrává s představivostí vědců již hezkých pár měsíců. Kolem záhadných světlých skvrn, zaznamenaných v tomto místě, vzniklo již mnoho nejrůznějších studií a teorií, které se pokoušely vysvětlit jejich původ – od prvních, které neobvykle světlá místa připisovaly odrazivosti ledu, přes pozorování provedená pomocí spektrografu HARPS, která zde odhalila těkavé sloučeniny, až po prozatím poslední studii, která skvrny připisuje vysoké koncentraci látek na bázi prací sody.

Nejnovější snímek pořízený v polovině října sondou Dawn zase odhaluje nedávnou geologickou aktivitu. Podle vědců by tak původcem zdejších světlých skvrn mohla být sůl sublimující z kapaliny uzavřené pod povrchem planetky.

Psal se rok 1812 a Jana Karla Liebicha, ředitele Stavovského divadla v Praze, napadlo, že by mohl zpestřit svým hostům Vánoce. Uspořádal pro ně ve svém sídle na zámečku Šilboch u Prahy večírek s překvapením – s nazdobeným vánočním stromem. Povedlo se!

Novinka ze západu

Jak na to tento nápad divadelní herec, režisér a ředitel divadla Liebich přišel? Pocházel z Mohuče. A právě u našich západních sousedů byly tehdy vánoční stromky velmi populární. První písemná zmínka o nich pochází už z roku 1570 z německých Brém. Zpočátku byly ozdobou veřejných míst nebo cechovních domů. Teprve v 17. století pronikly i do domácností a v 19. století se rozšířily za hranice země.

Zprvu stromečky zdobily přírodní výrobky z jablíček, vlašských ořechů, sušených švestek, slámy nebo kukuřice, které se navlékaly na červené stužky. Výjimkou nebyly ani perníčky a nejrůznější pamlsky. Od roku 1860 na českých stromcích nechyběly ani voskové svíčky. Na špičku stromu se dávala slaměná hvězda, jejíž paprsky symbolizují spojení s věčností.

A kde se ale vzaly nejrůznější figurky, čokoládové kolekce nebo skleněné baňky? Skleněné dekorace se pravděpodobně zrodily někdy na konci 19. století kvůli špatné úrodě jablek. Na stromky nebylo jednoho roku co dát, a tak němečtí skláři vymysleli červené baňky připomínající jablíčka. 

TIP: Štědrovečerní hostina v lidovém prostředí: Co všechno patřilo na vánoční stůl?

I Češi mají jednu specialitu – čokoládové kolekce. Už na Vánoce v roce 1897 si mohli ti bohatší koupit lahodné figurky z produkce Továrny na orientálské cukrovinky F. Maršner v Praze (od roku 1901 pod názvem První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech). Luxusní pětivrstvé stály okolo 100 korun! Výše postavený úředník si jich za jednu výplatu mohl koupit asi deset.