V přírodě se leckdy hodí být dobře maskovaný. A některým se to vede dotáhnout téměř k dokonalosti.

To je případ nově objeveného pavouka, který díky rafinovanému převleku skrývá ve vegetaci. Jde o jediného známého pavouka, který se maskuje jako list, tomto případě suchý. A dělá to dost zdařile.

Nově objevený pavouk náleží do rodu Poltys z příbuzenstva křižáků, nebyl ale ještě odborně popsán a nemá své druhové jméno. Vědci ho objevili v roce 2011, během expedice v provincii Jün-nan na jihu Číny.

TIP: Pavouci běžníci jsou mistři maskování. Změní barvu za tři dny

Vědcům se přes usilované pátrání podařilo nalézt jenom dva exempláře tohoto druhu. Maskování těchto pavouků, kteří jsou ještě navíc aktivní jen v noci, je očividně chrání i před zvědavými badateli.

? Mám subjektivní pocit, že jeskyně jsou v Česku skoro všude. Jak významné jsou vlastně z hlediska unikátnosti a rozlohy v rámci Evropy?

V České republice jsou evidovány téměř čtyři tisíce krasových a pseudokrasových jeskyní. Máme u nás typické krasové jeskyně ve vápencových oblastech, řada jeskyní je ale vytvořena i v mramorech. Nekrasové jeskyně vzniklé mechanickými procesy jsou u nás převážně v pískovcích, ale i třeba ve vulkanických horninách. Na jeskyních v Česku je unikátní jejich pestrost a způsob vzniku. Délka a velikost je různá, od tří metrů až po nejdelší jeskynní systém Amatérské jeskyně v délce přes třicet kilometrů, který se nachází v Moravském krasu. Unikátem jsou krasové jevy ve vápencích Hranického krasu, kde část podzemních prostor vznikala hydrotermálními procesy, tedy činností teplých minerálek. Z oblasti jsou známé Zbrašovské aragonitové jeskyně nebo zatopená Hranická propast, kde nebylo dosaženo dna. Naše jeskyně jsou unikátní i svou historii, o čemž svědčí paleontologické a archeologické nálezy, mnohdy světového významu.

? Kolik je vlastně u nás přístupných jeskynních systémů a jaké pozoruhodné prostory jsou před veřejností utajeny?

V České republice je čtrnáct jeskyní zpřístupněných veřejnosti. Řada krasových i pseudokrasových jeskyní je přístupná v rámci turistických či naučných stezek. Nejdelší jeskynní systémy a ostatní jeskyně nejsou běžně přístupné veřejnosti, ale některé z nich mohou nejeskyňáři spatřit v rámci dnů otevřených dveří.

? Je toto rozdělení na přístupné a nepřístupné definitivní, nebo je snaha otevřít veřejnosti v budoucnu i dnes uzavřené prostory?

Prozatím se nepředpokládá otevření dalších prostor veřejnosti. Zpřístupnění znamená i velký technický zásah v podzemních prostorách, aby například provedení chodníků a zábradlí odpovídalo báňsko-bezpečnostním předpisům. V současné době má město Ledeč nad Sázavou v úmyslu zpřístupnit v rámci naučné stezky jeskyni Pod šeptouchovem. V této jeskyni je však zavedena elektroinstalace i chodník, protože dříve sloužila jako vodní zdroj.

? V očích běžných lidí jsou nejzajímavějším českým podzemním prostorem zřejmě jeskyně Moravského krasu v čele s Punkevními jeskyněmi. Co ty osobně, jako člověk, který dobře zná i nepřístupná místa, považuješ za největší český jeskynní klenot?

Z veřejnosti zpřístupněných jeskyní považují za klenot Javoříčské jeskyně. V bohatosti a pestrosti krápníkové výzdoby nemají konkurenci. Ze všech jeskyní v republice je asi největším unikátem nejdelší jeskynní systém – Amatérská jeskyně – svou rozlohou, mohutností prostor i krápníkovou výzdobou.

? Rýsuje se v rámci tvého domovského Moravského krasu nebo jiných jeskynních prostor ČR nějaký nový objev?

V České republice aktivně pracují desítky skupin České speleologické společnosti, které bádají ve vymezených teritoriích. Prokopávají závrty, čerpají sifony, vyplavují sedimenty. Každým rokem dojde v rámci celé republiky k menším či větším objevům nových jeskynních prostor.

TIP: Pod zemí i na povrchu aneb Světoznámým územím Moravského krasu

? Jak moc je české podzemí probádané? Je možné, že někde existují rozsáhlé jeskyně, kam noha ani toho nejvšetečnějšího jeskyňáře dosud nevkročila?

Bílých míst podzemí je stále dost. Největším otazníkem je hydrografický systém ostrovských a vilémovických vod v severní části Moravského krasu, ze kterého jsou známy jen zlomky.

? Má náhoda velkou roli v objevu nových prostor, nebo jde dnes už o velmi sofistikovaný postup, který s náhodami moc napočítá?

Je to samozřejmě i o štěstí. Ačkoliv speleologové dobře rozumí podzemním jevům a dokáží vyhodnotit potřebné indicie, příroda většinou dlouho odolává. Před třemi lety se podařilo skupině Tartaros vyčerpat 30 metrů hluboký sifon v systému propadání Lopač v Moravském krasu. Na rozsáhlé akci se podílely desítky jeskyňářů z celé republiky, systém čerpadel běžel nepřetržitě mnoho dnů. Po úspěšném vyčerpání sifonu však bylo zjištěno, že jeho druhá strana je přehrazena nebezpečným závalem balvanů, takže se kluci do prostor za sifonem nedostali. I při plánování a snaze vše předvídat se jak vidno člověk bez štěstí neobejde a v podzemí prakticky nic není zadarmo.

? Přichází při hledání nových neprobádaných částí ke slovu i nejnovější technické vymoženosti, nebo převládají tradiční metody v duchu „odtud jde průvan“?

Spíše tradiční metody. Vodítkem je skutečně průvan, ztrácející se voda, závrtové řady na povrchu či geologická dispozice horniny. Důležitým ukazatelem je i roztávání sněhu a vznik jinovatky při vysokých mrazech, což je způsobeno vývěrem teplého vzduchu z podzemí. V některých oblastech pátraly po nových jeskyních desítky proutkařů nebo se prováděly geofyzikální průzkumy. Jen málo z těchto průzkumů ale vedlo k objevům.

? Jsou nějaká specifika při prozkoumávání krasových a nekrasových jeskyní?

Krasové jeskyně a krasové jevy vznikají činností vody, takže hlavním vodítkem je voda a její pohyb. Nekrasové jeskyně vznikají procesy mechanickými – rozsedání horninových bloků, vznikem dutin pod mohutnými sutěmi. Způsob průzkumu v obou typech jeskyní je ale podobný. Pro nekrasové jeskyně není zapotřebí jiná technika než se používá v jeskyních krasových. V nekrasových horninách jsou horizontální jeskyně, stejně jako třeba propasti. Pouze jejich charakter je odlišný.

? Za nejméně probádanou oblast Země jsou považovány oceány. Jak jsou na tom v tomto ohledu jeskyně? Je možné, že se někde pod zemí skrývají dosud neznámé životní formy?

V jeskyních žijí troglobiontní formy živočichů, které jsou plně přizpůsobeny k životu v úplné tmě. Řadu z nich nalezl a popsal už profesor Karel Absolon v jeskyních Balkánu. Asi nejznámějším slepým obratlovcem je mlok macarát jeskynní a existují i slepé ryby. Každým rokem jsou popsány nové taxony skupin bezobratlých jeskynních živočichů, jako třeba brouků, pavouků, mnohonožek a podobně.

? Nejhlubší českou propastí je Hranická propast, která má změřenou hloubku ko384 metrů. Jaká je hloubka nejhlubší světové propasti?

Vertikálně nejhlubší světová propast je Vrtiglavica ve Slovinsku s hloubkou 645 metrů. Nejhlubší jeskynní systém na světě je Krubera – Voronja v Abcházii. Tamější výškové rozpětí je přes 2 100 metrů.

? Je hloubka přes 2 100 metrů konečný údaj, nebo se dají očekávat objevy ještě hlubších prostor? Kde by se mohly nacházet ještě hlubší jeskynní prostory?

Určitě přijdou nové objevy, které by mohly tyto hranice překonat. Podstatný je velký výškový rozdíl mezi ponorovými částmi krasové oblasti a jejími vývěry. Speleologové takové oblasti vyhledávají na mnoha místech světa.

? Dnu Voronji se říká čtvrtý pól a stanula na něm i noha českých speleologů. Můžeš přibližně popsat, o jak  náročnou akci se jedná? Dá se srovnat třeba s vysokohorským výstupem v Himálajích?

O tom by jistě lépe pohovořili samotní účastníci akce. Zcela určitě se však jedná o extrémní výkon, který svou náročností lze srovnat s výstupem v Himalájích. I když se jedná o zcela odlišnou akci s použitím zcela odlišné techniky.

? Fyzická kondice je tedy velmi důležitá. Co je kromě ní ještě potřeba?

Nejdůležitější je nadšení. Člověk, který chce zdolávat náročnější úkony, jako je třeba lezení a jednolanová technika musí mít dobrou fyzickou zdatnost a v žádném případě by neměl mít klaustrofobii a fobii z výšek.

? A co psychika? Stalo se ti třeba někdy, že jsi se dostal do situace, kde bylo zachování klidu mnohem důležitější než technika a fyzická připravenost?

Ano, stalo se mi to mnohokrát. V náročném místě se stane, že člověk začne zmatkovat, což stojí mnoho sil. Většinou jsem tu situaci vyřešil tak, že jsem na několik minut vypustil jakoukoliv aktivitu a pak to zkusil znovu. Po takovém zklidnění už jsem byl úspěšný.

? Je pro vstup do nejhlubších jeskyní a do jeskyní obecně mít nějaké povolení?

Speleologové v nejhlubších systémech na cizím území vždy spolupracují s místními speleology. U nás existují na dané oblasti, jeskyně a průzkumné lokality povolení ve formě výjimek k činnosti.

? Podzemní prostory jsou mimo dosah běžné komunikační techniky. Je nějaký způsob, jakým při objevování nových prostor probíhá komunikace těch pod zemí s lidmi, kteří zajišťují zázemí na povrchu?

Ve volných propastech používají vysílačky, v komplikovaných systémech se táhne telefonní kabel.

? Nové prostory bývají často dosažitelné jen přes zatopené sifony. Je proto potřeba, aby byl jeskyňář zároveň i potapěčem? 

Není to nutně potřeba, speleopotápěčů je mnohem méně než jeskyňářů pohybujících se mimo zcela zatopené prostory. U mnoha průzkumů jsou však spelopotápěčské průniky nezbytné, proto se k těmto akcím lidé s potřebnými znalostmi a schopnostmi povolávají. Některé systémy například v Mexiku jsou však výhradně pod vodou, takže průzkumy jsou doménou pouze speleopotápěčů. A zrovna ti naši mají vynikající úspěchy.

? Jaký zvuk má obecně česká speleologie v zahraničí? Máme nějaká prvenství i mimo oblast Česka?

Naše speleologie je velmi uznávaná. Čeští spelologové objevili řadu významných jeskynních systémů po celém světě – v Mexiku, Venezuele, Íránu, Slovinsku, na Novém Zélandu ... Myslím, že poměrně výmluvné je i to, že v roce 2013 se bude v České republice konat mezinárodní speleologický kongres, což je nejvýznamnější setkání svého druhu na světě. 

? Máš ty sám na kontě taky nějaký objevitelský úspěch?

Podílel jsem se na objevu několika jeskyní v Moravském krasu a na expedicích v Černé Hoře. V roce 1999 jsem byl členem české expedice na Špicberkách, kde jsme objevili obrovské jeskyně pod ledovcem.

Kdo je Petr Zajíček

RNDr. Petr Zajíček (narozen 1965) je od svých osmnácti let členem České speleologické společnosti. Vystudoval obor geochemie na Masarykově univerzitě Brno a poté nastoupil do tehdejšího podniku Moravský kras Blansko (provozující zpřístupněné jeskyně Moravského krasu), oddělení dokumentace. V současné době jde o státní příspěvkovou organizaci – Správa jeskyní České republiky. Zde provádí v odborném oddělení dokumentaci, mikroklimatická měření, geochemické výzkumy a další činnosti ve veřejnosti přístupných i nepřístupných jeskyní po celé republice.

Jeho mimopracovní aktivity jsou zaměřeny na krasové i jiné oblasti Evropy (mj. se účastnil polární expedice na Špicberky), kde převážně fotografuje. Publikuje v knihách a časopisech (kromě Přírody také např. Svět, National Geographic Česko, Lidé a země, Terra apod.). V červnu 2007 vydal v nakladatelství Kant obrazovou publikaci Moravský kras, nedávno mu u nakladatelství Academia vyšla kniha Jeskyně České republiky na historických mapách. Je ženatý, má tři děti.

Na okraj rozhovoru

Jsem opravdu rád, že v rozhovoru s Petrem Zajíčkem zaznělo přímo z jeho úst slovo „nadšení“. Entuziasmus je totiž to, co tohoto člověka podle mého názoru charakterizuje nejlépe. Když se s ním například bavíte o nějaké hudební skupině, na základě jeho popisu byste si příslušnou nahrávku nejraději hned sehnali a pustili. A když mluví o jeskyních, máte chuť sehnat někde kus lana a pořádnou lampu a aspoň na hodinku se do nějaké jeskyně vypravit.

Základ Jadgtigera tvořil podvozek těžkého tanku Tiger II (zvaného též Königstiger), na který byla umístěna mohutná pevná nástavba, jež nesla pancíř a dělo skutečně mimořádných parametrů. Maketa byla předvedena v říjnu 1943, v únoru 1944 dva prototypy prošly zkouškami a v létě se rozběhla sériová výroba. Nejprve se používala šasi od firmy Porsche, ale posléze se přešlo na výrobky Henschel.

Původní označení vozidla znělo Panzerjäger Tiger, později se však změnilo na známější Jagdtiger. Dle různých zdrojů předaly zbrojovky 77 až 88 sériových vozidel. Jagdtiger disponoval ohromným 128mm protitankovým dělem, zpočátku typu PaK 44, později PaK 80, které disponovalo zásobou asi 40 nábojů. Šlo o zcela výjimečnou zbraň, která dokázala průbojnými granáty na vzdálenost 4 000 m zlikvidovat všechny spojenecké střední obrněnce a na dálku 1 500 m dokázala ničit i všechny stroje těžké.

Pro protitankové zbraně Spojenců naopak Jagdtiger představoval extrémně obtížný cíl, neboť jeho čelní pancíř měl sílu 250 mm. Tehdy fakticky neexistovala zbraň, která by takové pancéřování dokázala probít, a to dokonce ani z nulové vzdálenosti. Naštěstí pro Spojence měl ale zdánlivě nezastavitelný Jagdtiger spoustu nedostatků. Byl velice pomalý, měl extrémně krátký dojezd a nepatřil mezi nejspolehlivější obrněnce.

TIP: Německá samohybná děla: Zrození lovců tanků

Přímo v boji tak bylo zničeno jen okolo dvaceti Jagdtigerů, většinu vyřadily poruchy nebo prostě fakt, že jim došel benzín. Jagdtiger byl na to, aby „stíhal tanky“, zjevně příliš pomalý a neohrabaný, jako obranná zbraň však mohl způsobit značné problémy. Část Jagdtigerů vyrobených na konci války nesla kanóny ráže 88 mm. Coby náhrada byly navrženy obrněnce na bázi tanků řady E, které měly mít ještě mohutnější děla (ráže až 170 mm), ale ty již zůstaly pouze na papíře.

Experti z Arizonské a Kalifornské univerzity se snažili přijít na to, proč je 1 000 kilometrů široká oblast Sputnik Planitia umístěna poblíž rovníku a navíc stále v jedné rovině s měsícem Pluta - Charonem. Oba týmy došly k závěru, že zde musí být zamrzlý podzemní oceán, který svou tíhou postupem času změnil rotaci Pluta.

TIP: Fakta: Trpasličí planeta Pluto, jak ji (možná) neznáte

Podle Francise Nimma z Kalifornské univerzity by těžký oceán mohl sloužit jako gravitační anomálie, která hrála roli v gravitačním přetahování mezi Plutem a Charonem.

Oceán trpasličí planety se podle vědců nachází 150 až 200 kilometrů pod jejím povrchem a je 100 kilometrů hluboký. Přítomnost podpovrchového oceánu podle vědců dokazují i praskliny na povrchu Pluta. Vzhledem k ledové pokrývce je nepravděpodobné, že se v oceánu nachází život, není to však úplně vyloučené. Podpovrchový oceán může být tvořený amoniakem, který brání jeho zamrznutí.

18. listopadu 2013 vynesla raketa Atlas V na cestu k Marsu americkou sondu MAVEN. V září následujícího roku dosáhl automat oběžné dráhy rudé planety a zkoumá především její atmosféru. Výsledky mise by měly přispět k poznání, proč se Mars změnil z místa příhodného pro vznik života ve zmrzlou, radiací bičovanou poušť.

Západ pasoval Václava Havla a gdaňského elektrikáře Lecha Wałęsu do rolí profesionálních opozičníků, ale Havel svůj rodící se mýtus hodnotil se sebeironií a odstupem. Na jeho texty či interview čekala světová média.

Politika ze srdce

Havla tato pozornost těšila, ale zároveň ho vyčerpávala. Navíc byl klíčovou osobou pro financování aktivit domácího disentu. Řídil přerozdělování peněz ze stockholmské Nadace Charty 77 spravované exulantem Františkem Janouchem. Pro sebe však žádné peníze nepotřeboval, naopak. „Vstoupilo jaksi ve známost, že jsem bohatej autor, a tak za mnou chodí všichni trochu jako do banky.“ V roce 1987 si trochu posteskl, že rozpůjčoval částku čtvrt milionu, kterou už nikdy neuvidí.

V druhé polovině osmdesátých let působilo Československo proti Polsku či Maďarsku, kde pomalu probíhaly demokratizující procesy, jako skanzen komunismu, ale i u nás se začala dosud spící společnost aktivizovat. V letech 1988 a 1989 nabraly dějiny nečekaný spád.

Ať žije Havel!

Mladší disidentská generace pořádala demonstrace za svobodu, kterých se už účastnily tisíce lidí a na nichž se provolávalo „Ať žije Havel!“ Havel byl v lednu 1989 se slovy „Ty hajzle, ty dobytku, počkej, my ti ukážem“ preventivně zatčen, ale už v květnu ho propustili, i díky protestům aktivistů.

Havel však dál odmítal roli politického vůdce, volil nepolitickou strategii čekání na národní probuzení. A tak místo dělání revoluce zorganizoval v létě 1989 novou petici, Několik vět, v níž se hovořilo o blížícím se konci diktatury a kterou do listopadu podepsalo téměř 40 tisíc lidí.

TIP: Pád železné opony: Jak se routily komunistické režimy

Ještě před listopadovým uragánem se však Havel proti vlastní vůli celonárodním charismatickým politikem stal. V soukromí si prorocky posteskl: „Jsem zcela schvácen jakýmisi státnickými povinnostmi, které mi národ přisoudil a jimiž se musím dvacet hodin denně věnovat, díky čemuž jsem na pokraji zhroucení [...]. Ten můj ouřad bude trvat dál a čas na psaní nebude.“ 

Leteckou pumu CBU-94 „Blackout Bomb“ tvoří submunice BLU-114/B „Soft-Bomb“, která obsahuje obrovské množství vodivých grafitových vláken tenčích než lidský vlas. Typickým cílem jsou pro ni rozvodny elektrické energie. Po odhozu z letounu je CBU-94 naváděna pomocí laserového paprsku. Při přiblížení k cíli dochází k rozhozu submunice, která přechází do vertikálního pádu brzděná miniaturními padáčky.

O něco později každá BLU-114/B slabě exploduje a vzniká malý mrak z karbonových vláken. V rozvodně vysokého napětí dochází při pomalém klesání celého vodivého grafitového oblaku k řadě zkratů.

To způsobuje vypínání jističů, ale i požáry transformátorů a dalších zařízení. Především však dochází k výpadkům v celé elektrické soustavě, což může vést až k takzvanému black-outu tedy komplexnímu zhroucení elektrické sítě. Masivní nasazení těchto nesmrtících neboli neletálních leteckých pum způsobilo na počátku vzdušného útoku během války v Zálivu nefunkčnost 85 % irácké rozvodné soustavy a vedlo k tomu, že ji Saddámovi lidé následně raději sami vypnuli. 

Odborníci italského národního institutu astrofyziky INAF představili projekt ASTRI, první prototyp nízkonákladového pozemního teleskopu, který je určen pro pozorování gama záření z vesmíru. Observatoř s teleskopem ASTRI se nachází na svazích slavné sopky Etny. Teleskop nedávno úspěšně prošel testy a je připraven k lovu na gama záření.

Samotné gama záření ovšem neprochází pozemskou atmosférou. Teleskop ASTRI proto vlastně nepozoruje přímo gama záření, nýbrž Čerenkovovo záření, které vzniká po zásahu atmosféry paprsky gama záření z vesmíru a následných procesech.

Teleskop ASTRI je prvním teleskopem, s nimiž se počítá do soustavy teleskopů Cherenkov Telescope Array (CTA). Tato soustava bude zahrnovat více než 100 teleskopů na dvou lokalitách, které reprezentují obě polokoule planety.

TIP: Kosmická observatoř Fermi objevila rekordní gama dvojhvězdu

Teleskop ASTRI představuje teleskop z kategorie menších teleskopů Small Size Telescopes. Soustava CTA by takových Čerenkovových teleskopů měla mít 70. ASTRI by měl pozorovat své první Čerenkovovo záření už letos v prosinci.

Návrat nadzvukových dopravních letounů se pomalu stává skutečností. Letecký startup Boom Technology právě ohlásil nový demonstrační prototyp Boom XB-1 Supersonic Demonstrator.

Stroj s přezdívkou Baby Boom svou velikostí odpovídá třetině plánovaného nadzvukového dopravního letounu. Startup Boom s ním zamýšlí testovat technologie, které budou nezbytné pro provoz nadzvukových dopravních letadel 21. století.

TIP: Rychle, ale také tiše: NASA vyvíjí méně hlučná nadzvuková letadla

Letoun z uhlíkových kompozitů nezapře inspiraci konstrukcí a provozem nadzvukových dopravních letounů Concorde, které létaly do roku 2003. V týmu společnosti Boom teď na vývoji nových nadzvukových dopravních letadel pracují veteráni z NASA, SpaceX a Boeingu.