Nadšencům z iniciativy Maud Returns Home (Maud se vrací domů) se podařilo vyzvednout ze dna arktických vod u kanadského pobřeží škuner Maud, s nímž norský polárník Roald Amundsen v letech 1918–1924 proplul Severovýchodním průjezdem. V současnosti kotví překvapivě zachovalé torzo Maud na pobřeží kanadského Cambridge Bay, kde je zbavováno bahna, vysychá a připravuje se na cestu do Norska. 

Jen poměrně málo lidí v Česku vidělo na vlastní oči ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Přitom ale nejde o nijak extrémně vzácného živočicha a pokud najdete v blízkosti vodního toku dutinu s obsazeným hnízdem, máte už téměř stoprocentní možnost důkladně si tohoto zajímavého ptáčka prohlédnout. Stačí dát před dutinu klacek a čekat, až si na něj při návratů domů odsedne. A vy, schováni v pohodlí krytu, můžete sledovat, co ulovil, jak se v okolí hnízda chová a případně si jej můžete i vyfotit. Je to mnohem jednodušší než získat dokonalý výhled na vrabce domácího nebo na kraji lesa objevit klidně sedící babočku osikovou. Američtí a asijští příbuzní evropského ledňáčka říčního ovšem nejsou zdaleka tak snadným „úlovkem“.

Kde se skrývají

Všechny druhy ledňáčků (Alcedinidae) jsou rybáři a ryby tvoří hlavní složku jejich potravy. Proto ledňáček obvykle potřebuje nehlubokou řeku nebo potok s bohatým výskytem ryb, aby se mohl sám krmit a měl co nacpat do hladem rozevřených zobáčků svých mláďat. Z mých zkušeností zde v Česku, v Kostarice a na Srí Lance vyplývá, že ledňáčci mají v oblibě kolmé hlinité břehy, vysoké asi jeden a půl metru. Navíc by břehy měly být porostlé stromy.

Toto pravidlo jsem si ověřil v Kostarice, v rezervaci Cano Negro na řece Rio Frío i v deltě řeky Balapitiya na Srí Lance. Proto věřím, že se při hledání ledňáčků například na jihu Afriky nebo na severu Austrálie, kde je jich také spousta, dá postupovat podle stejného klíče.

Dobrý kapitán, základ úspěchu

K ledňáčkům se nejsnadněji přiblížíte z lodi. Není podstatné, o jaké plavidlo se konkrétně jedná. Může to být motorový člun nebo kanoe. Jestliže ale chcete opravdu něco vidět (případně i vyfotit), je podstatné, aby byla loď co nejstabilnější, motor co nejtišší a lodivod co nejzkušenější.

Opravdový profík najíždí k ledňáčkům (a dalším zvířatům na řece) se sluncem v zádech, pomalu a deset metrů před ním vypíná motor, aby do bezprostřední blízkosti dojel setrvačností bez motoru. Vzpomínám si na kostarického seňora Antonia, který měl pro pohyb na řece s ohledem na její obyvatele neuvěřitelný cit. Nejen kvůli pozici slunce, ale dokonce i s ohledem na atraktivitu pozadí a samozřejmě dbal i na to, aby opeřence nevyplašil. Jestliže nemáte nikoho takto zkušeného, nezbývá, než se s ním domluvit a metodou pokus-omyl si vše vyjasnit a „nacvičit“.

Letec i potápěč

Pozorovat ledňáčky při lovu je opravdu zážitek. Pro většinu druhů je typické střemhlavé potápění. S naprostou přesností se ledňáček vrhá do vody za kořistí, blízko hladiny roztáhne ocasní pera a mírně rozevře křídla, aby zpomalil. Pod vodou chrání jeho otevřené oči ochranná blanka. Při ponoření rozevře útočník zobák a setrvačnost jej donese až k rybě. I s úlovkem ihned vylétá z vody, usedá na vhodné místo a opakovanými údery rybu usmrtí. Je důležité, aby byla polykaná ryba mrtvá, protože jinak by mohly šupiny zmítající se kořisti lovce zranit.

Každý z ledňáčků má několik oblíbených posedů lemujících břehy. Obvykle se nacházejí 1–2 metry nad hladinou a ledňáčci odtud pozorně sledují vodu pod sebou. Zkreslení způsobené lomem světla je takřka nulové, protože ledňáček má velmi ostrý zrak a potápí se téměř kolmo. Když se zobák dotkne kořisti, pták ho kolem úlovku pevně sevře.

Jen pro trpělivé

Ledňáčky je možné pozorovat jen s velkou dávkou trpělivosti. Většinou i při pomalém přibližování odlétají ze vzdálenosti 10–20 metrů a blíž se dostanete zhruba jedenkrát z 6–14 pokusů. Jen jedinkrát se mi stalo, že nás s kolegou nechal ledňáček hnědohlavý přijet do bezprostřední blízkosti dvou metrů a nevadilo mu ani, když jsme odložili fotoaparáty a chopili se kamery.

Větší šance každopádně budete mít, pokud přes sebe přehodíte maskovací síť. Na daleké cesty jsou ideální dvě sešité snaiperské šály. Je to lehké, skladné a velmi účelné řešení. Víc, než kdykoli jinde se při sledování ledňáčků cítíte jako lovec.

Soutěž pořádá Natural History Museum v Londýně a BBC Worldwide a jejím účelem je představit nejúžasnější záběry přírodního bohatství naší planety. Odborná porota každoročně vybírá vítěze ve dvou kategoriích – dospělí a mladší 17 let. Prohlédněte si galerii nejúspěšnějších snímků letošního ročníku.

„Samozřejmě můžete navštívit výstavu plastových modelů dinosaurů. Některé z nich se možná budou i skřípavě hýbat. V našem představení Soumrak dinosaurů se ale vydáte do doby, kdy dinosauři žili. Budou chodit kolem vás! Lehce podlehnete iluzi, že jste skutečně v druhohorách,“ okomentoval představení Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno.

Zažijte soumrak dinosaurů

Spolu s digitáriem můžete cestovat nejen prostorem, ale i časem. Tentokrát až do doby před 250 miliony roky! Spolu s našimi hlavními hrdiny se seznámíte s některými druhy vyhynulých ještěrů, kteří pravděpodobně byli předchůdci dnešních ptáků. Prolétnete se s největším létajícím tvorem, který kdy žil na naší planetě – Quetzalcoatlem. Budete utíkat před stádem Argentinosaurů a schováte se před útočným Velociraptorem. Nakonec se stanete svědky soumraku dinosaurů při pádu obří planetky před 65 miliony roky. Také ale zjistíte, že podobné katastrofy, při kterých kdysi dávno vymřeli téměř všichni živočichové a rostliny, jsou přirozenou součástí koloběhu života na naší planetě.

Představení soumrak dinosaurů vytvořilo produkční studio Mirage IIID. Jedná se o kombinaci živých herců a špičkových animací vytvořených v perspektivě pro projekci na obří polokulové plochy. Vznikalo tři roky, hudbu nahrál Pražský metropolitní symfonický orchestr. 

Celým dobrodružstvím vás provede odvážná Lucie, jejíž tatínek má v oblibě roztodivné druhy dopravních prostředků. Spolu s našimi cestovateli budete létat nad hlubokými kaňony, plout na hladině bouřlivého oceánu, procházet se v tropickém pralese, slézat ledové útesy, skákat na padáku do hluboké propasti a v každém okamžiku se ohlížet, zda za vašimi zády nestojí nějaký ten záludný dinosaurus.

Občas se budete bát, občas se budete smát, tu a tam se vám zatočí hlava. Představení Soumrak dinosaurů pro vás každopádně bude nezapomenutelným zážitkem. České znění namluvili herci Městského divadla Brno. Součástí představení, které je vhodné pro děti od 6 let a trvá přibližně 60 minut, je i komentovaná ukázka hvězdné oblohy před miliony roky. 

Kdy se můžete vydat na cestu? O vánočních prázdninách od 26. do 31. prosince, v lednu, únoru i březnu vždy o víkendu. Přesný program Hvězdárny a planetária Brno najdete na www.hvezdarna.cz

V Číně má za sebou svůj první let těžká nosná raketa Dlouhý pochod 5. Odstartovala 3. listopadu z kosmodromu u města Wenchang na ostrově Chaj-nan v Jihočínském moři. Pro Čínu je to další krok na cestě ke zprovoznění vlastní trvalé kosmické stanice.

Dlouhý pochod 5 je těžká nosná raketa, kterou vyvinula státní společnost CALT (China Academy of Launch Vehicle Technology). Nosnou raketu o délce 57 metrů a celkové hmotnosti 879 tun tvoří dva stupně.

Dlouhý pochod 5 vynese 25 tun nákladu

Na nízkou oběžnou dráhu Země vynese přibližně 25 tun nákladu, čímž o několik tun předčí evropskou těžkou nosnou raketu Ariane 5 i ruskou raketu Proton-M a jen o něco málo zaostává za americkou nosnou raketou Delta IV Heavy.

Jak u Číny bývá zvykem, o nákladu, který při svém prvním startu vynesla raketa Dlouhý pochod 5, toho moc nevíme. Podle dostupných informací byl součástí nákladu experimentální satelit Shijian 17, který by měl na oběžné dráze testovat elektrický pohon.

TIP: Úspěšný start Tchien-kung 2: Čína je zase o krok blíž vlastní vesmírné stanici

Během letu nosné rakety se sice objevily dílčí problémy, celkově šlo ale o úspěšný let. V příštích letech můžeme očekávat další starty Dlouhého pochodu 5. Měly by být součástí stavby čínské kosmické stanice a vyslání čínských sond k Měsíci i Marsu.

Předlouhých 23 let strávil v řetězech dnes 41letý Číňan Lu Zhi. V nelidském prostředí jej drželi vlastní rodiče. Celý příběh se začal psát v době, kdy bylo Lu Zhi pouhých 18 let. Přišel tehdy o našetřených 5 tisíc jüanů (přibližně 18 tisíc korun). Osmnáctiletý mladík se poté začal chovat násilnicky a své rodiče i okolí obviňoval z krádeže.

Rodiče se proto rozhodli vyhledat lékařskou pomoc, kde se dozvěděli, že syn pravděpodobně trpí duševní poruchou. Chudí rodiče ovšem neměli dostatek peněz na léčebné výdaje a rozhodli se tak ke krajnímu řešení – svého syna uvěznili ve stodole. Otec syna ve stodole přikoval do řetězů, kde Lu Zhi spal na slámě a byl odkázaný na jídlo, které mu rodiče nosili.

Vysvobození přinesl až zásah dobrovolníků, kteří se o osudu uvězněného syna dozvěděli od vesničanů. Lu Zhi byl po 23 letech strávených v řetězech přemístěn do útulku, kde se mu snad dostane lepšího zacházení.

Eroze, klimatické změny a stále silnější bouře, to jsou hlavní důvody ústupu slavných křídových útesů v jižní Anglii. Vyplývá to ze studie expertů z Univerzity v Glasgow. 

Za posledních 150 let „zmizelo“ každý rok 22 až 32 centimetrů útesu. V posledních sedmi tisících letech to přitom bylo jen dva až šest centimetrů. Vědci zároveň varují, že se tento trend bude v budoucnosti zrychlovat.

Úřady východního Sussexu se snaží útesy zachránit, na místo dopravují písek a štěrk. Záchranu je ale třeba pojmout komplexně – pokud se změní charakter jedné pláže, problémy s erozí se okamžitě přesunou jinam. Profil pláží hraje v ústupu útesů klíčovou roli – široké pláže podle vědců efektivněji vstřebávají energii mořských vln.

Kolem geneticky upravených plodin se v dnešní době vyrojila celá řada obav a mýtů. Vědecké výzkumy ale opakovaně vedou k závěru, že GM plodiny jsou bezpečné a jejich prospěšnost se postupně zvyšuje.

Podle nové studie by celosvětový zákaz anebo výrazné omezení pěstování geneticky upravených plodin dokonce vedlo ke zhoršení globálního oteplování.

GM plodiny pomáhají proti oteplování

Badatelé propočítali přínos stávajících geneticky upravených plodin pro ekonomiku i životní prostředí. Přitom zjistili, že kdyby nahradili dnes běžné pěstovanou geneticky upravenou kukuřici sóju a bavlnu klasickými typy plodin, tak by to mělo velmi negativní důsledky.

Narostly by ceny potravin, a také by se zvýšily nároky na půdu, protože geneticky upravené plodiny obvykle potřebují mnohem méně půdy. Omezení pěstování geneticky upravených plodin by tudíž vedlo ke značnému snížení rozlohy lesů, v nichž se velmi dobře ukládá uhlík z oxidu uhličitého.

TIP: Bojíte se GMO? Sladké brambory jsou geneticky modifikované už tisíce let

Podle vědců by zákaz GM plodin vedl k nárůstu množství oxidu uhličitého v atmosféře téměř o 1 miliardu tun. Další rozšíření pěstování geneticky upravených plodin by naopak množství oxidu uhličitého snížilo. 

Australský ještěr moloch ostnitý sice vypadá jako děsivé stvoření plné trnů, ve skutečnosti je to ale zcela neškodné zvíře, které se živí mravenci a dovede si poradit s extrémními podmínkami australských pouští.

Moloch je dobře maskovaný a v poušti ho není těžké přehlédnout. Vědci také nedávno zjistili, že dovede pít vlhkost z písku pomocí důmyslně uspořádaných šupin na kůži.

TIP: Zoborožci se v rozpálené poušti ochlazují vyzařováním tepla velkými zobáky

Tam, kde moloch žije, je voda doopravdy vzácná. Moloch má ale k dispozici síť kanálků, které vedou na kůži, mezi jeho ostnitými šupinami. Do těchto kanálků přechází vlhkost z písku a putuje skrz ně až do molochových úst. Moloch pak prostě vodu získanou díky kůži polkne a napije se.

Jde o první studii srovnávající velikost mozku sociálních a nesociálních jedinců v rámci jednoho živočišného druhu. Včely s latinským názvem Megalopta genalis žijící v Panamě byly ideálními adepty na výzkum, neboť jejich královny žijí rozličným způsobem života a velikost jejich mozku je rozdílná. Tyto rozdíly jsou pravděpodobně dány potřebou společenských královen udržet si v hnízdě kontrolu nad „poddanými“, která vyžaduje schopnost pojmout více informací.

TIP: Včely stále záhadné aneb Co se děje ve včelím úlu

Všechny předchozí studie sociálních a nesociálních živočichů porovnávaly velikost mozku různých druhů, které se však liší v tolika aspektech, že bylo obtížné potvrdit či vyvrátit přímou souvislost mezi velikostí mozku a sociálním chováním. Teprve nyní se podařilo potvrdit tzv. Machivaelliho teorii či teorii společenského mozku, která říká, že čím větší je společenská skupina, tím větší mozek musí její vládce mít. Zajímavé bylo však zjištění, že mozek společenských královen není větší celkově, ale vyvinutější je jen jeho část.