Americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) přinesla další podrobnosti o nevydařeném přistání evropského modulu Schiaparelli na povrchu Marsu. Nové barevné snímky ukazují místo tvrdého dopadu, i další části odhozené během přistání. Přestože stále není jasné, co přesně havárii způsobilo, ESA má za to, že za nevydařeným přistáním stála závada na brzdících tryskách, respektive chyba v ovládacím softwaru odpovědného za komunikaci mezi částí navigací a výškoměrem.

8. listopadu 1992 odstartovala ze švédského území hypersonická raketa Maxus – výsledek spolupráce s Němci, který navíc sponzorovala ESA. Letová trajektorie nosiče umožňovala osmi vědeckým přístrojům pracovat 12–13 minut v prostředí mikrogravitace.

8. listopadu 2011 vzlétla z Bajkonuru na raketě Zenit meziplanetární sonda Fobos-Grunt, která se měla vrátit zpět se vzorky hornin z marsovského měsíce Phobos. Ruští vědci doufali, že jim získaný materiál pomůže pochopit způsob vzniku a vývoje tohoto tělesa. Sonda dosáhla parkovací zemské orbity, navedení na dráhu k rudé planetě však neproběhlo kvůli ztrátě spojení, které se pak už letové kontrole nepodařilo obnovit. Fobos-Grunt zanikl asi dva měsíce po startu v zemské atmosféře, ztrátu spojení zřejmě zapříčinilo selhání řídícího počítače. 

Každý farmář, který chová skot, se musí nějak vyrovnat s kravinci. V Nizozemí hodlají z kravinců vyrábět obnovitelnou energii ve velkém.

Nápad využít energii z kravinců není vůbec nový. Nizozemská vláda to ale vzala důkladně a vsadila na to, že se z kravinců stane významný zdroj energie pro celou zemi. Místní úřady na tento projekt vynaloží celkem 150 milionů euro (přes 4 miliardy Kč).

TIP: Lidské fekálie z rozvojového světa by mohly vyrobit spoustu energie

Nizozemské zemědělství zodpovídá za 10 procent emisí skleníkových plynů. Většinu emisí ze zemědělství představuje metan. Farmáři v Nizozemí budou využívat zařízení na anaerobní digesci, v nichž se kravský hnůj s pomocí bakterií přemění na bioplyn. Ten pak prodají za státem dotované ceny, zaručené na dobu 12 let.

Většina lidí si jako domácího mazlíčka pořídí psa nebo kočku. Domácím miláčkem pětašedesátiletého Japonce Nobumitsu Murabayashi je dvoumetrový kajman. Exotické zvíře si Murabayashi pořídil již před 34 lety. „Když jsem jej kupoval, nikdy by mě nenapadlo, že by mohl vyrůst do takových rozměrů,“ říká o svém zvířecím společníkovi odhodlaný chovatel.

Pro chov divokého plaza si musel Murabayashi vyřídit úřední razítko – domácí chov kajmanů totiž v Japonsku podléhá úřední povolení. Padesátikilový plaz sdílí se svým páníčkem a jeho manželkou domácnost a doprovází je na vodítku na cestách po městě. Jako správný chovatel věnuje Murabayashi svému mazlíčkovi odpovídající péči – kromě stravy a pohlazení tak dochází i na čištění zubů a koupel ve vaně.

Archeologický průzkum v jeruzalémském Chrámu Božího hrobu, které je považováno za místo posledního spočinutí Ježíše Krista, probíhají již od letošního jara. Poprvé za posledních 500 let ale vědci mohli nyní nahlédnout i pod mramorovou desku ukrývající Ježíšův hrob.

Historikové byli dlouho přesvědčeni, že hrob v průběhu staletí zanikl. Původní kostel, který byl nad tradičním pohřebištěm Ježíše vybudován ve čtvrtém století za vlády Konstantina, dal v roce 1009 egyptský fátimovský chalífa zničit a zahladit po něm všechny stopy. Archeologové byli proto nesmírně překvapeni, že se zbytky pohřební jeskyně zachovaly. Pod první mramorovou deskou vědci objevili silnou vrstvu hlíny a další mramorový příkrov s vyrytým křížem, pocházející pravděpodobně z 12. století.

Ježíšův hrob dnes zakrývá malá stavba uprostřed kostela, které se říká edikula. Vědci z aténské univerzity teď mají unikátní příležitost nejen prostudovat původní podloží, ale také pochopit, proč se právě toto místo stalo předmětem uctívání od chvíle, kdy je za Ježíšův hrob v roce 326 označila matka římského císaře Konstantina Helena. Chrám Božího hrobu dnes spravují tři křesťanské církve – řecká pravoslavná, římsko-katolická a arménská apoštolská – a působí v něm ještě tři další: koptská, etiopská pravoslavná a syrská pravoslavná.

Vědci teď budou zevrubně zkoumat všechny shromážděné poznatky, které mají definitivně prokázat souvislost místa s Ježíšem. Kromě jiného budou také hledat stopy po nápisech. Restaurování, které má stát více než čtyři miliony dolarů, by mělo být dokončeno do jara příštího roku.

Již čtvrtstoletí žije pětašedesátiletá Shawnee Chasser na stromě. Nyní ale hrozí, že bude muset svůj „ráj“ opustit. Úřady mají za to, že byl vybudován v rozporu se stavebními předpisy a je příliš nebezpečný. 

Současný domov v korunách fíkovníků obývá Shawnee již 10 let. Vybudovala si jej na pozemku svého syna vlastníma rukama. Před tím žila 15 let v podobně laděném domově v nedalekém Little Haiti. Živí se prodejem bio-popkornu, který od ní odebírá jeden z místních obchůdků. Kromě toho jí v její stromové rezidenci navštěvují zájemci o nonkonformní bydlení. Část svého „ráje“ zřejmě neoficiálně pronajímá.

TIP: Kanadský pár žije čtvrtstoletí na vlastnoručně vybudovaném ostrově

To se pochopitelně úřadům nelíbí. Její stromová rezidence byla prý vybudována nezákonně, nesplňuje hygienické, ani přísné stavební předpisy, což je v kraji častých hurikánů považováno za nebezpečné. Shawnee proto dostala ultimátum – buď svůj domov uvede do souladu s místními předpisy, nebo bude zbourán. Úřady již pětašedesátileté hippie babičce uložily pokuty ve výši 34 tisíc dolarů. Tři tisíce se jí sice podařilo zaplatit, na další pokuty již ale nemá prostředky. Pomoc jí ve veřejné sbírce nabídly desítky lidí a během měsíce se jí podařilo vybrat více než 6 tisíc dolarů. 

Shawnee Chasser je odhodlaná ve svém boji vytrvat a nehodlá svůj domov opustit. Zda bude v boji s byrokracií odhodlání stačit se brzy uvidí. Podle úředního rozhodnutí má na úpravu své přírodní rezervace čas do konce roku. Pak do „Shawneeina ráje“ nastoupí demoliční četa.

Již naši nejdávnější předkové měli rádi sladké. V průběhu středověku si však oku lahodící delikatesy mohl dovolit jen málokdo.

Sladkosti z východu

Díky křížovým výpravám se Evropané setkávali s arabskou kulturou, jejíž spisy se brzy objevily i v knihovnách „starého kontinentu“. Právě díky jedné takové příručce byl nalezen i recept na pochutinu z pražených ořechů nebo mandlí, bílků a karamelu. Světlo světa tak opět spatřil již dříve oblíbený nugát. Jeho výrobu si pod názvem torrone přisvojili zejména italští cukráři a oblíbená laskomina se brzy stala typickým italským produktem. Její tvrdší variantu však bylo možné najít i na Pyrenejském poloostrově.

Z východu pocházela i další laskomina, marcipán. Rovněž tuto sladkost přinesly do Evropy nové kontakty s arabským světem. Její příprava však byla drahá a náročná, a proto se od 14. století objevovala převážně na stolech nejbohatší společenské vrstvy. Teprve po objevení Ameriky s jejími plantážemi cukrové třtiny si mohli delikatesu dovolit i ostatní. Mlsáním marcipánu si lidé navíc podle všeobecně tradovaných pověstí prodlužovali život, neboť se věřilo v jeho zázračné léčebné účinky. Marcipán se totiž vyrábí z mandlí bohatých na hořčík, a proto je vhodný například jako prevence proti křečím. Mandle jsou navíc přirozeně zásadité. Možná i proto se s přechodem na průmyslovou výrobu marcipán okamžitě rozšířil po celém světě. 

Sonda Evropské kosmické agentury (ESA) Mars Express získala krásné snímky severní polokoule rudé planety, na nichž jsou vidět stopy pradávné tektonické aktivity.

Jde o západní část útvaru zvaného Acheron Fossae, což je úzká a mělká prohlubeň v severozápadní části oblasti Tharsis, asi 1 000 kilometrů severně od slavné sopky Olympus Mons.

Stopy tektoniky v Acheron Fossae

Povrch Marsu je tu rozlámán četnými zlomy a trhlinami. Okolí Acheron Fossae bylo zřejmě v době před necelými 4 miliardami let velice geologicky aktivní. Planinu Tharsis tehdy nadzvedlo horké magma z nitra Marsu, což vedlo ke vzniku zlomů a prasklin, jako právě v oblasti Acheron Fossae.

TIP: Tajemství rudé planety: Povrch starý několik miliard let nepřetvořila tektonika

Oblast Acheron Fossae tak připomíná pozemské riftové zóny, jako je například Levantská příkopová propadlina s údolím Bikáá, údolím Jordánu, Galilejským jezerem a Mrtvým mořem nebo Východoafrická příkopová propadlina s jezery jako je Tanganika.