Pulzary jsou velice extrémní objekty, v nichž je hmota odpovídají hvězdě natěsnána do rozměru asi tak 20 kilometrů. Mohou zběsilou rotovat, někdy až několiksetkrát za sekundu.

Astronomové teď ale našli pulzar, který je extrémní v jiném směru. Je totiž nejpomalejší ze všech pulzarů, které známe. Jde o pulzar z centra pozůstatku supernovy RCW103, vzdáleného od nás asi 10 tisíc světelných let. Nese označení 1E 161348–5055, čili zkráceně 1E 1613 a kolem své osy se otočí jednou za 6,67 hodiny.

Proč je pulzar 1E 1613 tak líný?

Pro odborníky je to záhada. Podle všeho jde o pulzar, tedy rotující neutronovou hvězdu, která vyzařuje rádiové vlny v pravidelných pulzech. Ale ta extrémně pomalá rotace je vážně divná.

Vědci prozatím nabízejí dvě možná vysvětlení. Buď pulzar 1E 1613 obíhá kolem nějakého hvězdného společníka, anebo jeho rotaci zpomalily nějaké mechanismy výrazně rychleji, než bychom čekali. Od exploze supernovy RCW103 totiž uplynulo asi 2 tisíce let, což je příliš krátká doba na to, aby pulzar zpomalil klasickým způsobem.

TIP: Objev v hloubi Mléčné dráhy: Vědci objevili první magnetarovou mlhovinu

Jistým vodítkem by mohlo být, že v červnu dotyčný pulzar vyzářil krátký puls rentgenového záření, který byl velmi podobný projevům magnetarů, což jsou pulzary s extrémními magnetickými poli. Pokud je pulzar 1E 1613 skutečně magnetarem, šlo by 30. doposud objevený magnetar.

Lidé pozorují majestátní polární záře od nepaměti. Jejich skutečnou podstatu, tedy že jde o elektromagnetický jev vyvolaný sluneční aktivitou, známe teprve asi 150 let. A teprve posledních pár desetiletí můžeme polární záře studovat detailně, hlavně díky satelitům a pozemním senzorům.

Vědci teď využili data z mise THEMIS (Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms), která sbírá pětice identických sond. Vůbec poprvé se jim povedlo spojit přízračný tanec světelných cárů polární záře nad Kanadou a pulzování magnetického pole Země.

TIP: Slunce je nebezpečné. Kdy přijde další super erupce?

Když porozumíme polárním zářím, jejich vzniku i chování, tak se budeme lépe orientovat ve složitém prostředí blízkého vesmíru, které obklopuje naši planetu. Máme v úmyslu dobývat vesmír, tak nás pochopitelně zajímá, s čím se tam tak asi můžeme setkat.

V domácím prostředí platil Kosmas za vzdělance plně kvalifikovaného k tomu, aby napsal Kroniku Čechů (Chronica Boemorum). Ta se stala zakladatelským dílem, jež stojí na počátku českého dějepisectví a obecně českého historického myšlení.

Informace všeho druhu

Kronika je mnohdy proložena informacemi o úrodě a počasí, na nichž byl středověký člověk závislý. Záznamy k některým létům se blíží krátkým zápisům z klášterů. K pobavení čtenáře jsou jednotlivé pasáže oživeny přímou řečí vtahující do událostí, jež se mnohdy svým tématem až nepříjemně blíží dnešní bulvární produkci. Je otázkou, zda se na účet Velfa, nejistého v důvěrném styku se zkušenější Matyldou, bavila celá Evropa, podobně jako Kosmas v jedné z kapitol druhé knihy. Pasáž nám však zároveň dává vědět, že středověcí kronikáři nebyli jen nezáživní historikové, ale též zdatní spisovatelé.

I Kosmas je učený kronikář, který dává na odiv své vzdělání dobově typickými výpůjčkami z Bible, citací povinných míst z antických autorů, ale rovněž navazováním na starší historickou produkci, jež je umně včleněna do textu kroniky.

Jeho dílo se jednoznačně orientuje na vládnoucí dynastii a oslavuje zemské patrony Václava a Vojtěcha, jimž je vyhrazena zvláštní úcta. Jsou v něm ale také první stopy rozvinutého národního vědomí, jež se vytváří na základě společných světců, dynastie a proti nepřátelským Němcům a Polákům. Jeho nositeli jsou pro Kosmu vždy jen členové vyšší společnosti, kterou ztotožňuje s kmenem Čechů.

Kronika našla řadu pokračovatelů. O její popularitě svědčí i patnáct dochovaných středověkých rukopisů. Kosmovo dílo zůstává dodnes zajímavých čtením. Jeho pozoruhodné, napínavé i poučné příběhy jsou výmluvným svědectvím o době svého autora a o dílně středověkého kronikáře přelomu 11. a 12. století.

Dne 15. května 1945 bylo na prvním zasedání Slovenské národní rady v Bratislavě deklarováno rozhodnutí o ocenění nejzasloužilejších bojovníků Slovenského národního povstání. Přijatá slavnostní rezoluce ukládala vytvořit řád „Hrdiny Slovenského národního povstání“, který měl být udělen šesti navrženým osobám. Toto ocenění však ve skutečnosti nikdy nebylo zrealizováno a vybraní účastníci odboje byli in memoriam vyznamenáni Řádem Slovenského národního povstání I. třídy.

Hrdinové Slovenského národního povstání

Iniciátoři zřízení titulu Hrdina Slovenského národního povstání pojali první laureáty tohoto ocenění poměrně zeširoka. Komunistický politik Jan Šverma nepochybně sehrál významnou roli v čs. odboji za druhé světové války a zapsal se i do dějin SNP (nejen svým tragickým úmrtím). Příslušníci slovenské armády, kteří přeběhli k sovětským partyzánům – Štefan Tuček a Ján Nálepka – se však vypuknutí povstání na Slovensku vůbec nedožili. A přestože jejich působení v zahraničním odboji ani zdaleka není zanedbatelné, se SNP neměli prakticky nic společného.

Seriál Nerealizovaný titul Hrdina SNP

Zasloužilí bojovníci (vyšlo 13. září)

Poslanec mezi povstalci Jan Šverma (vyšlo 20. září)

Kontroverzní bojovník Daniel Gonda (vyšlo 27. září)

Ľudovít Kukorelli v čele skupiny Čapajev (vyšlo 4. října)

Československý tankista Štefan Tuček (vyšlo 11. října)

Hrdina Sovětského svazu Ján Nálepka (vyšlo 18. října)

Výsadkář a styčný důstojník Michal Pavlovič (vyšlo 25. října)

Ľudovít Kukorelli byl významným odbojářem a partyzánským organizátorem na území Slovenska. Ani on se však přímo do povstání nezapojil. Rozporuplně může působit také navržení stotníka Daniela Gondy na titul Hrdiny. Násilná smrt však do značné míry vedla k omluvě i zapomenutí jeho prohřešků a stala se důvodem přehnané heroizace jeho osoby. Vedle Švermy tak snad jen Michal Pavlovič přímo (a úspěšně!) účinkoval v tomto ozbrojeném vystoupení.

Samice pandy velké Chao Chao porodila v červnu v belgické zoologické zahradě Pairi Daiza mládě. Tito kriticky ohrožení savci zabřeznou v zajetí jen velmi ojediněle, a pracovníci zoo proto mluví takřka o zázraku. V Evropě se doposud podařilo odchovat mláďata pandy jen ve vídeňské Tiergarten Schönbrunn a v madridské Zoo Aquarium. Malý sameček, který po narození vážil zhruba 170 gramů, se má čile k světu. Ve třech měsících má již tělo porostlé srstí a pokouší se o první nesmělé krůčky.

12. září 1970 byla vypuštěna sovětská automatická sonda Luna 16, která přistála na Měsíci a vrátila se s prvními vzorky měsíční půdy.

Start nosné rakety Proton K/D se sondou se uskutečnil krátce po poledni 12. září 1970 z kosmodromu Bajkonur. Nejprve byla vynesena na nízkou oběžnou dráhu 185-241 km nad Zemí (též uváděna jako parkovací) a z ní za 70 minut pomocí nosné rakety pokračovala v letu směrem k Měsíci. Jediná korekce během přeletu byla provedena 13. září.

TIP: Luna a Lunochod: Sovětské sondy a roboti na Měsíci

Téměř v půlnoci 16. září se u Měsíce zapálil na chvíli brzdící motor a sonda se tak ocitla na selenocentrické oběžné dráze. Pomocí dvou drobných korekcí byly parametry dráhy upraveny. 20. září bylo provedeno měkké přistání na povrchu v oblasti Mare Fecunditatis (Moře hojnosti). Ještě před ránem se sondě podařilo odvrtat měsíční horninu, dopravit ji zpět do sondy a dvě hodiny poté již návratové pouzdro odstartovalo na zpáteční cestu k Zemi.

Dne 24. září se sonda dostala k Zemi, oddělilo se od ní přistávací pouzdro se vzorkem a pomocí padáků přistálo na území Kazachstánu - 80 km jihozápadně od Džezkazganu. Jedenáctidenní mise byla úspěšně splněna. Část vzorku 1,07 g byla později poskytnuta československým vědcům z ČSAV.

Superhydrofobní povlaky, tedy takové, které extrémně odpuzují vodu, mají velmi široké využití pro spotřební zboží i v průmyslových aplikacích. Většina z nich ale nebývá příliš trvanlivá. To znamená, že se jejich schopnost účinně odpuzovat vodu snadno ztrácí.

Vědci Australské národní univerzity teď ale vyvinuli nový superhydrofobní materiál ve spreji, se kterým lze vytvořit doopravdy trvanlivé voděodolné povlaky.

Nový materiál je založený na kombinaci dvou polymerů do propletené sítě. Je průhledný, samočistící a mnohem odolnější nežli soudobé superhydrofobní materiály, nejen vůči mechanickému poškození, ale také vůči kyselinám, UV záření a rozpouštědlům.

TIP: V tričku z nového supermateriálu nebudeme potřebovat klimatizaci

Navzdory svým pozoruhodným vlastnostem je tento materiál levný – pokud jde o jeho výrobu i aplikaci na místa, která má chránit proti vodě.

V našem okolí přibývá dronů a jejich aplikací. Drony pořizují pozoruhodné záběry, vozí rozmanitý náklad nebo třeba vypalují chráněná území. Představte si ale dron, který je vybavený končetinami, takže může uchopovat různé věci.

Právě takový dron nedávno představila japonská společnost Prodrone. PD6B-AW-ARM je první dron na světě, který má dvě končetiny. S jejich pomocí zvládne uchopit, nést a opět položit předměty o hmotnosti do 10 kg.

Pozoruhodný dron s rukama má k dispozici důmyslný software, s jehož pomocí si během letu s nákladem mění těžiště tak, aby byl stabilní. Na jedno nabití baterií může létat až 30 minut.

TIP: CRACUNS: Dron, který může odstartovat pod vodní hladinou

Dron je schopen vyvinout rychlost 60 kilometrů za hodinu při letu vpřed a může operovat ve výšce až 5 kilometrů. Kromě toho, že může přenášet předměty, lze tento dron využít například ke spojování součástí, přeřezávání kabelů nebo drátů, přepínání obtížně dostupných přepínačů anebo třeba k doručování záchranných vest.