14. září 1959 ztroskotala na Měsíci sovětská sonda Luna 2 a stala se tak první lidským objektem, který doletěl na Měsíc.

Luna 2 odstartovala 12. září 1959 z kosmodromu Bajkonur. Po startu a nabrání únikové rychlosti se oddělila od třetího stupně raketového nosiče, který podobně jako sonda měl dopadnout na povrch Měsíce. Během letu k Měsíci proběhl na palubě sondy pokus na hledání plynu ve volném prostoru. Ve vzdálenosti 140 000 km od Země bylo vypuštěno 10 kg sodíku. Vzniklý oblak byl pozorován i v ČSSR.

Po 33,5 hodinách letu náhle ustal radiový signál přicházející ze sondy, což značilo, že sonda se úspěšně zaryla do měsíčního povrchu rychlostí 3,3 km/s. Místo dopadu bylo západně od Mare Serenitatis v oblasti Moře dešťů (Mare Imbrium).

Podobně jako Luna 1 měřila i Luna 2 intenzitu kosmického záření, jeho složení, zkoumala těžká jádra v kosmickém prostoru, hustotu atmosféry, plynnou složku meziplanetárního prostoru, mikrometeority, magnetické pole Země i Měsíce. Všechny tyto údaje předávala až do svého dopadu na měsíční povrch řídícímu středisku. Během svého pádu sonda odvysílala snímky přibližující se měsíční krajiny.

Jaderný výbuch na Měsíci

Podle Antonína Vítka, experta na astronautiku Akademie věd České republiky, měla sonda Luna 2 dopravit na povrch Měsíce nukleární nálož, která měla vybuchnout. Sovětský svaz chtěl takto demonstrovat svou vojenskou sílu, ale nakonec od záměru upustil z obavy, že v případě havárie nosné rakety a jejího dopadu mimo území SSSR by se nálož mohla dostat do nepovolaných rukou.

Temperamentní lucemburský princ Zikmund dostal z vůle otcovy jako vychovatele humanistu Nicolu Baccariho, jenž vedl dobrodružný, ale také prostopášný život. Dokonce stanul před soudem za pokus o znásilnění. 

Zikmund byl o téměř šest a půl roku mladší než jeho nevlastní bratr Václav IV. Je až neuvěřitelné, o jak rozdílné povahy se jednalo! Václav jako vladař se nejraději ukrýval na svých loveckých hrádcích, obklopen skupinou poloplebejských nižších šlechticů, příhodně nazývaných „královi milci“. Víno teklo proudem, zábava byla mnohdy krajně nevázaná, včetně sexuálních dobrodružství.

Odolnost nade vše

Zikmund byl naopak pravý Lucemburk, stále v sedle, brázdil Evropu křížem krážem, přičemž se ovšem nevyhýbal ani vínu, ani ženám. A v konfrontaci s nevídanou krizí zejména soudobé církve rozhodně nebyl žádným donem Quijotem de la Mancha, ale naopak vpravdě znamenitým pragmatikem.

Přesto měli oba nevlastní královští bratři něco společného: nebyli zchoulostivělí, nevyhýbali se zimě a chladu, dokonce svorně nedbali rady lékaře, aby nechodili v zimě ven s nepokrytou hlavou a obnaženým hrdlem a aby nosili rukavice a teplé boty. Dokonce se rádi i v zimě koupali.

TIP: Nevěsta pro Lucemburka: Sňatek s Marií z Anjou zajistil Zikmundovi uherský trůn

Zikmundovi bylo dokonce opakovaně doporučováno, aby zachovával určité kroky při mytí hlavy, protože měl stále rýmu a byl nachlazený: „Hlavně je třeba dbát na to, aby po umytí vlasů až do jejich usušení mělo Jeho Veličenstvo hlavu v teple… Nikdy si ji nemyjte, aniž byste do vody přidali víno. Přilijte do vody půl žejdlíku vína, a budete vařit spolu s květy heřmánku a mátou.“ Tak radil oběma urozeným mužům jejich osobní lékař Albík z Uničova. Ostatně i dnes se doporučuje splachovat vlasy po umytí vodou s octem, což patrně může mít velmi podobný účinek.

Sporťáky z 60. let patří mezi sběrateli k nejcennějším kouskům. Dokazuje to i právě skončená dražba originální verze sporťáku Porsche 550 Spyder z roku 1956, za které její nový majitel zaplatil 6,1 milionu dolarů (v přepočtu zhruba 145 milionů korun). Přestože výsledná suma se nevyšplhala na původně odhadovaných 8 milionů dolarů, jde o rekordní částku, jakou kdy za tento vůz zájemce zaplatil. Šťastný majitel si tak může mnout ruce – podle majitele kalifornské aukční síně Bonhams byl vydražený Spyder v dokonale původním stavu. V totožném vozu (jen o rok mladším) zemřel před 61 lety slavný „rebel bez příčiny“ – James Dean. 

Na loňském zasedání Světového ekonomického fóra ve Švýcarsku prezentovali badatelé šokující čísla. Podle jejich výpočtů bude do roku 2050 ve slaných vodách – porovnáme-li hmotnost – víc plastu než ryb. Zpráva se opírala o výsledky studie profesorky Jenny Jambeckové z University of Georgia, publikované v roce 2014. Ačkoliv nakonec mnozí odborníci alarmující výpočet zpochybnili jako nadnesený, jedno je jisté: Do světových oceánů každoročně unikají miliony tun plastů, které se pak rozkládají jen velmi pomalu a poškozují mořský život. 

Plastové ostrovy

Bohužel existuje celá řada materiálů a látek, jež pozemské oceány znečišťují. K nejrozšířenějším a nejškodlivějším však patří právě plasty. Důvodem je především fakt, že se rozkládají mnohdy až stovky let: Například obyčejná PET láhev úplně zmizí z povrchu Země nejdřív za 450 roků. 

Podle odhadů pluje dnes ve slaných vodách pět miliard kusů plastů všech možných velikostí a každý rok přibude v oceánech dalších asi devět milonů tun plastových zbytků. Zmíněný odpad se kumuluje zejména v obřích vodních smetištích, tzv. plastových skvrnách, jež se nacházejí ve třech největších oceánech. Nejrozsáhlejší z nich – Velká tichomořská odpadková skvrna – pokrývá podle některých odhadů možná až 15 milionů kilometrů čtverečních, a nese proto nelichotivé přízvisko „osmý kontinent z plastu“. Přesto je velmi těžké ji vyfotografovat ze zemské orbity, nebo i z letadla: Nejeví se totiž jako souvislý povrch. Jde spíš o mohutný „mrak“ drobných, hustě koncentrovaných částic rozptýlených ve vodě. 

Obří skládky se vytvářejí v blízkosti tzv. oceánských gyrů – gigantických vírů, v nichž proudy spirálovitě stlačují masu vody a odpad se zachycuje uprostřed. Ve světových vodách najdeme celkem pět gyrů: Ve třech z nich – v severním Pacifiku, v severním Atlantiku a v Indickém oceánu – přitom již zmíněná obrovská smetiště vznikla a badatelé předpokládají, že na svoji neslavnou „plastovou premiéru“ čekají i zbylé dvě lokality. 

I hluboko pod hladinou 

Odpady se však zdaleka nevyskytují jen v povrchových vodách. Své o tom vědí oceánografové, kteří zkoumají život ve velkých hloubkách. Lisa Levinová, oceánografka ze San Diega, shrnuje své zkušenosti: „Strávila jsem mnoho času studiem oceánského dna s využitím ponorek. Nacházíme tam zbytky odpadů úplně všude.“ 

Její slova potvrzuje i mezinárodní vědecký tým se stejným zaměřením. Výsledky jeho bádání ukázaly, že na každém kilometru čtverečním mořského dna lze narazit asi na čtyři miliardy umělohmotných vláken, především z umělého hedvábí, polyesteru a polyamidů. 

Smrt v Tichomoří

Některá z nejodlehlejších míst světových vod představují překvapivě zároveň ta nejznečištěnější – a na vině jsou opět především oceánské proudy. Atol Midway uprostřed severního Pacifiku náleží k Havajským ostrovům a domorodci jej nazývají Pihemanu. Mimo občasné výpravy vědců je dnes tento kus pevniny zcela opuštěný, přesto jej zaplavují desítky tisíc kousků plastového odpadu – konkrétně z Velké tichomořské odpadkové skvrny. 

Zmíněný ostrov se ovšem stal hnízdištěm více než tří milionů ptáků i domovem dalších 250 druhů mořských živočichů. V důsledku přítomnosti umělých látek tak v místě nedávno došlo k ekologické katastrofě – atol pokryla těla desítek tisíc mrtvých albatrosů plná plastu. 

Případ plastového sáčku 

Snad ještě nebezpečnějším nepřítelem mořského života než velké plující odpadky jsou tzv. mikroplasty. Až 90 % plastového odpadu v oceánech tvoří právě tyto drobné kousky, jejichž velikost se pohybuje od několika milimetrů po pouhé mikrometry. Například obyčejný plastový sáček se působením vln, přílivu i větru časem rozpadne na miliony malých, prakticky neviditelných částeček. Ty následně pronikají do trávicího traktu vodní fauny a v rámci potravního řetězce pak mohou skončit i v našich žaludcích. 

Nehovoříme přitom jen o oceánech, nýbrž také o mořích. Například zpráva publikovaná nedávno v Marine Pollution Bulletin poukázala na nálezy plastů v tělech hned tří rybích druhů obývajících Středozemní moře, včetně tuňáka obecného – dnes již ohroženého v důsledku nadměrného rybolovu. 

Magnety na chemikálie 

Mikroplasty ovšem přinášejí i jiné velké riziko: Mohou totiž na sebe vázat další toxické látky z okolní znečištěné vody. Mezi nejnebezpečnější z nich patří insekticid dichlordifenyltrichloretan (DDT), který už většina zemí zakázala, nicméně v části Afriky a Asie se dosud používá. Pokud pak živočich takto kontaminovaný plast pozře, s velkou pravděpodobností se otráví DDT, jež spláchly do oceánu deště. 

Oceánografové a odborníci na mořský život bijí na poplach, s gigantickými ostrovy plastů se však současná věda dokáže vyrovnat jen obtížně. 

Řešení mladého génia 

Je vůbec možné se gigantických plovoucích skládek zbavit? Možnou odpověď nabídl nizozemský student inženýrství Boyan Slat. Dnes jednadvacetiletý zakladatel organizace The Ocean Cleanup přišel již v roce 2014 s návrhem čističky, která by odpad na povrchu moří sbírala – a první takové zařízení má být nasazeno už letos. Stroj ve tvaru rejnoka by měla pohánět sluneční a vodní energie, zároveň však bude konstrukce natolik lehká a pevná, že bezpečně odolá i silným oceánským proudům. Největší přínos tkví ovšem v tom, že zařízení neohrozí ryby ani drobný plankton. Podle Slatových propočtů zbaví čistička během pěti let oceány až dvaceti miliard tun odpadu.

Cestující londýnského metra ze stanice Clapham dost možná nevěřili svým očím. Doslova z každičkého koutu stanice na ně koukala kočičí tvář. Neobvyklou „kočičí invazi“ mají na svědomí opravdu kočky, tedy přesněji skupina, která si říká CATS (Citizens Advertising Takeover Service). 

Skupina prostřednictvím dárců vybrala 23 tisíc liber a skoupila veškeré reklamní plochy ve stanici. Obvyklé reklamy pak nahradili obrázky opuštěných koček žijících v londýnských útulcích. 

„Snažili jsme se představit svět, kde veřejná prostranství probouzí to lepší v nás. Doufáme, že jsme dali cestujícím příležitost přemýšlet o tom, co je v životě důležité,“ okomentoval neobvyklou akci zakladatel skupiny James Turner.

Svého činu se měl 69letý Ital dopustit v areálu univerzity v Catanii, za což ho místní soud potrestal pokutou ve výši 3 200 eur a tříměsíčním vězením.

Nejvyšší soud ale nyní vyhověl odvolání s tím, že masturbace na veřejnosti není trestným činem, není-li provozována před nezletilými. Důvodem je změna italské legislativy z loňského roku, která v příslušném paragrafu popisuje trestnost pouze ve vztahu k nezletilcům. Luigiho sexuální hrátky tak soud překvalifikoval na přestupek, který se v Itálii trestá pokutou.

Přestože jde pro Luigiho o vítězství, zcela bez trestu za své chování nevyvázne. Nejvyšší soud celou při vrátil místnímu soudu, který má nyní rozhodnout o novém peněžitém trestu. Veřejné sexuální radovánky tak nejspíš vyjdou Luigiho pořádně draze – za jeho chování mu nyní hrozí pokuta ve výši od 5 do 30 tisíc eur.

Jak se zdá, kosmické technologie v tomto století nabírají na obrátkách. Společnost Blue Origin, za níž stojí zakladatel a majitel Amazonu Jeff Bezos, právě představila novou a pořádně masivní nosnou raketu New Glenn.

Budoucnost vesmírných letů

Raketu pojmenovali podle Johna Glenna, prvního Američana, který se dostal na oběžnou dráhu Země. Jde o ambiciózní stroj, který by měl v blízké budoucnosti dopravovat lidské posádky i náklad na oběžnou dráhu Země i do okolního vesmíru.

Na nízkou oběžnou dráhu Země (LEO) by měla létat dvoustupňová varianta této rakety, která bude měřit 82 metrů. Třístupňová raketa o výšce 95 metrů bude určena k letům do vzdálenějších míst, snad k Měsíci nebo i k Marsu.

TIP: Skutečně znovupoužitelná raketa: New Shepard dokázal podruhé přistát

Obě varianty nosné rakety New Glenn budou využívat motor BE-4, který si vyvinula společnost Blue Origin. První stupeň rakety se po vynesení nákladu do vesmíru vrátí opět na Zemi a bude ho možné využít opakovaně. V příštích letech se zřejmě staneme svědky zajímavého konkurenčního souboje mezi soukromými společnostmi SpaceX a Blue Origin o vynášení nákladů do vesmíru.

Sakuradžima je mohutný stratovulkán na jihozápadním okraji Japonska. Jde o jednu z nejaktivnějších japonských sopek, která od roku 1955 prakticky nepřetržitě chrlí popel a sopečné plyny.

Vzhledem k tomu, že velmi blízko sopky leží město Kagošima s více než 600 tisíci obyvateli, jemuž se přezdívá Neapol Východu, je Sakuradžima pod trvalým a velmi detailním dohledem odborníků. A sledování sopky přináší výsledky.

Vědci teď hlásí, že podle jejich měření pohybů magmatu v hlubinách pod sopkou je Sakuradžima velmi blízko velké erupce. Předpovídat sopečné erupce ale není snadné a jen málokdy bývá úspěšné.

TIP: Neklid pod Islandem: Chystá se exploze velkého vulkánu Katla?

Lidé z Kagošimy každopádně s výbuchem počítají a jsou připraveni k okamžité evakuaci. Patří to ke koloritu života v blízkosti sopek. A když k velké erupci Sakuradžimy v dohledné době nedojde, tak se místní jistě nebudou zlobit. 

Za posledních 30 let se dramaticky zmenšila rozloha arktického mořského ledu. Zmizely ho miliony čtverečních kilometrů. Pro někoho je to jistě velká ztráta. Ale jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré.

Například, ústup zalednění přinesl překvapivé zvýšení počtu hned několika druhů kytovců. V Arktidě jsou teď hojnější keporkaci, plejtváci myšoci, plejtváci malí, a jak ukazuje nový výzkum, také velryby grónské.

Proč mají kytovci takový prospěch z úbytku arktického ledu? Odlednění vytváří naprosto fantastické podmínky pro mořský zooplankton – drobné živočichy a další organismy, které se vznášejí ve vodě.

TIP: Pověsti nelhaly: Vorvani skutečně mohli potápět velrybářské lodě

Když zmizí ledový příkrov, tak do moře projde mnohem více slunečního záření. V důsledku toho se namnoží fytoplankton, tedy fotosyntetické řasy, které pak spásá zooplankton. A pro zmíněné kytovce, včetně velryb grónských, je právě zooplankton zcela zásadní potravou.

Až donedávna se biologové domnívali, že z obojživelníků nepotřebují ke svému životu plíce pouze mloci, pak ale byli objeveni další dva živočichové, kteří se bez nich také obejdou. V roce 1995 nahlásila skupina biologů výskyt zvláštního vodního červora dlouhého asi 70 cm a roku 2008 byla na Borneu objevena maličká žába, která dýchá pouze kůží. Nový druh červora nazvaný latinsky Caecilita iwokramae je však od obou zmíněných tvorů velmi odlišný. Žije na souši a měří pouhých 11 cm.

Vědci soudí, že živočichové bez plic jsou pravděpodobně vždy drobní, protože malý vzrůst zvyšuje poměr plochy porézní kůže vůči tělesné hmotnosti a tvor tak může ze vzduchu přijímat větší množství kyslíku.

Proč se však u těchto živočichů přestaly vyvíjet plíce není vědcům jasné. Podle Marvalee Wakea, evolučního biologa z University of California, je možné, že ztrátou plic se jim podařilo změnšit objem těla, takže se dokáží snáze ukrýt pod zem.

TIP: Galerie obojživelných šperků aneb Žabí klenoty vody i pevniny

Tato teorie však nevysvětluje, proč o plíce přišly také žáby či červoři žijící ve vodě. Vědci se domnívají, že při bližším zkoumání obojživelníků najdou ještě další druhy, u nichž postupem času plíce zanikly, a doufají, že najdou odpověď na otázku, proč tomu tak je.