Madeira byla na mapách uváděna již v polovině 14. století, ale o její skutečné objevení pro Evropu se postaral až známý portugalský princ Jindřich Mořeplavec (1394–1460). Ten chtěl rozšířit znalosti o západní části afrického pobřeží a proto vyslal na cesty několik zkušených lodivodů. Mezi nimi byli i João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira, které v roce 1419 zahnala bouře k neobydlenému ostrůvku Porto Santo, jenž je součástí Madeirského souostroví.

O rok později sem byla vyslána další portugalská výprava s úkolem důkladně zmapovat okolí, a tak byla Madeira „znovuobjevena“. V té době šlo o ostrov plný zeleně a především vavřínových pralesů s velmi špatnou přístupností a velkou zásobou vody. Od roku 1420 se datuje zdejší osidlování. Ačkoli původní objevitelé by dnes ostrov stěží poznali, stále jde o úžasné místo s bohatou přírodou.

Stále zelený ostrov

Název Madeira v překladu znamená dřevo a vyjadřuje fakt, že ostrov byl vždy pověstný svou bohatou zelení. Není divu, protože rostliny mají na většině ostrova ideální podmínky. Oblačnost nad Atlantikem je poměrně nízká a jednotlivé části ostrova jsou denně ponořeny v mracích. Je zde proto dostatek vláhy, která zeleni přeje.

Díky rozmanitosti ostrova a někdy i extrémním rozdílům ovšem není rostlinstvem pokryta celá Madeira. Západ je hustě zalesněn, východ je sopečnou polopouští, a jih s hlavním městem Funchal má příjemné subtropické podnebí. Klima je v období roku téměř stejné, průměrná teplota dosahuje v létě 21˚C, v zimě 16 ˚C. Podnebí se řadí mezi jedno z nejpříznivějších na světě, a proto je na Madeiře zastoupena bohatá vegetační škála.

Můžete se zde setkat s přibližně pěti vegetačními pásmy, s vegetací subtropickou, středomořským klimatem či dokonce třetihorním pralesem. V nadmořské výšce do 200 metrů se pěstují banány, avokádo, cukrová třtina. Do výšky 400 set metrů uvidíte fíky, pomeranče či ananasy a pak až do 700 metrů hrušky, akáty či borovice. Až do 1 000 metrů lze obdivovat eukalypty, buky, vavříny a nad touto hranicí rostou už jen mechy a vřesovce. V záplavě rozmanitých rostlin si každý botanik či milovník přírody jistě přijde na své.

Po hřebenu a tunely

Neuvěřitelně krásné hory jsou poznávacím znamením Madeiry. Ohromné prudké stěny pokryté zelení, hluboká údolí, pohledy z vrcholků hor, jež se vypínají nad valícími se mraky, propasti a tunely … to jsou místa, na něž se nezapomíná.
Abyste si mohli osahat to nejlepší ze zdejších hor, doporučuji místní nejkrásnější hřebenovou túru, která i zdatným jedincům zabere podstatnou část dne. Výchozím bodem může být vrchol Pico do Arieiro (1 818 m n.m.), kam se až téměř pod špici dá dojet pronajatým autem nebo taxíkem. Už cesta od hladiny oceánu vzhůru je opravdu silný zážitek. Čeká vás prudké stoupání a samozřejmě velké převýšení. Uprostřed cesty se pravděpodobně ponoříte do hustých mraků a když už budete mít pocit, že tentokrát jste si pro výlet nezvolili nejvhodnější dobu, vynoříte se z mlhavé oblačnosti a otevře se vám fantastický pohled.

TIP: Na pouštích Maroka aneb Živá poušť Erg Chebbi

Samotný trek vede na nejvyšší vrchol Madeiry – Pico Ruivo (1 862 m n.m.), což v překladu znamená „červený kopec“. Barva vrcholu plně odpovídá názvu a jsou zde umístěny dřevěné zabezpečené vyhlídkové plošiny a chodníky. Nenechte se ale zmást minimálním rozdílem nadmořských výšek obou kopců – po cestě zdoláte velké převýšení, projdete nespočet schodů, čekají vás i téměř dlážděné nebo zajištěné chodníky. Cesta tam a zpět trvá pět až sedm hodin, pro návrat můžete v části cesty zvolit jinou, dobrodružnější trasu, která vede i přes tunely a úzkými cestami vytesanými do skály.

Procházka podél lavád

Jak už bylo řečeno, Madeira má dostatek vláhy, díky níž se daří bohaté místní flóře. Aby se voda dostala i na všechna pole, byla zde v minulosti zbudována síť zavlažovacích kanálů, kterým se říká levády. Jejich původními budovateli byli první portugalští osadníci a jejich otroci a prodlužování a opravování samozřejmě pokračovalo i v dalších staletích. Dnes dosahuje celková délka levád úctyhodných 2 000 km.

Kanály jsou stále funkční a stezky kolem nich tvoří hlavní základ ostrovní turistiky. Na ostrově není téměř žádné rovné místo, i letiště muselo být pro nedostatek souvislé rovné plochy nadstaveno a podepřeno betonovými sloupy, aby letadla mohla bezpečně startovat a přistávat. I při budování levád bylo třeba překonat hodně překážek. Mimo jiné tak vznikly četné tunely, jichž je v současnosti vybudováno asi čtyřicet kilometrů. Nejdelší z nich je kolem pěti kilometrů dlouhý.

Procházka levádami je opravdu nezapomenutelný zážitek a vzhledem k nízkému sklonu jde o pohodlné procházky. Při nich si určitě všimnete rostliny, která většinu levád doslova lemuje. Jde o kalokvět (Agapanthus praecox), který se zde šíří téměř invazně. Vás ale určitě upoutá nádhernými modrými či bílými květy v ohromných trsech. V některých úsecích jsou kanály zase obsypány květy rozkvetlých hortenzií, jimž se daří převážně v zastíněných úsecích. Madeira je sopečný ostrov, tudíž je půda kyselého charakteru a hortenzie mají díky tomu nádhernou modrou barvu.

Botanické zahrady

Jestliže se někdy na Madeiru dostanete, určitě byste neměli minout tamější botanické zahrady. Naleznete v nich celou plejádu rostlin a to nejen původních, ale rovněž importovaných z Afriky, Brazílie či jiných končin světa. Opravdové skvosty jsou ke spatření v některé ze tří botanických zahrad poměrně snadno dostupných z centra Funchalu. Za návštěvu stojí především nádherná zahrada Jardim botânico da Madeira. Na rozloze asi 80 000 m² zde najdete kolem 2 500 druhů rostlin. Zahrada se pyšní sbírkou kaktusů a sukulentů, místních rostlin, arboretem, nádhernou kolekcí palem a dalších rostlin. Její součástí je i rozsáhlý park exotických papoušků.

Druhá zahrada je umístěna o několik set metrů níže, je rozlohou mnohem menší a je věnována výhradně orchidejím. Spatříte tady druhy jinak známé pouze z atlasů rostlin, jež obvykle není možné spatřit ani na výstavách. Zahrada se pyšní například nádhernou kolekcí Paphiopedií, Pragmipedií či Cattlejí. Některé druhy orchidejí si můžete i zakoupit.

O Madeiře se dá říct, že je to ostrov na koukání, nikoli na koupání. Pláže vhodné ke koupání tady nejsou téměř žádné, pobřeží tvoří převážně vysoké skály a nádherné útesy. Dokonce je tu druhý nejvyšší útes na světě Cabo Girão s výškou 580 metrů. Při pohledu dolů se vám určitě zatočí hlava a rozhodně to nebude jediný silný zážitek, který si z Madeiry odvezete.

Rady do batohu

Jak se tam dostat

Je možné využít služeb některé naší cestovní kanceláře. Pokud chcete cestovat po vlastní ose, můžete letět do portugalského Lisabonu, odtud na Madeiru létají pravidelné linky. Levně se taktéž na Madeiru dostanete se zahraničními cestovkami. Velmi se osvědčil pobyt s polopenzí, kdy se ráno nasnídáte, můžete vyrazit na výlet a večer vás čeká večeře, nezřídka i o pěti chodech.

Měna a ceny

Ceny na Madeiře jsou spíše vyšší kategorie, měnou je euro. Příklady cen: doprava – kratší trasa meziměsto 2,20–3,85 eur, nejdelší jízda jedním směrem 4,90 eur, lodí na Porto Santo a zpět od 50 eur, lanovka jeden směr/zpáteční 10/15 eur; vstupné do zahrad: Jardim Botanico 3 eura, Jardim Orquidea 5 eur; jídlo: průměrně cca 13–25 eur; nápoje: neznačkové nealko 1,5l – 0,49 eur, minerální voda 0,40 l – 1,60 eur, víno Madeira - nejlevnější 4,50, pětileté od 8,99 eur, desetileté od 15 eur.

Jak tam cestovat

Můžete využít půjčovny aut, přičemž půjčení auta vás vyjde od cca 35 euro/den. Natankujte však ve Funchalu, v jiných částech ostrova jsou benzínky spíše raritou. Cesty jsou zde velmi úzké, v zatáčkách se troubí, řidiči jezdí jak šílení. Překvapivě je zde málo dopravních nehod. K cestování lze využít poměrně rozvinuté sítě autobusové dopravy, ale autobusy nejezdí do všech částí ostrova. Ovšem pozor, jízdní řád je pouze ve výchozí stanici a vy si musíte přibližně spočítat, kdy autobus dorazí na zastávku, ze které chcete odjíždět. Na zastávce pak musíte na řidiče zamávat, aby vám zastavil. Jinak vám ujede. Pro cestování autobusy je ideální výchozí místo Funchal nebo blízké okolí, vše totiž začíná a končí právě zde. Linky mají svou barvu – městské jsou žluté, meziměstské červené a dálkové například zelené.

Doporučená doba návštěvy

Návštěva ostrova je možná celoročně, nejideálnější je asi období od února do května, kdy vše nádherně kvete. Pro vysokohorské túry je lepší letní až podzimní období, v zimě je totiž na vrcholcích hor chladněji, protože fouká studený vítr od Atlantiku.

Co byste měli vědět

Madeira je bezpečný a civilizovaný ostrov, nežijí zde žádná nebezpečná zvířata, potkáte pouze spousty ještěrek.
Madeira žije slavnostmi, nejkrásnější je zřejmě dubnová přehlídka květin, světoznámý je Silvestrovský ohňostroj nebo říjnové slavnosti vína.
Pokud se rozhodnete pro procházku tunelem, nezapomeňte na svítilny, pokud možno silnější.

Další zajímavosti Madeiry

V žádném případě si nenechte ujít alespoň malou degustaci vína, jež nese příznačný název „Madeira“. Když námořníci v minulosti dělali zastávky na ostrově, aby si odpočali a nabrali zásoby, brávali si vína velké množství. Při cestě rovníkovými oblastmi kdysi nespotřebovali jeden sud a ten se na slunci zahříval až na teplotu 45 ˚C. Díky tomu, že do vína byla přidávána pálenka, se ovšem nápoj nezkazil, ale naopak tímto procesem dostal mnohem lepší chuťové vlastnosti. Dnešní madeirské víno je vyhlášenou specialitou a chuťově je podobné portskému.

Dalším zážitkem je jízda proutěnými sáněmi. Pokud vyjedete na horu Monte lanovkou, můžete využít služeb zdejších mládenců, kteří vás na nich svezou po asfaltové cestě dolů.

V centru Funchalu navštivte proslulé trhy, objevíte zde spousty ovoce a zeleniny, vyhlášený je také rybí trh, kterému dominuje jedna nevzhledná asi metr a půl dlouhá ryba Espada. V okolí Madeiry je oceán hluboký až tři kilometry a tato ryba žije v hloubce cca dvou kilometrů. Když ji rybáři vytáhnou nad hladinu, změnou tlaku se jí vypoulí oči a kůže zčerná, vypadá tudíž jak ďábel, chuťově je to ale lahůdka.

Jako mladší bratr francouzského krále Ludvíka XVI. neměl zrovna růžové vyhlídky na trůn. Ludvík byl nejen mladý, ale navíc už měl i dva syny. Všechno ale změnila Velká francouzská revoluce. 16. září 1824 tak vévoda z Provence zemřel jako Ludvík XVIII.

Když napjatá situace ve Francii vyletěla do povětří jako sud střelného prachu, opustil Ludvík vlast a jal se hledat po Evropě spojence proti revoluci. Z dálky ale nepřestával sledovat osudy královského bratra, který nakonec skončil pod gilotinou a nárok na trůn přešel na jeho syna. Ne však nadlouho. Malý Ludvík XVII. zemřel už roku 1795 a cesta ke koruně se pomalu otevírala. Trvalo však ještě pár let, než Evropa srovnala účty s Napoleonem. Teprve pak se Ludvík dočkal nekolika let vytoužené vlády.

Zatímco pro většinu lidí jsou divocí koně symbolem nespoutané přírody, pro americké úřady jde o přemnožená zvířata bez valného užitku. Vládní agentura Bureau of Land Management (BLM) nyní proto posvětila návrh na utracení 45 tisíc divokých koní.

Velké množství divokých koní žije ve Spojených státech v malých rezervacích. Náklady na jejich chov v loňském roce vyčíslila agentura BLM na 49 milionů dolarů. Utracení velkého počtu koní má přinést jednak finanční úspory, a také uvolnit prostor pro hospodářská zvířata. 

Rozhodnutí pobouřilo organizace bojující za práva zvířat. Ginger Kahrens, ředitelka neziskové organizace Cloud Foundation, považuje rozhodnutí za skandální a přirovnává jej ke genocidě. Ve volné přírodě žije podle ochránců zvířat okolo 50 tisíc divokých koní. Za posledních 40 let jich přitom z volné přírody zmizelo více než 270 tisíc.

Nedávno zprovozněný nejdelší a nejvyšší skleněný most, vinoucí se nad kaňonem Čang-ťia-ťie v provincii Chu-nan v jižní Číně, musely úřady uzavřít. Žádaná atrakce nezvládla příval návštěvníků. Plány počítaly s denním provozem okolo 8 tisíc návštěvníků, zájem byl ale desetinásobný. 

Podle čínských médií návštěvníci stanovali v blízkosti mostu i několik dnů ve snaze zajistit si místo v nekonečné frontě. Úřady proto rozhodly o jeho dočasném uzavření. Kdy bude most opět zprovozněn, není jasné, na mostě mají nyní proběhnout blíže nespecifikované úpravy.

Nový čínský šampion

Těsně před dokončením je ale jiné čínské mostní „nej“ – v provincii Kuej-čou nyní stavbaři finišují s nejvyšším mostem světa. Most Pej-pchan-ťiang vzniká v hornaté oblasti na jihozápadě Číny a překlenuje údolí, kterým protéká řeka. Od její hladiny bude most dělit 565 metrů a o 69 metrů tak překoná dosavadního rekordmana, jímž je rovněž čínský most přes řeku S'-tu v centrální provincii Chu-pej.

Stavba bude 1 341 metrů dlouhá a zkrátí cesty z Liou-pchan-šuej v provincii Kuej-čou do Süan-wej v sousední provincii Jün-nan z pěti hodin na méně než dvě. Doprava má na mostě začít fungovat koncem roku.

Titul římský král dostává hned po narození, ale dlouho se z něj netěší. Přichází o něj už ve třech letech, kdy je jeho otec nucen podepsat abdikaci a zrušit následnictví svých potomků.

Místo války víno a láska

Napoleon II. je nejen synem francouzského císaře. Je také vnukem císaře habsburského. To má svou váhu i v době, kdy se na jeho otce všichni pokoušejí zapomenout. V roce 1814 míří s Marií Luisou do Rakouska. Zde si už matky příliš neužije. Ta totiž odjíždí do Parmy, kde si brzy založí novou rodinu. Malého Napoleona vychovávají na dvoře jeho dědečka. František I. mu po Vídeňském kongresu roku 1817 věnuje Zákupské panství a Napoleon II. se tak stává vévodou zákupským.

Napoleon II. je do jisté míry vězněm svých habsburských příbuzných.Vždyť co kdyby mu v žilách vřela dobyvatelská krev? Jeho němečtí učitelé jej proto vychovávají k nenávisti vůči poraženému otci. Snahy o habsburskou výchovu se u Orlíka ovšem míjejí účinkem. Malý Napoleon, kterému nikdo nesmí říci jinak, než německy Franz, si svého otce přímo idealizuje. A touží se vydat po jeho stopách. Jenže co mezi tím? Když nemůže dobýt ztracená území, že by se pokusil pokořit alespoň srdce žen?

TIP: Příliš křehký ptáček: Napoleonův syn Orlík zemřel jako bezvýznamný vévoda

I přes své kořeny je na císařském dvoře velmi oblíbený. Sám císař svého vnuka miluje. A nejen on. Nezdědil po otci „napoleonský“ vzhled, podobu má spíš po matce, vyhlášené krasavici. Není se tak co divit, že si mladý, inteligentní, pohledný a opuštěný muž získá city řady dam. A nejen dvorních. Ve své době je prototypem romantického hrdiny. A příliš se nešetří. Oddává se bujarým zábavám, kde teče víno proudem. V oblibě má také hony. I přes chabé zdraví sní o kariéře důstojníka. To se mu podaří. Velí dokonce vlastnímu pluku. Jenže to se mu také stane osudným. Na jedné přehlídce chytí zápal plic, který jeho tělo oslabené mnohaletou tuberkulózou nemůže vydržet. 

Za pár dní je tu podzim. A s ním přicházejí i změny barvy listů stromů, které promění celou krajinu. Opakuje se to každý rok – ze svěží zelené vznikne celá paleta podzimních barev.

Kouzlo podzimních barev

Některé rok jsou ale ještě barevnější, než jiné. Ve Velké Británii byl jedním z nejbarevnějších v novodobé historii rok 2008. A britská vládní Lesnická komise, která je zodpovědná za lesnictví v Anglii a Skotsku, teď očekává, že letošní rok 2016 bude opět jeden z nejkouzelněji podzimně vybarvených.

Meteorologická data ukazují, že letošní srpen byl teplejší a více slunný, než je dlouhodobý průměr. V kombinaci s vlhkým jarem, které bylo na východě a jihu Velké Británie o 30 procent vlhčí, než je obvyklé, britští odborníci očekávají, že v listech stromů bude více cukrů.

TIP: Pralesní velikán: Na Borneu objevili největší strom celých tropů

A právě cukry tvoří součást komplexních molekul barviv, antokyanů, která jsou zodpovědná za zbarvení listů. Více cukrů v listech znamená barevnější podzim.

Klasické džíny, tedy kalhoty z bavlněné látky barvené indigem, si Jacob W. Davis a Levi Strauss patentovali 20. května 1873. Bavlněná látka se ale barvila indigem už dlouho předtím.

Vědci Univerzity George Washingtona objevili v Peru bavlněnou látku barvenou indigem, kterou tam vyrobili asi před 6 200 lety. Jde o jednu z nejstarších známých bavlněných textilií a zároveň o vůbec nejstarší známou látku, která je barvená indigovou modří.

Objev této látky ukazuje, že již tehdy lidé zvládli barvení indigem, což je technicky docela náročná záležitost. Rozvoj této technologie byl velmi významný pro další vývoj v oblasti módy, látek a textilního umění.

TIP: Kde se vzaly džíny? Krátká exkurze do dějin modrých kalhot

K nálezu došlo v roce 2009, během vykopávek v pouštní oblasti Huaca Prieta u severního pobřeží Peru. Podle archeologů látka pochází z dávného chrámu, kde snad byla součástí rituálů.

Vulkán Ahuna Mons se tyčí do výšky 4 kilometrů a jeho základna se rozprostírá do šířky 18 kilometrů. I na Zemi by taková sopka stála za pozornost, natož na trpasličí planetě Ceres s průměrem pouhých 950 kilometrů.

Navíc nejde o sopku, kterou by proudila láva, tak jak to známe na Zemi. Ahuna Mons, dominanta povrchu Ceres, je kryovulkán a namísto lávy chrlí v opakovaných erupcích směs ledu, vody a solí.

Na povrchu trpasličí planety panuje průměrná teplota kolem mínus 40 °C. Vzhledem k tomu je dost pravděpodobné, že se pod povrchem Ceres může dlouhodobě vyskytovat kapalná voda.

Unikátní geologicky mladý kryovulkán

Vědci NASA z týmu sondy Dawn, která teď zkoumá Ceres z oběžné dráhy, nenalezli nic, co by svědčilo pro klasický vulkanismus. Proto se domnívají, že Ahuna Mons vznikl působením kryovulkanismu. Jde o momentálně jediný známý případ kryovulkánu, který by měl být tvořený slaným ledovým bahnem, který vznikl v geologicky nedávné minulosti.

TIP: Záhada skvrn na Ceres: Nový výzkum ukazuje na přítomnost prací sody

Na povrchu Ahuna Mons je patrných jen pár kráterů, což svědčí pro vznik kryovulkánu před maximálně pár sty miliony let. Stop po kryovulkanismu je ostatně na Ceres k vidění daleko více.

Už v říjnu by se ke stanici měla vydat první posádka - dva tchaikonauti by měli na stanici pobýt celkem 30 dnů. V roce 2017 pak čeká stanici další důležitá událost – automatické spojení s nákladní lodí Tianzhou, která bude v budoucnosti zásobovat velkou čínskou modulární stanici. Ke stanici by se také měla v roce 2017 vydat druhá posádka, termín startu ale ještě není známý.

Pro stanici samotnou nyní nastává kritické období, musí se ověřit funkčnost všech systémů a začít se zvyšováním oběžné dráhy. Cílová oběžná dráha stanice je kruhová, Zemi bude obíhat ve výšce 393 kilometrů, což více než v případě stanice Tchien-kung 1 (335 až 349 kilometrů).

Čínský konkuret ISS

Podobně jako Tchien-kung 1 má i Tchien-kung 2 sloužit převážně k testování technologií potřebných pro stavbu třetí čínské vesmírné stanice. Ta už by se měla skládat z několika modulů a svými rozměry by se mohla vyrovnat bývalé ruské stanici Mir. Základní modul této stanice, který se jmenuje Tianhe 1, by mohl být vypuštěn už v roce 2018. Další části stanice, včetně dvou dvacetitunových vědeckých modulů a velkých solárních panelů by se měly k Tianhe 1 připojit do roku 2022.

Billy Keleman je známý výživový poradce a fitness trenér. Je ale také vášnivým rybářem. Jeho poslední úlovek opravdu stojí za to. Minulý měsíc se mu podařilo zdolat obrovského tuňáka vážícího přes sto kilogramů. Hodiny tvrdého tréninku v tělocvičně se mu zjevně vyplácí!