V Schönbrunnu se psala historie. V Čínském oválném kabinetě pořádala císařovna tajné konference se státním kancléřem Kounicem. V letech 1805 a 1809 ve zdejších komnatách sídlil Napoleon a v roce 1832 tu zemřel jeho syn Orlík. Roku 1815 tady zasedal Vídeňský kongres a v roce 1830 zde přišel na svět a roku 1916 i skonal císař František Josef I. A konečně v Modrém salónu Karel I. roku 1918 podepsal abdikaci a pohřbil Rakousko-Uhersko.

Krásný pramen

Na místě, kde byl zámek vystavěn, stával od začátku 14. století jistý Katterburg či Kattermühle, později přebudovaný na zámeček, který patřil klášteru v Klosterneuburgu. V roce 1569 jej pro lovecké účely koupil Maxmilián II. Místo si prý velmi oblíbil císař Matyáš, který tu podle legendy objevil pramen, u kterého dal vztyčit sochu nymfy a nazval jej Schönner Brunnen – Krásný pramen.

Z roku 1642 pak pochází dokument, v němž se celé panství poprvé nazývá Schönbrunn. Když zámeček při obléhání Vídně v roce 1683 zničili Turci, začal císař Leopold I., dědeček Marie Terezie, pomýšlet na prestižní letní palác. Na konci 17. století pro něj J. B. Fischer z Erlachu vypracoval projekt velkolepé barokní stavby, která svou skvostností měla překonat Versailles a reflektovat vzestup habsburského impéria.

První Fischerův návrh, podle nějž měl zámek stát na návrší, kde se dnes nachází Gloriette, ovšem svou grandiózností zaskočil i samotného císaře. Slovutný architekt, který si beztak brousil zuby na pokoření francouzských kolegů, jej tedy musel zredukovat a napodruhé jej umístil na úpatí kopce, blíže řece a městu, respektive tam, kde zůstaly základy loveckého zámku. Zámek i zahrady byly dokončeny asi do roku 1713, Leopold ale z velkého díla mnoho neviděl, zemřel o osm let dříve. Neužil si ho ani jeho syn Josef I., který podlehl náhle v necelých 33 letech neštovicím, a jeho bratra Karla VI. zámek obzvlášť nezajímal. Zato Karlova energická dcera Marie Terezie se pustila do velké přestavby. 

Historie uměleckého zdobení kůže je velmi dlouhá a její počátky sahají až do eneolitu čili doby měděné. Svědčí o tom i nález slavné mumie Ötziho, datované zhruba k roku 3300 př. n. l. Tetování našeho prapředka v podobě paralelních čar na nohou však zřejmě ještě sloužilo k léčebným účelům.

TIP: Je pravda, že tetování oslabuje imunitu?

Samotné slovo „tetování“ má tři potenciální kořeny: v tahitském výrazu „tatau“ neboli „označovat“, v samojském „tautau“ čili „kreslit“, případně v malajském „tatu“ ve významu „rána“. 

Mimo zmíněné lokality si trvalé zdobení těla oblíbila také řada obyvatel Afriky, Střední Ameriky, Číny i Japonska. Tetování zřejmě znali rovněž starověcí obyvatelé Středomoří, o čemž svědčí i zmínka ve Starém zákoně, která uvedenou techniku zakazuje. Pro Evropany objevili tetování až kolem roku 1770 námořníci dobývající země jižního Pacifiku pod velením Jamese Cooka.

Když posádky misí programu Apollo dopravily na Zemi vzorky z povrchu Měsíce, tak vědci překvapeně zjistili, že se Země a Měsíc skládají ze stejného materiálu.

Vysvětlení nabízí takzvaná Hypotéza Velkého impaktu, podle které se před 4,5 miliardami lety, tedy záhy po samotném vzniku Sluneční soustavy, srazila protoZemě s protoplanetou velikosti Marsu, kterou nazýváme Theia. Z materiálu vyvrženého extrémní srážkou do vesmíru pak vznikl Měsíc. Jak ale něco takového mohlo proběhnout?

Dnes existuje celá řada modelů vzniku Měsíce ve srážce protoplanet, přičemž největší váhu mají dva z nich. Podle jednoho modelu došlo ke srážce s relativně malou energií, po níž se kolem Země vytvořil disk trosek, obklopený řídkou atmosférou ze silikátu. Druhý model počítá se srážkou o vysoké energii, při níž se Země prakticky vypařila, a vznikl obrovský hustý oblak roztavené horniny.

TIP: Nový pohled na zrod Měsíce: V jeho DNA je zastoupena Země a dávná Theia

Kun Wang a Stein Jacobsen z Harvardu analyzovali výskyt izotopů draslíku v horninách ze Země a Měsíce. Zjistili, že horniny z Měsíce mají větší množství těžkých izotopů draslíku. To podle vědců svědčí o tom, že vznik měsíčních hornin probíhal rychle a za ohromného tlaku srážky protoplanet o velké energii.

Tornáda představují děsivé řádění živlů, při němž nezřídka umírají lidé. Počet zemřelých při tornádech v jednotlivých letech ale úzce souvisí s tím, jestli v tom kterém roce velká tornáda zasáhla obydlená území nebo nikoliv. V letech 2012 až 2015 zahynulo v USA kvůli tornádům vždy mezi 36 a 70 lidmi. Ale například v roce 2011 si americká tornáda připsala celkem 553 obětí.

Smrt úderem blesku je obvykle považována za vzácnou událost. Počet těchto smrtí se v USA mezi jednotlivými roky až tak neliší. V letech 2010 až 2015 zemřelo po zásahu bleskem vždy mezi 23 až 29 lidmi.

Kvůli velkým výkyvům v počtu obětí tornád se občas dokonce stane, že je v daném roce více mrtvých po zásahu bleskem, než kvůli tornádům. Naposledy se to v USA přihodilo v roce 2009, kdy blesky zabily celkem 34 lidí a tornáda 21.

TIP: Ráj bouřek: Kde na světě uhodí nejčastěji blesk?

Rok 2016 sice ještě není u konce, zatím ale úmrtí způsobená blesky (35) zatím vysoce převyšují letošní počet obětí tornád (12). Lidé by si měli při bouřkách dávat daleko větší pozor.

Není to tak dávno, co po dlouhé cestě kolem světa přistál solární letoun Solar Impulse. Teď je řada na lodích se zeleným pohonem.

Energy Observer je velký katamarán, který teď v loděnici ve francouzském Saint-Malo čeká na instalaci solárních panelů, větrných turbín a zařízení na elektrolýzu vody, které bude pro katamarán vyrábět vodík. Během plavby totiž bude schopen kombinovat energii ze Slunce, větru a vodíku. Když nebude slunečno a nebude foukat vítr, tak si katamarán vyrobí z mořské vody vodík.

TIP: Přes Atlantik právě pluje robotický autonomní člun na solární pohon

Na vlny oceánů by měl Energy Observer vyplout příští rok v únoru. Na palubě podle všeho bude jeho tvůrce, zkušený mořepavec Francouz Victorien Erussard a profesionální potápěč a dokumentarista Jacques Delafosse.

Není v dějinách mnoho zbraní, jejichž nasazení by přivodilo revoluci ve válečnictví. Tanky však mezi ně bezesporu patří. První zbraně tohoto druhu začaly být vyvíjeny pod přísným utajením v létě 1915 ve Velké Británii. Cíl konstruktérů spočíval ve vytvoření vozidla, které by bylo schopné přejet území nikoho plné ostnatých drátů a následně překonat nepřátelské zákopy. Britům také patří prvenství v nasazení těchto zbraní, jež i po celém staletí své existence stále představují klíčový a strategicky důležitý bojový prostředek.

Kovové obludy

Parametry, vlastnosti a výkony prvních britských (a později německých) tanků dnes budí úsměv nejen u odborníků, ale i u laické veřejnosti.  Stroj Mark I poháněl řadový šestiválec o výkonu 78 kW a nastartovat je museli zevnitř čtyři muži pomocí kliky. Rovněž rychlost, které tyto první stroje dosahovaly, nebyla nijak závratná – zhruba 6,4 km/hod. Ve své „kanónové“ verzi stroj disponoval dvěma šestiliberními kanóny Hotchkiss ráže 57 mm.

Pancéřování bylo v porovnání s druhoválečnými obrněnci směšně slabé, dosahovalo nanejvýš 6–10 mm. Vzhledem k účinnosti tehdejších pěchotních zbraní však byla tato síla pancíře naprosto dostačující a díky neexistenci protitankových zbraní prakticky nebylo prostředku, který by mohl muže uvnitř stroje ohrozit. To ale neznamená, že by osádka stroje byla zcela chráněna. Spoji mezi jednotlivými kovovými pláty pronikaly dovnitř střepiny z projektilů či kusy roztříštěného pancíře. Vojáci uvnitř proto nosili obličejové masky ne nepodobné středověkým přilbám. Pobyt uvnitř stroje rozhodně neskýtal žádný komfort – neexistovalo pérování, panoval tam velký hluk a teplota dosahovala až 70 °C.

Překvapení Němci

K historicky prvnímu nasazení došlo 15. září 1916 v rámci materiálové bitvy na řece Sommě (východně města Amiens), ve střetu u Flers. Francouzi a Britové zahájili v červenci 1916 mohutnou ofenzivu, kterou hodlali uštědřit nepříteli smrtelnou ránu. Jenže až do září nezaznamenala Dohoda žádné větší úspěchy a ztratila neuvěřitelných 300 000 mužů. Velitel britských sil v Evropě generál Douglas Haigh proto ve snaze prolomit nepřátelské linie za každou cenu nařídil: „Nasadit tanky hned, jak to bude možné.“

K světové premiéře nových tajných zbraní, přepravovaných na kontinent pod krycím označením „watertanks“ došlo 15. září, v rámci třetí dohodové ofenzivy. Původně jich bylo připraveno celkem padesát, avšak díky poruchám se do bojů zapojilo jen 35 strojů. Když se tato ocelová monstra objevila na bojišti, přivodila Němcům šok.

Devatenáctiletý britský voják Bert Chaney vzpomíná na boje u Flers následovně: „Slyšeli jsme pulzující hluk a pak jsme viděli, jak se k nám plazila trojice ohromných mechanických monster, jaké jsme nikdy předtím neviděli. Můj první dojem byl, že stroj každou chvíli spadne dopředu na předsunutou část, ale ocasní část a dvě malá kolečka je držela na zemi ve stabilní poloze. Němci je museli také slyšet a i když ještě nemohli vědět, co je čeká, ihned spustili na celé frontové linii palbu. My jsme schovali hlavy, ale každý měl stále nutkání vykouknut a podívat se dozadu, jak naše tanky postupují v palbě klidně vpřed.“

Právě tento moment překvapení Britům přinesl v tomto sektoru postup o zhruba dva kilometry do nitra nepřátelského území. I když výsledek nebyl takový, jaký očekávalo britské velení, přeci jen nasazení tanků znamenalo významný předěl. Na bojišti se objevila nová zbraň s ohromným potenciálem, kterého ostatně armády světa využívají dodnes. 

Konec září bude ve znamení tmavých bezměsíčných nocí. Odstartuje je zajímavý, ale obtížně viditelný úkaz při němž Měsíc zakryje Neptun. Pro velký rozdíl jasu ale bude třeba použít velké zvětšení a i tak není jisté, zda bude planeta u úplňku vidět.

Z planet uvidíme na západě ještě zvečera Venuši a na jihozápadě jsou stále nízko také Mars a Saturn. Celou noc můžeme pozorovat Uran s Neptunem. 21. září prochází Měsíc v Býku poblíž jasného Aldebaranu a zakrývá slabší hvězdy 91, 92 Tau. Ráno bude pěkně vidět zvířetníkové světlo a ke konci září se k němu přidá i planeta Merkur.

Polostínové zatmění Měsíce

V pátek 16. září ve 21:05 SELČ nastane úplněk, kterému se podle tradice přezdívá „sklizňový“. Ten bude doplněn neobvyklým úkazem, při kterém Měsíc projde velmi blízko okraje zemského stínu a na zhruba 40 minut tak budeme očima svědky polostínového zatmění. Měsíc bude vypadat, jakoby jej někdo shora začadil černým kouřem.

Páteční zatmění uvidíme zhruba hodinu a půl po východu našeho vesmírného souseda. Měsíc v úplňku vychází téměř na východě v 19 hodin 16 minut SELČ (pro Prahu, jinde v ČR se může údaj lišit v minutách), tedy 24 minut po očima nepozorovatelném začátku úkazu.

Jak bude stoupat nad obzor, začne se pomalu z jihozápadu přibližovat k blízkosti plného zemského stínu. Přibližně o hodinu později, okolo 20 hodin 20 minut, už by mohlo být očima patrné ztmavnutí severovýchodního okraje Měsíce.

Maximální fáze zatmění připadá na 20 hodin 54 minut, kdy bude jev nejvíce výrazný a bude se zdát, jakoby byl Měsíc z levého horního okraje začouzený černým  kouřem.  Tehdy najdeme Měsíc ve výšce asi 15° nad obzorem. Tento dojem  bude  očima i dalekohledy patrný ještě dalších asi 25 minut. Poté již nabyde úplněk normálního vzhledu. Během úkazu najdeme také na jihozápadě krásné seskupení Saturnu a Marsu nedaleko jasné hvězdy Antares v souhvězdí Štíra.

Podzimní rovnodennost

Slunce letos protíná nebeský rovník již 22. září. V ten den nastává podzimní rovnodennost. Podle svého názvu se úkaz vyznačuje tím, že den i noc trvá stejně dlouho, tedy 12 hodin.

To však není tak úplně pravda, protože v důsledku refrakce slunečního světla v zemské atmosféře a díky tomu, že má kotouček Slunce zhruba 1 stupeň, trvá den podzimní rovnodennosti o zhruba 10 minut déle než noc. Přestože nám podzim úředně i občansky začne 22. září ve 22 hodin a 18 minut, letní čas ještě potrvá o měsíc déle tak, aby to bylo ve shodě s ostatními evropskými zeměmi. Toto uspořádání platí od roku 1996. Hodinky tak budeme na zimní čas posouvat až na konci října.

Východy a západy Slunce

22. září v 16:20 SELČ vstupuje Slunce do znamení Vah; nastává podzimní rovnodennost a začíná astronomický podzim

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – koncem měsíce na ranní obloze
• Venuše – večer nízko nad západem
• Mars – večer nízko nad jihozápadem
• Jupiter – prakticky nepozorovatelný
• Saturn – večer nízko nad jihozápadem
• Uran – na obloze celou noc v Rybách
• Neptun – na obloze celou noc ve Vodnáři

Úkazy na nebi

• 15. září – zákryt Neptunu Měsícem na večerní obloze nad jihovýchodem (začátek zákrytu ve 21:19 SELČ při levém dolním okraji měsíčního disku, konec zákrytu ve 22:04 SELČ při pravém dolním okraji měsíčního disku), Neptun pozorovatelný pouze dalekohledem
• 16. září – polostínové zatmění Měsíce, z území ČR pozorovatelné téměř v celém průběhu
• 21. září – těsné setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na noční obloze (krátce po východu Měsíce nad východní obzor bude obě tělesa dělit úhlová vzdálenost cca 0,5°)
• 22. září - podzimní rovnodennost
• 28. září – Merkur v největší západní elongaci v úhlové vzdálenosti 18° od Slunce
• 29. září – setkání Měsíce a Merkuru krátce před východem Slunce nízko nad východním obzorem
  

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Sociální sítě „hambaté“ fotky cenzurují nebo přímo odstraňují, a proto si dámy našly zlepšovák – zcela nezávadné mužské bradavky, na které se zákazy nevztahují. Stačí jimi překrýt ty skandální, ženské, a rázem máte zcela přijatelné snímky.

Takto přelstila oblíbenou fotografickou síť Instagram kalifornská umělkyně Micol Hebronová. Mimo jiné tak vlila novou krev do žil kampaně, jež bojuje s cenzurou ženských prsou, a v neposlední řadě jistě nasadila brouka do hlavy mnoha provozovatelům sociálních sítí: zakázat muže „nahoře bez“ totiž bude podstatně tvrdší oříšek…

Historie odhalených bradavek

Historie odhalených bradavek není ani zdaleka tak dlouhá, jak by se nám v uvolněné Evropě mohlo zdát. Ve Spojených státech mohli muži odložit vrchní část plavek teprve v roce 1932, ženy dokonce až o 60 let později. Newyorský odvolací soud dal v roce 1992 za pravdu Ramoně Santorelli a Mary Lou Schlossové v jejich sporu s úřady, které je vinily z veřejného pohoršení, když se slunily v rochesterském parku nahoře bez.

V některých amerických státech je to ale zakázáno dodnes – například v Utahu, Tennessee a Indianě existují zákony, které odhalování ženských bradavek vysloveně zakazují.

Duo odhodlaných strážníků vyrazilo do akce v jedné z londýnských čtvrtí, kde skutečně nalezlo jedovatou hrozbu. „Had se sice nehýbal, ale to je úplně přirozené, takže jsme se k němu nechtěli moc přibližovat, abychom ho zbytečně nedráždili,“ uvedl jeden z mužů zákona. 

Nakonec se s nehybným plazem navzájem hypnotizovali pohledem zhruba hodinu, než se na scéně objevil jistý místní obyvatel a policistům oznámil, že jejich nebezpečný útočník je ve skutečnosti keramická zahradní dekorace. Hrdinský zásah se tak změnil v ostudu a dotyční si příště jistě raději ověří, zda se z hrozby veřejného pořádku náhodou neodlupuje barva.

Šlechtic, patriot a člen Jednoty bratrské, ale současně jeden z nejvýraznějších politiků přelomu 16.a 17. století. Karel starší ze Žerotína se narodil 15. září 1564.

TIP: Karel starší ze Žerotína: Zrádce stavovského povstání

A jeho osud nebyl ledajaký. Přestože dospívání zahájil jako pravý šlechtický synek kavalírskou cestou po Evropě a později se věnoval správě rodinných panství, zasáhly do jeho života hugenotské války v daleké Francii. A válčil dál. Neváhal se postavit Turkům stejně jako císaři Rudolfovi, což ho stálo úřad. Až vyhrocená předbělohorská situace přiměla starého bouřliváka ke snaze hledat smírné řešení mezi katolíky a protestanty. To se mu sice nepovedlo, ale po porážce stavovského povstání na Bílé hoře mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků zůstat na svém panství. Přesto nakonec odešel dobrovolně do exilu, na českou vlast ale nezanevřel a pravidelně ji navštěvoval.