Marie Valerie byla nejoblíbenějším dítětem císařského páru, jako jediná se směla vdát z lásky a díky původu před sebou měla pohodlný život. Ten skončil 6. září 1924.

TIP: Anděl z Wallsee: Jaký byl život nejoblíbenější dcery císařovny Sissi?

Nejmladší dcera Františka Josefa a Alžběty Bavorské se jako jediná narodila v Uhrách, což bylo gesto její matky vůči milovanému národu. Zatímco výchovu ostatních dětí zajistila tchyně, o Valerii se Sissi rozhodla postarat sama. Dívka ji doprovázela na četných cestách a matka udělala, co jí na očích viděla. Když se proto Valerie rozhodla provdat pod svou společenskou úroveň, nedočkla se záporné odpovědi. Manželství s Františkem Salvátorem přineslo rakouské arcivévodkyni nejen šťastná léta, ale také deset dětí.

Ludvík XIV. - nejdéle panující francouzský král, který strávil na trůně úctyhodných sedmdesát dva let, se narodil 5. září 1638. Byl ještě dítě, když musel převzít korunu po svém otci. Toho využívaly nejrůznější frakce, snažící se dostat k moci. Až po porážce frondy a smrti kardinála Mazarina začal Ludvík XIV. vládnout neomezeně jako absolutistický král. A snad žádný se nezapsal do historie více než on.

TIP: Frivolnosti na dvoře Krále Slunce: Jak se bavil Ludvík XIV.?

Zatímco na bitevním poli zažívala Francie nejeden úspěch, na domácí půdě se halila do lesku a luxusu, který se stal synonymem nového dvora ve Versailles. Jednoduše řečeno, v době panování „krále Slunce“ naplnila země královo motto „stát jsem já“.

Tato úspěšná americká freediverka, spolu s fotografem Alanem Eganem, nafotila nedaleko floridského pobřeží sérii úchvatných snímků z potápění mezi žraloky Perezovými, žraloky citronovými a ve vztahu k člověku i s patrně nejagresivnějším druhem žraloků – žraloky tygřími.

Vánoční tsunami v roce 2004, která zasáhla země kolem Indického oceánu, způsobila obrovské škody a zahubila téměř čtvrt milionu lidí. Jak ale takové katastrofální vlny mohou vůbec vzniknout?

Mechanismus vzniku devastujících vln tsunami vyrazil prozkoumat mezinárodní tým vědců na palubě výzkumné vrtné lodi Joides Resolution. Jsou na cestě do oblasti Jávského příkopu, kde se Indo-australská tektonická deska zasouvá pod Sundskou desku, která se rozkládá pod většinou jihovýchodní Asie. Právě tady vzniká řada silných podmořských zemětřesení, včetně toho, které vyvolalo vánoční tsunami v roce 2004.

TIP: Odvážný počin: Vědci plánují poprvé se provrtat pod zemskou kůru!

Badatelé budou vrtat do hloubky téměř 5 kilometrů a hodlají tam získat vzorky hornin. Z nich by měli vyčíst, proč právě v tomto tektonickém zlomu dochází k tak silným a nebezpečným podmořským zemětřesením.

Bizarního klauna si obyvatelé Green Bay poprvé všimli 1. srpna: Černobílý obličej má zkřivený děsivou grimasou, nosí staré plandavé oblečení a v ruce drží několik černých balonků. Místní na nezvaného hosta okamžitě upozornili policejního kapitána Kevina Warycha, ten je však odbyl s tím, že za procházku v kostýmu nemůže nikoho zatknout.

TIP: Strach skrytý za úsměvem: Proč nás děsí klauni?

Odpůrci konspirací navíc dodávají, že žádné nebezpečí nehrozí: Klaun totiž dostal jméno Gags i profil na Facebooku pouhé dvě hodiny poté, co jej obyvatelé města zahlédli poprvé, a jde tedy spíš o virální marketingovou taktiku. Zůstává otázkou, jaký produkt může na trhu podpořit hororový klaun…

Nově objevený třetihorní vakolev malých rozměrů Microleo attenboroughi se stal dalším z řady druhů, které nesou jméno populárního přírodovědce sira Davida Attenborougha.

Fosilní pozůstatky zatím jediného exempláře zajímavého mikrolva objevili v oblasti Riversleigh World Heritage Area severozápadního Queenslandu. Žil tam v bujných deštných pralesích asi před 18 miliony let, v období miocénu.

TIP: Whollydooleya: Dravý vačnatec, co terorizoval Austrálii před 5 miliony let

Microleo vážil pouhých 600 gramů a podle všeho byl postrachem drobných živočichů v korunách stromů – hmyzu, ještěrek nebo ptáků. Vše nasvědčuje tomu, že byl příbuzným hrůzu nahánějícího vakolva Thylacoleo carnifex, který byl podle odborníků možná ještě děsivějším predátorem nežli dnešní lvi, jimž se vyrovnal velikostí.

Přírodní rezervace Kaziranga se rozprostírá v severovýchodní části Indie, ve státě Ásám. Tamní rozsáhlé, téměř africké savany porostlé „sloní trávou“ (travinou dorůstající výšky až 4 m) doplňují nebezpečné mokřady i bujná džungle, kde lze narazit na slony, nosorožce, tygry bengálské i řadu vzácných rostlin.

Historie místa coby chráněné oblasti se začala psát již roku 1904, kdy tam zavítala manželka generálního guvernéra Indie baronka Mary Curzonová. A jelikož v lokalitě nespatřila jediného nosorožce, kterými byla oblast vyhlášená, přesvědčila manžela, aby zavedl opatření na ochranu mizejícího druhu. Už o rok později tak vznikla chráněná oblast o rozloze 232 km²; současný národní park se rozkládá na ploše 430 km² a od roku 1985 figuruje mezi památkami UNESCO. 

Ásám je na svůj přírodní poklad patřičně hrdý – ostatně již v příletové hale letiště v hlavním městě Guváhátí vítá cestovatele plastika nosorožce jednorohého, který chráněné místo symbolizuje. V Ásámu zaujme také na indické poměry poměrně čistý venkov i kvalitní hlavní silnice, po níž se za necelé čtyři hodiny pohodlně dostanete přímo k parku. Co by vás však nemělo překvapit, je typický styl řízení v duchu hesla „kdo s koho“. Na ten si musí cestovatel začátečník zvyknout a raději přivřít obě oči. 

Serengeti Asie 

Kaziranga je pozoruhodné místo, které nepřipomíná žádný z dalších indických parků a rezervací: Proto si také vysloužilo přezdívku „Serengeti Asie“ – podle proslulého národního parku v africké Tanzanii. Turisticky dobře přístupná oblast rezervace se dělí na čtyři části, konkrétně na centrální, východní, západní a na poněkud vzdálenější lokalitu známou jako Burapahar. V každé z nich přitom naleznete mírně odlišný biotop i faunu, ale za zhlédnutí rozhodně stojí všechny. 

Safari v Kaziranze funguje jako jinde v Indii: Jezdí se v otevřeném džípu dvakrát denně, přičemž si můžete zvolit zvláštní oblast, kterou chcete vidět, samozřejmě po předchozí domluvě se správou parku. Je třeba dodat, že místní administrativa a byrokracie postupují poměrně pomalu, tudíž je nutné se při vyjednávání trasy obrnit trpělivostí. 

Blízká setkání s nosorožci

V Kaziranze se nabízí jedinečná možnost začít den brzkou ranní vyjížďkou na slonech v centrální části parku. Máte tak příležitost dostat se téměř na dotek například ke vzácným nosorožcům nebo ke stádu jelenů barasinga či jelínků vepřích. 

Nosorožci se navzdory své pověsti projevují velmi mírumilovně, přesto je dobré zachovávat k dvoutunovým obrům respekt. Neoplývají totiž příliš bystrým zrakem, takže se v případě nenadálého překvapení může klidný jedinec proměnit v životu nebezpečného tvora. Dobrá zpráva pro fotografy zní, že není těžké nosorožce vyhledat a následně pořídit jejich snímek. Momentálně se jim v Kaziranze opět daří a správa parku společně s lesní stráží a protipytláckou jednotkou se intenzivně snaží, aby to tak zůstalo. 

Čekání na krále džungle 

V porovnání s jinými, zalesněnějšími indickými parky se v Kaziranze vyskytuje mnohem víc stádních typů zvěře, například buvolů indických zvaných arni. Oko a duši ornitologa potěší tamní druhová rozmanitost a zejména možnost vidět mohutného a nádherně zbarveného dvojzoborožce indického: Většinu dne sice tráví vysoko v korunách stromů, kde hoduje na bobulích, ale občas slétne i níž. 

Kromě nosorožců se v parku pohybují také další giganti, třeba sloni indičtí. A pokud se na vás usměje štěstí, zahlédnete i krále indické džungle – tygra bengálského.

Se ženami zastupujícími v kojení dětí jejich vlastní matky se setkáváme od starověku až do 20. století.

Výsada urozených kruhů

K využívání kojných vedly ženy různé důvody. V období antiky přenechávaly bohaté patricijky tuto činnost otrokyním, neboť se obávaly ztráty pevného poprsí. Že se děti nesvěřovaly ledajaké otrokyni, svědčí i text řeckého lékaře Sórána z Efezu, ve kterém uvádí přísná kritéria na tělesný stav i charakter případné kojné.  Do 16. století zaměstnávaly kojné především ženy z aristokratických vrstev. K tomuto řemeslu nutila kojné často existenční nouze. Kojné žily často s rodinami, u kterých sloužily, zatímco jejich (odstavené) děti vyrůstaly na venkově. Kojnou často pojil s dítětem velmi blízký vztah, především když zůstala v rodině jako chůva či služebná.  

Od 17. století se kojné objevují i v měšťanských rodinách. Důvodů bylo několik, ženy si snažily zachovat svá dívčí poprsí, zároveň pokud nekojily, mohly znovu otěhotnět. Také stále převládalo vnímání kojení jako něčeho vulgárního a vhodného spíše pro venkovanky. Přesto existovali i propagátoři kojení vlastními matkami, mezi nejznámějšími Erasmus Rotterdamský, J. A. Komenský nebo J. J. Rousseau. Během francouzské revoluce se kojení vlastních dětí stalo naopak státně propagovaným kultem. Matky, které nekojily, nedostávaly státní podporu pro rodiny.

Americká kosmická agentura NASA před pár dny oznámila, že po necelých dvou letech opět navázala kontakt se sondou STEREO-B (Solar TErrestrial RElations Observatory).

Komunikace se STEREO-B ustala 1. října 2014. Přístroje sondy byly nastaveny tak, že když ke STEREO-B nedorazily instrukce ze Země po dobu 72 hodin, tak se sonda automaticky resetovala. Operátorům sondy se pak ale nepodařilo se STEREO-B znovu navázat spojení.

Teď se to ale povedlo, po intenzivním úsilí a s využitím mezinárodní sítě antén Deep Space Network, kterou provozuje NASA. Odborníci teď hodnotí stav sondy STEREO-B a budou zvažovat, co s ní bude dál.

Observatoře STEREO zkoumají výrony koronální hmoty

Mise STEREO zahrnuje dvojici prakticky stejných kosmických observatoří, jejichž posláním je výzkum Slunce v rámci programu NASA Solar Terrestrial Probes (STP). Studují sluneční jevy, hlavně výrony koronální hmoty (CME).

TIP: Sluneční koróna je větší, než se myslelo. Sahá až 8 milionů kilometrů daleko

Sondy krouží kolem Slunce od roku 2006 na velmi podobné oběžné dráze jako Země. Sonda STEREO-A je o něco napřed a STEREO-B zase obíhá v pořadí za Zemí. Mise STEREO byla původně plánovaná na 3 roky, takže již podstatně „přesluhuje“.

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) obletí naši planetu za 90 minut, takže za 24 hodin absolvuje 16 „okruhů“. Astronauti na palubě tak zažívají velmi zajímavé momenty: Jejich „dny“ a „noci“ se střídají už po 45 minutách. Ve dne přitom bývá sluneční světlo natolik oslňující, že musejí nosit silné sluneční brýle. Po třičtvrtěhodině se však ISS na stejně dlouhou dobu ponoří do tmy. 

Zmíněné střídání dnů a nocí si samozřejmě pohrává s biologickými hodinami kosmonautů, každý člen posádky má však k dispozici kabinu o velikosti skříně, kde může ve tmě nerušeně relaxovat. Přesto astronauty podřimující na oběžné dráze může i ve spánku rušit vysokoenergetické kosmické záření, které prochází jejich sítnicí a vyvolává dojem spatřených záblesků světla, jež ve skutečnosti neexistují.