Poštovní spojení pochopitelně není nijak operativní. Když muselo být navíc realizováno takto komplikovaným způsobem, dalo se počítat spíše na týdny než na dny. O mnoho kratší dobu netrvala ani cesta kurýra, který po podobně spletitých cestách také v některých případech převážel cenné informace případně zpravodajsky zajímavý materiál.

Krátké vlny ke svobodě 

Naproti tomu vysílání v éteru přinášelo okamžité výsledky. Ani ono se ovšem neobešlo bez problémů a rizik. V jednodušším případě stačil jednocestný přenos informace od zahraničních orgánů ke členům domácího hnutí odporu. K tomu Britové používali především vysílání svého veřejnoprávního rozhlasu (BBC), jehož cizojazyčné relace často ukrývaly informace určené odbojovým skupinám na okupovaných územích. Tento způsob doručení zpráv se nám z dnešního pohledu může jevit jako naprosto bezpečný.

Předchozí část článku: Bez spojení není velení (1): Kurýři a rádiové vysílání ve službách odboje (vyšlo 28. srpna)

Během nacistické okupace však i pouhý pokus o poslech vysílání z nepřátelského státu znamenal v řadě případů vynesení rozsudku smrti. Jednoznačně nejpružnější, avšak zřejmě nejnebezpečnější komunikaci přinášelo obousměrné rádiové spojení na krátkých vlnách. Nemalé potíže vznikaly už při samotném získání potřebné stanice. Téměř okamžitě po obsazení území totiž okupační úřady tato zařízení z pochopitelných důvodů zabavily. Naštěstí se radisté často rekrutovali z řad radioamatérů s elektrotechnickým vzděláním, kteří si již před válkou stavěli rádia svépomocí.

Teď však měli situaci značně ztíženou, neboť některé součástky z volného prodeje záměrně zmizely. Zhotovovaly se tedy pokoutně nebo je shazovaly spojenecké letouny coby součást materiálních dodávek ze zahraničí. Nicméně už jen vlastnictví některých specifických komponent, o jejichž účelu neměla kontrarozvědka pochyb, přivedla jejich ilegálního majitele či výrobce přímo na popraviště.

Kontrarozvědka nespí

Další nelehkou etapu představovalo vybudování vysílacího pracoviště, zejména pokud šlo o anténní systém. I když svými rozměry dosahoval jen zlomku délky dlouhovlnných zařízení, stále se jednalo o několik metrů drátu, který nešlo jednoduše utajit. Vnější umístění tím bylo prakticky vyloučeno. Ve městech tedy odbojářští radisté využívali například nepoužívaných půd domů. Ještě častěji se ovšem snažili vysílat z polosamot či samot.

Mohli se tak vyhnout zbytečným pohledům zvědavých očí. Před zahájením pravidelné komunikace potřebovaly obě strany sladit její parametry včetně použitého šifrování. Pochopitelně jinou cestou nežli rádiovým signálem. Tuto klíčovou úlohu většinou obstarával kurýr. V pozdějších fázích války Londýn i Moskva vysazovaly na okupovaných územích mimo jiné také radisty spolu se stanicí i předem dohodnutým systémem spojení, čímž odpadla řada dříve zmiňovaných komplikací.

Nicméně největší nebezpečí, které hrozilo bez rozdílu každému, kdo ilegálně vysílal z okupovaných zemí, plynulo právě z faktu, že docházelo k vyzařování energie, kterou kromě příjemce v zahraničí mohl zachytit i nevítaný vetřelec. A nejen to. Od objevu rámové antény těsně před první světovou válkou dokázal rádiový průzkum zaměřit směr vyzařovaného signálu.

Nacistická kontrarozvědka vybudovala dokonce celý systém sloužící k odhalení ilegálních vysílačů. O prvotní zaměření se postarala síť několika vysoce citlivých stacionárních stanic rozmístěných v okupované Evropě. V nich pracující operátoři vyhledávali nové signály pocházející z obsazených území. Ke zpřesnění lokalizace používali Němci specializované rádiové zaměřovací vozy, které v dané oblasti provedly v době vysílání několik měření z více míst.

Nakonec nastoupili agenti se speciálním zaměřovacím opaskem, aby dohledali přesnou pozici radisty. Ne vždy kontrarozvědka spolu s gestapem přistoupila k okamžitému zatčení. Někdy dotyčného pouze sledovala a snažila se získat další informace včetně rozkrytí kontaktů s ostatními členy odboje. Radisté pochopitelně toto smrtelné nebezpečí vnímali.

Proto se většinou ve vysílání střídali nebo alespoň měnili svoje pozice. I tak ovšem Londýn ve svých analýzách odhadoval životnost radisty na okupovaných územích na pouhé tři měsíce. Ač se to tedy na první pohled nezdá, patřila jejich funkce v odboji k nejnebezpečnějším a tak není divu, že jich tolik zaplatilo boj za svobodu svým životem.

Večerní oblohu na pomezí léta a podzimu zdobí planety Mars a Saturn, sunoucí se nízko nad jihozápadním obzorem. V jejich sousedství se navíc nachází i nápadná stálice Antares ze souhvězdí Štíra, přičemž 8. a 9. září obohatí toto uskupení ještě srpek dorůstajícího Měsíce. Další planety viditelné i bez přístrojů budou pozorovatelné teprve na sklonku září na večerním a ranním nebi.

Překrásná Kasiopea

Hvězdné nebe po setmění je stále v područí letních souhvězdí – Pastýře, Hadonoše, Herkula, Lyry, Orla či Labutě. V období babího léta máme ovšem dobrý výhled i na některá souhvězdí, jež vídáme po celý rok – třeba na Kasiopeu. Patří mezi tzv. cirkumpolární neboli obtočnová souhvězdí, jejichž úhlová vzdálenost od severního nebeského pólu (na obloze leží poblíž Polárky) je natolik malá, že v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadají pod obzor. Na podzim najdeme Kasiopeu vysoko nad severovýchodním horizontem. Pětice jejích nejjasnějších hvězd vykresluje na nebi charakteristické písmeno „W“, a s jistotou ji proto identifikují i astronomičtí laici. 

Její nápadnost je přitom zcela namístě – jde přece o královské souhvězdí! Podle řecké mytologie byla totiž Kasiopea ženou etiopského krále Kefea a matkou krásné princezny Andromedy. Byla však pyšná a vychloubačná. Na nebe se dostala jen coby jedna z postav příběhu o udatném Perseovi, který po jistých peripetiích pojal Andromedu za ženu. Plošně malé souhvězdí Kasiopeji doslova překypuje zajímavými objekty pro oči a dalekohled.

Dvě zatmění

Prvního září 2016 proběhne prstencové zatmění Slunce, z území České republiky jej však nespatříme. Pozorovatelné bude pouze z Afriky a z Indického oceánu. Více štěstí budeme mít v případě polostínového zatmění Měsíce 16. září. Jeho začátek se bude krýt s východem Měsíce nad východní obzor kolem 19:00 SELČ, přičemž do polostínu začne Měsíc vstupovat již o něco dřív, v 18:55 SELČ. Střed zatmění nastane ve 20:54 SELČ a z polostínu náš souputník vystoupí ve 22:54 SELČ, kdy jej nalezneme vysoko nad jihovýchodním horizontem. Polostínové zatmění Měsíce je však méně nápadné a při horších meteorologických podmínkách nemusí být vůbec patrné.

Východy a západy Slunce

V první polovině září se Slunce nachází ve znamení Panny

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur: viditelný koncem září ráno nízko nad východem
• Uran: viditelný po celou noc
• Neptun: viditelný po celou noc
• Saturn: viditelný večer nad jihozápadem
• Jupiter: nepozorovatelný
• Mars: viditelný večer nad jihozápadem
• Venuše: viditelná koncem září zvečera nízko nad západem

Úkazy na nebi

• 1. září – prstencové zatmění Slunce (z území ČR nepozorovatelné)
• 8. a 9. zářía - setkání dorůstajícího Měsíce, Marsu, Saturnu a hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na podvečerní obloze nad jihozápadem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Zatímco na počátku 80. let 17. století slavila po bitvě u Vídně celá Evropa vítězství nad Osmanskou říší, daleko na východě sultán zuřil. Potupu, kterou v mezinárodním měřítku utrpěl, měl 11. září 1697 napravit jeho syn Mustafa II.

Bohužel se situace nejen opakovala, ale střet u Zenty se měl stát nejdrtivější porážkou Osmanů v historii. Na snahu sultána získat zpět území v Uhrách a Sedmihradsku odpověděli Habsburkové vysláním armády pod vedením Evžena Savojského. Jeho překvapivý útok u řeky Tisy znamenal smrt pro 30 000 tureckých vojáků. Nové uspořádání vzájemných vztahů upravila až jednání v Karlovicích, která na několik let nastolila mezi znepřátelenými stranami klid.

Většinu života strávila rakouská císařovna Alžběta na cestách. Zejména po sebevraždě syna Rudolfa putovala z jednoho kouta Evropy na druhý, hnaná vnitřním neklidem. Právě neustálé útěky se jí staly osudnými.

10. září 1898 si na ni v Ženevě počkal italský anarchista Luigi Lucheni, který politicky nevýznamnou panovnici probodl pilníkem. Stalo se tak na nábřeží před hotelem Beau Rivage, když Alžběta spěchala pouze v doprovodu dvorní dámy na loď.

TIP: Luigi Lucheni: Kdo byl vrah milované císařovny Sissi?

Vražda krásné Sisi otřásla celou monarchií. Všichni soucítili se stařičkým Františkem Josefem, který definitivně ztratil ženu, kterou i přes vzájemné odloučení nepřestal milovat.

Budoucí představitel stavovské opozice Jáchym Ondřej Šlik se narodil 9. září 1569 do starobylé šlechtické rodiny. Podobně jako většina urozených synků zahájil svou kariéru na studiích v cizině. Šlik to ale dotáhl daleko, až na rektora jenské univerzity.

TIP: Protestanti na kolenou: Za Bílou horu zaplatily stavy hlavou i majetkem

Přesto se vrátil do rodných Čech, kde stanul v čele bouřících se nekatolických stavů. Už v roce 1608 přesvědčil Slezsko a Lužici, aby se přidaly k povstání, a o deset let později patřil k hlavním účastníkům třetí pražské defenestrace. A pobělohorský vítěz Ferdinand II. na to dobře pamatoval. Když si roku 1621 brousil na Staroměstském náměstí kat Mydlář svůj meč, byl Šlik jedním z těch, kteří poznali jeho ostří.

Když 15. srpna 1977 analyzoval Dr. Jerry R. Ehman záznam z teleskopu Big Ear - oněměl údivem. Své překvapení dokumentoval ručně psanou poznámkou, která dala signálu i jméno – zrodil se Signál Wow!

Signál Wow!

Signál Wow! je vlastně záznamem signálu na frekvenci nejrozšířenějšího prvku ve vesmíru – vodíku. Ehman věřil, že frekvence 1 420 MHz by mohla být mimozemskými civilizacemi využita jako „lingua franca“ mezihvězdné komunikace. Pomocí jednoduchého klíče převáděl zachycený signál (respektive změny v jeho intenzitě) na text - signál v rozmezí 10,0 až 10,999 znamenal písmeno „A“, 11,0 až 11,999 písmeno „B“, atd. Klíč pamatoval i na číslice a mezery.

15. srpna 1977 se Ehmanovi podařilo zachytit signál, který po převedení do pozemštiny zněl: 6EQUJ5. Zdrojem signálu měla být oblast v souhvězdí Střelce, blízko dvojhvězdy páté magnitudy Chi-1 Sagittarii, vzdálené zhruba 220 světelných let od Země.

Neobvyklý a silný

Něco podobného se podařilo minulý rok vědcům v Rusku. Během loňského května zachytil zdejší radioteleskop RATAN-600 v pásmu 11 GHz signál, který přicházel z oblasti hvězdy HD 164595, ležící 94 světelných let od Země. Signál měl neobvykle vysokou frekvenci a intenzitu.

Zpráva o zachycení signálu byla zveřejněna teprve nyní a podrobněji se jí budou astronomové zabývat příští měsíc na Mezinárodním astronautickém kongresu v mexické Guadalajaře.

TIP: Americký profesor přišel s vysvětlením legendárního Wow! signálu z vesmíru

Signál přicházející z HD 164595 měl podle vědců amplitudu, která by mohla naznačovat, že je umělého původu. Není to ale jediná (a ani nejpravděpodobnější) možnost. Stejně tak může mít prozatím nevysvětlitelný signál zcela přirozené příčiny. Do pátrání se zapojil i institut SETI, který se na danou oblast zaměřil tento týden. Žádné informace z aktuálního pozorování ale zatím zveřejněny nebyly.

Každý spokojený majitel psa by jistě nepochyboval, že mu jeho čtyřnohý společník rozumí. A teď to potvrzují i vědci.

Maďarští badatelé nejprve naučili psi ležet několik minut bez hnutí v přístroji pro zobrazování funkční magnetickou rezonancí (fMRI). Pak pomocí tohoto přístroje sledovali mozkovou aktivitu psů a jejich cvičitelé na ně přitom mluvili různými kombinacemi slov a intonace.

TIP: Chápavá němá tvář: Psi rozumějí emocím ostatních psů i svých pánů

Výsledky studie potvrzují, že psi rozlišují jednotlivá slova a zpracovávají je podobně jako lidé – v levé mozkové hemisféře. Zvládnou to dokonce i bez ohledu na intonaci lidského hlasu, psí mozky ale nejlépe reagují, když lidé vyslovují slova i se správnou intonací.

Rakovinu děložního krčku, a spolu s ní i některé typy rakoviny krku a úst, vyvolává lidský papilomavirus (HPV). Existuje přes 100 typů tohoto viru, 13 z nich představuje riziko pro vznik rakoviny.

Infekce viry HPV se přenáší hlavně sexuálně. A může zabíjet. Rakovina děložního krčku jen v roce 2012 ve světě zabila téměř 300 tisíc žen.

Od roku 2006 je ale k dispozici vakcína proti některým typům HPV. Je dostupná ve 132 zemích světa. Za tu dobu bylo aplikováno více než 208 milionů dávek vakcíny.

Zlikviduje vakcína HPV viry?

Za pouhých 10 let od začátku očkování touto vakcínou v některých oblastech poklesl výskyt infekcí virů HPV o více než 90 procent. V podobné míře poklesl výskyt abnormalit na děložním krčku a genitálních bradavic.

TIP: Spála se vrací: Postrach dětí minulých století je opět na vzestupu

Nejvýznamnější je, že počet nových případů vražedné rakoviny děložního krčku poklesl na polovinu. Vzhledem k tomu, že HPV viry infikují pouze lidi, mohly by tímto tempem do poloviny století kompletně vymizet.

Astronomové mají zajímavou hádanku. Už celé roky si lámou hlavy nad masivní hvězdou v Mléčné dráze, u které si nejsou jistí, jestli je extrémně stará nebo extrémně mladá.

Jde o hvězdu IRAS 19312+1950, vzdálenou od nás více než 12 tisíc světelných let. Vědci si původně mysleli, že jde o hvězdu v samotném závěru jejího vývoje, snad o červeného veleobra. Podle nového výzkumu NASA je to ale naopak extrémně mladá hvězda, protohvězda v neobvyklé fázi vývoje.

IRAS 19312+1950 je pořádně velká hvězda o hmotnosti 10 Sluncí a obsahuje nápadné množství kyslíku. Otázkou ale je, o jaký typ hvězdy vlastně jde. Na to, že jde o hvězdu na konci životní dráhy, usuzovali astronomové kvůli dvěma astrofyzikálním maserům, tedy oblastem zesílené emise mikrovlnného záření, které u ní fungují – jeden maser vytvořený molekulami oxidu křemíku (SiO) a druhý hydroxylový (OH).

Výjimečná protohvězda

Astrochemik Martin Cordiner z Goddardova kosmického střediska NASA v Greenbeltu, Maryland a jeho tým využili ke studiu hvězdy pozorování vesmírných infrateleskopů Spitzer (NASA) a Herschel (ESA). Vyvozují z nich, že jde o masivní hvězdu v embryonální fázi vývoje, která se blíží ke konci takzvaného akrečního stádia. V této fázi hvězda pohlcuje okolní materiál a roste.

TIP: Kamera v důchodu zachytila zrod mladičké protohvězdy

Podle vědců je ale jasné, že nejde o typickou protohvězdu. Z důvodů jimž zatím příliš nerozumíme, má tahle hvězda nápadné rysy velmi staré a velmi mladé hvězdy zároveň.

Zatímco většina cyklistů se snaží ušetřit každý nepotřebný gram, Frank Dose se vydal přesně opačným směrem – posledních pět měsíců strávil sestavováním nejtěžšího bicyklu na světě. K tomu, aby bylo jeho výtvor možné oficiálně prohlásit za nejtěžší kolo na světě, mu chybí jediné – musí na něm zdolat vzdálenost alespoň 500 yardů (457,2 metrů). Doposud nejtěžším kolem, kterému se to podařilo, je dílo Belgičana Jeffa Peeterse, které váží úctyhodných 860 kilogramů. O historický přepis tabulek se Frank bude pokoušet již tuto sobotu.