Celkem 323 sobů včetně 70 mláďat nalezli už v pátek myslivci v národním parku Hardangervidda. „V pátek byly v oblasti velmi silné bouřky. Zvířata ve špatném počasí setrvají u sebe – tato byla bohužel zasažena bleskem,“ uvedl Kjartan Knutsen z Norské agentury pro životní prostředí.

Sobi patří mezi sociálně založená zvířata a pohybují se ve stádech. Norské úřady nyní rozhodují, co s uhynulou zvěří udělají. „Ještě uvidíme, zda necháme přírodu volně působit, nebo něco aktivního vykonáme,“ řekl Knutsen.

Podobný počet zvířat zabitých bleskem je podle expertů bezprecedentní. Nejde však o škodu, která by byla pro tento druh přímo existenční hrozbou. Na pláních jižního Norska žije podle odhadů na 25 tisíc kusů divoce žijících sobů a v samotném národním parku Hardangervidda 10 až 11 tisíc volně žijících sobů.

Neštěstí v Hardangervidda není prvním svého druhu – v roce 1990 usmrtil úder blesku 30 kusů dobytka na farmě Orange County ve Virginii, v roce 2005 blesk zabil 68 krav nedaleko městečka Dorrigo v australském Novém Jižním Walesu a v roce 2008 zasáhl blesk ohradník u uruguayského Montevidea. Proud následně usmrtil 52 kusů dobytka uvnitř ohrady.

Za Donninu fobii mohl nešťastný incident z tobogánu. Od té doby ji prý při styku vody s hlavou zachvacovala nezvládnutelná panika. Pouhé mytí vlasů jí tak trvalo hodiny a mýt se mohla pouze v nízké vaničce. Strach Donně nedovoloval ani návštěvu koupaliště nebo pláže. Pomohla ji až léčba hypnózou.

TIP: Dvanáct let se nesprchuje: Před zápachem ho chrání hodné bakterie

Kuriózní na celém příběhu je skutečnost, že 30 let trvající úzkosti se Donna zbavila během pouhé hodiny hypnoterapie. „Nikdy bych nevěřila, že má letitá noční můra může zmizet tak snadno,“ prohlásila Donna po zvládnutí své fobie. Nyní se chce věnovat pomoci podobně postiženým lidem.

Baron Franz Nopcsa představuje natolik zajímavou osobnost, že kdyby nikdy nežil, museli bychom si jeho životní příběh nejspíš vymyslet. Nopcsa by klidně mohl posloužit jako vzor pro filmovou postavu vědce a dobrodruha Indiany Jonese (jehož předlohou se ovšem zřejmě stal americký paleontolog Roy Chapman Andrews).

Seriál Podivíni, šílenci a géniové paleontologie

• William Buckland: Pojídač pštrosů, štěňat a netopýrů (vyšlo 24. srpna)
• Ernst Stromer: Svéhlavý odpůrce nacistického režimu (vychází 27. srpna)
• Franz Nopcsa: Excentrický baron jako z románu (vyšlo 30. srpna)
• Robert Bakker: Kacíř paleontologie a otec dinosauří renesance (vychází 2. září)

Nopcsa žil v době velkých změn a dokázal se jim aktivně přizpůsobit. Pocházel z rodiny maďarských aristokratů žijících v Transylvánii, jež byla tou dobou součástí Rakouska-Uherska. První světovou válku strávil baron jako důstojník v armádě a zároveň i jako špion na balkánských hranicích. Měl k tomu předpoklady, neboť plynně hovořil několika jazyky a dokonale znal prostředí. Nopcsa nebyl žádný přehlídkový důstojník: Válečná léta prožil z větší části jako odraný rumunský bezzemek, potulující se na maďarsko-rumunské hranici a provádějící špionáž pro Vídeň. Šlo nepochybně o velmi nebezpečnou činnost, která se mu mohla stát osudnou. 

Bádání v zákopech

I v nervozitě mezi jednotlivými bojovými akcemi však dokázal psát hodnotné vědecké práce o dinosaurech a jiných pravěkých tvorech. Výsledek války mu ovšem štěstí nepřinesl: V rámci poválečného uspořádání přišel baron o velkou část majetku na území rodné Transylvánie, jež nově spadala pod svrchovanost Rumunska, a Nopcsovy statky byly tedy bez náhrady zkonfiskovány. 

Jistého zadostiučinění se mu dostalo, když jej v roce 1925 zvolili do čela Maďarské geologické společnosti. Zchudlý baron potřeboval zlepšit svou finanční situaci, proto nabízenou funkci s povděkem přijal. Brzy se však ukázalo, že ani tam štěstí nenalezne. Nedokázal totiž mírnit svou horlivost a prosazoval příliš rozsáhlé reformy, které ostatní odmítali. S jistou dávkou znechucení a snad i pod částečným nátlakem se nakonec v roce 1929 postu sám vzdal.

Na motocyklu po Itálii 

Spolu se svým důvěrným albánským přítelem a sekretářem Bajezidem se vydal na dobrodružnou cestu po Itálii a jako dopravní prostředek zvolil tehdy ještě nepříliš rozšířené silniční vozidlo – motocykl. Se svým druhem pak brázdil Apeninský poloostrov až do chvíle, než jim jednoduše došly peníze na benzin. I v té době se ovšem maďarský šlechtic věnoval výzkumu. Patřil k velmi produktivním vědcům a neustále potřeboval zaměstnávat mozek novými myšlenkami a nápady. 

Nesnáze v soukromém i veřejném životě se však vracely. Další finanční nedostatek musel Nopcsa vyřešit prodejem svých vzácných zkamenělin britskému Přírodovědeckému muzeu v Londýně. Brzy nato upadl do hluboké deprese, která zřejmě sehrála jistou roli i v nešťastném závěru jeho života. Na podlomeném psychickém zdraví měly možná podíl také společenské komplikace s jeho – v tehdejší době neakceptovatelnou – sexuální orientací: Baron nejspíš udržoval intimní vztah právě s Bajezidem. 

Konec byl symbolický pro celou převratnou kariéru tohoto impulzivního muže. Baron Nopcsa měl dlouhodobé psychické problémy a jeho výbušná povaha jej nakonec přivedla do záhuby. Za ne zcela jasných okolností se 25. dubna 1933 rozhodl spáchat sebevraždu. Nechtěl však odejít sám, a tak se odhodlal k hroznému činu: Omámil svého přítele Bajezida čajem s rozpuštěným uspávacím prostředkem a pak mu pistolí prostřelil hlavu. Jen o chvíli později ukončil stejným způsobem i svůj život. 

Navzdory jistým kontroverzním okolnostem patří dnes baron Nopcsa k uznávaným a obdivovaným postavám zejména maďarských, rumunských a albánských dějin.

Císařští vojáci ubytovaní v městských domech i venkovských usedlostech kladli všude obdobné požadavky na své „hostitele“, přičemž nebrali vůbec ohled na to, jakými prostředky hostitelé disponovali. Většina sousedů je mohla plnit jen obtížně nebo vůbec ne. Situace zacházela již od počátků tak daleko, že někteří z obyvatel rychle opustili své domácnosti kvůli obavě o holé životy. 

Nevítaní hosté

Lidé si naříkali, že pokud se vojákům hned nedá vše, co žádají, perou se s nimi a ničí jim jejich obydlí. Nadto většinou chtěli mnohem více, než na co měli podle vládního nařízení nárok (chleba, maso, pivo). Ve městech se pekl pro vojáky komisní chleba, takzvaný komisárek, pro jejich koně se opatřovalo krmivo a sláma, i po venkově se sháněly vozy a tažná zvířata pro dopravu vojenských věcí. Důstojníci měli mít maso na talíři každý den, k pivu často chtěli také víno.

Když se vojáci posilnili alkoholem, stávali se vůbec nejagresivnějšími a nejnáchylnějšími k urážkám a poškozování majetku hospodáře, u něhož byli ubytováni. Kdo si během dlouhé války neprožil fyzické napadení od některého z nich, mohl mluvit o štěstí. Nechyběly ani případy s těmi nejfatálnějšími důsledky, které mnoho měšťanů a venkovanů stály život.

Podobné to bylo s krádežemi. I pokud vojáci vše a včas dostali, neměli lidé jistotu, že se ozbrojení návštěvníci nezmocní svévolně dalších částí jejich majetku. Nejčastěji a s největší oblibou byli loupeni koně, jedna z nejcennějších movitostí venkovských i městských domácností, poměrně snadno zpeněžitelná. Následovalo další domácí zvířectvo i předměty denní potřeby.

Zakázku na nový těžký tank Tiger obdržela na jaře 1941 firma Henschel. Favorizovaný návrh profesora Porscheho, který se vyznačoval mj. hybridním (benzíno-elektrickým) pohonem, byl zhodnocen jako příliš složitý, avšak továrna Porsche i tak zhotovila téměř stovku podvozků. Na podzim 1942 proto padlo rozhodnutí je využít pro nový těžký stíhač tanků, jehož první kus ještě téhož roku předvedli Adolfu Hitlerovi.

Vozidlo mělo oficiální označení Panzerjäger Tiger (P), tedy stíhač tanků na šasi Porscheho Tigeru, ale běžně se mu říkalo Ferdinand (podle jména prof. Porscheho). Jeho mohutná nástavba nesla 88mm kanón PaK 43/2 L/71, který měl k dispozici zásobu 55 kusů munice a pancíř dosahoval síly až 200 mm.

Na pohled opravdu impozantní vozidlo však mělo řadu slabin, např. postrádalo jakoukoli pomocnou výzbroj proti pěchotě a pokroková pohonná soustava, která obsahovala dva benzínové motory, generátory a elektromotory, byla skutečně hodně komplikovaná, a tudíž i poruchová. Tyto nedostatky se projevily již při testech, ale Adolf Hitler trval na nasazení strojů v létě 1943 u Kursku, což vedlo dokonce ke zpoždění zahájení operace kvůli přípravě ferdinandů (a také tanků Panther). Ale jak známo, ani masivní stíhače nedokázaly pro Wehrmacht vybojovat vítězství. Přestože se mohly chlubit obrovskou palebnou silou a mohutným pancířem, kvůli svým nedostatkům utrpěly kruté ztráty.

TIP: Stíhač tanků Jadgtiger: Nejtěžší obrněné vozidlo v boji

Z 90 dodaných ferdinandů jich bitvu u Kursku přežilo jen 50. Ty se poté podrobily modernizaci, při níž dostaly mj. kulomet a velitelskou kopuli. Jméno obrněnce se změnilo na Elefant a kromě východní fronty byl pak užíván i v Itálii. Přestože se elefantům povedlo vyřadit množství nepřátelských tanků, kvůli své těžkopádnosti a poruchovosti zůstaly nadále problematickou a nepříliš efektivní zbraní. 

Uprostřed prašné reflexní mlhoviny NGC 7129, nacházející se asi 3 tisíce světelných let od Země v souhvězdí Kefeus, se rodí mladá slunce. Vypadají podobně jako naše hvězda před 5 miliardami let. Tato mladá slunce jsou vlastně ještě batolaty – vědci jejich věk odhadují na pouhých několik milionů let.

TIP: Planetární mlhovina Hen 2-437: Bude takhle jednou vypadat i naše Slunce?

Na ostrém snímku pořízeného dalekohledem Subaru stojí za pozornost nádherná modravá prachová mračna, která odrážejí světlo mladistvých hvězd. Kompaktní, temně červené srpkovité útvary také znamenají energetické mladé stelární objekty. Jsou známé jako Herbig-Harovy objekty a jejich tvar a barva je charakteristická zářícím vodíkem, který byl stlačen rázem z výtrysků proudících pryč z nově zrozených hvězd. Bledší rozsáhlejší vlákna červené emise se propojují s modravými mračny, která vznikají z prachových zrn, efektivně konvertujících ultrafialové světlo na viditelné červené světlo fotoluminiscencí. 

Zárodečný plyn a prach v této oblasti se nakonec rozptýlí a jak budou volně vázané kupy obíhat kolem středu Mléčné dráhy, pravděpodobně se hvězdy rozptýlí.

30. srpna 1983 vzlétl do vesmíru raketoplán Challenger na misi STS-8. Během šestidenní expedice byla z nákladového prostoru vypuštěna indická komunikační družice Insat-1B, mířící na geostacionární dráhu.

Mise si však připsala i dvě prvenství: Do kosmu v premiéře zamířil astronaut černé pleti, Guion Bluford, a start i přistání se poprvé uskutečnily v noci.

Umělecký designér Kobi Levi přichází s novou kolekcí originálních bot na podpatku, které svým tvarem připomínají láhev od piva a šampusu. Unikátní ručně vyrobené boty můžete pořídit za 1 400 dolarů (v přepočtu zhruba 33 tisíc korun). Kobi Levi je absolvent oboru designu a vývoje obuvi na Bezalelově akademii umění a designu v Jeruzalémě. Od ukončení studia pracuje jako nezávislý designér a věnuje se výhradně navrhování bot.

Celosvětové pozornosti se mu dostalo až díky klipu americké star Lady Gaga, která právě jeho boty představila v klipu Born This Way. Jeho výtvory jsou k vidění na nejrůznějších výstavách po celém světě a obouvá je i řada žen, zejména ze světa celebrit - například Madonna či modelka Raquel Zimmermann.

Všechno jednou končí, a tomuto osudu neunikne ani ITchampions. Ano, je to tak, jubilejní 10. ročník MTB bude posledním. A protože se také říká, že „nejlepší na konec“, tak pro vás pořadatelé připravili opravdový festival bikingu a zábavy, který si nemůžete nechat ujít.

• Termín: 3. září 2016 v Dalešickém pivovaru a okolí (veškeré informace na www.itchampions.cz)
• Dvě tratě – 27 a 54 km, na dlouhé trati i týmový závod trojic
• Jubilejní ITchampions&Friends MTB kritérium jednotlivců na 10 km po hlavním závodu. Každý tým může nominovat jednoho člena, který pojede proti stopkám na trati 10km, která několikrát projede pivovarem – SUPER atmoška zajištěna!!!
• Celodenní catering s nápoji je samozřejmostí, ale letos pro vás bude i po celý večer připravena „Bezedná desítka“ – česky řečeno super Dalešické pivko poteče proudem!! Pro závodníky a hosty připraví tým pivovarské hospody na večerní rozlučkovou party i delikátní selátko.

Ještě váháte? Přijeďte i na blind a registrujte se na místě.

To, co ještě před pár lety nepokládal nikdo za možné, se stalo skutečností. Neduživý syn bývalého vladaře podunajské monarchie Františka I. Ferdinand byl 7. září 1836 korunován svatováclavskou korunou. Jednalo se o velkolepou oslavu, která se zároveň stala poslední korunovací českého krále.

TIP: Věčně nemocný Ferdinand I. Dobrotivý: Těžký život krále, počatého v incestu

Návštěva habsburských manželů trvala celých pět týdnů a představovala jedno z mála období, kdy český národ vyjadřoval loajalitu s rakouským arcidomem. Ve Ferdinandově případě se navíc zažehla jiskřička vřelého vztahu ze strany domácího obyvatelstva. Nutno podotknout, že sympatie byly vzájemné. Když si revoluční rok 1848 vyžádal jeho abdikaci, uchýlil se se ženou právě do milovaných Čech.