Zatímco dodávka zásob a vědeckých experimentů k Mezinárodní vesmírné stanici prostřednictvím soukromých plavidel Cygnus a Dragon je již nějaký ten pátek samozřejmostí, dopravu astronautů mají dosud na starosti výhradně ruské Sojuzy. Na ISS již ale probíhají finální operce, které umožní dopravu astronautů i soukromníkům.

Watch #AstroKate work as Earth passes 250 miles below her. She and @Astro_Jeff are now 5 hours into #spacewalk. https://t.co/6NTnHPJwlL

— Intl. Space Station (@Space_Station) August 19, 2016

Během víkendového šestihodinového výstupu do otevřeného prostoru nainstalovali Jeffrey Williams a Kathleen Rubinsová adaptér IDA - klíčový díl nutný pro připojování soukromých pilotovaných lodí k ISS. Animace NASA názorně ukazuje jak tato operace probíhala.

Studenti i profesoři bývají neustále hladoví. Francouzská společnost Paline pro ně vyvinula automaty na pizzu Pizza ATM. První takový bankomat v ceně 55 tisíc dolarů (přes 1,3 milionu korun) nedávno instalovali v americkém Cincinnati, stát Ohio, v kampusu Xavier University.

Automaty na pizzu jsou dostupné nonstop. Když k němu přijde hladový zákazník, zaplatí 9 dolarů (téměř 220 Kč), počká si 3 minuty a pak si užije svou třiceticentimetrovou pizzu.

TIP: Máte chuť na pizzu? V Austrálii ji budou rozvážet autonomní roboti

V Pizza ATM jsou předpřipravené pizzy, uskladněné při teplotě 3 °C. Zákazníkem vybranou pizzu automat vyjme z chladicího boxu a pak ji ohřívá po dobu 3 minut při teplotě 260 °C. Jeden automat pojme až 70 kusů pizzy, které lze snadno doplnit.

21. srpna 1965 vypustili Američané na oběžnou dráhu loď Gemini 5 s dvoučlennou posádkou: s Gordonem Cooperem, členem prvního oddílu astronautů, a s nováčkem Charlesem Conradem. Hlavním cílem mise bylo vyzkoušet nové palivové články, míchající kapalný kyslík a vodík, coby zdroj elektrické energie pro vesmírné plavidlo.

TIP: 10 největších dramat ve vesmíru i na rampě

Předchozí výpravy Mercury a Gemini spoléhaly na klasické baterie, které však tehdy dokázaly loď zásobovat maximálně čtyři dny, což pro zamýšlené lunární expedice rozhodně nestačilo. Proto bylo nutné vyvinout a vyzkoušet nový zdroj. V palivových článcích Gemini 5 sice během mise nebezpečně klesal tlak, ale výprava nakonec proběhla v plánované délce osmi dní.

Prvním krokem k omezení vlivu Rakouska v Německu byl zánik Svaté říše římské. Tehdy jistě mocného císaře Františka nenapadlo, že uběhne pár desetiletí a postavení habsburského kolosu ve střední Evropě se výrazně promění. Definitivně ztratila podunajská monarchie na západě slovo 23. srpna 1866. Pražský mír nejen ukončil prusko-rakouský konflikt, ale s konečnou platností potvrdil rozpuštění Německého spolku. V praxi to neznamenalo nic menšího než zásadní zvrat událostí vedoucí ke sjednocení Německa.

Ibrahim ibn Jakúb ve své zprávě podává povšechný obraz zemí Slovanů, kde rozlišuje čtyři království a krále: krále Bulharů, „krále severu“ (tím měl být polský vládce Měšek), krále Nákona (kníže polabského slovanského kmene Obodritů) a nakonec krále Boleslava. Nazývá ho Bújisláw, král Frághy, což je označení pro Prahu.

TIP: Přečtěte si o prvních krocích andaluského cestovatele do Čech

Dnes se autonomní stroje zpravidla omezují na jeden obor činnosti. Autopilot umí ovládat dopravní prostředek a bezpečně jej dostat na požadované místo, robot na automobilové lince bezchybně smontuje karoserii a chytrý software dokáže z jednoduchého záznamu o fotbalovém utkání „vykouzlit“ sportovní zprávu. Díky obrovským skokům ve zdokonalování umělé inteligence však náročnost úkolů, jež neživí pracovníci zvládají, v posledních letech roste. Robotům a chytrým programům se tak pomalu otevírají i profese, ve kterých se až dosud zdáli lidé nenahraditelní. 

Podle loňské studie University of Oxford nazvané Budoucnost zaměstnání převezmou stroje v příštích dvaceti letech práci telefonistů, kancelářských asistentů, pojišťovacích agentů či recepčních. V ohrožení se ovšem ocitnou i lidé, kteří obvykle nemají právě vysoké platy a jejichž nahrazování roboty se zatím zdálo příliš drahé: třeba operátoři drtiček, montéři pásové výroby, vazači knih nebo operátoři CNC strojů, kteří už dnes vykonávají většinu práce pomocí tlačítek na programovacím panelu. Všechny zmíněné profese může zastoupit dostatečně inteligentní program a robotická ruka s jemnou motorikou. 

Na řadě jsou továrny

Česká republika představuje silně průmyslově zaměřenou zemi a ve výrobě u nás pracuje asi 1,3 milionu lidí. Mezi hlavní složky našeho průmyslu patří automobilky, jejichž provozy jsou už dnes plné robotů, kteří mohou fungovat ve dne v noci. Na tomto poli se sice najde také spousta místa pro lidskou práci, to však nepotrvá věčně.  

Snahy vytvořit „továrnu se zhasnutými světly“ – tedy bez běžných zaměstnanců – sílí a svým způsobem jde o svatý grál výroby. Jako příklad slouží již několik let nizozemská továrna firmy Philips na elektrické holicí strojky, kde pracuje jen několik desítek lidí, převážně výstupních kontrolorů kvality. Fabrika na stejný produkt běžící „po staru“ v Číně přitom potřebovala desetinásobek zaměstnanců. Dalším příkladem plně automatizované továrny je FANUC Robotics, jež vyrábí průmyslové roboty a dokáže bez lidského zásahu fungovat celý měsíc. 

Přesouvání výroby z Číny zpět do Evropy či Ameriky se může zdát jako vítaná vzpruha pro pracovní trh, jenže návrat továren ještě neznamená, že by se vracela i pracovní místa. Zajímavé je, že majitelé čínských provozů si nebezpečí plně automatizované konkurence uvědomují a snaží se nasadit podobné technologie ve svých domovských továrnách. Například firma Foxconn, jež zaměstnává přes milion pracovníků ve výrobě elektroniky, má velmi smělé plány na redukci potřebné pracovní síly: Její šéf Terry Gou prohlásil, že chce do tří let 70 % zaměstnanců nahradit roboty.

Roboti stále šikovnější

V minulosti bylo sestavení plně automatizovaného provozu nesmírně náročné a drahé, ale vývoj robotů a nárůst jejich schopností za poslední roky akceleroval, zatímco jejich cena klesá. Nejdůležitější však je, že se roboti nyní dokážou učit a vnímat své okolí: Není nutné je detailně programovat – stačí jim požadovanou činnost několikrát ukázat. Umějí komunikovat s ostatními roboty, koordinovat svoji činnost, a dokonce si všímat lidských kolegů a spolupracovat s nimi. Navíc se chovají tak, aby nedošlo k nechtěnému zranění, a nemusejí se proto umisťovat do ochranných klecí. 

Jako dobrý příklad slouží robot Baxter. Jednalo se spíš o experimentální model, jehož rychlost a preciznost se ještě zcela nehodila pro masové nasazení. Přesto byl několikrát úspěšně použit například při přemisťování nejrůznějších součástek, což otevřelo cestu druhé, dokonalejší generaci. Jeho nástupci – jako Sawyer, YuMi, UR, Dexter Bot, LBR iiwa – jsou už rychlejší, přesnější a lze je snáz programovat, či spíš „trénovat“. Uplatňují se při montáži, šroubování, balení, paletování, lepení, sváření, při obsluze CNC strojů, kontrole kvality a dalších úkonech.

Prodavač? Luxus

Zatímco obchodníky a nákupčí pravděpodobně technika ještě nějakou dobu nenahradí, u prodavaček, skladníků a účetních to zdaleka tak jisté není. Samoobslužné automatizované pokladny už mnozí z nás znají z prodejen řetězců Tesco, IKEA a dalších. Zatím zdaleka nejsou dokonalé: Najít v systému například „exotičtější“ typ pečiva, jehož název si nepamatujete, není zrovna snadné. Pokud však máte v košíku jen položky s čitelným čárovým kódem, pracuje se s nimi jako po másle.

To je první generace. Blízká budoucnost ovšem přinese pokladny vybavené optickým rozeznáváním zboží, možná i manipulátorem či robotickou paží, jež s vámi navíc zvládnou komunikovat nikoliv prostřednictvím nápisů na monitoru, ale v běžném rozhovoru. Malé prodejny pak zřejmě nahradí plně automatické kiosky, které budou nabízet poměrně široký sortiment zboží. Podobné „stánky“ už delší dobu fungují v Japonsku a šíří se i do dalších zemí. Lidská pracovní síla se v obchodě naopak nejspíš zachová tam, kde je třeba poskytnout určité poradenství (například v kuchyňských studiích), či v oblasti luxusního zboží, jehož pořízením dáváte světu najevo svůj status.

Skladníci v ohrožení

Ani skladníci to nebudou mít lehké. Roboti firem Swisslog, Grenzebach či Kuka AG již úspěšně dobyli velkosklady. Většina těchto nových systémů přitom nespoléhá jen na dopravníkové pásy, ale ukládá zboží do samostatně stojících regálů: Pod každý z nich může zajet malý robot, nadzvednout jej a převézt na místo určení. Tam čeká člověk, jenž vybere zboží, celou zásilku zabalí a předá ji dalším robotům, kteří ji vyexpedují k cíli. Jako první s popsaným mechanismem prorazila firma Kiva Systems: Před rokem ji pak koupil Amazon, načež se z ní stal Amazon Robotics – interní dodavatel velkoskladů Amazonu.

Kromě toho se pracuje i na robotech, kteří člověka „vynechají“ úplně. Například společnost Fetch Robotics nyní provádí pilotní testy svého plně autonomního skladníka s robotickou paží: Zatím sice uzvedne maximálně šest kilogramů, zato se velmi dobře orientuje ve skladu i ve zboží. Pokud by se noví automatičtí prodavači a skladníci ujali ve velkém, bylo by u nás ve velko- i maloobchodě ohroženo na 600 tisíc pracovních míst. 

Domy z 3D tiskárny

Stavebnictví nadále zůstává velmi náročné na lidskou práci – navzdory masivnímu využívání strojů a techniky. I to se však může změnit, přestože zřejmě nikoliv tak rychle jako v jiných odvětvích. 

Technologie 3D tisku přinesla revoluci do výroby drobných součástek. Na rozdíl od tradičního opracovávání kusu materiálu soustruhy, frézami či CNC stroji vytváří 3D tiskárna výsledný produkt vrstvu po vrstvě, postupným nanášením dané látky: Původně se používal pouze plast, dnes ovšem dokážeme tisknout předměty z kovů, skla, keramiky a mnoha dalších materiálů. Ve srovnání s klasickými postupy zanechává tato metoda jen minimální množství odpadu a umožňuje vyrábět struktury, o nichž se inženýrům dřív ani nesnilo. 

Každopádně – tisknout lze nejen drobné předměty, ale rovnou i celé domy. Existuje několik prototypů a pilotních projektů, které pracují s tiskem velkých struktur, zpravidla ze směsí hutnějších a rychle tuhnoucích betonů. Experimentuje se rovněž se speciálními příčkami uvnitř zdí, jež šetří materiál a umožňují použití zateplovacích pěn či natažení kabeláže a trubek, aniž by se muselo do panelů pracně sekat. Zatím nejaktivnější jsou na tomto poli Číňané, Rusové a Italové. Pomocí 3D tisku lze ovšem vyrábět třeba i kovové mosty, jak to ukázal nizozemský pilotní projekt MX3D.

Počítačoví novináři

Přeskočme nyní zdravotnictví: Přestože obor čekají dramatické změny v diagnostice, chirurgii, farmacii a mnoha dalších oblastech, úbytek zaměstnanců u něj očekávat nelze. Se stárnutím populace bude totiž poptávka po službách lékařů naopak stále stoupat. Obecně ve vědě se však roboti prosadí víc. Stejně jako existují plně automatizované továrny, lze najít i samostatně fungující laboratoře. Odborníci vyvinuli algoritmy, které dokážou z dostupných dat generovat hypotézy, odvozovat z nich předpovědi a ty následně testovat v rámci pokusů. Zejména chemie a biochemie už velmi pokročily.

Těžké časy však nastávají novinářům, nebo alespoň některým z nich. Například software Quill od firmy Narrative Science umí ze „suchých“ dat vytvořit zajímavě podanou zprávu, což je jinak ubíjející a nudná práce, která se většinou svěřuje redakčním elévům. Quill nyní „pracuje“ například pro magazíny Time nebo Forbes, kde zajišťuje finanční a sportovní zpravodajství. Jeho tvůrci ovšem neplánují, že by v tomto bodě vývoj ukončili – naopak chtějí software proměnit v analytika a poradce. Zatím každopádně není jisté, zda někdy počítač získá prestižní Pulitzerovu cenu pro žurnalisty… 

I pracovní pozice v administrativě, bankovnictví, účetnictví a jiných sférách „bílých límečků“ mizí jako pára nad hrncem. Znalosti zmíněných zaměstnanců nahrazují informační systémy, databáze a učenlivé algoritmy, které umějí komunikovat lidskou řečí. S jejich pomocí tak jediný člověk zvládne mnohem víc práce. 

Budoucnost zářná, či temná?

Pokud tempo zrychlování technického pokroku vydrží, dokážeme v příštích dvou či třech dekádách věci, které ještě před pár lety představovaly ryzí science-fiction. Otázkou zůstává, jak se k možnostem, jež nová technologie přináší, postavíme. Zachová-li se současný trend patrný ve vyspělých zemích – kdy mediánový příjem domácností i jednotlivců v lepším případě stagnuje a v horším případě klesá, zatímco zisky majitelů stále víc automatizovaného průmyslu prudce rostou –, máme zaděláno na problém. Je možné, že skončíme v nějaké formě dystopie, kde bude velký kapitál ovládat masu nezaměstnaných, kteří nezvládnou konkurovat robotům? 

Podobné obavy vyvstaly už v době, kdy lidem braly práci první parní stroje. Odpovědí na krizi však nebylo ničení strojů, nýbrž přesunutí pracovníků z výroby do služeb. Původně malé odvětví se pak velmi rychle „nafouklo“: Vznikly salony krásy, advokátní kanceláře, architektonická studia a vůbec prodejny všeho druhu, jež nabízely masově produkované výrobky. Vzkvétající terciární sektor se záhy změnil v tahouna ekonomiky a ve vyspělých zemích dnes zaměstnává 75 % populace. V minulosti tedy technický pokrok otevřel víc příležitostí, než kolik placených míst ubral. Bude se historie opakovat? 

Jiná situace, jiná řešení

Dnešní situace je jiná v tom, že nás stroje dokážou nahradit i tam, kde jsme se cítili neporazitelní – v duševní práci. Pokud zvládne samostatný program bezchybně vést účetnictví a přitom rozumí slovně zadaným příkazům, k čemu majitel firmy potřebuje účetní? 

Je možné, že hromadné nahrazování lidské pracovní síly vyvolá nepředvídatelné turbulence v ekonomice. Většina lidí v produktivním věku závisí na příjmech ze zaměstnání. Ti, kdo nepracují (například děti či důchodci), jsou pak závislí na zdanění práce a spotřeby jedinců v produktivním věku. Představme si možnou budoucnost: Pokud se plošně – díky strojům – zvýší produktivita práce, ale současně klesne celkový objem vyplácených mezd (protože nebude třeba tolik zaměstnanců), dojde ke krizi poptávky. Roboti vykonají většinu práce, ale sami nic nespotřebují, nebudou nic „chtít“. Sníží se tak množství prodaného zboží nebo jeho cena a vzroste tlak na efektivitu firem, které budou muset vyrábět levněji než konkurence… a kruh se uzavře.

Sečteno a podtrženo – stále víc lidí v tomto scénáři bude trpět nedostatkem peněz, zatímco ceny budou klesat. Deflace (zlevňování) však představuje pro ekonomiku závažný problém, neboť náš systém je nastaven na zdražování, inflaci. Deflace pro zadlužené státy znamená, že je splácení jejich závazků mnohem náročnější. A pokud skutečně přijde o práci 35 % lidí, jak předpovídá studie University of Oxford, vyberou vlády o třetinu méně na daních. Bude tedy zaděláno na velkou krizi. 

Zdaňte roboty!

Stále silněji dnes proto zaznívá volání po plošném zdanění práce robotů, z nějž by se mohly financovat státní sociální systémy. Samozřejmě to nebude jednoduché: Můžete spočítat, kolik má podnik montážních robotů, o poznání hůř se však zdaňuje práce počítačového programu, který si firma pouze pronajímá od někoho na druhém konci světa. Ať už ovšem dopadne debata o daních jakkoliv, nepochybně nás čekají zajímavé časy. Budoucnost se začíná odehrávat právě teď.

Pokud se chcete zapojit i vy, stačí nahrát své fotografie do naší galerie a připojit krátký popis místa nebo fotografovaného objektu. Budeme nesmírně rádi, když nám i nadále budete posílat snímky z cest a fotografických výprav a podělíte se tak o zážitky nejen s námi, ale i s ostatními čtenáři.

Jmelí máme většinou spojené s klidnými vánočními svátky a nevnímáme ho jako něco nebezpečného. Jde ale o parazitickou rostlinu, která v případě přemnožení může svému hostiteli pořádně zatopit.

Různé druhy jmelí parazitují na stromech či keřích, kterým vysávají vodu se živinami, a také stíní jejich listy. Když se jmelí přemnoží, tak může hostitelskou dřevinu zabít.

Mexičtí vědci proto vyvinuli systém, s jehož pomocí lze proti jmelí účinně bojovat. Jeho klíčovým prvkem je zbraň, která je odvozená od pušky na paintball. Jenom namísto barvy vystřeluje až do výšky 25 metrů polymerové kapsule s biologickým herbicidem.

TIP: Evropská unie: Populární herbicid Roundup nevyvolává rakovinu

Použitý herbicid zabije jmelí, hostitelský strom nebo keř přitom ale neohrozí. V terénních testech se herbicidová puška proti jmelí osvědčila. Autoři technologie rovněž uvádějí, že puška nemusí rostliny zabíjet, ale naopak jim může pomoci vystřelením kapsulí s hnojivem nebo insekticidy.

Stará africká legenda praví, že baobab byl jedním z prvních stromů, který se objevil na zemi. Po něm přišla štíhlá, půvabná palma. Když ji baobab spatřil, spustil nářek, že chce být štíhlejší. Objevil se také Brachychiton, „plamenný strom“, a baobab mu záviděl jeho krásné květy. A když uviděl velkolepý fíkovník, žadonil, aby měl také takové plody. Bohové už nehodlali jeho stížnosti dále snášet. Aby baobab umlčeli, vytrhli ho ze země a zasadili jej kořeny vzhůru.

Na okraji zájmu

Obyvatelé Afriky si o baobabech vymysleli spousty podobných legend, pověr a domorodých pověstí a tyto stromy se jim staly užitkovou plodinou, vítaným sousedem i mocným božstvem. Mimo africký svět se ale o existenci neobvyklých stromů dozvídal jen pozvolna. Nejstarší zmínky o baobabech pocházejí z cestopisu arabského cestovatele Ibn Batúky ze 14. století. V dalších stoletích se objevovaly jen kusé informace od cestovatelů, obchodníků a námořníků, i když v 16. století se do Evropy dovážely plody baobabů z Egypta. V polovině 18. století přivezl francouzský přírodovědec Michel Adanson (1727–1806) z několikaletého pobytu v Senegalu detailní kresby a první důkladný popis baobabu. Na jeho počest sám C. Linné nazval rod jménem Adansonia. O existenci australských baobabů se Evropa dozvěděla začátkem 18. století a seriózní botanické údaje o druzích na Madagaskaru pocházejí z přelomu 19. a 20. století.

Pomalu přibývalo poznatků o ekologii a životní strategii baobabů, ale jejich skutečně vědeckému studiu se věnoval až americký botanik z Missoury Botanical Garden, D. A. Baum v 90. letech 20. století. Podrobná revize rodu vyšla v roce 1995 – tedy zcela nedávno. Je opravdu zvláštní, že tak nápadné a zajímavé stromy věda tak dlouho opomíjela, zatímco v Evropě byl zkoumán kdejaký mech či řasa.

Baobaby jako vězení

Baobaby se dožívají velmi vysokého věku, který ale nelze spočítat stejně jako u jiných stromů. Tito pozoruhodní zástupci flóry totiž nemají letokruhy a k datování se proto používá radiokarbonová metoda. Podle ní by nejstarší jedinci mohli pamatovat až 2 000 let.

Nejznámějším druhem je africký baobab prstnatý (A. digitata), řazený do samostatné sekce Digitata. Roste především v jihovýchodní části Afriky, tedy v Jihoafrické republice, Botswaně a Zimbabwe, vyskytuje se však v savanách celé Afriky jižně od Sahary. Do západního Madagaskaru a  dalších tropických zemí je lidmi zavlečený. Patří k nejmohutnějším druhům, dorůstá výšky až 25 m a průměru kmene až 10 m. Od ostatních druhů se liší bílými voskovitými převislými květy, které silně voní a obsahují velké množství nektaru.

Tyto baobaby rozkvétají většinou v noci, květy mají až 20 cm v průměru, ale vydrží jen 24 hodin, proto je o ně v živočišné říši velký zájem. Jejich opylovači jsou kaloni, na nektaru se však přiživují i drobné poloopice a hmyz. Plod vejčitého tvaru mívá velikost kolem 12 cm a sametově chlupatý povrch. Afričané jeho šťávou léčí horečky. Adansonia digitata obývá otevřené a téměř bezlesé savany a polopouště. Je to dost odolný a přizpůsobivý druh, který vydrží i hodně extrémní podmínky. Ve své domovině bývá často poškozován slony, kteří požírají dřevo nasáklé vodou v době sucha. Plody jsou potravou opic a ptáků.

Adansonia gregorii roste na severozápadě Austrálie, v křovinaté, sezónně opadavé vegetaci. Řadí se do sekce Longitubae spolu se čtyřmi madagaskarskými druhy. Je to baobab střední velikosti, dorůstá výšky 9–12 metrů, ale může být hodně (až pět metrů) široký. Dlanité listy mají využití v domorodé medicíně. Krémové květy se objevují od poloviny listopadu do poloviny ledna spolu s rašícími novými listy. Vypadá přesně tak, jak si baobab lidé představují a zavalité kmeny starých dutých jedinců v minulosti sloužily jako skrýše, nouzové bydlení, autobusová zastávka nebo dokonce vězení.

Zajatci bažin

Madagaskarské druhy obývají celou západní polovinu ostrova. Rostou v suchých opadavých lesích a v otevřené krajině je spatříte jen díky vykácenému okolí. Nejznámějším druhem je A. grandidierii, proslavený fotografiemi „Aleje baobabů“ nedaleko městečka Morondavy. „Alej“ však není vysázená, jak to z fotografií vypadá, ale stromy rostou víceméně v řadě náhodně již stovky let. Přibyla jen nezpevněná cesta vyježděná v písku prostředkem skupiny stromů. Adansonia grandidierii je monumentální vysoký druh dorůstající výšky 25 metrů. Majestátnosti mu dodává třímetrový průměr kmene a rozvětvení několika silnějších větví až na vrcholu.

Může překvapit, že tyto stromy rostou uprostřed rýžovišť a v těsné blízkosti vody téměř v bažině. Přitom je známo, jak jsou baobaby suchomilné. V minulosti však zdejší krajina vypadala jinak a rostly tu opadavé lesy na písčité suché půdě. Domorodí obyvatelé sem však přivedli vodu z místní řeky a rovinatou krajinu zaplavili, aby mohli pěstovat rýži. Dospělé baobaby tu jsou schopné přežívat, problém však mají semenáčky a místní populace baobabů se nemnoží. Květy opylují drobní noční lemuři a sametově hnědé kulovité plody jsou největší ze všech druhů, mají průměr asi 20 cm.

Fotosyntéza bez listů

Adansonia grandidierii botanici řadí do sekce Brevitubae, spolu s nejohroženějším A. suarezensis ze severního cípu Madagaskaru. Tyto stromy zdaleka nedosahují tak úctyhodných rozměrů, třebaže potenciál mají – literatura udává, že druh může dorůst 25 metrů do výšky a dosáhnout průměru kmene kolem dvou metrů.

Všechny ostatní madagaskarské druhy patří do sekce Longitubae a mají květy přizpůsobené k opylování dlouhými sosáky nočních lišajů. Vzácným druhem, rozšířeným pouze na malém území severozápadu ostrova je A. perrierii, naopak dosud hojné jsou druhy A. madagascariensis a A. za. Všechny tři jsou mohutné, až třicetimetrové, poslední jmenovaný má i pětimetrový průměr kmene.

TIP: Tropické rododendrony: Utajení krasavci jihovýchodní Asie

Pozoruhodným a zároveň nejmenším baobabem je A. rubrostipa z jihozápadu Madagaskaru. Roste v nejsušších podmínkách, kde prší jen pár dní v roce. Okolní vegetace se skládá výhradně z rostlin přizpůsobených šílenému slunečnímu žáru. Všechny rostou v nehostinných podmínkách neobyčejně pomalu a každý zásah lidské ruky do porostů je dlouho znát. Adansonia rubrostipa má ve vyšším věku nádherné sudovité kmeny, často zúžené u paty kmene i těsně pod korunou, což jim dodává lahvovitý tvar. Po většinu roku jsou bezlisté, ale pod rezavohnědou kůrou je žlutozelená fotosynteticky aktivní vrstva, takže baobab je v malé míře schopen fotosyntézy i v době sucha, kdy jsou listy opadané. I to dobře dokumentuje, jak skvěle jsou vybaveny na tak extrémní podnebí.

Ač by mohlo zdát, že detekce kyslíku v atmosféře planety je známkou možného života, ani zdaleka tomu tak není. Zářným příkladem je v loňském roce objevená exoplaneta Gliese 1132 b.

Planetu GJ 1132b od Země dělí přibližně 39 světelných let a přirovnat bychom ji mohli k naší Venuši. Přestože obíhá svou mateřskou hvězdu v relativně malé vzdálenosti (zhruba 2,2 milionu kilometrů), má podle vědců hustou atmosféru. Na rozdíl od Venuše, jejíž atmosféra je tvořena převážně oxidem uhličitým, je na GJ 1132b pravděpodobně dominantním prvkem kyslík. Vyplývá to alespoň z nové studie bostonského astrofyzikálního ústavu Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics.

TIP: 51 Pegasi b: Exoplaneta jako z Dantova Pekla

Atmosféra s vysokým obsahem kyslíku zde funguje jako svého druhu lupa, zesilující žár z mateřské hvězdy, kterou je červený trpaslík o velikosti pětiny našeho Slunce. Uvolněné vodní páry pak vytvářejí účinný skleníkový plyn. Výsledkem je pekelné prostředí s teplotami okolo 260 °C v horních vrstvách atmosféry a povrchovou teplotou vyšší než je na povrchu Venuše. Celkově GJ 1132b přijímá až 19× více hvězdného záření než naše planeta.