Cylindr vkročil do světa módního průmyslu levou nohou. Poprvé se totiž v londýnských ulicích objevil na hlavě svého duchovního otce Johna Heteringtona a vyvolal doslova pobouření.

Odklon od tradice

Společnost na konci 18. století rozhořčeně protestovala proti „vysoké naleštěné troubě“, která ani v nejmenším nepřipomínala tradiční tvary běžně nošených klobouků. Konstábl dokonce Heteringtona za mravní přečin pokutoval. Ani to však nemohlo změnit budoucnost cylindru, který se záhy po prvotním fiasku stal nejrozšířenějším typem pokrývky hlavy. Bez vysokého černého cylindru nemohl pravý gentleman vůbec vykročit z domu a cylindry se o nějakou dobu později usadily i v dámských šatnících. Móda tvrdých kuželovitých klobouků přetrvala až do 20. století.

Klobouky si v téže době nevýslovně zamilovala i dámská část společnosti. Pokrývky hlavy, jejichž velikost se měnila od jedné módní sezóny ke druhé, byly nenahraditelným doplňkem každé ženy. Obrovské kruhovité klobouky s peřím, ovocem a dalšími ozdobami však rovněž vyvolávaly nesouhlas zejména ze strany církve, která na podobné výstřelky poukazovala jako na marnotratnost ničící dobré mravy. A tak se klobouk dokonce několikrát ocitl i před soudem, kde čelil obvinění, že svou velikostí způsobuje újmu kolemjdoucím.

O promiskuitě lidí generace Y (anglicky millennials), kteří se narodili v devadesátých letech minulého století, se už mluví dlouho. Aplikace pro randění a internetová kultura prý mladé zkazily a připravily je o opravdovou romantiku.

Zní to přesvědčivě, celé je to ale nesmysl. Lidé si už od nepaměti vyprávějí, jak je mládež zkažená. Vědci to ale důkladně prozkoumali a zjistili, že to v případě generace Y nesedí.

Z reprezentativního sociologického průzkumu téměř 27 tisíc Američanů „General Social Survey“ lze vyčíst, že příslušníci generace Y mají ve skutečnosti znatelně méně sexuálních partnerů, než jejich předchůdci. Po dosažení 18 let nemělo sexuálního partnera 15 procent lidí generace Y, zatímco před 30 lety to platilo pro pouhých 6 procent Američanů.

TIP: K čemu je ženám orgasmus? Evoluční záhada možná našla vysvětlení

Vše nasvědčuje tomu, že moderní technologie mají na mladé lidi opačný vliv, než se obávají strážci morálky. Spoustu svého času totiž stráví online a během toho se obvykle nemohou věnovat sexu.

Kdybychom měli hádat, který živočich kromě člověka nejlépe drží rytmus, asi jen málokoho by napadl lachtan kalifornský. Přesto je právě lachtan jménem Ronan podle vědců v tomhle nejlepší na světě, hned po lidech.

Vědci už dříve zjistili, že v udržení rytmu jsou dobří třeba šimpanzi, bonobové nebo kakaduové. Ronan ale odborníky šokoval, protože na rozdíl od šimpanzů nebo papoušků jsou hlasové možnosti lachtanů velice omezené. Nikdo by to do nich neřekl.

TIP: Pravěké instinkty: Ve volbách vítězí kandidáti s hlubším hlasem

Až do objevu Ronana si vědci mysleli, že se smysl pro rytmus vyvíjí až se vznikem složitých hlasových projevů u živočichů s nejrozvinutějšími mozky. Teď to ale vypadá, že smysl pro rytmus má mnohem hlubší evoluční kořeny.

S nastávajícím podzimem přichází období říje. Jeleni vyhledávají laně a po celou dobu je bedlivě střeží. Lesem se ozývá známé troubení, kdy jelení ženichové upozorňují ostatní, že buď laně hledají, nebo u nich stojí, či vyzývají soupeře k boji.

Jelení árie

Hledat jeleny se v této době nevydávají jen myslivci, ale také milovníci přírody, kteří touží spatřit důstojná zvířata při jednom z nejneobyčejnějších přírodních představení. Je potřeba vypravit se do lesa ještě před rozedněním a vyhledat takzvané říjiště, kam jeleni pravidelně vychází. Tady se odehrávají koncerty, při nichž je možné slyšet hlasy vládců lesa ze všech stran. 

Při akustických projevech jelenů je možné rozeznat klidné broukání či mrmlání jelena, který je v klidu. Když jelen odpočívá nebo je v kališti, může se ozvat lenivé krátké zatroubení, které často vyzní jako hlasité oddechnutí. Jednotvárná a táhlá volání jsou zase znakem ženicha hledajícího potenciální družky. U hloučku laní vydává jelen sebevědomé a energické „vytrubování“, když je obíhá, vyráží opakovaně krátké „hukání“. Výhružný, silný až burácivý hlas můžete slyšet při zastrašování nebo varování soka a po vítězném souboji jde o nezaměnitelný ryk.

Milostná rána a polední klid

Mnozí nadšenci si staví vlastní pozorovatelny a různé úkryty – jak v korunách stromů, tak na zemi.  K jelenům je potřeba dostat se co nejblíž, a to nejen při říji, ale také v okamžicích, kdy navštěvují svá kaliště, nebo na loukách ryjí parožím v zemi. Při této činnosti se jim často namotá na parohy tráva, se kterou potom chvíli chodí a někdy i troubí.

Jelen, který stojí u laní, si je před ostatními soky bedlivě střeží. Ostatní vyčkávají v okolních houštinách a čekají na příležitost, kdy by mohli hlavnímu aktérovi družky odlákat. Jde o takzvané boční jeleny, jimž se také říká krejčíci či ministranti. Když se některý z nich odváží mezi laně, vládce říjiště jej může nemilosrdně zahnat. Jestliže si ale potenciální ženich myslí, že je dost silný, postaví se hlavnímu jelenovi na odpor. Vášnivě troubí a provokuje vládce tlupy. Po hlasovém souboji se oba sokové často utkají i fyzicky. Když je po chvíli střet rozhodnut, jeleni se vrátí zpět do houštin a lesy utichají. Všichni jdou odpočívat, aby jejich vyznání lásky a boje mohly odpoledne zase pokračovat.

Když na konci června odstartoval v utažském Promontory v pořadí již druhý kvalifikační test boosterů určených pro raketu SLS, patrně jen málokdo věděl, že vedle testu boosterů zde probíhá i test jiný. NASA zde testovala revoluční vysokorychlostní kameru s vysoce dynamickým rozsahem. Kamera s označením HiDyRS-X (High Dynamic Range Stereo X) je pro podobné testy neocenitelným pomocníkem – nejen že dokáže zaznamenávat video s vysokou snímkovací frekvencí, díky svému dynamickému rozsahu dokáže zobrazit i jinak neviditelné detaily.

Kim Čong-un představoval až do roku 2011 pro celý svět záhadu. Třetí a nejmladší syn severokorejského vůdce Kim Čong-ila se celé mládí držel v ústraní, ovšem luxusním. Víme, že studoval na soukromé anglické škole ve švýcarském Bernu, že byl bystrým studentem, i když s mizernými známkami, a nade všechno zbožňoval americký basketbal a jeho největší hvězdu Michaela Jordana. Od té doby se však mnohé změnilo: jeho otec odešel na komunistická nebesa a zanechal synovi totalitní říši, proti které se Sovětský svaz za nejtužšího stalinismu jeví jako rajský ostrov.

Jestli si někdo myslel, že mladý politik (letos bylo Kimovi třicet) se západním vzděláním přistoupí k vládě přijetím reforem a uvolněním napětí, nemohl se octnout dále od pravdy. Ihned po uvedení do funkce prvního tajemníka strany dal Kim Čong-un všem svým generálům najevo, že přichází silná osobnost. Následné vojenské manévry a vyhrožování atomovou válkou dohnaly Severní Koreu na pokraj šílenství. Samozřejmě, šlo jen o blufování – ale průměrní Severokorejci stále věří, že jejich vůdce na poslední chvíli zachránil svět před nukleární katastrofou vyjednáním míru.

Popravy jako na běžícím páse

Aby mohl totalitní systém strachu fungovat, musí požírat své vlastní děti. Stalinskou poučku si vzal mladý vůdce k srdci a ke konci roku 2013 plnily média zprávy o vlně čistek na nejvyšších místech aparátu. V polovině prosince nechal Kim popravit svého strýce a mentora, druhého nejmocnějšího muže země, Čang Song-tcheka. Kromě zpronevěry a lenosti při vykonávání povinností mu soudci „přišili“ také mdlý potlesk, když se jeho synovec ujímal nejvyššího postu. A aby byla poprava skutečně příkladná, nechal Kim svého strýce zabít střelou z minometu. Možná nebude dlouho trvat a před popravčí četou se ocitne také jeho teta Kim Kjong-hui, považovaná za šedou eminenci v pozadí. 

A když už se kolotoč rozjel, proč si nenaskočit? Exekuce tak čekala i dvanáct hudebníků a zpěváků z Unhasu Orchestra, kteří nazpívali všechny hlavní severokorejské populární trháky jako „Je propuštěnou vojačkou“, „Miluji Pchjongjang“ nebo „Jsme vojáci strany“. Byli obviněni z výroby a šíření pornografie, což je v zemi trestné, a následovala poprava kulometem před zraky kolegů a rodin. Západní média ovšem zaujala zvláště jedna z obětí – Hjon Song-wol. Tato pohledná zpěvačka byla tváří i hlasem skupiny a Kim se do ní zamiloval zhruba před deseti lety. Tajná láska se ovšem v zemi se zakořeněnou tradicí udavačství a všemocnou policií nedala dlouho ututlat a Kim Čong-il přikázal synovi románek ukončit. Hjon se poté údajně provdala za vysoce postaveného důstojníka a celá věc tak měla skončit. 

Jenže Kim svou lásku pravděpodobně navštěvoval i po její svatbě a zjevně mu nevadilo, že se sám oženil. Vzal si tu „správnou“ ženu, Ri Sol-ču, která zřejmě pochází z dobře postavené stranické rodiny a před dvěma lety mu porodila holčičku. Svatbu nejspíš osobně zorganizoval Kimův otec v roce 2008 těsně po prodělaném infarktu, kdy už bylo zjevné, že se jeho život chýlí ke konci. Co se ale dělo pak?

Neprůhledné motivy

Existují dvě možnosti. Divočejší hypotéza říká, že nařčení z pornografie mělo reálný základ. To by se možná ještě dalo ututlat, ale – jak prozradil jistý člen tajné policie, kterému se podařilo uprchnout do Jižní Koreje – jeden z hudebníků se prý prořekl do odposlouchávaného telefonu. Údajně měl pronést: „Ri Sol-ču si kdysi hrála stejně jako my.“ A nešlo by o plané obvinění, protože Ri Sol-ču svého času v Unhasu Orchestra skutečně zpívala. Autority tedy prý nechaly okamžitě postřílet všechny, kteří mohli o věci něco vědět, a tak se prý snažily vůdcovu manželku ochránit před skandálem. Uvedenou verzi však severokorejská média označují za „chorobné spekulace“ a také podle expertů na severokorejskou společnost jde o holý nesmysl. „Nestrávíte život cvičením na housle, abyste pak natáčeli podobné filmy. Navíc jsou všichni tito lidé na severu dobře známí,“ nechal se například slyšet profesor Adam Cathart z Univerzity v Leedsu.

Pokud nešlo o porno, zbývá nám druhá, mnohem prozaičtější možnost: Kimova nová žena prostě nemohla vystát bývalou sokyni v umělecké sféře a následně i v posteli. A jakkoliv se první tajemník strany, předseda vojenské komise a nejvyšší velitel lidové armády může navenek jevit jako silný vůdce a odhodlaný masový vrah, možná podlehl nátlaku své ženy, protože chce mít doma prostě klid…

Po prvních dvou desetiletích života, která don Julius strávil převážně v Praze, měl podniknout kavalírskou cestu do německých oblastí Svaté říše římské a do Francie. Z plánu však sešlo, protože ještě než se výprava mohla uskutečnit, začaly se u mladíka projevovat příznaky duševní nevyrovnanosti. Koncem roku 1605 ho raději poslali do Českého Krumlova.

Krvavý masopust

Zde se našla jedna místní rodina, která s Juliem udržovala užší přátelské vztahy. V jejím čele stál krumlovský lazebník Zikmund Pichler, otec tehdy asi šestnáctileté Markéty zvané Mušle, jíž habsburský levoboček začal nadbíhat. Na sklonku roku 1607 přepadl Julia záchvat zuřivosti, při němž Markétu zbil a pobodal. Není se co divit, že ji od té doby Pichlerovi před Juliem úzkostlivě skrývali. Ten však nechal Zikmunda uvěznit, hrozil mu oběšením a současně vyvíjel nevybíravý nátlak na jeho ženu. Ta mu nakonec Mušli o masopustní neděli 17. února 1608 přivedla. V pondělí don Julius přes den popíjel víno. Alkoholové opojení stupňovalo jeho agresivitu, kterou si nejprve vybil na sluhovi, jehož poranil dýkou. Napadenému se naštěstí podařilo útok odrazit a uprchnout, to však šílence ještě více rozzuřilo. Vrhl se na Markétu a začal ji bodat a sekat do hlavy i břicha. Jeho řádění trvalo asi tři hodiny. Pak přikázal služebníkům, aby posbírali kusy zohaveného těla, zabalili je do prostěradla a odnesli z místnosti.

Kvantové kryptografické kanály neslouží přímo k přenosu tajné informace, ale k výrobě a zároveň distribuci náhodného klíče sloužícího k dešifrování zpráv. K tomu jsou využívány fotony - kvantově provázané světelné částice.

Provázání funguje takovým způsobem, že pokud vykonáme akci nebo změříme stav jedné částice, okamžitě (bez ohledu na vzdálenost) se změna projeví na jiné částici. Jakýkoli pokus útočníka o odhalení klíče přenášeného pomocí kvantově provázaných fotonů změní stav systému. Kvantová kryptografie tak umožňuje spolehlivou detekci odposlechu. Celosvětovou kvantovou informační síť chce Čína spustit v roce 2030.

Technologie pro armádu i civilní účely

Nový satelit byl vypuštěn z vesmírného střediska Ťiou-čchüan, které se nachází v poušti Gobi v odlehlé severozápadní provincii Kan-su. Družice dostala jméno Mo-c' na počest čínského filozofa z 5. století př. n. l.

„Satelit by během své dvouleté mise měl položit základy pro bezpečnou komunikaci přenosem kvantového klíče z vesmíru na Zemi,“ uvedla oficiální tisková agentura Nová Čína. Technologie má být využívána v oblasti obrany, pro vojenské účely, ale i v oblasti financí.

Vypuštěná družice má testovat bezpečnou komunikaci mezi Pekingem a 2 500 kilometrů vzdáleným Urumči, které je hlavním městem neklidné Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Pokud se satelit osvědčí, plánují čínské úřady na oběžnou dráhu vyslat další satelity Mo-c'-2 a Mo-c'-3.

Je na Marsu život? Anebo tam alespoň byl? Pro odpověď na tuto otázku je třeba si dobře vybrat místa, kde budeme život na Marsu hledat. Za atraktivní z tohoto pohledu bývají považovány především krátery po meteoritech. Vědci Královské univerzity v Londýně a Edinburské univerzity nyní ve své studii experimentálně ověřili, co se po dopadu meteoritu vlastně děje.

Badatelé během svého výzkumu simulovali dopad desetimetrového meteoritu a sledovali, jaké organické sloučeniny mohou takovou událost přežít. V experimentech vyšlo najevo, že dlouhé řetězce uhlovodíků, které jsou typické pro biologickou hmotu mikrobů nebo třeba řas, v okolí místa dopadu meteoritu nevydrží. Jako relativně odolná se ukázala organická hmota s aromatickými uhlovodíky, typickými pro degradovanou organickou hmotu nebo pro organickou hmotu nebiologického původu, jakou nacházíme přímo v meteoritech.

TIP: Mars měl v minulosti dostatek vody, aby pokryla celý jeho povrch

V kráterech po dopadu meteoritů na Marsu tedy můžeme čekat spíše nezajímavou degradovanou nebo nebiologickou organickou hmotu. Doklady živých organismů bychom měli na Marsu hledat spíše někde jinde.