Ve středoevropských dějinách 15. století nacházíme pozoruhodnou skutečnost, totiž že ve dvou téměř sousedních královstvích – Českém a Uherském – na krátkou dobu vystřídali tradičně vládnoucí královské dynastie dva výteční mužové, jednalo se o českého aristokrata a posléze panovníka Jiřího z Poděbrad a uherského magnáta a krále Matyáše Korvína.

Král dvojího lidu ve sváru s Havranem

Jiří pocházel ze starodávného panského rodu. Měl jisté problémy se svým původem, neboť se nikdy nepodařilo objasnit, jak se jmenovala jeho matka. Moderně bychom mohli říci, že byl nemanželského původu. Hunyadiové, tak se jmenoval uherský rod, z něhož povstal Matyáš, pocházeli z nižší šlechty, ale svou až extrémní ctižádostivostí se vypracovali mezi přední uherské magnáty. Příjmení Korvín (Havran) je až dílem uherské romantické literatury 19. století.

Matyáš byl malého vzrůstu, ovšem šlachovité, atletické postavy. Docela opačné fyziognomie byl starší z obou protagonistů Jiří z Poděbrad. Tlustý, zavalitý, už před čtyřicátým rokem věku mu otylost znemožňovala jezdit na koni. Oba panovníci však měli i cosi společného, byli totiž jeden čas příbuzní. Jiří z Poděbrad provdal roku 1461 svoji dceru Kateřinu (Kunhutu) za Korvína. Jenže mladá manželka zemřela již jako sedmnáctiletá a vyhlídky na jistý modus vivendi byly ty tam, rozplynuly se jako jarní sníh v prvních slunečních paprscích. Matyáš Korvín, pobývající na Poděbradově dvoře, měl však dost času seznámit se s jeho slabinami. Mimochodem na pražském dvoře se naučil česky a dopisoval si s nejedním českým aristokratem v jeho mateřském jazyce.

Jistým epilogem v komplikovaném vztahu obou mužů byla skutečnost, že se spolu dostali do konfliktu, který vyústil až v přímé vojenské střetnutí.

Válka s Jiřím z Poděbrad

V dubnu 1468 se Matyáš Korvín postavil do čela křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad. V první fázi války byl velice úspěšný. Postavil se na stranu stavovského odboje, tedy na stranu velkých katolických moravských královských měst (Olomouc, Brno, Znojmo, Jihlava), dobyl Třebíč a na počátku roku 1469 také Špilberk.

Na počátku roku 1469 se také pokusil o vpád do Čech, který byl ovšem neúspěšný, neboť jeho armáda byla překvapena u Vilémova. Po dohodě s Jiřím z Poděbrad se vrátil zpět na Moravu, slíbil, že se zasadí o dohodu Jiřího a papežské kurie, ovšem tento slib byl zřejmě nereálný. Poté se nechal 3. května 1469 v Olomouci zvolit českými a moravskými katolickými stavy českým králem. České království tak zažilo výjimečný stav, kdy mělo hned dva panovníky!

Čerstvě zrozené hvězdy často řádí, skoro jako malé děti. Své okolí zaplavují výtrysky záření a hmoty. Pro astronomy to ale může být k užitku.

V soustavě V883 Orionis došlo k tomu, že náhlé zvýšení jasnosti mladé hvězdy ohřálo vnitřní část protoplanetárního disku. Díky tomu se posunula „sněžná čára“ v tomto disku, tedy hranice, za kterou je (směrem od hvězdy) v disku namísto kapalné vody vodní led.

Za normálních okolností bývá sněžná čára příliš blízko protohvězdě, takže ji není možné dnešními přístroji přímo pozorovat. U hvězd podobných Slunci se tato vzdálenost pohybuje kolem 3 AU (astronomických jednotek).

Sněžná čára V883 Orionis

V soustavě V883 Orionis se ale sněžná čára posunula asi do vzdálenosti, v jaké obíhá ve Sluneční soustavě Pluto, tedy přibližně 40 AU. A astronomům se teď povedlo sněžnou čáru V883 Orionis přímo zachytit na snímku soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array).

TIP: Objev u mladé hvězdy: V protoplanetárním disku detekovali metanol

Výskyt vodního ledu v protoplanetárních discích je klíčový pro vznik planet, které se podobají Zemi. Díky pozorování soustavy ALMA teď vědci mají přímý důkaz, že se led podílí na vzniku planet v jiných hvězdných soustavách.

Jen několik dnů po vypuknutí pokémonského šílenství se začaly objevovat zprávy o přepadených lidech, kteří se nechali nalákat na lov pokémonů na odlehlých místech, kde byli následně oloupeni. Ve Phoenixu zase hra lákala k lovu příšerek poblíž hotelu, ve kterém se mělo zdržovat větší množství sexuálních delikventů.

Ne všechny problémy ale musí souviset s kriminalitou. V americkém Auburnu se osmadvacetiletý muž místo řízení věnoval lovu příšerek. Výsledkem byla ošklivá dopravní nehoda po nárazu do stromu. Ve Spojených státech zadržela pohraniční stráž dvojici Kanaďanek, které nelegálně překročily hranici - dvě nezletilé dívky pronásledovaly pokémony a nevšimly si, že přitom opustily svou zemi a vstoupily na území USA.

Zábava na hranici vkusu

Ne všichni jsou ze hry nadšení a například americký památník holokaustu chce zastavit lov Pokémonů v tomto pietním prostředí. Podle představitelů muzea není honění se za virtuální postavičkou během návštěvy washingtonského muzea známkou dobrého vkusu.

Ke stejnému kroku se nyní rozhodl i správce památníku v japonské Hirošimě. Požádali proto vývojáře, aby z pietního místa neprodleně odstranil tzv. PokeStop, tedy místo, lákající hráče k lovu pokémonů a honbě za virtuální výbavou. PokeStop má z památníku zmizet nejpozději do 6. srpna, kdy se zde koná tradiční pietní setkání.

Nezadržitelně stoupající hladina jezera  Niushan donutila čínské úřady k rázné akci. K hrázi oddělující jezera Liangzi a Niushan byli povoláni pyrotechnici. Ti s pomocí 30 tun trhavin odpálili přibližně 3,7 kilometrů hrázného valu. Kvůli vytrvalým dešťům a souvisejícím záplavám bylo z oblasti evakuováno přes 1600 obyvatel. Záplavy si v provincii Chu-pej vyžádaly již 161 obětí a po 61 lidech úřady stále pátrají.

US Army na sovětský BMP-1 zareagovala vývojem obrněnce, který sice patří do stejné kategorie, vyznačuje se ovšem výrazně odlišnou koncepcí. Americké bojové vozidlo pěchoty M2 Bradley se mohlo s obrněnci BMP-1 (postavenými nejen v samotném SSRR, ale také v Československu) poprvé střetnout v roce 1991 během operace Desert Sabre.

Dlouhá cesta od typu M113 k M2

Vznik západních bojových vozidel pěchoty se mnohdy popisuje jako reakce na BMP-1, což je však pravdivé jen částečně. Spíše se dá říci, že existence sovětského obrněnce přinesla impuls pro urychlení prací na nové generaci pěchotních obrněných vozidel, které probíhaly (podobně jako v SSSR) také již od konce 50. let. Přestože US Army byla (zatím) spokojena s obrněným transportérem M113, začala již hledat i jeho možné nástupce, k čemuž přispěly i zkušenosti z Vietnamu, kde se projevily nedostatky M113.

TIP: Pěchotní obrněnci války v Zálivu: Sovětské bojové vozidlo pěchoty BMP-1

Od poloviny 60. let běžely dva projekty, které se nejprve označovaly jako MICV (Mechanized Infantry Combat Vehicle) a ARSV (Armored Reconnaissance Scout Vehicle), ovšem roku 1975 byly sloučeny do projektu jediného. Hlavní dodavatel, zbrojovka FMC (později United Defense, dnes součást nadnárodní korporace BAE Systems), měla na co navazovat.

Už od konce 60. let pracovala na zlepšování M113, čímž byl vytvořen obrněnec XM765, potom pod jménem AIFV úspěšně nabízený na světovém trhu, na němž získal několik objednávek. Další evoluční krok představoval obrněnec XM723, jenž byl vytvořen počátkem 70. let a z něhož pak vyšla realizace spojených programů MICV a ARSV.

M2 Bradley 

• Osádka a výsadek: 3 + 7 mužů
• Bojová hmotnost: 22,6 tun
• Celková délka: 6,45 metru
• Celková šířka: 3,20 metru
• Celková výška: 2,97 metru
• Motor: diesel Cummins VTA-903T
• Výkon motoru: 375 kW (500 koní)
• Max. Rychlost jízdy: 66 km/h
• Max. Rychlost plavby: 7 km/h
• Max. Dojezd: 480 km
• Kanón: 25mm M242, 900 nábojů
• Kulomet: 7,62mm M240C, 2 200 nábojů
• Rakety: 7× BGM-71 TOW

Oproti XM765 mělo nové vozidlo výkonnější motor a odolnější pancéřování, armáda si posléze vyžádala i silnější výzbroj a výsledek byl zaveden do výzbroje roku 1980. Definitivní podoba bojového vozidla pěchoty dostala název M2 Bradley, kdežto průzkumný obrněnec (známý též jako bojové vozidlo kavalerie) se jmenuje M3.

Původně měl dostat jiné bojové jméno Devers, ale posléze i jemu připadl název Bradley; prakticky se odlišuje zejména větší zásobou střeliva a absencí střílen pro výsadek v korbě. V každém případě lze ovšem konstatovat, že i navzdory malé vzhledové podobnosti je M2 Bradley vzdáleným vývojovým potomkem M113, který ale výrazně překonává z hlediska své palebné síly i odolnosti.

Navzdory  pochybnostem úspěch

Podobně jako sovětská armáda totiž i US Army chtěla, aby její nové pěchotní vozidlo dovedlo též zastávat roli protitankové zbraně (slangově „tank-killer“). Proto se na věži M2 nalézá dvojité odpalovací zařízení pro protitankové řízené rakety TOW s poloautomatickým naváděním.

Pro destrukci lehce obrněných či „měkkých“ cílů slouží 25mm kanón M242 Bushmaster, který má možnost zásobování ze dvou schránek, z nichž jedna obsahuje střelivo protipancéřové a druhá tříštivo-trhavé a zápalné. Značný význam se přikládal odolnosti, o niž se stará vrstvený pancíř složený z oceli, hliníku a laminátů.

Velký podíl využití hliníku a plastů nejdříve působil určité obavy ohledně reálné výdrže na bojišti, a to zejména ze strany konzervativních generálů, kteří zkrátka nechtěli věřit ničemu, co nebylo v maximální míře ocelové, ale zkušenosti z bojového nasazení M2 ukázaly, že šlo o obavy zbytečné. Neprokázal se ani názor, že kanón ráže 25 mm nebude nabízet postačující ničivou sílu.

Poprvé v boji

Křest ohněm prožil obrněnec Bradley v lednu 1991 ve spojenecké operaci Deset Sabre proti Iráku, do níž promluvily i zdokonalené varianty M2A1 a M2A2 (respektive M3A1 a M3A2). Obrněnce Bradley všech verzí si nakonec připsaly více zničené irácké techniky než tanky Abrams, a to právě díky kombinaci 25mm kanónů a raket TOW. Za použití raket bylo zlikvidováno mnoho iráckých tanků (včetně relativně moderních T-72), a to na takové vzdálenosti, že Iráčané někdy ani netušili, že jsou napadeni.

Kanóny M242 pak byly vysoce efektivní při ničení všech lehce obrněných vozidel nepřítele. US Army přišla o celkem dvacet vozidel Bradley, z toho ale jen tři zničila palba Iráčanů, jelikož sedmnáct padlo za oběť zmýlené střelbě vlastních jednotek. Všechny zásahy a jejich následky však prokázaly odolnost M2. Kromě armády USA tyto obrněnce provozuje jen Saúdská Arábie, na čemž se podepisuje i značně vysoká cena (v 90. letech údajně přes tři miliony USD za kus). Mezi potenciální uživatele se trochu paradoxně řadí také nová irácká armáda.

Zatímco jeho otec uplatňoval po porážce stavovského povstání vládu tvrdé ruky, Maxmilián, narozený 31. července 1527, usiloval o smířlivější politiku. Snaha o stabilitu v rozlehlém soustátí byla motivována nejen mírnou povahou, ale také osmanskou hrozbou na východě země.

TIP: Stínový král: Proč za sebe Maxmilián II. nechával rozhodovat jiné?

Ani v rámci monarchie neměl panovník jednoduchou pozici. Náboženské klima bylo stále horkou lávou. Katolíci a protestanté adresovali králi své požadavky a Maxmilián musel balancovat mezi dobrými vztahy s Římem a klidem na domácí půdě. Co se ale dařilo udržet otci, propuklo naplno za panování jeho synů. Byli to právě Rudolf a Matyáš, jež přihlíželi úsvitu náboženské války, která zasáhla celou Evropu.  

Náboženská situace v českých zemích byla na počátku 15. století sudem střelného prachu, který hrozil každou chvíli vybouchnout. Stalo se tak 30. července 1419, kdy prohusitsky smýšlející ozbrojenci pod vedením Jana Želivského vtrhli na pražskou Novoměstskou radnici a udělali s konšely krátký proces.

TIP: Defenestrace číslo jedna: Proč se v Praze házelo poprvé z oken?

Na radních požadovala skupina propuštění svých soukmenovců, což se nesetkalo s pochopením. Následně vzaly věci rychlý spád. Než se páni konšelé nadáli, vyházeli je stoupenci přijímání pod obojí z oken. Ty, jež měli štěstí a pád přežili, ubili na místě. Událost, která vstoupila do dějin jako první pražská defenestrace, je považována za začátek husitských válek.

Z bavorských služeb přes španělské vojsko až do císařské armády - kariéra polního maršálka Adolfa Schwarzenberga byla skutečně více než pestrá. Až ve službě Habsburkům ale došel patřičné slávy. A také svého konce - nespokojení žoldáci ho 29. července 1600 připravili o život. 

TIP: Nepřítel, nebo spojenec? Jak vnímalo obyvatelstvo českých zemí osmanské Turky?

Stalo se tak během bojů proti Turkům v Uhrách. Roku 1598 dosáhl Schwarzenberg slavného vítězství při dobývání Rábu, které slavila celá Evropa. Zatímco vytlačování Osmanů pokračovalo, potravin ubývalo a peněz také. Nespokojení žoldáci se chtěli dokonce Turkům vzdát, proti čemuž se velitel ohradil. Výsledek? Kulka do hlavy a konec úspěšného vojevůdce.

Mračna se nad mírem v Evropě stahovala už od konce 19. století. Teprve atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este ale odpálil pomyslný sud střelného prachu. 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko jako odvetu Srbsku válku.

TIP: Střet mocností: Válka, která zničila podunajskou monarchii

Na základě spojeneckých smluv se postupně do konfliktu zapojily další země. Byla to doslova řetězová reakce, která během měsíce zavlekla do války většinu starého kontinentu. Mělo trvat dlouhé čtyři roky, než zbraně utichly a mapa Evropy se dramaticky změnila.

Obecní slouha býval v každé vesnici velmi důležitou osobou, neboť mu byl po velkou část roku svěřen veškerý dobytek mimo tažné koně a dojné krávy. Nejednalo se o povolání stálé, obec každoročně na podzim vybírala nového, stejně jako ponocného, hajného a další obecní zaměstnance. Byla to ale náročná práce a málokdo zvládl vše, co se od dobrého pastýře požadovalo. Proto většina u ní zůstávala celý život a někdy se povolání dědilo z otce na syna.

Všestranné povolání

Nestačilo totiž jen stádo vyhnat na pastvu a navečer je zase zahnat domů. Pastevec musel zvířatům rozumět, musel zvládnout přivést dobytek na určenou pastvinu a dohlédnout, aby se tam opravdu napásl, aby se nerozběhl do polí, když byl obtěžován střečky nebo ovády nebo když při pasení narazil na zemní hnízdo vos či sršňů. Jindy zase bylo nutné krávy, které se trkaly, rozhánět. Musel hlídat, aby nějaký kus nezaběhl do bažiny nebo nespadl ze skály. Stádo bylo také třeba ochránit před zloději, před uřknutím nebo uhranutím, ale i před vlky a další dravou zvěří. Většina pastýřů byla také zdatnými zvěrolékaři, myškaři, rasy a ani čarovné praktiky jim nebyly cizí¨.