Skutečně vynikajících odborníků, jejichž věhlas přetrval věky, byla pouze hrstka. Husitská revoluce rozdělila nejen četné rodiny, ale i přátele a kolegy. Ještě před odchodem z Prahy svěřil lékař Albík z Uničova dohled nad svou dcerou Kateřinou Křišťanovi. 

Astronom, lékař i farář

Patřil k uznávaným matematikům, prestiž si vydobyl jako špičkový astronom, opírající své poznatky více o vlastní pozorování než o spisy dávných autorit. Přesto se neváhal přiživovat astrologií, kterou Albík zavrhoval, ale ta přesto na dvoře krále Václava kvetla. Pražská veřejnost znala Křišťana hlavně jako faráře ve staroměstském kostele sv. Michala a výborného lékaře. S jeho jménem si pozdní středověk i raný novověk spojovaly četné lékařské knihy, vydávané tiskem ještě hluboko v 16. století a šířené i v češtině. Některé z nich se Křišťanovi připisují asi neprávem a jejich autoři se pouze zaštítili jménem uznávané kapacity. Jisté je, že se Křišťan zabýval morem, úplavicí, horečnatými nemocemi a sestavil i pověstný Herbář, jehož autentické znění se dosud nepodařilo bezpečně určit.

Stonásobný ničema

Životní osudy prachatického rodáka byly více než dramatické. Křišťan na rozdíl od mistra Albíka hned od počátku sympatizoval s reformním hnutím a otevřeně podporoval Jana Husa, nad nímž držel ochrannou ruku. Proto o něm nepřátelé husitství prohlašovali, že je sice čtyřnásobným bakalářem medicíny, ale také stonásobným ničemou. Na podzim 1412 odmítl ve svém kostele vyhlásit nad betlémským kazatelem zostřenou papežskou klatbu a později se dokonce za Husem vydal do Kostnice. Byl tu však zajat a krátce uvězněn. To popudilo krále Zikmunda, který vyjednal Křišťanovo propuštění. V bouřlivých časech husitské revoluce mistr Křišťan důsledně setrval na Husových názorech a oponoval radikalizaci hnutí, jež se ohánělo jménem jeho upáleného přítele.

Mezi husitskými radikály vyvolávala osoba svatomichalského faráře doslova zuřivost. Želivského přívrženci mu vyhrožovali utopením a rozbořením kostela. Pod tlakem radikálů musel Křišťan dokonce dvakrát opustit Prahu. Poslední měsíce života přinesly stárnoucímu muži satisfakci. Mnohonásobný univerzitní funkcionář stanul na jaře 1437 v čele kališnické církve, avšak z úřadu administrátora se dlouho netěšil. Skonal na počátku září 1439 ve věku více než sedmdesáti let jako jedna z mnoha obětí morové nákazy, kterou se z lékařského hlediska soustavně zabýval.

Společnost Solar Roadways se sídlem v Idahu pracuje na silnicích, které by sloužily nejen jako povrch komunikace, ale také k výrobě energie. Tvoří je modulární solární panely kryté tvrzeným sklem.

Uvnitř modulů jsou mikroprocesory, které budou komunikovat mezi sebou navzájem, s kontrolním panelem a dokonce i s projíždějícími automobily. LED diody v panelech zajistí značení na povrchu silnice. Když se na panelech vytvoří led nebo nahromadí sníh, mohou se ohřát a rozpustit ho. Snadná má být i případná výměna poškozených panelů.

TIP: Světélkující bakterie mořských hlavonožců by mohly rozsvítit noční ulice

Solar Roadways vyvíjejí nový typ silnic se solárními panely namísto asfaltu už řadu let. Teď si splní sen a nainstalují solární silnici v části legendární Route 66 ve státě Missouri.

Sonda Juno musela na své bezmála pětileté cestě k Jupiteru překonat přes 716 milionů kilometrů. Ve skutečnosti ale urazila mnohem větší vzdálenost. Při vstupu na oběžnou dráhu bude mít na svém „tachometru“ 2,8 miliardy kilometrů. Do konce své mise sonda urazí přes 3,39 miliardy kilometrů.

Nejrychlejší sonda v dějinách

Díky obří gravitaci se sonda pohybuje závratnou rychlostí. Těsně před zažehnutím svých brzdících trysek, bude Juno nejrychleji se pohybující sondou jakou lidstvo kdy vyrobilo. Její rychlost bude v tomto okamžiku dosahovat 260 tisíc kilometrů za hodinu. 35 minut trvající zážeh brzdných trysek ji zpomalí na rychlost okolo 210 tisíc kilometrů za hodinu. 

Zážeh je klíčový pro zachycení sondy na oběžné dráze Jupitera. Při startu nesla Juno 1 232 kilogramů paliva (810 kg hydrazinu a 422 kg okysličovadla), během svého brzdného manévru spotřebuje přibližně třetinu původní porce (241 kg hydrazinu a 206 kg okysličovadla).

Energie z 18 698 solárních článků

Energii sonda získává ze tří solárních panelů složených z 18 698 článků. Panely mají rozpětí téměř 20 metrů, každý z nich měří na délku 9 metrů a je 265 centimetrů široký. Žádná sonda nikdy nevyužívala sluneční energii v takové vzdálenosti od naší hvězdy. Je to dáno technologickým pokrokem při vývoji solárních panelů, které jsou nyní o mnohem účinnější než dříve. V našich podmínkách by solární panely, kterými disponuje Juno, generovaly okolo 14 kW, u Jupitera to bude jen okolo 400 W.

Jupiter má extrémně silné magnetické pole, sonda Juno má proto veškerou citlivou elektroniku uloženou ve speciálním 180 kilogramů vážícím ochranném pouzdře z titanu. Toto pouzdro dokáže snížit úroveň radiace přibližně osmsetkrát.

Spojení se sondou bude zajišťovat sestava obřích antén ze systému Deep Space Network – tři střediska jsou rovnoměrně rozložena na Zemi, aby poskytovala neustálé spojení. Signál bude mimořádně slabý – jeho intenzita bude ve srovnání s běžným mobilním signálem asi tisíckrát slabší. Bude také slabší než signál, který vysílala sonda New Horizons během svého průletu kolem Pluta.

Oficiálně nejmladší britský voják bojující v první světové válce byl Sidney Lewis, který narukoval v srpnu 1915 ve věku pouhých 12 let a čtyř měsíců. Sidney byl jedním ze sedmi dětí a tajemství o svém věku udržel plných deset měsíců, kdy procházel výcvikem v pluku East Sussex. Poté byl v květnu nebo červnu 1916 poslán na západní frontu, kde se připojil ke kulometné jednotce a pravděpodobně se zapojil do bitvy na Sommě.

Je s podivem, že na frontě sloužil více než šest týdnů, aniž by si kdokoliv všiml, že věkem rozhodně nesplňuje vojenské předpisy. Vojenskými orgány byl zajištěn až poté, co jeho matka slyšela, že slouží na západní frontě. Dozvěděla se to od Sydneyho kamaráda, který byl doma na dovolené. Okamžitě napsala armádním úřadům dopis, aby ho z armády propustily. Domů se ale hned nevrátil, nejprve ho poslali do vojenského tábora v Lincolnshire, kde čekal, až bude moci svléknout uniformu. Po válce pracoval jako policista a po druhé světové válce se dobrovolně přihlásil k vyhledávání nevybuchlých bomb. Dožil se požehnaných 80 let. 

Tým evropských astronomů použil nový přístroj GRAVITY – soustavu teleskopů ESO/VLT (Very Large Telescope) a podařilo se mu získat unikátní záběry centra naší Galaxie. Vědci přitom poprvé zkombinovali světlo zachycené všemi čtyřmi hlavními dalekohledy systému VLT najednou.

První výsledky GRAVITY jsou zatím jen ochutnávkou přelomových vědeckých výsledků, jaké se od GRAVITY očekávají při výzkumu extrémně silných gravitačních polí v blízkosti supermasivní černé díry.

GRAVITY dosáhne rozlišení jako 130 metrový teleskop 

Přístroj GRAVITY v současnosti pracuje ve spojení se všemi čtyřmi hlavními dalekohledy systému ESO/VLT, které disponují primárním zrcadlem o průměru 8,2 metru. Zařízení je součástí interferometru VLTI. Díky kombinaci světla získaného všemi čtyřmi teleskopy VLT je GRAVITY schopen dosáhnout prostorového rozlišení a přesnosti pozičních měření jako dalekohled o průměru zrcadla kolem 130 m. Úhlové rozlišení a přesnost měření se tak zvýšila patnáctkrát ve srovnání s jednotlivými dalekohledy VLT a umožní přístroji GRAVITY pořídit mimořádně přesná pozorování různých astronomických objektů.

Jedním z hlavních úkolů přístroje GRAVITY bude detailní pozorování okolí supermasivní černé díry o hmotnosti 4 miliony Sluncí, která sídlí v centru Mléčné dráhy. Její existence je spolehlivě známá již delší dobu, GRAVITY teď ale na základě velmi přesných měření pohybu hvězd v okolí černé díry umožní astronomům zkoumat gravitační pole tohoto objektu v dosud nedosažitelných podrobnostech. Díky těmto měřením pak bude možné provést unikátní testy platnosti Einsteinovy obecné teorie relativity.

TIP: Budoucí průzkumník černých děr odhalil během testu novou dvojhvězdu

Velmi zajímavá jsou již první pozorování provedená pomocí tohoto zařízení. Členové týmu GRAVITY použili přístroj ke sledování hvězdy S2, která obíhá kolem centrální černé díry naší Galaxie s periodou 16 let. GRAVITY prokázal skvělou citlivost – s jeho pomocí se tuto slabou hvězdu podařilo zachytit během pár minut pozorování.

Vědci Salk Institute zjistili, že tetrahydrocannabinol (THC) a další složky obsažené v konopí zřejmě odstraňují z nervových buněk amyloid beta, toxickou formu proteinu, který úzce souvisí s Alzheimerovou chorobou.

Alzheimer je velmi rozšířené neurodegenerativní onemocnění mozku, které často vede k demenci a smrti. V průběhu choroby se v mozkové tkáni pacienta hromadí amyloid beta a dochází k poškození nervových spojů i buněk.

TIP: Příznivé vedlejší účinky: Zavedení lékařské marihuany pomáhá proti obezitě

Experimenty s buněčnými kulturami ukázaly, že kanabinoidy ovlivňují hromadění amyloidu beta v nervových buňkách i záněty, k nimž přitom dochází. Teď budou na řadě další testy, na jejichž konci by mohly být nové léky, schopné přinejmenším zpomalit rozvoj obávaného neurodegenerativního onemocnění.

Dvě nové vědecké studie potvrdily, že se ve vodách v těsné blízkosti pláží Rio de Janeira vyskytují superbakterie, kteřé jsou vysoce odolní vůči antibiotikům.

Tyto smrtící mikroorganismy se v dnešní době obvykle nacházejí v nemocnicích, kde ohrožují pacienty. Jenže v Riu si moc nedělají hlavu s odpadem nebo ochranou životního prostředí. V řadě případů pumpují splašky přímo do moře, aniž by se starali o nějaké čištění.

Brazílie sice před pár lety slíbila, že se postará o vyčištění olympijských vod, situace se prý ale ještě zhoršila. V současnosti je superbakteriemi kontaminována zátoka Guanabara, kde se bude soutěžit v plachtění a windsurfingu a také pět dalších pláží Ria, v místech, kde se bude plavat triatlon a další soutěže.

TIP: Jaký mozek mají elitní sportovci? O 82 procent rychlejší!

A nejde jenom o bakterie. Podle loňské studie je v olympijských vodách 1,7 milionkrát více virů z lidských splašek, než kolik bývá v Evropě nebo USA považováno za vysoce alarmující. Jak se zdá, olympiáda bude nejen o výdrži ve sportu. 

Juno byla sestrou a zároveň manželkou vládce bohů Jova, tedy nejvyšší bohyně starověkého Říma. Je to ale také sonda NASA, která v rámci programu středně drahých vědeckých vesmírných misí New Frontiers, míří prozkoumat Jupiter.

Mise Juno odstartovala z mysu Canaveral 5. srpna 2011, kdy ji do vesmíru vynesla nosná raketa Atlas V 551. Pokud se na poslední chvíli nestane něco neočekávaného, tak v úterý 5. července 2016, krátce po páté hodině ranní (našeho času), vstoupí sonda Juno na polární oběžnou dráhu Jupitera. U plynného obra by sonda měla absolvovat celkem 37 oběhů.

Gravitačním prakem k Jupiteru

Sonda má celkem urazit zhruba 2,8 miliardy kilometrů. Během své cesty sonda využila gravitační prak – manévr, při němž v říjnu 2013 prolétla kolem Země a získala tak rychlost pro let k Jupiteru.

Juno má na palubě několik vědeckých zařízení, včetně mikrovlnného radiometru (MWR), zařízení pro mapování polárních září Jupiteru (JIRAM), detektoru energetických částic Jupiteru (JEDI) či detektoru rádiových vln a vln v plazmatu (Waves).

TIP: Sonda Juno se blíží k Jupiteru: K cíli má dorazit za měsíc

Stěžejním cílem mise Juno je prozkoumat vznik a vývoj planety Jupiter, a přispět tím k pochopení historie Sluneční soustavy. Konkrétně bude Juno zjišťovat obsah vody v atmosféře plynného obra, což je významné pro ověření teorií o vzniku planet. Rovněž bude detailně a do hloubky sledovat atmosféru Jupiteru, její složení, teplotu, pohyb oblaků a další parametry. Prozkoumá také magnetické a gravitační pole Jupiteru, z čehož bude možné odvodit vnitřní strukturu planety, a také prostuduje polární záře na pólech plynného obra.

Traduje se, že tatarský biftek přivezli do Evropy kočovní Tataři téměř před osmi sty lety. Jezdci neměli čas na vaření, a tak si prý dávali pod sedlo kus syrového masa, jež se během dne krásně naklepalo a navíc se i prosolilo koňským potem. 

Svíčková, žloutek, topinka 

Romantická představa se však nezakládá na pravdě. Ve skutečnosti stojí za názvem delikatesy tartar neboli tatarská omáčka, kterou si do syrového hovězího začali na přelomu 19. a 20. století míchat Pařížané. 

Tradiční tatarák se připravoval ze syrové hovězí svíčkové, jež se jemně naškrábala ostrým nožem nebo namlela. Pochoutka se servírovala s nakrájenou cibulí, solí, pepřem a worcestrovou omáčkou, případně s dalšími přísadami. Vše završil syrový žloutek a směs se pak mazala na topinku potřenou česnekem. Průzkum v českých podnicích ovšem ukázal, že specialisté na tataráky dnes nabízejí značně odlišné recepty. 

Chuť hovězího válečku 

Titus Eliáš servíruje se svým bratrem Markem v jejich podniku jeden z nejvyhlášenějších tataráků v zemi. Sourozenci přitom podle vlastních slov vyrostli na bifteku falešném, který se připravoval z brambor. „Strouhaná syrová brambora se nechala uležet, škrob se slil a pak se přimíchaly stejné ingredience jako u bifteku,“ vzpomíná kulinářský mistr Eliáš. Tak trochu „falešný“ je i jeho recept, kterým se inspiroval v Belgii: Tatarák totiž připravuje z hovězího válečku, tzv. falešné svíčkové. 

„Hovězí váleček je chuťově daleko výraznější než svíčková, protože má větší podíl tukových vláken,“ vysvětluje kuchař. Maso se pomele, načež se připraví speciální omáčka: místo vejce majonéza, trocha kečupu, sůl, pepř, tabasco a worcestrová omáčka, jemná šalotka, kapary a malé okurčičky cornichon. Vše se promíchá a jako závěrečná ingredience se poněkud netradičně přidá parmazán. Ve vaječné skořápce vypečené na 100 °C, tak aby vyhovovala hygienickým požadavkům, přistane zákazníkovi na stole spolu s tatarákem ještě část majonézy. Na topinku s česnekem opečenou na sádle byste však čekali marně – k masu se totiž podávají křupavé hranolky. 

Všeho s mírou

Šéfkuchař Pavel Straka míchá tatarský biftek už deset let. Ale ani v podniku, kde působí, do něj nemelou svíčkovou. Vsadili na šťavnatější vrchní šál, libový kus z vnitřní části zadní kýty. Maso je mnohem výraznější než tradiční svíčková, a proto platí zásada nepřebít jej ostatními chutěmi. Přidává se pouze slunečnicový olej, sůl, čerstvě namletý pepř, drcený kmín, hořčice, cibule a kapary – všeho s mírou. Na závěr se chuť ještě podtrhne smetanou. Zbývá přidat pošírované křepelčí vejce a servírovat s opečenou topinkou potřenou česnekem. 

Navzdory značné oblibě má ovšem tatarák stále i řadu odpůrců, kteří se obávají případné nákazy. Podle výživové poradkyně a kulinářské recenzentky Václavy Kunové však riziko není velké, i když jej samozřejmě nelze zcela vyloučit. Pokud je ale maso ze zdravého chovu a zpracuje ho kuchař poctivý nejen ve vaření, nýbrž i v hygieně, není důvod se bát.