Milujete hrady, zámky a další historické památky? Přestože lze Česko považovat za ráj středověkých památek, není od věci rozšířit si obzory. Nedaleko našich hranic se totiž nacházejí skutečné architektonické skvosty.

Fotogalerie: Tipy (nejen) na léto: Deset nejhezčích hradů a zámků

Prohlédněte si 11 nejkrásnějších evropských hradů v působivém ultra HD rozlišení z ptačí perspektivy. Video zachycuje slovinské hrady Blejski a Predjamský, chorvatský Dvigrad, rakouské hrady Hohenwerfen, Ehrenberg a zříceninu Landskron nedaleko Villachu, portugalský Almourol, anglický Blenheimský palác, skotský hrad Stalker, ukrajinský Chotynský hrad a pohádkový zámek Neuschwanstein v Bavorsku. 

Narozeninový problém je matematický paradox, který říká, že ve skupině pouhých 23 náhodně vybraných lidí existuje 50% šance, že dva z nich budou mít narozeniny ve stejný den. I když se zdá, že by taková skupina měla být početnější, vše lze matematicky ověřit.

Výpočet staví na předpokladu, že každý den v roce skýtá stejnou pravděpodobnost pro narozeniny každého z lidí. Z 23 jedinců vytvoříme 253 různých párů, jež by mohly mít výročí ve stejný den. Po dosazení do příslušného matematického vzorce a s využitím počtu možných narozeninových dnů (365) dosahuje výsledná pravděpodobnost, že tomu tak je, právě přibližně 50 %. Pro 57 a více lidí je taková pravděpodobnost již více než 99%.

4. července 1997 přistála po sedmiměsíční cestě sonda Mars Pathfinder na Marsu. Přistání se uskutečnilo v pánvi Ares Vallis, v oblasti zvané Chryse Planitia. Ke konečnému snížení přistávací rychlosti použili technici poprvé systém nafukovacích airbagů. Součástí výsadku byl i minirover Sojourner.

TIP: Průzkum Sluneční soustavy: Družice a roboti míří na Mars

Minirover měl hmotnost pouze 11 kg a pohyboval se na šesti kolech o průměru 13 centimetrů maximální rychlostí 60 centimetrů za minutu. Zastavil se během 83. solu, když prozkoumal terén do vzdálenosti 9,3 metru od místa přistání. Naposled se ozval v 87. solu 27. září 1997, kdy vyslal poslední z 550 snímků. Obě aparatury předaly dohromady 16 520 snímků a množství dalších měření. Přistávací část překonala plánovanou dobu činnosti na povrchu třikrát, minirover dvanáctkrát.

Mise za 265 miliónů amerických dolarů skončila značným technickým i vědeckým úspěchem, když se podařilo splnit a překročit většinu původních plánů. Získaná vědecká data umožnila poodhalit, že se v historii planety nacházelo období, které bylo teplejší a vlhčí než je tomu dnes a které umožnilo krátkodobou existenci tekuté vody na povrchu.

Život Žofie Chotkové byl plný cestování. V pěti letech znala Stuttgart, Petrohrad, Prahu, Madrid i Brusel. Velké změny přinesl mladé slečně rok 1888, když se v srpnu stala dvorní dámou arcivévodkyně Isabely. 

Setkání s arcivévodou

V květnu roku 1894 začal František Ferdinand d’Este sloužit u 38. dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích. Podle dochovaného vyprávění oslavoval svůj návrat z cest zpátky domů na malé společenské akci, kde poprvé uviděl ženu svého života. „Uprostřed mladých děvčat vypadala jako chmelová tyčka,“ popsal ji průvodce Ferdinanda. Ferdinand si ale všímal něčeho jiného – vysoké štíhlé postavy, světlehnědých, jemně zvlněných vlasů vyčesaných do drdolu a hlavně tajuplných tmavých očí. Historikové však tomuto pohádkovému příběhu o „přeskočení jiskry“ a „lásce na první pohled“ nevěří, spíše se přiklánějí k názoru, že se oba budoucí manželé dávno znali. Bylo více než pravděpodobné, že se setkali např. na honech, cestách či jiných společenských akcích.

Po přestěhování z Nového světa do staré dobré Anglie na počátku 80. let 19. století nasměroval na radu jednoho z přátel Hiram Stevens Maxim svou neposednou inovativní mysl do oblasti modernizace stávajících zbraňových systémů. První výraznější úspěch zaznamenal 16. července 1883, kdy se mu podařilo slavnou Winchesterovu opakovačku přeměnit na zbraň samonabíjecí.

Série dalších nesčetných výzkumů a pokusů ho na přelomu let 1884 a 1885 přivedla k vytouženému cíli. A tak mohl být v listopadu roku 1885 pod číslem 14 047 zaevidován na britském patentovém úřadě první funkční automatický kulomet na světě, který se stal nezpochybnitelným předobrazem všech následujících kulometných konstrukcí a systémů založených na principu zpětného rázu hlavně a jejího vodního chlazení. Ještě téhož roku vyvolal Maximův objev mimořádnou pozornost a velký zájem na výstavě vynálezů konané v Kensingtonu. 

Automatický kulomet na scéně

První typy Maximova kulometu uvedly do vojenské praxe smrtící zbraň, jejíž mechanismus dokázal plně využít zpětného rázu hlavně při střelbě. Krátký pohyb hlavně vzad totiž ovládal závěr a podávací mechanismus pro náboje umístěné v textilním pásu s kovovými vložkami. Zbraň byla původně komorována pro standardní vojenský puškový náboj Martini-Henry naplněný černým střelným prachem s kulkou ráže 16,8–11,4 mm. 

Prvnímu výstřelu předcházelo natažení mechanismu ruční klikou, poté již střelba probíhala zcela automaticky. Po prvním výstřelu prováděla hlaveň i se závorníkem díky zpětnému rázu krátký zákluz, v jehož průběhu se odemkl kloubový závěr. Hlaveň se poté zastavila a závorník pokračoval v pohybu vzad samostatně. Stlačoval přitom vratnou pružinu, umístěnou na vnější straně pouzdra závěru, přičemž z nábojové komory vytáhl a vyhodil vystřelenou nábojnici a následně z pásu vyjmul další náboj. Poté se závorník tlakem vratné pružiny vrátil do přední polohy a současně zasunul do komory nový náboj. Nakonec zaklapl kloubový závěr a kulomet byl připraven k opětovnému výstřelu. Celý proces se opakoval tak dlouho, dokud byly náboje v pásu, nebo dokud střelec neuvolnil spoušť.

Hlaveň obepínal bronzový plášť naplněný vodou pro nezbytné chlazení. Po odpálení přibližně šesti set patron se voda začala vařit a zakrátko odpařovat. Na každých tisíc nábojů bylo proto zapotřebí mít k dispozici necelé tři litry chladné vody. 

V letech 1892 až 1895 nepřestával Hiram Maxim pracovat na zlepšování svého vynálezu, který postupně mimo jiné transformoval na využití nábojů s ­bezdýmným střelným prachem, a vytvořil rovněž odlehčenou, vzduchem chlazenou, verzi, jež byla určena ke službě u kavalerie. Po kratičké spolupráci s Thorstenem Nordenfeltem, s nímž Maxim založil společnost Maxim-Nordenfelt Guns and Ammunition Company Limited, prodal v roce 1897 svou vlastní nástupnickou firmu Maxim Guns & Ammunition Co. věhlasné zbrojovce Vickers, pro kterou poté pracoval již jen v roli technického poradce.   

Křest ohněm

Svou sílu a užitečnost na bojišti prokázaly Maximovy kulomety velmi záhy. V listopadu 1888 přispěly k bleskové pacifikaci vzbouřených kmenů v britské kolonii Sierra Leone. O pět let později ve střetu s odbojnými Matabely v Severním Transvaalu v jižní Africe odrazila pouhá padesátka anglických vojáků se čtyřmi Maximy několik ataků pěti tisíc domorodých válečníků, kteří na bitevním poli zanechali více jak tři tisíce mrtvých spolubojovníků.

O nic lépe nedopadli 2. září 1898 na pláni Kereri u Omdurmánu súdánští mahdisté, kteří se před liniemi generála Kitchenera hroutili v husté palbě šesti kulometů a pěchotních opakovaček. Padlo jich přes dvacet tisíc. Jeden z britských pozorovatelů si tehdy poznamenal: „To nebyla bitva, nýbrž poprava...“

Ještě před vypuknutím první světové války na sebe nová revoluční zbraň strhla nejvíce pozornosti v době rusko-japonské války v letech 1904–1905, jež se stala jakýmsi zlověstným mementem věcí příštích.

Ďáblova žihadla

Pro ilustraci stačí uvést vzpomínku ruského válečného zpravodaje Taburina na krvavou zteč vojáků maršála Ójamy v bitvě u Liao-jangu na přelomu srpna a září 1904: „Japonci zaútočili na ves, kterou z krytu svých zákopů bránil batalion 4. pěšího pluku a rota 1. pěšího regimentu. Kus vpravo od zákopů zaujímala pozice kulometná kompanie. Japonská zteč byla velmi dobře připravená, protože napadená obec představovala klíč k ruským postavením. Japonci udeřili v těsně sevřené koloně... V okamžiku, kdy se útočící vlna přivalila k ruským zákopům, spustily kulomety palbu. Ruští vojáci překřtili kulomety na „ďáblova žihadla“. První řada útočníků se zhroutila v dešti střel, vzápětí ji následovaly další. Když muži ze zadnějších řad spatřili, co se vpředu odehrává, počali prchat, avšak další přicházející vojáci je tlačili před sebou, vstříc jisté smrti... Poté byl vydán povel k zastavení palby. Tři tisíce mužů zde přišlo o život.“

„Zlatý věk“ prožily kulomety všech možných typů v děsivém období prvního globálního konfliktu, kdy se jejich destrukční potenciál, přispívající velkou měrou k decimaci několika milionů mladých mužů, prokázal v celé šíři.

Na základě dat z družicových snímků vznikla nová mapa světelného znečištění ve světě. Závěry nejsou pro příznivce hvězdné oblohy vůbec příznivé – 83 % světové populace se dotýká světelné znečištění. V Evropě a v USA je to dokonce 99 %. Pro 60 % Evropanů a téměř 80 % obyvatel Severní Ameriky je Mléčná dráha vinou světelného smogu neviditelnou.

TIP: Kde je v Česku nejtmavší obloha?

Nejvyšší míru světelného znečištění vědci zaznamenali v Singapuru, naopak nejtmavší oblohu mají obyvatelé afrického Čadu, Středoafrické republiky a Madagaskaru. Na severní polokouli je to pak jen Grónsko. V západní Evropě zůstává nedotčených jen několik málo oblastí ve Skotsku, Švédsku, Norsku, v části Španělska a v Rakousku.

Krabí mlhovina (M1, NGC 1952 či Taurus A) je emisní mlhovina, která se nachází v souhvězdí Býka. Poprvé ji pozoroval John Bevis v roce 1731. Je pozůstatkem supernovy SN 1054, kterou v roce 1054 pozorovali čínští a arabští astronomové.

TIP: Jak se zrodila nádherná Krabí mlhovina? Výbuchem supernovy

Vydává rentgenové a gama záření o energii vyšší než 30 keV a v tomto oboru je největším dlouhodobým zdrojem energie na obloze. V době výbuchu byla šestkrát jasnější než Venuše a na denní obloze zářila třiadvaceti dní. Na noční obloze pak byla pouhým okem viditelná ještě zhruba rok.

Jan Hus kritizoval mravní úpadek katolické církve, která ho na oplátku exkomunikovala a prohlásila za kacíře. Spor českého reformátora a duchovních kruhů měl být projednán na koncilu v Kostnici. Setkání katolických prelátů, kterého se účastnil rovněž Zikmund Lucemburský, mělo vyřešit rozkol uvnitř církve. 

TIP: Osudná Kostnice: Kdo poslal mistra Jana Husa na hranici?

6. července 1415 ale právě kostnický koncil ukončil život Jana Husa. Jeho odsouzení vyvolalo v Čechách vlnu nevole, kterou dokonalo upálení Jeronýma Pražského. Napětí, jež zahraniční události způsobily, gradovalo ve vypuknutí husitské revoluce, která na dlouhá léta pozměnila tvář českého království.

V horkém letním dni 5. července 1554 porodila Marie Španělská císaři Maxmiliánovi dceru, která dostala jméno Alžběta a ihned se stala otcovým miláčkem. Přesto se i ona proměnila v nástroj dynastických zájmů.

Nutno podotknout, že jí otec vybral žádoucího manžela. Karel IX. se pyšnil nejen titulem francouzský král, ale navíc byl mladý a pohledný. Přesto s ním Alžběta neměla lehký život. Královna byla ve Francii sotva rok, když dal její muž souhlas k vraždění hugenotů, které vešlo ve známost jako Bartolomějská noc. Za další dva roky král zemřel a Alžbětě, která odmítla se odmítla provdat za jeho mladšího bratra, nezbylo než se vrátit na rakouskou půdu. Zde založila klášter a v jeho zdech v necelých čtyřiceti letech zemřela.

Nevyjasněné zavraždění posledního přemyslovského krále Václava III. výrazně zamíchalo kartami na domácí politické scéně. Strhl se boj o trůn, z něhož vyšel úspěšně Rudolf Habsburský. Kralování mu ale vydrželo sotva rok, protože už 4. července 1307 zemřel.

Ačkoliv si nároky na českou korunu dělal Jindřich Korutanský, manžel přemyslovské princezny Anny, římský král Albrecht nelenil, prohlásil Čechy za odumřelé léno a udělil je svému synovi Rudolfovi. Aby svůj nárok podepřel, oženil se nový panovník s vdovou po králi Václavu II. Eliškou Rejčkou.

TIP: Cesta do Čech: Jak vypadala první léta kralování Elišky Rejčky?

Rudolf se snažil ozdravit státní finance a neváhal být sám spořivý, díky čemuž si vysloužil přízvisko „král Kaše“. Přesto měl mezi panstvem řadu odpůrců, kteří nezapomínali na dědický nárok dvou neprovdaných Přemysloven. Než ale stihl do dějin českých zemí výrazněji zasáhnout, zemřel a cesta na trůn se otevřela Lucemburkům.