Ve Sluneční soustavě známe přes 170 měsíců planet, z nichž některé jsou zajímavé kvůli potenciálnímu výskytu jednoduchého života. Pokud by se nacházely v místě oběhu Země kolem Slunce, jejich povrch by možná pokrýval globální oceán kypící životem… Jedná se především o ledové průvodce Jupitera a Saturnu, tedy Europu, Ganymed, Kallisto, Titan a Enceladus. Výzkumy ukazují, že se pod jejich ledovým povrchem rozkládají globální oceány, v nichž může podle některých odborníků existovat život. Připomeňme, že na Zemi žijí kolonie organismů mimo jiné v okolí podmořských vulkanických sopouchů, o jejichž výskytu se pak uvažuje i v případě Europy a dalších satelitů.

Sonda Cassini několikrát prolétla skrz gejzíry vodní páry a ledových krystalků na Enceladu a zkoumala tyto drahocenné vzorky materiálu. Kromě vodní páry se jí podařilo detekovat metan, oxid uhelnatý, oxid uhličitý a jednoduché i složitější organické látky. Tento malý ledový měsíc tak obsahuje vše, co život ke své existenci potřebuje – přesto zatím nevíme, zda na zmíněných souputnících skutečně existuje, a stejně tak můžeme pouze odhadovat jeho podobu. Podle vědců by se mohlo jednat spíš o bakterie, případně řasy a podobně, nikoliv o větší organismy. Přímý výzkum pomocí kosmických sond však zůstává hudbou vzdálené budoucnosti.

Osudným dnem bylo pro císařovnu Alžbětu 10. září 1898. Sissi chtěla ten den odjet ze Ženevy do Montreaux pravidelnou lodní linkou. V černých šatech, v jedné ruce vějíř, ve druhé slunečník, vyrazila k přístavišti vzdálenému jen kousek od hotelu. Avšak nedaleko číhal anarchista Luigi Lucheni. Ten sice toužil zavraždit prince Henriho Orleánského, ale ani císařovna mu nepřipadala jako marná oběť. Když se k němu Sissi a její dvorní dáma přiblížily, vyskočil z úkrytu. Vrhl se na Alžbětu a bodl ji dlouhým úzkým pilníkem. Císařovna padla na záda, ihned potom ale vstala. Poděkovala všem, kdo jí pomohli na nohy a očistili zaprášené šaty.

TIP: Luigi Lucheni: Kdo byl vrah milované císařovny Sissi?

Protože doba odplutí se blížila, pokračovaly dámy rychlým krokem k přístavišti. Alžběta se během cesty zeptala své společnice: „Co ten muž vlastně chtěl? Vzít mi hodinky? “ Teprve na lodi se zhroutila. Když jí uvolnili šněrovačku, spatřili nepatrnou zahnědlou skvrnku a dírku na batistové košilce. Kapitán lodi byl okamžitě informován o identitě zraněné ženy a loď se vrátila do přístavu. Na břehu ale mohl lékař už jen konstatovat smrt. František Josef prý nad skonem své drahé nesmírně plakal. Podle svědků dokonce řekl: „Nikdo ani netuší, jak jsem tuto ženu miloval!“

Heliodor Píka, který se narodil 3. července 1897, chtěl původně studovat farmacii. Události první světové války ho ale odvály na frontu, která určila jeho budoucí dráhu.

Už roku 1916 byl odeslán na haličské bojiště, odkud se dostal do Ruska. Netrvalo dlouho a mladý Píka vstoupil do legií. V náručí ruského medvěda se ale dlouho neohřál a na Masarykův příkaz zamířil na západní frontu. Jen co válka skončila, vyrazil ve jménu nového Československa bojovat o Těšínsko. Až v meziválečném období složil zbraně na úkor diplomatické činnosti. 

Významně se angažoval také v exilu za druhé světové války, kdy sloužil jako prostředník mezi londýnským a moskevským křídlem. Brzy odhalil, že Stalin neusiluje o obnovení nezávislého Československa. To se mu mělo o pár let později stát osudným. Krátce po komunistickém převratu byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti.

TIP: Heliodor Píka: Justiční vražda nepohodlného generála

Neveřejný soudní proces s Píkou začal 26. ledna 1949 a trval tři dny. Soud při něm dospěl k předem připravenému rozsudku - trestu smrti oběšením. Prezident Klement Gottwald odmítl Píkovi udělit milost a justiční vraždě tak přihlížel i Píkův bývalý spolubojovník a tehdejší ministr národní obrany Ludvík Svoboda. Generál Píka zemřel 21. června 1949 ve věznici na Borech.

Církevní dráha, studium humanismu a díla Erasma Rotterdamského, to vše dostal 2. července 1489 do kolébky Thomas Cranmer. Duchovní cesta mu otevřela dveře k nejvýznamnějším teologům doby stejně jako k anglickému dvoru.

TIP: Od velké lásky na popraviště: Manželství Anny Boleynové a Jindřicha Tudora

Jindřich VIII. totiž neměl mužského dědice, za to ztratil srdce pro dvorní dámu Annu Boleynovou. Rozvod ale nebyl jen tak, zvlášť když jeho manželkou byla dcera španělských křesťanských veličenstev a teta nejmocnějšího muže Evropy Karla V. Cranmer ale dokázal využít příležitosti. Manželství Jindřicha a Kateřiny rozvedl a sňatek s Annou prohlásil za právoplatný. Na výsluní poté zůstal až do nástupu Jindřichovi dcery Marie, katoličky, která se rozhodla udělat s anglikánským arcibiskupem zúčtovat. Dřívější důvěrník jejího otce byl uvězněn a poté upálen.

Devětašedesátiletý Peter Browne a pětašedesátiletý Mervyn Huggett z britského Sussexu sestrojili originální mašinku z filmu Wallace a Gromit. Jejich bizarní stroj „Sunday Morning Breakfast Machine“ vám naservíruje snídani, přinese noviny a také po sobě uklidí. Šikovným důchodcům trvala stavba snídaňového stroje tři měsíce.

Pro rytíře představovala bitva vlastně takový veliký turnaj a podle toho k ní také přistupoval. Většina rytířů začínala boj s takzvanou dřevcovou zbraní (měla dřevěné ratiště), což bylo obvykle kopí o délce přes tři metry. Byla to vlastně dlouhá zbarvená dřevěná tyč s kovovým zakončením. Kopí se však dalo použít jen při rozjezdu na první útok, kdy bylo možné protivníka vyhodit ze sedla, případně i dost nepříjemně zranit.

Do boje s mečem

Zůstal-li pak rytíř uvíznutý v bojové vřavě, musel kopí odhodit a vytasit poboční zbraň, typicky jednoruční meč o délce čepele 85–100 cm. Čepel byla z obou stran nabroušená, na konci ukončená krátkým hrotem, někdy zaobleným. Nad čepelí byla jednoduchá kovová záštita, do níž se při obraně zachytil protivníkův sek. Nad záštitou pak byla rukojeť a úplně na konci pak hlavice, která musela být správně těžká, aby vyvážila váhu čepele. Existovalo mnoho typů mečů – lišily se tvarem hlavice (kruh, korunka, či takzvaný paraořech…) či záštity (rovná, půlkruhová, se zdobením…), ale v zásadě se všemi se zacházelo stejně. Daly se použít i k bodu, ale v drtivé většině fungoval meč jako sečná zbraň. Zvláště ze sedla koně měl meč neuvěřitelnou pádnost a případný pěšák (nebo shozený jezdec), který by se připletl do cesty, by měl pocit, že stojí tváří v tvář bojovému stroji.

Na druhé ruce (přesněji na předloktí) měl rytíř navlečený gotický štít o šířce zhruba 50 cm a šířce do 1,5 cm. I štít, stejně jako varkoč, býval opatřen heraldickým znamením, tedy erbem nebo aspoň patřičnými barvami. Štít byl dřevěný, většinou na okraji pobitý plechem, ale počítalo se s ním, jako se „spotřebním zbožím“, to znamená, že po nějaké době se zničil a služebník většinou podal rytíři nový. 

Mont Blanc: Praotec horolezectví

Mont Blanc je nejvyšší horou Evropy a do výšky téměř pěti kilometrů nad mořem se vypíná z alpského Montblanského masivu, přímo na hranici Itálie a Francie. Mezi oběma zeměmi tak panuje odvěký spor, který se dodnes nepodařilo zcela vyřešit. Současný stav se proto nese v duchu kompromisního společného „vlastnictví“ hory. 

Zaplacená premiéra

První dobyvatele nalákala na Mont Blanc finanční odměna, kterou horolezcům za zdolání přislíbil švýcarský fyzik a přírodovědec Horace-Bénédict de Saussure. V roce 1786 uspěla dvojice Francouzů Jacques Balmat a Michel Paccard. Jejich výstup přitom mnozí považují za symbolický počátek moderního horolezectví. Dnes na vrchol ročně zavítá až třicet tisíc lidí, kteří jej zlézají pěti různě obtížnými trasami. 

Ledové kolísání

Za technicky nejsnazší se pokládá cesta přes tábor Grand Mulets, jež se těšila zvláštní oblibě během 20. století. V současnosti však „trpí“ globálním oteplováním, které se podepisuje na ledovcové části hory: Kritický úsek nejschůdnější trasy byl například loni během letní vlny veder neprůchodný kvůli ledovým trhlinám. Zamrzlá krusta pokrývá i vrchol Mont Blancu, přičemž se její kolísání v důsledku oteplování projevuje na nadmořské výšce hory. Zatímco v roce 2013 dosáhla hodnota z GPS měření 4 810,02 metru, loni šlo jen o 4 808,73 metru.

Aconcagua: Andský obr

Se svými téměř sedmi kilometry nadmořské výšky je Aconcagua nejvyšší horou mimo Asii. Nachází se na severozápadě Argentiny v přírodním parku Aconcagua v provincii Mendoza a z geologického hlediska tvoří součást pohoří Andy. 

Stopy minulosti

Aconcaguu považovali za posvátnou už Inkové, na jejím vrcholu však zřejmě nikdy nestanuli – přinejmenším o tom nemáme žádné důkazy. Někdejší snahu o zdolání hory přesto historie zaznamenala: Stopy indiánů byly nalezeny ve výšce okolo šesti kilometrů nad mořem. 

Jako první Evropan se v roce 1883 pokusil dostat na vrchol Němec Paul Güssfeldt, nakonec však dosáhl pouze výšky 6 560 m n. m. Premiéru si tak užil až Švýcar Matthias Zurbriggen v roce 1897. 

Nevyzpytatelná hora

Největší nebezpečí pro více než tři tisíce každoročních návštěvníků hory představuje nepředvídatelnost počasí, za kterou může jev zvaný „viento blanco“ neboli „bílý vítr“: Voda vypařující se z Tichého oceánu se nad Aconcaguou sráží s horkým vzduchem, který se na druhé straně And zvedá z jihoamerických stepí – pamp. Mračna se pak kumulují okolo vrcholu a vytvářejí vír. 

Slunečné počasí se proto může rychle změnit ve větrnou smršť s poryvy o rychlosti až 200 km/h, přičemž navíc prudce klesá teplota. Stejně náhle, jako viento blanco začne, může i skončit; v některých případech však nehostinné podmínky přetrvaly celé dny.

Hnědí trpaslíci jsou podhvězdné objekty s příliš malou hmotností, která jim neumožňuje spustit hvězdnou jadernou fúzi. Přesto ale mohou být nesmírně zajímaví a rozhodně stojí za pozorování.

Vědci observatoře Arecibo v Portoriku s největším jednoaparátovým radioteleskopem světa o průměru 305 metrů zjistili, že ultrachladný hnědý trpaslík J1122+25 rotuje nejrychleji ze všech známých hnědých trpaslíků. Prozradily to rádiové záblesky, které radioteleskop zachytil.

Hnědý trpaslík J1122+25 se otočí za méně než hodinu

Trpaslík, který je od nás vzdálený pouhých 55 světelných let, se kolem své osy otočí jednou za 17, 34 nebo 51 minut. S rychlostí rotace milisekundových pulsarů se sice trpaslík nemůže rovnat, i ta nejdelší z těchto tří period je ale mnohem kratší, než jaké jsme kdy u hnědých trpaslíků naměřili.

TIP: Nejrychleji rotující hvězda se točí rychlostí 2 miliony kilometrů v hodině

Trpaslík J1122+25 rotuje tak rychle, že si s tím naše modely vzniku a vývoje hnědých trpaslíků příliš neví rady. Díky tomu objevu je teď ale odborníci mohou vylepšit.

Přehrada Siao-lang-ti na Žluté řece je 154 metry vysoká a přes 1 300 metrů široká. I přes své gigantické rozměry je v porovnání s dalšími vodními stavbami v Číně spíše trpaslíkem. Její součástí je vodní elektrárna s šesticí 306MW turbín. Kromě toho je ale také vyhledávanou turistickou atrakcí.

Jednou ročně zde probíhá divácky vděčný proces čištění od naplaveného a usazeného písku. Během jediné sekundy přehrada vypustí až 2,6 milionu litrů vody a po proudu Žluté řeky odpluje zhruba 30 milionů tun naplavenin. Přehrada byla dokončena v roce 2000 a její výstavba stála 3,5 miliardy dolarů (v přepočtu zhruba 84 miliard korun).

Šamani v Amazonii už nejspíš celá tisíciletí vaří proslulou halucinogenní směs jménem ayahuasca z více druhů pralesních rostlin, jejíž hlavní psychoaktivní složku představuje DMT. Používají ji nejen na výlety do hlubin psychiky, ale i k léčení.

Ayahuasca si už získala pozornost moderní vědy. Už víme, že dovede ulevit při depresích i jiných duševních obtížích. Jak se ale zdá, nebude to všechno. Vědci teď překvapeně zjistili, že látky obsažené v ayahuasce, harmin a tetrahydroharmin, mohou stimulovat růst nových mozkových buněk, neuronů.

TIP: Stoprocentně přesný: Nový krevní test na Alzheimera se neplete

Vzhledem k tomu, že celá řada závažných neurodegenerativních onemocnění úzce souvisí s odumíráním neuronů v určitých oblastech mozku, mohl by výzkum působení halucinogenní směsi na neurony přinést tolik potřebné léky.