V bavorské jaderné elektrárně Gundremmingen odhalili infekci počítačovým virem. Byl v počítači, který ovládá systém pro pohyb palivových tyčí reaktoru, a také v 18 flashdiscích.

Viry objevila obsluha počítačů elektrárny, když připravovali upgrade kontrolních systémů. Dotyčné počítače prý naštěstí nebyly připojeny k internetu, takže nedošlo k aktivaci viru. Nebyla tudíž ohrožena bezpečnost elektrárny ani lidí v jejím okolí.

TIP: Československý Černobyl: Havárie v Jaslovských Bohunicích

Příslušné úřady zahájily vyšetřování - tiskový mluvčí elektrárny oznámil, že odborníci proskenovali více než tisícovku dalších počítačů, žádnou další infekci už ale naštěstí nenašli. Elektrárna Gundremmingen je nejvýkonnější jadernou elektrárnou v celém Německu.

V současnosti žije v Dillí oficiálně přes šestnáct milionů lidí, skutečná čísla však budou mnohem vyšší. Pocit, že jsou statistiky podhodnocené, ve vás vyvolá hlavně všudypřítomné hemžení. Pozorovat jej můžete zejména na silnicích a na křižovatkách, do kterých všichni s oblibou vjíždějí zaráz. Mikrobusy, auta, staré taxíky, tuk-tuky neboli motorizované tříkolky, cyklorikši, cyklisté, muži s vozíky naloženými zbožím, krávy, žebráci a potulující se děti se v jednom okamžiku smísí a prolnou. U nás by došlo k hromadné havárii, zatímco v Dillí jsou podobné situace na denním pořádku a chaos tam zkrátka funguje. 

Pevnost klidu

Evropan ale stejně raději uteče do otevřenějšího prostoru náměstí, které rámují mohutné stěny Červené pevnosti. V jejích útrobách se ukrývají poklady mughalské architektury, v nichž se spojily prvky islámské, perské a indické kultury. Jedinečnost místa ocenilo i UNESCO a v roce 2007 jej zařadilo na seznam světového dědictví. Ostatně, v Dillí najdete hned tři památky s tímto prestižním statusem.

Do pevnosti vede šest bran a nejimpozantnější z nich se nazývá Lahorská. Mezi jejími věžičkami vlaje indická standarta, která připomíná, že právě na tomto místě vyhlásil 15. srpna 1947 premiér Džaváharlál Néhrú nezávislost země. Za vysokými zdmi pevnosti se ocitnete v jiném světě. Nikdo nikam nespěchá, nezní tam neustálé troubení. Namísto chaosu vládne pod korunami vysokých mangovníků klid a mír. Váš pohled jistě zaujme nejen audienční hala Diwan-i-Am, ale i nevelký bílý palác Rang Mahal, v němž si mughalové svého času zřídili harém. O pár kroků dál pak stojí Khas Mahal, kde panovníci bydleli. 

Muslimský poklad

Přestože se Indie prezentuje jako hinduistická země, většina její severní části je muslimská – a právě islám tam po sobě zanechal nejkrásnější stavby. Vedle Červené pevnosti je nejslavnější památkou Dillí největší indická mešita Džami Masdžid (Jama Masjid). Mezi roky 1644 a 1656 ji nechal vybudovat mughalský panovník Šáhdžahán a svatostánek údajně pojme až 25 tisíc věřících. Nádvoří navíc stráží dva červenobílé minarety, jež se tyčí do výšky 40 metrů.

Nejprve projděte okolo hluchoněmého hlídače bot, který vám naznačí, kam si odložit obuv, a také vám ji za skromnou úplatu pohlídá. Poté vám už nic nebrání usednout a poslouchat výklad imáma – islámského duchovního – v bílém rouchu a s čepičkou stejné barvy. 

Za vůní koření

Prostoupeni klidem poté rádi opět vyrazíte do rušného velkoměsta – ideálně poznávat krásy jeho starobylých částí. Staré Dillí je protkáno úzkými uličkami, nad nimiž se táhnou tisíce elektrických kabelů. Tradiční kolorit obvykle dotvářejí místní obyvatelé sedící u sklenky sladkého čaje s mlékem a kořením.

Právě ve starém městě si nejlépe uvědomíte, že je Indie zemí mnoha národností a náboženství. Malou mešitu ozdobenou kaligrafií střídá svatyně džinistů a o několik metrů dál vás zase pozdraví socha hinduistického Ganéši… Zabloudit v uličkách není problém, pokud je však vaší další zastávkou rušná ulice Khari Baoli, stačí zavřít oči a nechat se vést exotickými vůněmi. Největší indický trh s kořením vás totiž bude již z dálky lákat neodolatelnou směsicí pachů, v níž se koření prolíná s čajem, ořechy a rýží. Tamní obchůdky stojí jeden vedle druhého a často nabízejí naprosto identické zboží. Prodavače ovšem konkurence netrápí: Obvykle jen klidně popíjejí čaj, kouří a rozmlouvají s kolemjdoucími. 

Brána Indie

S kouzlem starého města ostře kontrastuje například britské náměstí Connaught Place, které bývá označováno za srdce Nového Dillí a hostí sídla nejvýznamnějších obchodních a finančních podniků celé metropole. Zároveň v místě stále přežívají vzpomínky na doby, kdy byla Indie pod koloniální správou. 

Nedaleko ovšem najdete také ikonu celé země – majestátní Bránu Indie, jež vznikla na počest 82 tisíc indických vojáků, kteří padli v první světové válce. Stavěla se v letech 1921–1931 a tyčí se do výšky 42 m. Naproti masivnímu památníku stojí neoklasicistní prezidentský palác Raštrapati Bavan (Rashtrapati Bhavan) z červeného pískovce, obklopený krásnými věžemi a kupolemi. Za ním se pak na ploše 130 hektarů rozprostírají Mughalské zahrady. 

Tlačte se, jak můžete

Zástavba Dillí postupně pokryla téměř 150 tisíc hektarů, a za vzdálenějšími krásami města tak budete muset cestovat. Pokud se chcete vyhnout chaosu ulic, představuje ideální volbu metro – ovšem mimo ranní špičku. Do vagonů se v časných hodinách tlačí tolik lidí, že se vám obvykle nepovede nastoupit napoprvé… ani napodruhé. 

S trochou trpělivosti se však nakonec přece jen dostanete například k hrobce bývalého královského ministra Safdardžunga. Místo jeho posledního odpočinku připomíná scénu z orientálních pohádek: Cestu k hrobce lemuje háj palem, v jejichž korunách posedávají papoušci, zatímco dole v trávě poskakují malé veverky. 

Sloup, který nereziví

Nedaleko pak stojí snad ještě krásnější hrobka, jež navíc patří samotnému mughalskému panovníkovi Humájúnovi. Její tvar dokonce inspiroval podobu slavného Tádž Mahalu, a není proto divu, že se pietní místo nachází pod ochranou UNESCO.

Mezi památkami světového dědictví figuruje rovněž přilehlý minaret Kutub Minar, čnící do závratných 120 metrů. Jedná se o nejvyšší cihlový minaret světa a také o jednu z nejstarších staveb ve městě – pochází už z roku 1200. Přímo pod věží se navíc ukrývají pozůstatky staré mešity z roku 1192, jejíž nádvoří zdobí slavný železný sloup. Vznikl zřejmě již v roce 402 a jeho odolnost vůči rzi nepřestává archeology a vědce fascinovat.

Pojem „zvuk“ nepředstavuje nic abstraktního, ale má svůj přesný fyzikální základ. Jedná se o kmitavé pohyby prostředí, jež směřují z jednoho bodu do druhého – mluvíme o tzv. zvukové vlně. Zvuk je pak směsicí zvukových vln o různých frekvencích a vlnových délkách a v daném prostředí se šíří určitou typickou rychlostí – rychlostí zvuku.

Zvuk se přenáší vzduchem, vodou i třeba železnou kolejnicí, ovšem nikoliv kosmickým prostorem, neboť ten je prázdný. Neexistuje v něm tedy prostředí, kde by se mohly zvukové vlny šířit. V okolí Země se v krychli o hraně 1 cm nachází v průměru jen několik částic, zatímco ve stejně velké krychli pozemské atmosféry při hladině moře je jich řádově 10¹⁹. Pokud se tudíž rozkmitá částice na Zemi, vyskytne se vždy kolem dostatečné množství „sousedek“, které mohou vzruch přenést dál. V kosmickém prostoru však jednotlivé částice dělí příliš velká vzdálenost, a zvuk se proto šířit nemůže. 

Oficiální pasování Marie Terezie na českou královnu, které proběhlo 12. května 1743, nebylo pouze okázalou ceremonií, ale takzvaně korunovací „na usmířenou“.

TIP: Evropa proti ženě: Marie Terezie a boj o rakouské dědictví

Ačkoliv Pragmatická sankce, vydaná ještě Karlem VI., zajišťovala tehdy šestadvacetileté panovnici nárok na habsburské dědičné země, musela Marie Terezie o trůn od počátku tvrdě bojovat. V Čechách navíc nestála pouze proti stavům, ale také proti bavorskému konkurentovi Karlu Albrechtovi, který se dal prohlásit českým králem. Nakonec společnost uznala nároky mladé Habsburkovny a v květnu se Praha zahalila do hávu slavností, na jejichž konci přijala Marie Terezie z rukou olomouckého biskupa královskou korunu.

Česká princezna Anna Lucemburská, která se narodila 11. května 1366, byla dokonalým příkladem sňatkové politiky. Dcera Karla IV. a Alžběty Pomořanské „sbírala“ od svých pěti let jednoho ženicha za druhým, podle toho, jak se vyvíjela situace na poli mezinárodní politiky. Nakonec zakotvila až v daleké Anglii po boku krále Richarda II.

TIP: Dobrá královna Anna: Proč si Angličané zamilovali dceru Karla IV.?

Přestože se ve středověku mezi urozenými na lásku nehrálo, bylo manželství údajně velmi šťastné. Když Anna po dvanácti letech zemřela, byla to pro jejího manžela velká rána. Přestože se ještě jednou oženil, místo posledního odpočinku našel vedle své milované první ženy.

Profesor Adama Frank spolu se svým kolegou – profesorem Sullivanem z Washingtonské univerzity, si vzali na pomoc známou Drakeovu a připojili poznatky, které za poslední léta shromáždil Kepplerův dalekohled a další vědecké přístroje. Drakeova rovnice pochází z 60. let 20. století a představuje vzorec pro výpočet (předpokládaného) počtu komunikaceschopných mimozemských civilizací existujících ve stejném okamžiku v rámci naší Galaxie.

Vesmírná archeologie

Sullivan s Frankem tuto rovnici doplnili o pohled do historie vesmíru. Pravděpodobnost, že je náš život tím jediným inteligentním v celé historii vesmíru je podle nich méně než 10^-24, tedy menší než jedna ke kvadrilionu.

TIP: Měli bychom aktivně hledat mimozemské civilizace, nebo se jich bát?

„Pokud bych chtěl být pesimistou, řekl bych, že šance na to, že jediným místem, kde se vyvinul inteligentní život je Země je jedna k bilionu. I toto číslo by ale znamenalo, že inteligentní život mohl rozvinout 10 miliardkrát během dlouhé historie vesmíru,“ říká profesor Frank a dodává: „Podle dnešních poznatků je ale pravděpodobnost jedna k bilionu zoufale podhodnocená. Data sondy Kepler a dalších přístrojů ukazují, že prostředí vhodné pro vznik života existuje zhruba u 20 % hvězd. Je tedy téměř vyloučené, aby byla Země jediným místem, kde ke vzniku inteligentního života skutečně došlo.“

Galaxie by měla být plná civilizací, kde tedy jsou?

Podle obou profesorů to ale naznamená, že je vesmír plný inteligentního života – ve skutečnosti mohl takový život vzniknout a následně mnohokrát zaniknout. Stáří vesmíru je více než 14 miliard let – pokud v něm tedy v minulosti vzniklo tisíc civilizací, všechny by mohly existovat přes 10 tisíc let a poté zaniknout, aniž by se musely „potkat“.

Dne 1. května 2016 propukl lesní požár jižně od města Fort McMurray v oblasti Wood Buffalo kanadské provincie Alberta. O tři dny později oheň zasáhl Fort McMurray a zničil 1 600 domů. V současné době hoří na území přes 850 kilometrů čtverečních.

Úřady letecky evakuují tisíce lidí, některé oblasti jsou požárem zcela odříznuty. Jde o největší leteckou evakuaci v historii Alberty a podle všeho se tento lesní megapožár stane i nejdražší katastrofou v historii Kanady. První odhady škod se pohybují v řádech miliard dolarů.

Fort McMurray je středisko oblasti Athabaských ropných písků, kde se nacházejí ohromné zásoby ropy ve formě ropných živic. Těžební společnosti teď zastavují těžbu a evakuují své zaměstnance.

TIP: Lesní požáry v Indonésii uvolňují gigatuny oxidu uhličitého

Zkušení kanadští požárníci jsou vůči požáru takového rozsahu prakticky bezmocní. Plameny pohání neobvykle horké, suché a také větrné počasí - ve Fort McMurray v posledních dnech padaly teplotní rekordy - 3. května zde bylo 32,8 °C a relativní vlhkost 12%. 

Jamie Giltová celý svůj život bojuje za všeobecné právo vlastnit zbraň – a od té doby, co se stala matkou, využívá pro svou „kampaň“ také rodinu. Na sociálních sítích se například chlubí, že s ní její čtyřletý syn již navštěvuje střelnici, kde se učí bezpečnosti a zacházení se zbraněmi.

TIP: Za 50 let zemřelo v důsledku střelby více Američanů, než ve všech válkách

Neopatrná Jamie však nechala v autě jen tak ležet svou poloautomatickou pistoli: Chlapeček ji pak za jízdy objevil a střelil maminku přes sedadlo do zad. Jamie naštěstí přežila a už se nechala slyšet, že ani tato událost její postoj ke zbraním neovlivní. Jednatřicetiletou aktivistku ale nyní čeká policejní vyšetřování. Za nedbalé nakládání se zbraní ji hrozí až jeden rok pobytu za mřížemi.

Krematorium Diamond Hill nabízí pozůstalým možnost vzpomínat na své blízké v klidném a komfortním prostředí parku. Autoři projektu z Architectural Services Department se inspirovali starým čínským rituálem s výstupem na horu jako vyjádřením úcty předkům.

Krematorium je situováno v Hongkongu a jeho koncepce vychází z myšlenky, že smrt není koncem všeho. V okolí krematoria cirkuluje voda mezi nádržemi s lekníny a symbolizuje tak koloběh života.

TIP: Hongkong: Tygr zasvěcený obchodu

V zahradě krematoria jsou záměrně vysázeny voňavé a barevné rostliny, aby truchlícím připomněly krásu přírody a povzbudily je opět k plnohodnotnému životu.

Nevšední krása, výjimečný intelekt, dvě manželství, čtyři děti. Taková byla bilance krátkého, sotva jedenatřicetiletého života velkokněžny a královny Kateřiny Pavlovny, který začal 10. května 1788.

O mimořádnou ruskou princeznu projevil zájem sám Napoleon Bonaparte. Jen co se rozvedl s Josefínou, obrátil svou pozornost k carskému dvoru. Kateřina včetně její rodiny byla nabídkou uražena a raději dala přednost nepříliš přitažlivému Jiřímu Oldeburskému. Manžel ale krátce po svatbě zemřel. Kateřina odcestovala do Anglie, kde došlo k setkání s württemberským princem Vilémem. Přestože byl již ženatý, neváhal se dát kvůli krásné Rusce rozvést.

TIP: Xenie a Olga: Sestry popraveného cara Mikuláše II. strávily život v exilu

Mimochodem, jeho manželku Karolínu Augustu „zdědil“ rakouský císař František I. Nový manželský pár se stal zakrátko navíc párem královským. Rodinná idylka ale netrvalo dlouho. Pouhé tři roky po sňatku zemřela Kateřina na zápal plic.