Přestože 7. května podepsal generál Jodl v Remeši bezpodmínečnou kapitulaci Německa, která měla vejít v platnost následujícího dne, v Protektorátu se stále ještě bojovalo. 8. května 1945 od dopoledních ranních hodin ale současně probíhala jednání mezi Českou národní radou a německou stranou, která vyústila v 16 hodin podpisem Protokolu o provedení formy kapitulace německých branných sil.

TIP: Praha bojující: Před 75 lety vypuklo v Praze povstání proti nacistům

Jednalo se v podstatě o uzavření příměří, na jehož základě byl většině německých jednotek umožněn odchod z Prahy. Dodnes je toto datum oslavováno coby státní svátek označovaný jako Den vítězství.

Přestože na evropské frontě ještě několik dní řinčely zbraně, oficiálně se Německo vzdalo už 7. května 1945. V hlavním stanu vrchního velitele západních spojeneckých vojsk generála Dwighta D. Eisenhowera v Remeši byl podepsán akt bezpodmínečné kapitulace německých vojsk.

TIP: Nejšťastnější den pro Evropu: Události, které předcházely podpisu kapitulace

Hodiny ukazovaly přesně 2:41, když německý generál Alfred Jodl opatřil z pověření Hitlerova nástupce velkoadmirála Karla Dönitze dokument svým podpisem. Přestože se významného aktu účastnil i zástupce sovětské strany generál Ivan Alexejevič Susloparov, byla ceremonie na požadavek Sovětského svazu zopakována následujícího dne v Berlíně.

Americké úřady v posledních letech změnily svůj názor na používání primátů v biomedicínském výzkumu. V důsledku toho se teď musejí přemístit stovky šimpanzů, kteří vyrostli v laboratořích.

Počátkem léta se 220 šimpanzů z New Iberia Research Center (NIRC) Louisianské university v Lafayette začne přesouvat do rezervace Blue Ridge v Georgii o rozloze 135 hektarů. Nepůjdou tam všichni najednou, jejich přesun by měl probíhat několik let.

TIP: Šimpanzi by mohli vařit. Chytří jsou na to dost

Do Afriky se šimpanzi z laboratoří nejspíš nikdy nepodívají, situace je tam pro ně kritická. Své životy dožijí v rezervaci Blue Ridge, kde by si měli vytvořit dlouhodobé sociální skupiny.

Jeden z pravidelných rituálů při přijetí nových studentů prvního ročníku se nazýval beánie, čili bečení, jako symbol žákovského nevědění. Když se z žáků nižších farních škol stali studenti artistické fakulty (tam se nastupovalo obvykle kolem věku 16 let), přivítali je budoucí kolegové urážkami a narážkami na jejich smrdutost a hloupost, přičemž jim vyhrožovali bitím. Jeden z nováčků si pak nasadil kuklu s dlouhýma ušima, které mu jeho spolužáci uřezali, aby prý nezůstal oslem. Poté byli všichni vsazeni na kozla (pravděpodobně dřevěnou figurínu) a tím se stali členy univerzity. 

Studentská poezie

O studentských výstřelcích svědčí i dochovaná četná studentská poezie, která zesměšňujícím způsobem kritizuje okolí, jež na bouřlivé studentské akce často reagovalo negativně. Zároveň si studenti stěžovali na svoji chudobu, těžký život a častý hlad. Ne nadarmo se říká, že pero je mocnější meče a je zřejmé, že právě pero bylo studentovou nejmocnější zbraní. Toto se například píše v básni nazvané Proti prelátům: Každý z těchto pastýřů/ spíše sebe pase,/ sotva prosbou ubohých/ obměkčiti dá se,/ nad chudými zato však/ povýšeně vládnou;/ nechať za to hanbí se,/strachy nechať chřadnou. Specifikem středověku byla i takzvaná vagantská (milostná, pijácká, posměšná) poezie. Vaganti byli toulaví studenti či klerici, kteří čas od času někde vypomáhali nebo učili.

Uplatnění studentů

Studenti díky své gramotnosti získávali vynikající předpoklady pro kariéru ve státní či církevní správě. Je však zajímavé, že panovnická kancelář na dvoře Karla IV. příliš absolventy univerzity nezaměstnávala. Z řad biskupů a arcibiskupů měli univerzitní vzdělání v předhusitském období jen tři: zmíněný Arnošt z Pardubic, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna a olomoucký biskup Jan ze Středy. Velká část absolventů však nalezla zaměstnání ve službách církve jako písaři, diplomaté či právníci. Nejlepší z absolventů lékařské fakulty se pak mohli stát dvorními lékaři na panovnickém dvoře. Obecně však obvykle neměli absolventi s hledáním zaměstnání problém, protože jich bylo v poměru k ostatnímu obyvatelstvu velice málo a poptávka po jejich službách byla veliká.

Když se před časem objevily návrhy plovoucích domků Floating Seahorse, asi ne každý věřil, že doopravdy bude možné bydlet na mořské hladině. První plovoucí obydlí již ale stojí v nejlidnatějším městě Spojených arabských emirátů - Dubaji.

Plovoucí domky navrhla a postavila společnost Kleindienst Group, která se podílí na výstavbě umělého Souostroví Svět (The World) - soustavy malých ostrovů u pobřeží Dubaje. Domky Floating Seahorse se stanou součástí tohoto projektu.

TIP: Architekti navrhují celá plovoucí města

Po nedávném spuštění prvního domku Floating Seahorse na vody Perského zálivu Kleindienst Group představila ještě větší a luxusnější verzi Floating Seahorse Signature Edition. Stavba s celkovou plochou 372 metrů čtverečních pojme až osm dospělých a osmi dětí.

Floating Seahorse má tři patra - patro na mořské hladině zahrnuje obývací pokoj a ložnici, v horním patře je další ložnice se společenskými prostory a v ponořeném patře jsou ještě dvě ložnice, koupelna a herna. Z ponořených ložnic lze pozorovat mořský život a korálovou zahradu.

Plovoucích domků Floating Seahorse Signature Edition by mělo být postaveno celkem 40 a první z nich by měly být hotové letos v říjnu. Zájemci o netradiční bydlení za ně zaplatí 3,3 milionu dolarů (tedy něco přes 77 milionů Kč).

Ze stovek měsíců v naší Sluneční soustavě je Saturnův Titan jediný, který má hustou atmosféru a kapalná moře na svém povrchu. Více než měsícům se tak podobá naší planetě. Kromě toho je zde i další podobnost – atmosféra Titanu se stejně jako ta pozemská sestává především z dusíku. Obsah dusíku v atmosféře Titanu je okolo 95 % (atmosféra Země je tvořena 78 % dusíku).

Na rozdíl od Země má ale Titan jen velmi malé množství kyslíku – zbývající část jeho atmosféry tvoří především metan a stopové množství dalších plynů, například etanu. Díky obsahu metanu a etanu mohou na chladném měsíci existovat kapalná uhlovodíková moře a jezera.

Rozsáhlá moře a velká jezera

Na Titanu existují tři rozsáhlá moře, přičemž všechny se nachází v blízkosti severního pólu měsíce. Velká moře jsou navíc obklopena několika dalšími rozsáhlými jezery a téměř 2 % z celkového povrchu Titanu tvoří kapalné plochy.

Přesné složení těchto moří zůstávalo dlouhou dobu tajemstvím. Vědci předpokládali, že největší zastoupení bude mít etan, vznikající štěpením metanu v atmosféře. Odpovědi přinesl až výzkum sondy Cassini, která v roce 2014 zmapovala oblast druhého největšího moře na Titanu - Ligeia Mare.

Data sondy Cassini ukázala, že velké kapalné plochy netvoří etan, ale především metan. Podle vědkyně Alice Le Gal z francouzské laboratoře LATMOS, která se na projektu mise Cassini podílí, je pravděpodobné, že za vysokým obsahem metanu stojí jeho doplňování ze zatím neznámých zdrojů, nebo naopak odebírání etanu.

Kromě otázky složení moře odhalila měření sondy Cassini i existenci usazených kalů bohatých na organické sloučeniny. Tyto organické kaly se nachází na dně Ligeia Mare a je pravděpodobné, že podobné to bude i u ostatních moří na Titanu.

Může pohled na mořskou hladinu prospívat lidskému zdraví? Na tuto otázku se pokusili odpovědět badatelé z Nového Zélandu. V okolí Wellingtonu, hlavního města Nového Zélandu a zároveň největšího přístavu země, provedli výzkum, ve kterém porovnávali, jak se žije lidem s výhledem na moře a s výhledem do městských parků. Oblast města výzkumníci rozdělili na dvě části – modrou a zelenou, přičemž modrá reprezentovala taková obydlí, která se nacházela přímo pobřeží a zelená dále ve vnitrozemí.

TIP: Věda versus selský rozum: K čemu jsou studie banalit?

Po zohlednění dalších faktorů – například rozdílů v příjmech, věku nebo pohlaví, vědci objevili skrytou souvislost mezi prostředím a duševním zdravím. Lidé žijící blízko u moře jsou výrazně šťastnější, vyrovnanější a celkově spokojenější, než ti, kteří bydlí více ve vnitrozemí. Výzkum navíc ukázal, že spokojenost nesouvisí v prostém „soužití s přírodou“. Lidé bydlící v blízkosti parků totiž byli méně spokojenější, než lidé z mořského pobřeží.

Podle Ambera Pearsona za to může způsob, jakým přírodu vnímáme – moře a oceán považujeme za čistě přírodní prostředí, kdežto parky v městech jsou do jisté míry „postižené“ zásahem člověka. Vědci hodlají ve výzkumu na toto téma pokračovat i nadále – další srovnání čeká obyvatele žijící u velkých jezer a rozsáhlých původních lesů. Bude proto zajímavé sledovat, zda klíč k duševní pohodě představují výhradně mořské vlny, nebo vodní plochy obecně.

Region Nili Fossae se nachází na severozápadním okraji impaktní marsovské pánve Isidis. Tato oblast patří mezi nejzajímavější a zároveň nejstarší části Marsu. Složení zdejší půdy ukazuje na komplikovanou geologickou historii – nachází se zde rozmanitá naleziště jílů a čedičů a s velkou pravděpodobností zde v minulosti proudila tekoucí voda.

Jde také o jedinou oblast na Marsu, u níž dokážeme detekovat metan pomocí pozemských dalekohledů. Přestože původ zdejšího vysokého obsahu metanu zůstává zatím nerozluštěný, spekuluje se o jeho možném biologickém původu. Region Nili Fossae byl proto jedním z hlavních kandidátů pro přistání roveru Curiosity.  

Nikdo se sice za druhé světové války nepokusil napadnout tento hornatý stát po zemi, často ale docházelo k narušování jeho vzdušného prostoru. Od září 1939 do začátku německého tažení na Západě v květnu 1940 zaznamenali Švýcaři přes 200 přeletů cizích letounů nad svým územím, poté se situace ještě více vyhrotila. Němci si moc nelámali hlavu s dodržováním neutrality jižního souseda, což si však brzy měli rozmyslet.

Ačkoliv armádu měli slabou, disponovali Švýcaři moderními letouny, které jim dodali právě Němci – šlo o Messerschmitty Bf 109 verzí D a E, kterých mohli v květnu 1940 nasadit asi devět desítek.

Vzdušné bitvy nad Alpami

Už 10. května poškodili německý průzkumný Do 17. O šest dní později zasáhli stíhači dalšího vetřelce – He 111, který pak přistál ve Švýcarsku. Po několika podobných incidentech se Němci rozhodli pro odvetu a 4. června vyslali nad neutrální stát silnou formaci těžkých stíhaček Bf 110, které doprovázely jediný He 111. Jejich úkolem bylo vylákat Švýcary nad francouzské území a tam je zničit. Akce však nevyšla podle jejich představ – v boji poškozený heinkel musel přistát a skóre stíhačů bylo 2:1 pro Švýcary.

Incidenty neustávaly a do konce června bylo nad Švýcarskem sestřeleno sedm německých letounů, z nichž šest si připsali na konto stíhači a jeden protiletadlová obrana. V internaci se ocitlo šest německých letců. Postupně se situace uklidnila a s blížícím se koncem války měli švýcarští stíhači naopak hodně práce se zbloudilými letouny Spojenců. V dubnu 1944 tak byl například sestřelen americký bombardér Boeing B-17.

3D tiskárny jsou fajn, ale až doposud tisknou 3D výrobky vždy na jednom místě. Co kdyby se ale 3D tiskárny pohybovaly a samy postavily třeba celý dům?

Zní to bláznivě, ale v laboratořích německé společnosti Siemens v Princetonu už na tom pracují. Vyvíjejí autonomní zařízení, která připomínají pavouky a přitom jde o 3D tiskárny. Časem by měly společnými silami v celých hejnech vytvářet velké 3D tištěné objekty.

TIP: Na 3D tiskárně lze vytisknout prakticky celého robota

Osminohé robotické 3D tiskárny SiSpis (Siemens Spiders) mají spoustu senzorů, díky nimž pečlivě vnímají okolní svět. 3D tisk už zvládají a vědci je teď učí pracovat společně, aby mohly začít stavět větší objekty. Prorazí ve stavebnictví oživlé 3D tiskárny?