Jamie Giltová celý svůj život bojuje za všeobecné právo vlastnit zbraň – a od té doby, co se stala matkou, využívá pro svou „kampaň“ také rodinu. Na sociálních sítích se například chlubí, že s ní její čtyřletý syn již navštěvuje střelnici, kde se učí bezpečnosti a zacházení se zbraněmi.

TIP: Za 50 let zemřelo v důsledku střelby více Američanů, než ve všech válkách

Neopatrná Jamie však nechala v autě jen tak ležet svou poloautomatickou pistoli: Chlapeček ji pak za jízdy objevil a střelil maminku přes sedadlo do zad. Jamie naštěstí přežila a už se nechala slyšet, že ani tato událost její postoj ke zbraním neovlivní. Jednatřicetiletou aktivistku ale nyní čeká policejní vyšetřování. Za nedbalé nakládání se zbraní ji hrozí až jeden rok pobytu za mřížemi.

Krematorium Diamond Hill nabízí pozůstalým možnost vzpomínat na své blízké v klidném a komfortním prostředí parku. Autoři projektu z Architectural Services Department se inspirovali starým čínským rituálem s výstupem na horu jako vyjádřením úcty předkům.

Krematorium je situováno v Hongkongu a jeho koncepce vychází z myšlenky, že smrt není koncem všeho. V okolí krematoria cirkuluje voda mezi nádržemi s lekníny a symbolizuje tak koloběh života.

TIP: Hongkong: Tygr zasvěcený obchodu

V zahradě krematoria jsou záměrně vysázeny voňavé a barevné rostliny, aby truchlícím připomněly krásu přírody a povzbudily je opět k plnohodnotnému životu.

Nevšední krása, výjimečný intelekt, dvě manželství, čtyři děti. Taková byla bilance krátkého, sotva jedenatřicetiletého života velkokněžny a královny Kateřiny Pavlovny, který začal 10. května 1788.

O mimořádnou ruskou princeznu projevil zájem sám Napoleon Bonaparte. Jen co se rozvedl s Josefínou, obrátil svou pozornost k carskému dvoru. Kateřina včetně její rodiny byla nabídkou uražena a raději dala přednost nepříliš přitažlivému Jiřímu Oldeburskému. Manžel ale krátce po svatbě zemřel. Kateřina odcestovala do Anglie, kde došlo k setkání s württemberským princem Vilémem. Přestože byl již ženatý, neváhal se dát kvůli krásné Rusce rozvést.

TIP: Xenie a Olga: Sestry popraveného cara Mikuláše II. strávily život v exilu

Mimochodem, jeho manželku Karolínu Augustu „zdědil“ rakouský císař František I. Nový manželský pár se stal zakrátko navíc párem královským. Rodinná idylka ale netrvalo dlouho. Pouhé tři roky po sňatku zemřela Kateřina na zápal plic.

Zažila lesk rakousko-uherské monarchie, obě světové války i rozdělení Evropy na východní a západní blok. Nosila císařskou korunu a poznala strmý pád dolů. Dlouhý život královny a císařovny Zity začal 9. května 1892.

Bourbonsko-parmské princezně se dostalo vynikajícího vzdělání, díky čemuž se stala vhodnou partií pro arcivévodu Karla, toho času druhého v pořadí na rakouský trůn. Výstřely v Sarajevu a smrt stařičkého mocnáře Františka Josefa ale jejich nástup do čela monarchii urychlily.

TIP: Dáma v černém: Osudy ovdovělé císařovny Zity Bourbonsko-Parmské

V těžkých časech první světové války musela Zita spolu se svým manželem čelit rozpadu habsburského kolosu, ztrátě titulů a odchodu do exilu. Rodinnou tragédii dokonala Karlova předčasná smrt. Zita zůstal sama s osmi dětmi a větší část života strávila v cizině. Až na počátku 80. let bylo bývalé císařovně umožněno vlast znovu navštívit. Zemřela 14. března 1989 v klášteře Zizers ve Švýcarsku a pohřbena je v Kapucínské kryptě ve Vídni po boku ostatních Habsburků.

Ledviny jsou vlastně účinný filtr, který čistí krev. Zároveň jsou ale náchylné k poškození toxickými látkami, které zachytávají. Například některé léky mohou způsobit selhání ledvin, když jsou podávány v příliš vysokých dávkách.

Jak ale zjistit, jaké dávky léků jsou ještě bezpečné? Doposud se ke zjištění maximálních dávek používají hlavně experimenty na zvířatech, jejich výsledky ale nebývají přesně stejné, jako by byly u lidí.

TIP: Na čipu mohou být i placenty

Badatelé Michiganské univerzity proto vyvinuli ledviny na čipu, které jsou mnohem lepším modelem lidských ledvin, nežli zvířecí ledviny. Obsahují kultury živých buněk z lidských ledvin. Účinky testovaných léků pak lze snadno kontrolovat pod mikroskopem.

Anolisové chocholkatí (Anolis cristatellus) jsou původně stromové ještěrky, které žijí v Portoriku. Zdejší krajina se rychle mění. Došlo k rozsáhlému odlesnění a rozvoji měst.

Anolisové to ale nezdávají a rozhodli se vstoupit do městské džungle. Pohybují se teď po betonových zdech, skleněných oknech nebo kovových plotech, s nimiž se v lese nikdy předtím nesetkali. Město pro ně představuje zcela nové prostředí a anolisové se mu rychle přizpůsobují.

TIP: Městské můry se naučily vyhýbat pouličnímu osvětlení

Zjistili to vědci, když porovnali ekologii, morfologii a DNA anolisů z center portorických měst a anolisů z okolních subtropických lesů. Přišli na to, že městští anolisové mají delší končetiny, a také lepivější, aby se s nimi snadněji přichytili k podkladu. 

Na záběrech nejdříve uvidíte západní frontu, kde Němečtí vojáci ostražitě hládají oblohu, protože nachystali spojeneckým bombardérům past. Po silnici táhnou automobil jako vějičku, zatímco mezi nedalekými stromy se skrývá protiletecká baterie. Dle propagandistického týdeníku past sklapla a Němci sestřelili spojenecký bitevní letoun.

V druhé části se pořad věnuje Varšavskému povstání. To vypuklo na začátku srpna 1944 a přes Stalinovu neochotu pomoci povstalcům Němcům trvalo jeho definitivní potlačení až do října.

Domácí rodinné statuty císařských a královských domů představovaly již v době svého vzniku složitý soubor zákonů. Jedním z nejpropracovanějších souborů tohoto typu byl habsburský domácí zákon, jehož autorem nebyl nikdo jiný než rakouský kancléř, kníže Clemens Lothar Metternich. Důvěrník císaře Františka I. byl pověřen sestavením dokumentu pod tlakem okolností způsobených románkem arcivévody Jana s dcerou poštmistra z městečka Bad Aussee, Annou Plochlovou. 

Láska i tituly přenáší

Po čase vztah mezi Janem a Annou Plochlovou přerostl v pevné pouto, které se arcivévoda rozhodl legalizovat, a proto v roce 1823 požádal svého císařského bratra o svolení se sňatkem. Císař nejprve souhlasil, ale na protesty svých nejbližších příbuzných svůj souhlas krátce nato odvolal s odůvodněním, že se jedná o pouhý románek, v jehož trvání nemůže a nechce věřit. Arcivévoda Jan se však nevzdal a u císaře si prosadil alespoň souhlas, aby s ním Anna tajně coby jeho hospodyně bydlela pod společnou střechou  v pronajatém domě ve Vordernbergu a poté i na zámku Brandorf ve Štýrsku.

V lednu 1829 se arcivévoda Jan po dlouhých šesti letech rozhodl prolomit hradbu mlčení a požádal bratra ještě jednou o souhlas se sňatkem s milovanou dívkou. Císař František I., překvapený vytrvalostí a odhodlaností svého bratra, ale i stálostí jeho vztahu s Annou, mu svůj souhlas k nerovnému svazku za dodržení určitých podmínek dal. Těmito podmínkami se rozumělo dobrovolné vzdání se nároků na rakouský trůn pro sebe, manželku a děti, které by se v manželství mohly narodit. Arcivévoda Jan ochotně souhlasil a po svém návratu na zámek Brandorf se ještě uprostřed noci s milovanou Annou v domácí kapli oženil. Jejich manželství trvalo plné tři dekády a v roce 1839 bylo korunováno narozením jediného syna Františka, zakladatele rodinné větve hrabat z Merana.   

Co je to na obrázku za kresbu? Snad slavná Eiffelovka? Ne, rozhledna na Petříně! Zase tak daleko od pravdy jsme ale nebyli. Právě větší a starší pařížská sestra se stala vzorem pro pražskou stavbu.

Zdroj inspirace

Roku 1889 navštěvují členové Klubu českých turistů světovou výstavu v Paříži. Jediný pohled z Eiffelovky a je jim jasno: „Dáme Praze pocítit stejnou závrať, jakou jsme zažili my!“ Možná to bylo nejdříve míněno jen jako vtip, v každém případě trvá pouhé dva roky a volná kopie proslulé věže se hrdě tyčí nad Prahou. Samotnou rozhlednu stihli nadšení budovatelé vystavět v rekordním čase, za necelé čtyři měsíce! I když byla šitá poněkud horkou jehlou: „Nýty k sesazování dílů se nahřívaly pod lešením a dělníci je pak házeli nahoru konstruktérům, kteří je ve vzduchu zachycovali kleštěmi.“

Na vyhlídkovou plošinu vedl už tehdy výtah s plynovým pohonem a při slavnostním otevření se prý celý Petřín zahalil do národních barev. Taková sláva! Spolu s rozhlednou dokončují dělníci i lanovou dráhu na vodní pohon a jen o rok později se veřejnosti otvírá zrcadlové bludiště. Z bývalého popraviště, kde v roce 995 údajně našli smrt i poslední ze Slavníkovců, se tak pomalu stává místo odpočinku a zábavy, které Pražané milují.      

Analýza DNA zvířete, které archeologové objevili v zamrzlé půdě na břehu ruské řeky Sjalach, potvrdila, že se jedná o psovitou šelmu žijící přibližně před 12 400 lety. Zhruba stejně staré jednoduché nástroje nalezené v okolí toku navíc naznačují, že byla lokalita osídlená, tudíž mohlo jít dokonce o domestikovaného psa.

Podle Sergeje Fjodorova ze Severovýchodní federální univerzity v Jakutsku se jedná o výjimečný objev, neboť tělo se zachovalo doslova od čenichu až po špičku ocasu. Ve velmi dobrém stavu jsou i vnitřnosti a mozek zůstal podle magnetické rezonance neporušený ze 70–80 %.