Anglický král zatoužil po Anně Boleynové tak silně, že nakonec vyvolal anglickou reformaci a dostal zemi do mnohaleté politické izolace. A koketní Anna? Po návratu z pobytu ve Francii se připojila ke dvoru královny Kateřiny Aragonské a o nápadníky a ctitele rozhodně nouzi neměla. Konec laškovnému flirtování učinil sám král Jindřich VIII., který si obletovanou krásku vyvolil za milenku. Dostal ale košem! Anna nechce být královou metresou! 

Královská posedlost

Král Jindřich, hlava Anglie, není zvyklý na nezájem. Myslí na pyšnou Annu dnem i nocí. Děsí se navíc toho, že by bez mužského potomka došlo v zemi k občanské válce. Kateřina Aragonská mu během více než dvacetiletého svazku porodila jen dceru Marii a pak několikrát potratila. Jindřich je ochoten pro Annu obětovat své manželství, svou zemi, Boha, zkrátka vše!

Anna přitom nepatřila k typickým krasavicím. Co tedy muže na Anně tak okouzlovalo? Vzdělanost, neobvyklá inteligence, humor a osobní kouzlo. Měla v sobě jemnost a smysl pro umění, ale také sobeckost, jistou krutost a touhu po moci. Pětatřicetiletý Jindřich se cítil na vrcholu sil. Nadbíhal Anně, jak jen se dalo. Dostal vždy jen chladnou odpověď: „Stojím příliš vysoko na to, abych se stala vaší milenkou a příliš nízko na to, abych se stala vaší manželkou.“

Můžu si vzít koho chci!

Jindřich VIII. proto žádá papeže Klementa VII. o zrušení manželství s Kateřinou Aragonskou. Papež o tom nechce o ani slyšet. Synovcem Kateřiny je totiž sám císař Karel V. Tahanice kolem rozvodu se ale vlečou a Anna už je těhotná. V obavách o legitimitu možného následníka se s ní Jindřich 25. ledna 1533 tajně ožení. Manželství s Kateřinou prohlásí za neplatné a dceru Marii za bastarda. Papež ho na oplátku exkomunikuje.

TIP: Vše pro mého dědice: Co obětoval Jindřich VIII. touze po synovi?

Anna Boleynová přivede 7. září 1533 na svět dceru a pozdější královnu Alžbětu I. Král se nejdřív rozlobí, ale dvaatřicetiletá Anna ještě může mít další děti. Jenže hned dvakrát za sebou potratí a to se jí zřejmě stane osudným. V lednu 1536 porodí ve čtyřech měsích mrtvého chlapečka. Z královny se navíc stává panovačná, svárlivá a zatrpklá megera. A Jindřich? Už si z Anniných dvorních dam vyvolil novou favoritku. A jeho těžce vydobytá Anna končí na popravišti.

Makemake (vyslov: maki-maki) je ledová planetka obíhající za drahou Neptunu. Objevena byla 31. března 2005 a spolu se Plutem, Eris, Haumea a Ceres tvoří skupinu tzv. trpasličích planet. S výjimkou Ceres mají všechny tyto trpasličí planety svůj měsíc – Pluto jich má pět, Haumea dva a Eris jeden. Nově se svého souputníka „dočkala“ i Makemake - Hubbleův vesmírný teleskop u ní objevil malý měsíc, který dostal jméno MK 2.

TIP: Trpaslíci na oběžné dráze: Malé planety, kam patří i Pluto

Objev měsíce dost možná pomůže vyřešit záhadu, nad kterou si astronomové lámali hlavu několik let – pozorování  Makemake totiž vykazovala poměrně velké teplotní rozdíly na jejím povrchu. Nyní to ale vypadá, že rozdíl v teplotách nebyl způsobený anomálií na povrchu Makemake ale tranzitujícím měsícem.

Nový měsíc má podle prvních výpočtů zhruba 9× menší průměr než Makemake a od povrchu trpasličí planety jej dělí okolo 21 tisíc kilometrů. Výpočet jeho oběžné dráhy je sice jen velmi předběžný, vypadá to ale, že svou domovskou planetku obkrouží jednou za 12 dnů.

Vědci k objevení nového měsíce použili stejnou techniku, s jakou se jim podařilo objevit malé měsíce Pluta v letech 2005 (Nix a Hydra), 2011 (Kerberos) a 2012 (Styx).

Times Square, oblast Manhattanu mezi Broadway a Sedmou avenue, bývá nazývána křižovatkou světa. Místo plné obchodu, umění, lidí a světelných reklam je jedním ze symbolů New Yorku. Vybudovat na Times Square nový park pro aktivní relaxaci i pasivní oddech je prakticky nemožné. Není na to dost místa. Jedině snad, kdyby šlo o vertikální stavbu.

TIP: Times Square je dominantou New Yorku

Společnost 100 Architects ze Šanghaje přišla s projektem Vertical Times, který umožňuje postavit poměrně rozlehlý park na malé ploše. Jde o víceúčelovou věž o šesti patrech, kterou by mohli využívat místní i turisté. Na Times Square by zabrala plochu pouhých 113 metrů čtverečních. Pokud věž Vertical Times doopravdy vyroste na Times Square, najdou zde návštěvníci hřiště, zahradu, restauraci i bar. Mezi jednotlivými patry se budou pohybovat pomocí výtahu.

Neformální pojmenování vesmírných objektů často překypují nečekanou poetikou – známé jsou například mlhoviny Válka a mír, Motýlí křídla, Koště čarodějnice nebo třeba mlhovina Kočičí tlapky. Do jisté míry to platí i pro mlhovinu Simeis 147, známou pod přezdívkou Špagetová mlhovina.

Přestože se jedná o velký objekt - na obloze pokrývá oblast o velikosti zhruba 3 stupňů (neboli 6 úplňků), spatřit ji je kvůli její nízké jasnosti poměrně složité. Mlhovina se nachází v odhadované vzdálenosti 3 tisíc světelných let na hranici souhvězdí Býka a Vozky. Předpokládá se, že v jejím středu se nachází rychle rotující neutronová hvězda, známá jako pulsar PSR J0538 2817.

Na sklonku první světové války začali konstruktéři uvažovat o zvýšení akceschopnosti polního dělostřelectva, do té doby přepravovaného především za koňskými potahy. Ani motorizace dělostřeleckých oddílů, spočívající v tažení děl automobily a později i specializovanými tahači, nenabízela větší průchodivost terénem nebo schopnost rychlého přechodu z jízdy do palebné pozice.

Zrod samohybek

Ta mohla být splněna pouze montáží děla přímo na  vozidlo. Již před válkou se objevily nákladní automobily s namontovanými kanóny, ale skutečně plně bojeschopné stroje na pásových podvozcích, schopné překonávat terénní překážky, se objevily až koncem Velké války.

Bylo jen logické, že jedno z úplně prvních samohybných děl se objevilo ve Francii, produkující ve velkých počtech obrněnce všech hmotnostních kategorií. Před jednáním o příměří zde vznikl stroj, využívající maximálního počtu dílů z lehkého tanku Renault  FT. Z obrněnce konstruktéři sejmuli věž a vrchní část korby a na podvozku vytvořili plně uzavřenou hranatou nástavbu z ocelových plechů, nýtovaných na úhelníkovém rámu.

Motor i komponenty podvozku zůstaly bez zásadních změn. V čelní stěně byl lafetován 75mm kanón, obsluhovaný dvěma muži; třetího člena osádky představoval řidič. Prototyp prošel zkouškami, ovšem v období krátce po válce, kdy docházelo k citelné redukci armády, nedošlo k zavedení typu do výzbroje. 

Image

Čtěte také

Zastaralá vojenská technika během druhé světové války (2): Tank Renault FT

Na stealth bojových letounech pracuje i Japonsko. Společnost Mitsubishi Heavy Industries postavila prototyp stealth stíhacího letounu Mitsubishi X-2 Shinshin a nedávno ho poslala do vzduchu na první let.

Stroj pilotovaný továrním zkušebním pilotem se před pár vznesl z letiště v japonském městě Nagoja. Pilot s ním vyzkoušel základní letecké manévry, a pak přistál na vojenské letecké základně Gifu. Ppo přistání zhodnotil prototyp X-2 jako extrémně stabilní letoun.

Vývoj stealth stíhacího letounu X-2 běží již přes 10 let a kromě Mitsubishi Heavy Industries se na něm podílí 220 japonských společností, sdružených v agentuře Acquisition, Technology & Logistics Agency (ATLA).

TIP: Pokud jde o maglevy, tak Japonsko jen obtížně hledá konkurenci

Japonsko se snaží obnovit své stárnoucí letectvo. Původně chtěli koupit americké stealth letouny F-22. Spojené státy ale zakázaly jejich vývoz a Japonsko se rozhodlo postavit si vlastní stealth bojový letoun.

Je to už dlouho, co Antarktida byla kontinentem plným života, zarostlým stromy a osídleným dinosaury a podobnou havětí. Teď Antarktidu svírá krutý mráz, stále je tam ale možné objevit leccos zajímavého.

Mimo jiné se pod antarktickým ledem nachází téměř 400 sladkovodních jezer. Vědci nedávno pomocí radarových snímků objevili nové a doopravdy úctyhodné jezero pod ledem, které je svou velikostí hned druhé v pořadí, po slavném jezeru Vostok.

TIP: V Antarktidě objevili i největší systém kaňonů na planetě

Nově objevené jezero má protáhlý tvar o délce zhruba 100 kilometrů a šířce asi 10 kilometrů. Vědci teď mají unikátní příležitost prozkoumat úplně nový svět, který může být už miliony let zcela izolovaný od okolního prostředí.

Když 25. srpna 1989 doručila sonda Voyager 2 první data a snímky Neptunova největšího měsíce Tritona, čekalo vědce nejedno překvapení. Triton se vůči své mateřské planetě pohybuje po retrográdní dráze. Znamená to, že se pohybuje proti směru otáčení planety a je tak jediným velkým měsícem ve Sluneční soustavě s takovou oběžnou drahou.

Srážka s Neptunem?

Podivný pohyb měsíce podporuje teorie, že Triton nemohl vzniknout společně s rodnou planetou, ale že se jedná o zachycené těleso, které bylo nejspíš původně planetkou na samostatné heliocentrické dráze. Zřejmě i v důsledku toho není jeho oběžná dráha stabilní, ale jedná se spíše o utahující se spirálu, po níž se satelit přibližně za 3,6 miliardy let přiblíží k planetě natolik, že jej roztrhají slapové síly. Existují i teorie, že se Triton s Neptunem střetl, a to co dnes vidíme, je vlastně jen zachycené torzo původní trpasličí planety. 

Povrch Tritonu je velmi hladký a působí až kovovým dojmem. S velkou pravděpodobností za to může kryovulkanická aktivita, která podle všeho trvá dodnes. S kryovulkanickou činností souvisí i poměrně vysoká pravděpodobnost, že by se pod jeho slupkou mohla nacházet voda v kapalné formě. Podobně jako je tomu například na Jupiterově měsíci Europě.

38 °C nad absolutní nulou

Aby toho nebylo málo, data sesbíraná během průletu sondy Voyager ukázala, že průměrná teplota na Tritonu je nižší než na Plutu. Teplota na povrchu měsíce je -235 °C (tedy pouhých 38° nad absolutní nulou), zatímco na Plutu „jen“ -229 °C. Triton je tak spolu se Sednou považován za jeden z nejchladnějších velkých objektů v celé Sluneční soustavě.