Vtomto případě se nejednalo přímo o známku s vyraženými údaji, nýbrž o jakýsi medailonek či prostě kovovou otvíratelnou kapsli s pantíkem, opatřenou vnitřní sponkou a papírovým identifikačním štítkem. Zavřená držela pomocí výstupku horního provlékacího kolečka. Původně ji vojáci měli nosit všitou v kalhotové kapse, přidržovanou provlékacím provázkem. Známky se posléze začaly nosit také na krku. I v prosté otázce vzhledu této ryze praktické pomůcky se projevoval konzervativismus a prvky jistého elitářství, tolik typické pro rak.-uh. armádu.

A tak se kromě vojskem přidělovaných mosazných známek začaly objevovat soukromě pořizované, secesně elegantní, přesto však typizované známky-kapsle pro důstojníky. Zdobil je vyražený erb císařství na rubu, na líci nesl monogram panovníka. Nejprve „FJI“ (značící Franze Josefa I.), poté „K“ od roku 1917 panujícího císaře Karla. Důstojnické ani klasické známky kapslového typu se nevyznačovaly přílišnou odolností. Všechny potřebné údaje navíc obsahoval lehce poškoditelný papírový štítek, na který si nacionále vypsali sami vojáci. Uvádělo se jméno, rok narození, přesná adresa – politický okres a země, dále číslo pluku a hodnost, rok narukování, osobní přidělené číslo a konečně také náboženské vyznání.

Nouzová výroba

Válečné strádání podunajské monarchie zasáhlo nakonec i do výroby tak malých předmětů, jako byly identifikační známky. Prvotní model v mosazném provedení tak v roce 1915 vystřídala méně vzhledná náhražková varianta ze zinkového plechu, opatřená pojistným klipem. Vzhledově zůstala v podstatě totožná s původním modelem. Její tvůrci současně předcházeli riziku znehodnocení zápisu na papíru ražbou nejnutnějších údajů přímo do plechu zinkové kapsle na její zadní straně, ovšem vložený papírový štítek s podrobnými údaji zůstal.

Ani zinkovou variantu identifikační pomůcky nakonec skomírající průmysl podunajské monarchie nezvládal produkovat v dostatečných počtech. V závěru války (roku 1918) se proto objevila další varianta, tentokrát z velice tenkého náhražkového plechu. Výrazné zjednodušení se podepsalo na absenci pojistného klipu, takže se známka v zavřeném stavu musela pojistit svázáním nití. Nepraktický papírový štítek přetrval, ovšem ražba se pro nevhodné vlastnosti použitého plechu praktikovat nedala. Křehce působících kapslí se tak do dnešních dnů mnoho nedochovalo.  

Dobová fotografie zachycuje monarchu habsburského soustátí Františka Josefa I. během návštěvy naší metropole. A právě tehdy mu měl tisk udělil slavné přízvisko.

Posměšnou přezdívku „starej Procházka“ si měl císař vysloužit právě od Čechů. Proč? V roce 1901 se měl v Praze zúčastnit slavnostního otevření mostu naproti Národnímu divadlu. Z akce vznikla fotografie. Její popisek údajně zněl: „Procházka na mostě“. Pravděpodobně jde ale o legendu, která se nezakládá na pravdě.

TIP: Hanobení císaře i Masaryka: Drzé výroky dostaly Františka Wintera před soud

Někteří historici jsou ale přesvědčeni, že přezdívka císaře je staršího data. Podle nich v 70. letech 19. století ohlašoval příjezd císaře jezdec jménem Procházka. Lidé prý volávali: „Starej Procházka už jede!“ A to se vžilo i pro hlavu státu. Ani tohle vysvětlení ale nelze doložit nezpochybnitelnými důkazy.

Slavně vymřelý blboun nejapný (nebo také dronte mauricijský, Raphus cucullatus) se stal symbolem nepříliš inteligentních zvířat, jimž byl osudný příchod člověka. Tito velcí holubi o váze přes 20 kg žili na ostrově Mauritius v Indickém oceánu, a tam i vymřeli v polovině 17. století.

Vědci teď ale možná blbounům zásadně vylepší reputaci. Zhotovili totiž vůbec první snímek vnitřku lebky blbouna a zjistili tak, jaký měl mozek. Až doposud to nikdo neudělal, protože fosilní pozůstatky blbouna jsou velmi vzácné.

TIP: Vědci varují: Svět hmyzu je na pokraji katastrofálního zhroucení

Vědci použili rentgenovou počítačovou tomografii s vysokým rozlišením a virtuální snímek mozkovny blbouna poté srovnali se snímky osmi druhů holubů, blízce příbuzných blbounovi.

Ukázalo se, že svou velikostí mozek blbouna odpovídal proporcím dvacetikilového holuba. Byl ale větší, než jsme si mysleli a blbouni tak nejspíš žádnými blbouny nebyli.

Postupně se ukazuje, že netopýři jsou významnými přenašeči virů. Přenášejí jich přes 100 druhů, včetně velmi nebezpečných virů, jako jsou například ebola, hendra nebo MERS. Jak je ale možné, že netopýři obvykle neonemocní?

Nedávné závažné epidemie viróz ukazují, že vyvíjet vakcíny nebo léky proti virům pro lidi je nesmírně obtížné, žádá si to čas, a stojí to opravdu hodně peněz. Proto by stálo za to posvítit si na přenašeče těchto virů, což jsou překvapivě často právě netopýři.

TIP: Nový záhadný čínský virus byl poprvé zachycen mimo území Číny

Australští vědci zjistili, že netopýry chrání před viry jejich výkonná imunita. Lidé a mnozí další savci mají 13 proteinů zvaných interferon alfa, které buňky imunity vytvářejí při virové infekci. Netopýři mají jenom tři tyto proteiny, za to je ale produkují ve svých tkáních neustále a intenzivně.

Asi pětatřicetiletá Kunhuta se ocitla v nelehké situaci, kdy po náhlé smrti svého chotě na Moravském poli musela mocensky ukočírovat složité poměry v  českém státě, protože její syn Václav II. byl teprve sedmiletý chlapec.

Kunhuta si našla nového partnera, jímž byl k pohoršení všech člověk, který stál svým původem pod ní. Záviš z Falkenštejna měl sice moc, ale stále byl jen šlechtic z rodu Vítkovců. Nesl si navíc stigma zrádce krále Přemysla, proti němuž coby svému pánu se měl v kritickém okamžiku postavit.

TIP: Těžké dětství Václava II.: Co se dělo po Moravském poli

Tím začal pozoruhodný vztah dvou společensky nerovných a navíc nesezdaných lidí, jehož plodem se stal syn Ješek. To, že jejich poměr nakonec vyústil v manželství, bylo středověkou optikou paradoxně vnímáno jako něco ještě skandálnějšího než předešlý život na hromádce. Mimomanželské vztahy byly celkem běžné, a pokud by se královnin poměr se Závišem ututlal, mohlo být všechno poměrně v pořádku. Veřejná proklamace takové opovážlivosti byla ovšem do nebe volající.

Není divu, že Závišova rostoucí moc poznala po královnině skonu ostrý pád. Kunhutin legitimní syn a nový český král Václav II. nechal zpupného otčíma, představujícího pro něj mocenskou hrozbu, nakonec popravit. 

„Já jsem největší botanik na téhle planetě,“ říká v jedné ze scén filmového trháku Marťan hlavní hrdina Mark Watney (Matt Damon). Kromě titulu „největšího botanika Marsu“ mu nyní náleží i ocenění „Čestný člen Americké botanické společnosti“. Čestný titul se mu asociace botaniků rozhodla udělit za propagaci jejich oboru.

Členství v prestižním vědeckém spolku ale není jediným oceněním. Bývá zvykem, že nové druhy rostlin získávají jména po svých objevitelích. Doktor Chris Martine, který v Austrálii objevil nový druh rajčat se proto rozhodl, že na počest Mark Watneye ponesou nová rajčata jméno Solanum watneyi.

TIP: Jak vypadají místa z románu Marťan ve skutečnosti

Mimochodem, brambory (Solanum tuberosum), které Mark tak usilovně zkoušel na Marsu pěstovat, jsou stejného rodu, jako „jeho“ rajčata. A aby toho nebylo málo, přirozeným domovem rajčat „watneyovek“ je stylově marsovsky načervenalá půda severní Austrálie.

Když se před lety rozhodla čtveřice přátel z MIT, že sestrojí létající automobil, znělo to jako bláhový sen. Dnes jsou Carl Dietrich, Samuel Schweighart, Anna Mracek Dietrich a Alex Min svému snu velmi blízko. Do dvou let chtějí představit funkční prototyp a do osmi až deseti let uvést na trh částečně autonomní létající automobil, který bude moci vzlétat a přistávat vertikálně.

Jejich předpovědi musíme brát vážně – své první létající vozidlo dokončili již v roce 2014. Prvotina sice spíš než auto připomínala malý letoun se skládacími křídly, dokázala ale vyvinout rychlost až 160 kilometrů v hodině a ulétnout až 640 kilometrů.

Z Prahy do Vídně a zpět vzduchem

Nová verze, označovaná jako Terrafugia TF-X, se konceptu létajícího auta blíží více. Na silnici vypadá jako futuristický elektromobil a do vzduchu se má podobně jako helikoptéra vznést ve vertikálním směru. Vývojáři slibují cestovní rychlost 322 kilometrů v hodině a dolet na vzdálenost přes 800 kilometrů. TF-X má pojmout až čtyři pasažéry a jeho let má být částečně řízen počítačem.

Funkční prototyp by společnost Terrafugia ráda představila již za dva roky, do prodeje by se pak létající vůz mohl dostat za dalších 8 až 10 let. Odhadovaná cena létající novinky by se měla pohybovat okolo 6 milionů korun a kromě řidičského oprávnění bude k jeho řízení potřeba i pilotní průkaz.

Předchozí verze létajícího auta Terrafugia

Tento působivý nový pohled na Mléčnou dráhu byl zveřejněn u příležitosti dokončení přehlídky ATLASGAL (APEX Telescope Large Area Survey of the Galaxy). V rámci tohoto programu prováděl radioteleskop APEX z jižní polokoule první mapování rozsáhlých oblasti oblohy podél roviny Galaxie v pásmu submilimetrového elektromagnetického záření – mezi infračerveným a rádiovým zářením – a to s lepším rozlišením, než umožňují současné kosmické dalekohledy. 

Radioteleskop APEX (Atacama Pathfinder Experiment) se nachází na planině Chajnantor v chilské poušti Atacama, v nadmořské výšce 5 100 metrů. V rámci přehlídky ATLASGAL vědci využili unikátních schopností dalekohledu, které jim poskytly detailní pohled na rozložení chladného hustého plynu v rovině Galaxie. Nově zveřejněný snímek zachycuje většinu oblastí s probíhajícím formováním hvězd v Mléčné dráze, které jsou z jižní polokoule pozorovatelné.

Severní část Mléčné dráhy již byla zmapována pomocí radioteleskopu JCMT (James Clerk Maxwell Telescope) a dalšími přístroji. Jižní obloha je však mimořádně důležitá, protože nabízí pohled do středu Galaxie.

Nová mapa pokrývá oblast o rozměrech 140° na délku a 3° na šířku, což je téměř čtyřnásobek ve srovnání s první verzí mapy, která byla zveřejněna v roce 2009.

Pokud jde o české obyvatelstvo, z většiny pro Rakousko-Uhersko nějak nadšeně nehorovalo. Na druhé straně by si však tehdy lidé po staletích společné existence jen těžko dovedli představit nějaké jiné státoprávní uspořádání. Když 28. června 1914 usmrtily v Sarajevu výstřely Gavrila Principa následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘ Este a jeho ženu Žofii z Hohenbergu, nikdo nepředpokládal, že je přede dveřmi strašlivý válečný konflikt a že říši zbývají poslední čtyři roky existence.

Povolání na frontu

Čeští obyvatele monarchie určitě neprojevovali pro válku takové nadšení, jako Němci. Lidé byli spíš ohromení a zaražení vývojem událostí a fatalisticky očekávali, co příští dny přinesou. Mobilizace sice proběhla bez problémů, ale hlášení důstojníků vojenských jednotek rekrutovaných v národnostně smíšených oblastech jasně dokládají, že čeští vojáci projevovali mnohem méně entuziasmu než jejich němečtí spolubojovníci.

TIP: Po kolena v bahně, po uši v mizérii: Utrpení v prvoválečných zákopech

K otevřenému reptání branců ale prakticky nedocházelo. Všeobecně totiž panovalo přesvědčení, že válka bude krátká, skončí „do švestek“, nebo nanejvýš „než spadá listí ze stromů.“ Přesto odcházeli vojáci na frontu se stísněnými pocity. K dojemným scénám docházelo hlavně na nádražích, kde se branci loučili se svými nejbližšími a nastupovali do vlaků, které je měly odvézt k vojenským jednotkám. 

Lednová zpráva vědců z CalTechu o možné existenci deváté planety naší Soustavy vzbudila obrovskou vlnu zájmu. Mike Brown a Konstantin Batygin její existenci odvodili z pohybu šestice malých objektů nacházejících se v Kuiperově pásu. Na studii zareagovalo velké množství odborníků a vznikají stále nové teorie, které se snaží podivně synchronní pohyb vzdálených objektů vysvětlit.

Do lovu na planetu X se nyní zapojila i astronomka a experimentální fyzička Agnes Fienga z observatoře Côte d'Azur. Spolu se svými kolegy se zaměřila na to, jakým způsobem by existence a pohyb planety X ovlivnila zbývajících osm planet naší Soustavy.

Kde nehledat?

Hledání tajemné planety komplikuje její mimořádně dlouhá oběžná dráha – podle Browna a Batygina se v nejbližším bodě k naší mateřské hvězdě „přiblíží“ na vzdálenost 200 AU (pro srovnání vzdálenost Pluta od Slunce je 30 až 49 AU). Brown a Batygin také neuvádí „kudy vede“ oběžná dráha planety X, ale jen rozsah její předpokládané oběžné dráhy.

Pomocí počítačového modelu INPOP se proto Fienga snaží definovat, kde se planeta X nacházet nemůže. Tento reverzní přístup má vyznačit pole pro další hledání. Data, která pro své výpočty používají, jsou přitom mimořádně obsáhlá – počítačový model INPOP zpracovává údaje o více než 150 tisících měřeních vesmírných těles uvnitř Sluneční soustavy. Data také zahrnují údaje shromážděné během desetileté práce sondy Cassiniv blízkosti planety Saturn.

TIP: Pátrání po neviditelných světech: Kdy najdeme Planetu X?

Jakmile budou mít své výpočty hotové, může se lov na planetu X rozjet naostro. Informace, kde tajemnou planetu nehledat, tak mohou být ještě důležitější než samotná předpověď její existence.