To, co pro východní Němce znamenal jejich trabant a pro jejich západní sousedy WV Brouk, znamenala „stopětka“ pro obyvatele socialistického Československa – lidový vůz a symbol masové produkce národního automobilového průmyslu. 

Z pásů tehdejšího AZNP (Automobilové závody, národní podnik – dnes Škoda Auto) ale z pochopitelných důvodů nikdy nesjela pořádná limuzína. Změnit se to rozhodli Jaroslav Valenta a Martin Jinek z Ústí nad Labem, kteří si s legendární „stopětkou“ pohráli a udělali z ní 7 metrů dlouhou limuzínu. V přední části unikátního vozu její konstruktéři ponechali původní dobovou výbavu, interiér zadní části je vybaven dřevěnou podlahou, mahagonovým minibarem s lednicí a zrcadlem na stropě podobně jako ve vozech Rolls-Royce. Změnou si prošel i hnací agregát na místo původního motoru o objemu 1,046 litru je v jejich limuzíně motor 1,3 MPi z Felicie s výkonem 50 kW.

Populární „stopětka“ se vyráběla v sedmi různých verzích (4 pro tuzemský trh a 3 na export) 10 let a celkově Škoda vyrobila přes 840 tisíc těchto vozů. I přes své konstrukční a technologické nedostatky patřila v 80. letech minulého století Škoda 105 mezi nejrozšířenější automobily na československých silnicích.

Zikmund byl v Čechách neoblíbený kvůli Janu Husovi, na jehož smrti se nesporně podílel. Jeho hlavním zájmem byla reforma církve, reforma říše a ochrana Evropy před tureckým nebezpečím. Jako první vytvořil podunajské soustátí, které sestávalo z uherského a českého království a říše a zřejmě mělo být hrází proti dravé osmanské expanzi.

Proti husitům

Po smrti Václavova římského protikrále Ruprechta III. je 21. července 1411 s Václavovým souhlasem Zikmund zvolen hlasy pěti kurfiřtů římským králem (korunován 8. 7. 1414). Po Václavově smrt se stal Zikmund jediným dědicem Českého království, kterého husitská šlechta očekávala s určitými obavami. V březnu 1420 byla ve Vratislavi vyhlášena křížová výprava proti kacířským Čechám a koncem května oblehl Zikmund s křižáckým vojskem Prahu. Byl několikrát poražen a po prohrané bitvě u Německého Brodu (8. 1. 1422) ze země odtáhl. Teprve v r. 1429 navázali husité kontakty se Zikmundem, jehož hodlali přijmout za krále, pokud by uznal jejich program.To ovšem byla pro světskou hlavu křesťanstva nepřijatelná podmínka.

Smířlivá kompaktáta

V květnu 1433 byl Zikmund papežem Eugenikem lV. korunován římským císařem. Po vítězství u Lipan se mu otevřela cesta k vládě v českých zemích. Dne 6. 8. 1436 na sněmu v Jihlavě byla vyhlášena kompaktáta (kompromis mezi stanovisky církve a husitů) a císař Zikmund byl přijat za českého krále. Vytoužené koruny si však dlouho neužil. Zemřel hned následujícího roku a trůn přenechal manželovi své jediné dcery Alžběty Albrechtu Habsburskému.

T-34 představuje jeden z mála případů, kdy se konstruktérům podařilo vyvážit pohyblivost s odolností pancíře a solidním výkonem výzbroje. Od roku 1940 do konce války se vyrobilo přibližně 35 000 tanků T-34/76 a více než 17 500 strojů T-34/85. Jmenované typy tvořily v letech 1941–1945 páteř tankových a mechanizovaných vojsk Rudé armády. T-34 vyvinul konstrukční tým M. I. Koškina v Charkovském závodu č. 183 na přelomu let 1939/40. Už v průběhu těžké Koškinovy nemoci (zemřel v září 1940) nastoupil na jeho místo Alexandr A. Morozov.

Evakuace závodů

Při práci na uzlech tanku T-34 konstruktéři zúročili poznatky z vývoje lehkých kolopásových strojů řady BT. Jejich cíl byl jasný – zkonstruovat střední tank se vznětovým motorem a pancířem odolným proti střelám z protitankového 45mm kanónu. Po řadě peripetií se v červnu 1940 rozeběhla výroba prvních sériových kusů, jež stále trpěly dětskými nemocemi.

V červnu 1941, když Hitler napadl SSSR, Sověti upnuli všechny síly ke zvýšení produkce. Situace na bojištích si postupně vyžádala evakuaci závodu v Charkově za Ural, do Nižného Tagilu, kde se tank začal po několikaměsíční přestávce v prosinci toho roku opět vyrábět. Zatím veškerou potřebu fronty pokrýval jen Stalingradský tankový závod, ale i ten musel na podzim 1942, na počátku bojů o město, výrobu zastavit.

To už za Uralem (Nižnij Tagil, Omsk, Sverdlovsk, Čeljabinsk) a ve východním Rusku (Gorkij) chrlilo měsíčně pět továren téměř 1 500 „téček“, které už konstruktéři zbavili většiny původních nedostatků. Paralelně s produkcí „běžných“ T-34 s 76mm kanónem bylo sériově vyrobeno několik speciálních variant. První z nich, T-34K (komandirskij – velitelský), se lišila zástavbou výkonné letecké radiostanice RSB a vznikla v počtu necelých dvou set kusů.

Asi 1 200 tanků OT-34 (ogněmetnyj – plamenometný) neslo v korbě místo kulometu plamenomet (typ ATO-41, ATO-42 či FOG). Některá „téčka“ byla vybavena konzolami pro instalaci kolového odminovače PT-3, takže se setkáváme s označením IT-34 (inženěrskij – ženijní).

Dále se ve velmi malé sérii vyskytoval i TM-34 (tank-most – mostní tank). Existovala také jedna varianta, lišící se od T-34/76 hlavní výzbrojí, označovaná T-34/57. Tyto stroje nesly kanón ZIS-4 s vysokou úsťovou rychlostí, což je předurčovalo k funkci „lovce tanků“. V letech 1941 a 1943 vznikly dvě série v řádu desítek kusů.

Samozřejmě bylo vyvinuto i několik desítek experimentálních strojů pro nejrůznější účely a mnoho různých polních úprav. V roce 1943 se objevily nové, resp. vylepšené typy německých těžkých a středních tanků, vyzbrojené výkonnými kanóny a vybavené silnějším pancířem.

Modernizace tanku

Proto musel být doposud vyráběný T-34 s kanónem 76 mm (tedy T-34/76) zmodernizován. Výsledek společného snažení konstruktérů Závodů č. 112 a č. 183 představoval T-34/85 s novou, mohutnou věží se zastavěným 85mm kanónem, který byl přijat do výzbroje v prosinci 1943. Zpočátku se jednalo o zbraň D-5T-85, která bohužel neumožňovala umístit do věže třetího muže a limitovala tak praktickou rychlost palby. Proto ji v únoru 1944 vystřídal kanón S-53, resp. ZIS-S-53, který svou zástavbou nebránil rozšířit osádku na 5 osob.

I během výroby T-34/85 vznikaly paralelně varianty vyzbrojené plamenometem ATO-42 (více než 330 ks), vybavené vylepšeným odminovacím zařízením PT-3 M a velitelská verze se silnou radiostanicí (asi 270 strojů). 

Plusy a mínusy 

T-34 byl jedním z mála strojů, kde se podařilo vyvážit pohyblivost, danou výkonem motoru a vlastnostmi podvozku, s odolností pancíře a solidním výkonem výzbroje. To vše zaručovalo efektivní boj s německými středními a za jistých okolností i s těžkými tanky. Vynikal vysokou technologičností konstrukce, jež snižovala výrobní náklady a umožňovala snadno vyrábět velké série s využitím nekvalifikované síly. V polních podmínkách stroje nekladly velké nároky na údržbu a bylo možné je bez speciálního vybavení pomocí běžných pojízdných dílen rychle uvést do bojeschopného stavu. Díky tomu se tanky podařilo v průměru třikrát vracet na bojiště, než utrpěly poškození znamenající totální ztrátu.

Na druhou stranu tankisty omezoval stísněný vnitřní prostor, takže u T-34/76 efektivitu čtyřčlenné osádky snižovala kumulace funkcí velitele. I výhled ze stroje skýtal rezervy, což vyřešila až instalace velitelské věžičky. Do roku 1943 také všechny stroje zdaleka nebyly vybaveny vysílačkou, což znesnadňovalo koordinaci činnosti tankových jednotek od čety výše. Kusy vzniklé v období let 1941–1942 poznamenala i evakuace výrobních podniků, protože nebývaly vyrobeny v dostačující kvalitě nebo postrádaly některá vybavení, která nebyla nezbytně nutná pro vedení boje.

Stačilo najít pohřbené tělo bez větších známek rozkladu a důkaz byl na světě: jde o upíra! Takovou mrtvolu probodli kůlem, usekli mu hlavu a spálili ji. Jenže podobné zacházení s ostatky nebylo zrovna legální a protože pálení nebožtíků přitahovalo dost pozornosti, vyvinuli si pověrčiví protiupíří aktivisté jiné způsoby, jak nepřítele „neutralizovat“. 

Nejlepší obrana? Útok!

Po vykopání těla mu probodli srdce dřevěným kůlem, aby tak zablokovali jeho životní funkce. Useknutou hlavu mu vložili mezi nohy a protože stále existovalo riziko, že by si ji nemrtvý mohl nasadit zpět, svázali mu ruce růžencem a pro úplné znehybnění mu na paže a nohy navalili těžké balvany nebo přibili jeho šaty hřebíky do rakve či země. Mezi čelisti mu vložili kámen, aby nemohl začít žvýkat svůj rubáš. Už tím prý dokázal seslat na lidi neštěstí a nemoci a hlavně: šlo o první stupeň probouzení. Jak dokázali lidé určit, který náhrobek skrývá upíra? Měli na to zajímavou metodu. Přivedli na hřbitov černého koně a u kterého hrobu se splašil, tam začali kopat…

Zásah Marie Terezie

Jenže v tehdejší době na upíry věřili i lékaři a vědci, natož obyčejný nevzdělaný lid, který propadal panice. Upíří hysterie se rozmohla natolik, že císařovna Marie Terezie roku 1755 vyslala do Čech svého osobního lékaře Gerharda van Swietna, aby na konkrétních případech dokázal, že jde jen o pověry. Své závěry sepsal do zprávy nazvané Pojednání o existenci duchů. Můžeme se tam dočíst například toto: „všechen ten rozruch nepochází z ničeho jiného, než ze zbytečného strachu, pověrčivé důvěřivosti, temné představivosti, jednoduchosti a ignorance mezi lidmi.“ Na základě této zprávy vydala Marie Terezie dekret, který zakazoval otvírání hrobů a hanobení těl.

Uplynulý víkend ukázal, že kosmonautika rozhodně není jen řadou nekončících úspěchů – po nedávném veleúspěšném přistání prvního stupně rakety Falcon 9 také SpaceX ochutnává hořkost problémů. Ani na třetí pokus se jí během víkendu nepodařilo odstartovat s novou verzí rakety.

Třikrát a dost

Vylepšený Falcon 9 byl připraven na startovací rampě už v noci ze středy na čtvrtek. Na oběžnou dráhu měl vynést telekomunikační družicí SES-9. Odpočet byl ale kvůli špatnému počasí zastaven 34 minut před plánovaným startem. Stejná situace se opakovala i o 24 hodin později – tehdy byl odpočet zastaven dokonce jen minutu a 41 sekund před startem. Tentokrát ale nešlo o povětrnostní podmínky - podle zveřejněných informací byly důvodem přerušeného startu problémy s čerpáním paliva.

Dnes krátce po půlnoci se měl odehrát třetí pokus o start, ani ten se ale neuskutečnil. Nejprve byl pozastaven kvůli plavidlu nacházejícímu se v nebezpečné blízkosti mysu Canaveral. Po restartu odpočtu vše vypadalo, že start proběhne podle plánu. Nestalo se  - na hodinách sice svítila nula, ale raketa se do vzduchu nevznesla. Podle SpaceX byl start byl zrušen kvůli nízkému tlaku paliva. Další termín startu společnost zatím neoznámila.

Přistání na moři se odkládá

Kromě dopravy družice SES-9 byl víkendový neuskutečněný start zajímavý i z dalšího hlediska – nová verze Falconu se měla opět pokoušet o přistání na autonomní mořské plošině. Zatímco přistání prvního stupně proběhlo v prosinci naprosto dokonale, úspěšným přistáním na moři se zatím SpaceX pochlubit nemůže.

Studie zveřejněná ve vědeckém magazínu Neuroscience naznačuje, že alkohol během těhotenství zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu spánku potomků v dospělosti. Alkohol podle vědců ovlivňuje jednu ze spánkových fází, tzv. Non-REM spánek.

Zdravý spánek probíhá ve dvou pravidelně se střídajících cyklech – prvních zhruba 90 minut je vyhrazen Non-REM fázi, do níž spadá celkové zklidnění a usínání. Poté přichází první vlna REM spánku, během níž zpravidla přicházejí sny. Tato část spánku obvykle trvá od pěti do dvaceti minut. Během noci se u zdravého dospělého člověka vystřídají tyto cykly celkem čtyřikrát.

TIP: Práce před desátou dopoledne? Tortura, tvrdí vědec z Oxfordu

Studie vědců z newyorské univerzity Langone Medical Centre ukazuje, že i relativně malá dávka alkoholu může u plodu trvale poškodit tu část mozku, která je zodpovědná za spánkovou SWS Non-REM fázi. Během této fáze spánku dochází mimo jiné k ukládání vzpomínek. Vlivem fragmentace spánku podle vědců dochází k poruchám kognitivních funkcí, poruchám pozornosti a emoční regulace. Několik skleniček na večírku tak může ovlivnit život potomků více, než by se zdálo.

Mnoho druhů ptáků žije v párech. Někteří z nich jsou si doopravdy věrní, ale mnoho ptačích partnerů se ve skutečnosti podvádí, a užívají si mimopárový sex.

Australští pěvci modropláštníci rudohřbetí jsou proslulí svým záletnictvím. Samečci těchto modropláštníků vyrážejí mimo své teritorium a hledají si na sex okolní samičky.

Jako prostředek proti nevěře funguje u modropláštníků zpěv společně se samicí. Páry, které spolu takto často zpívají, jsou si více věrné a méně často vychovávají cizí potomky.

Sepioly kropenaté jsou malí mořští hlavonožci, kteří ve tmě světélkují. Modrozelené světélkování jim obstarávají bakterie Aliivibrio fischeri.

Pařížský startup Glowee se rozhodl využít služeb těchto bakterií a vytvářejí z nich venkovní osvětlení. Namísto žárovek, zářivek či LEDek pro Glowee svítí průhledné nádržky s gelem, který obsahuje dotyčné bakterie a nezbytné živiny.

Když s tím Glowee začínali, tak jim bakteriální osvětlení svítilo jen pár sekund. Po úpravě vlastností gelu docílili toho, že bakteriální osvětlení svítí tři dny. Teď se snaží vyvinout osvětlení, v němž budou bakterie světélkovat nejméně jeden měsíc. Vývojáři se také snaží vylepšit samotné bakterie a zařídit, aby svítily jasně a v širším rozmezí teplot.

Bakteriální osvětlení by se mohlo prosadit na nočních ulicích, například ve výlohách obchodů nebo dopravních značkách a signalizacích. Šetří elektřinu a také omezuje světelné znečištění.

Severní části Pluta dominují hluboké kaňony a ledové pláně pokryté ledem z dusíku a metanu. Severní část tohoto vzdáleného trpaslíka dostala své jméno po zakladateli Lowellovy observatoře Percivalu Lowellovi. Tento americký astronom se intenzivně věnoval studiu Marsu a snažil se prokázat umělý původ marsovkých kanálů. Díky svým výpočtům předpověděl také existenci Pluta, to ale bylo objeveno až 14 let po jeho smrti.

Běžné částice bývají tvořeny dvěma až třemi kvarky. Možné jsou ale i exotičtější kombinace elementárních částic, jak ukazuje nedávný objev.

Vědci v americkém Fermilabu nedávno objevili částici, nazvanou X(5568), která vlastně představuje tetrakvark. Nejde sice o úplně historicky první známí tetrakvark, i tak je to ale velký vědecký úspěch. Hmotnost tetrakvarku X(5568) odpovídá šesti protonům a jde o první objevený tetrakvark, který se skládá ze 4 různých kvarků.

Nový tetrakvark objevili lidé týmu DZero, který zpracovává data z urychlovače částic Tevatronu ve Fermilabu. Tevatron sice odstavili už v roce 2011, vědci ale nadále studují záplavu dat o srážkách částic, které Tevatron zaznamenal.