Každý rok míří na dovolenou do Slovinska tisíce Čechů. Většina z nich ovšem netuší, že jedním z největších lákadel a unikátů krasu u Jadranu je endemický obojživelník olm, zvaný lidská ryba nebo také macarát jeskynní. Slepý mlok si vysloužil přezdívku kvůli růžové kůži bez pigmentu. Ve středověku se lidé báli, že jde o mláďata draků a nemilosrdně je zabíjeli. Speciální druh kriticky ohroženého olma žije pouze ve zdejších Postojnských jeskyních.

Tým biologů již několik měsíců studuje macaráty v očekávání, zda se jim podaří zachytit narození potomků. Nyní se zdá, že je vzácná chvíle na dosah. Během ledna a února samice tohoto podivuhodného obojživelníka snesla přibližně 60 vajec. Biologové předpokládají, že za zhruba 120 dnů by se z nich mohla vylíhnout přibližně tři mláďata.

Vědci se hlavně chtějí vyvarovat 3 roky starého neúspěchu. I tehdy měli pohled na líhnoucí se olmy téměř na dosah. Nakonec z toho nic nebylo, protože ostatní olmové z jeskyně vejce nemilosrdně pozřeli. I proto se vědci nyní snaží samici držet odděleně od ostatních. Dokonce jí krmí a dodávají do vody kyslík, aby měla ona i její vejce optimální podmínky.

Slepí století draci

Macarát jeskynní žije v naprosté tmě, nevyvinuly se mu tak oči a je proto slepý. Je celý růžový, jen na hlavě má dvoje rudé žábry. Má čtyři nohy a živí se mikroorganismy a různonožci. Dorůstá až 35 centimetrů a žije sto let. Kromě dlouhověkosti se pyšní i další unikátní vlastností – olmové vydrží až deset let bez potravy.

Macaráti žijí v jeskyních, desítky metrů pod povrchem, kde je teplota kolem pěti stupňů Celsia. Vědci ale zjistili, že přežijí i teploty daleko vyšší. Jejich dlouhý život je připisován velmi pomalému metabolismu. Většinu života macarát tráví potravu a odpočívá. Navíc to vypadá, že dokáže cítit slabé magnetické pole a díky tomu se může orientovat v jeskynním systému.

S počínajícím jarem se stala dominantou noční oblohy největší planeta naší soustavy, pro jejíž pozorování se letos v březnu naskýtají nejpříhodnější podmínky. Jupiter se totiž 8. března dostává do opozice se Sluncem: Vychází tedy současně se západem naší denní hvězdy a je pozorovatelný po celou noc. Při své cestě oblohou navíc vystupuje vysoko nad obzor (kulminuje nad jihem kolem půlnoci v úhlové výšce takřka 50°), což jen nahrává jeho sledování dalekohledem.

S dalekohledem i bez

Jupiter na nebi samozřejmě spatříte i očima. Vypadá jako velmi jasný žlutobílý bod v souhvězdí Lva. Skutečná podívaná však začíná až v okamžiku, kdy si vezmete na pomoc dalekohled. A v tom případě rozhodně platí, že čím větší bude průměr objektivu, tím víc toho uvidíte. Divadelní kukátko či malý sportovní binokulár ukážou Jupiter jako světlý kotouček obklopený několika nápadnými „hvězdami“ – v ideálním případě mohou být až čtyři. Ve skutečnosti jde o největší měsíce planety: Io, Ganymed, Europu a Kallisto.

Větší triedr nebo dalekohled s objektivem o průměru alespoň 5 cm odhalí dvojici rovnoběžných tmavých pásů v mohutné atmosféře Jupitera i zploštění jeho kotoučku. S rostoucím průměrem objektivu budou další detaily rychle přibývat.

V přístrojích s objektivem o průměru 15 cm lze pozorovat ještě jeden zajímavý úkaz – tmavý a na okraji velmi ostrý kruhový stín, který občas vrhají na atmosféru planety její měsíce při přechodu před její osvětlenou stranou. V ideálním případě uvidíte daný satelit, jak se zvolna přibližuje k Jupiteru, a současně i jeho tmavý stín putující napříč planetárním kotoučkem. Jakmile se měsíc ocitne před mateřským tělesem, přestane být viditelný. Jeho stín však bude po planetě přecházet dál. Předpovědi takových úkazů přitom můžete snadno získat v Hvězdářské ročence či z digitálních planetárií pro stolní počítače, tablety a chytré telefony.

Východy a západy Slunce

V první polovině března se Slunce nachází ve znamení Vodnáře

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety

Merkur - nepozorovatelný

Venuše - nepozorovatelná

Mars - viditelný ve druhé polovině noci

Jupiter - viditelný po celou noc

Saturn - viditelný ve druhé polovině noci

Uran - viditelný na počátku měsíce večer nízko nad západem

Neptun - nepozorovatelný

Úkazy na nebi

1. a 2. března – setkání Měsíce, Marsu a Saturnu na ranní obloze nad jihovýchodem

8. března – Jupiter v opozici se Sluncem

9. března – úplné zatmění Slunce (z území ČR nepozorovatelné)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

To, co pro východní Němce znamenal jejich trabant a pro jejich západní sousedy WV Brouk, znamenala „stopětka“ pro obyvatele socialistického Československa – lidový vůz a symbol masové produkce národního automobilového průmyslu. 

Z pásů tehdejšího AZNP (Automobilové závody, národní podnik – dnes Škoda Auto) ale z pochopitelných důvodů nikdy nesjela pořádná limuzína. Změnit se to rozhodli Jaroslav Valenta a Martin Jinek z Ústí nad Labem, kteří si s legendární „stopětkou“ pohráli a udělali z ní 7 metrů dlouhou limuzínu. V přední části unikátního vozu její konstruktéři ponechali původní dobovou výbavu, interiér zadní části je vybaven dřevěnou podlahou, mahagonovým minibarem s lednicí a zrcadlem na stropě podobně jako ve vozech Rolls-Royce. Změnou si prošel i hnací agregát na místo původního motoru o objemu 1,046 litru je v jejich limuzíně motor 1,3 MPi z Felicie s výkonem 50 kW.

Populární „stopětka“ se vyráběla v sedmi různých verzích (4 pro tuzemský trh a 3 na export) 10 let a celkově Škoda vyrobila přes 840 tisíc těchto vozů. I přes své konstrukční a technologické nedostatky patřila v 80. letech minulého století Škoda 105 mezi nejrozšířenější automobily na československých silnicích.

Zikmund byl v Čechách neoblíbený kvůli Janu Husovi, na jehož smrti se nesporně podílel. Jeho hlavním zájmem byla reforma církve, reforma říše a ochrana Evropy před tureckým nebezpečím. Jako první vytvořil podunajské soustátí, které sestávalo z uherského a českého království a říše a zřejmě mělo být hrází proti dravé osmanské expanzi.

Proti husitům

Po smrti Václavova římského protikrále Ruprechta III. je 21. července 1411 s Václavovým souhlasem Zikmund zvolen hlasy pěti kurfiřtů římským králem (korunován 8. 7. 1414). Po Václavově smrt se stal Zikmund jediným dědicem Českého království, kterého husitská šlechta očekávala s určitými obavami. V březnu 1420 byla ve Vratislavi vyhlášena křížová výprava proti kacířským Čechám a koncem května oblehl Zikmund s křižáckým vojskem Prahu. Byl několikrát poražen a po prohrané bitvě u Německého Brodu (8. 1. 1422) ze země odtáhl. Teprve v r. 1429 navázali husité kontakty se Zikmundem, jehož hodlali přijmout za krále, pokud by uznal jejich program.To ovšem byla pro světskou hlavu křesťanstva nepřijatelná podmínka.

Smířlivá kompaktáta

V květnu 1433 byl Zikmund papežem Eugenikem lV. korunován římským císařem. Po vítězství u Lipan se mu otevřela cesta k vládě v českých zemích. Dne 6. 8. 1436 na sněmu v Jihlavě byla vyhlášena kompaktáta (kompromis mezi stanovisky církve a husitů) a císař Zikmund byl přijat za českého krále. Vytoužené koruny si však dlouho neužil. Zemřel hned následujícího roku a trůn přenechal manželovi své jediné dcery Alžběty Albrechtu Habsburskému.

T-34 představuje jeden z mála případů, kdy se konstruktérům podařilo vyvážit pohyblivost s odolností pancíře a solidním výkonem výzbroje. Od roku 1940 do konce války se vyrobilo přibližně 35 000 tanků T-34/76 a více než 17 500 strojů T-34/85. Jmenované typy tvořily v letech 1941–1945 páteř tankových a mechanizovaných vojsk Rudé armády. T-34 vyvinul konstrukční tým M. I. Koškina v Charkovském závodu č. 183 na přelomu let 1939/40. Už v průběhu těžké Koškinovy nemoci (zemřel v září 1940) nastoupil na jeho místo Alexandr A. Morozov.

Evakuace závodů

Při práci na uzlech tanku T-34 konstruktéři zúročili poznatky z vývoje lehkých kolopásových strojů řady BT. Jejich cíl byl jasný – zkonstruovat střední tank se vznětovým motorem a pancířem odolným proti střelám z protitankového 45mm kanónu. Po řadě peripetií se v červnu 1940 rozeběhla výroba prvních sériových kusů, jež stále trpěly dětskými nemocemi.

V červnu 1941, když Hitler napadl SSSR, Sověti upnuli všechny síly ke zvýšení produkce. Situace na bojištích si postupně vyžádala evakuaci závodu v Charkově za Ural, do Nižného Tagilu, kde se tank začal po několikaměsíční přestávce v prosinci toho roku opět vyrábět. Zatím veškerou potřebu fronty pokrýval jen Stalingradský tankový závod, ale i ten musel na podzim 1942, na počátku bojů o město, výrobu zastavit.

To už za Uralem (Nižnij Tagil, Omsk, Sverdlovsk, Čeljabinsk) a ve východním Rusku (Gorkij) chrlilo měsíčně pět továren téměř 1 500 „téček“, které už konstruktéři zbavili většiny původních nedostatků. Paralelně s produkcí „běžných“ T-34 s 76mm kanónem bylo sériově vyrobeno několik speciálních variant. První z nich, T-34K (komandirskij – velitelský), se lišila zástavbou výkonné letecké radiostanice RSB a vznikla v počtu necelých dvou set kusů.

Asi 1 200 tanků OT-34 (ogněmetnyj – plamenometný) neslo v korbě místo kulometu plamenomet (typ ATO-41, ATO-42 či FOG). Některá „téčka“ byla vybavena konzolami pro instalaci kolového odminovače PT-3, takže se setkáváme s označením IT-34 (inženěrskij – ženijní).

Dále se ve velmi malé sérii vyskytoval i TM-34 (tank-most – mostní tank). Existovala také jedna varianta, lišící se od T-34/76 hlavní výzbrojí, označovaná T-34/57. Tyto stroje nesly kanón ZIS-4 s vysokou úsťovou rychlostí, což je předurčovalo k funkci „lovce tanků“. V letech 1941 a 1943 vznikly dvě série v řádu desítek kusů.

Samozřejmě bylo vyvinuto i několik desítek experimentálních strojů pro nejrůznější účely a mnoho různých polních úprav. V roce 1943 se objevily nové, resp. vylepšené typy německých těžkých a středních tanků, vyzbrojené výkonnými kanóny a vybavené silnějším pancířem.

Modernizace tanku

Proto musel být doposud vyráběný T-34 s kanónem 76 mm (tedy T-34/76) zmodernizován. Výsledek společného snažení konstruktérů Závodů č. 112 a č. 183 představoval T-34/85 s novou, mohutnou věží se zastavěným 85mm kanónem, který byl přijat do výzbroje v prosinci 1943. Zpočátku se jednalo o zbraň D-5T-85, která bohužel neumožňovala umístit do věže třetího muže a limitovala tak praktickou rychlost palby. Proto ji v únoru 1944 vystřídal kanón S-53, resp. ZIS-S-53, který svou zástavbou nebránil rozšířit osádku na 5 osob.

I během výroby T-34/85 vznikaly paralelně varianty vyzbrojené plamenometem ATO-42 (více než 330 ks), vybavené vylepšeným odminovacím zařízením PT-3 M a velitelská verze se silnou radiostanicí (asi 270 strojů). 

Plusy a mínusy 

T-34 byl jedním z mála strojů, kde se podařilo vyvážit pohyblivost, danou výkonem motoru a vlastnostmi podvozku, s odolností pancíře a solidním výkonem výzbroje. To vše zaručovalo efektivní boj s německými středními a za jistých okolností i s těžkými tanky. Vynikal vysokou technologičností konstrukce, jež snižovala výrobní náklady a umožňovala snadno vyrábět velké série s využitím nekvalifikované síly. V polních podmínkách stroje nekladly velké nároky na údržbu a bylo možné je bez speciálního vybavení pomocí běžných pojízdných dílen rychle uvést do bojeschopného stavu. Díky tomu se tanky podařilo v průměru třikrát vracet na bojiště, než utrpěly poškození znamenající totální ztrátu.

Na druhou stranu tankisty omezoval stísněný vnitřní prostor, takže u T-34/76 efektivitu čtyřčlenné osádky snižovala kumulace funkcí velitele. I výhled ze stroje skýtal rezervy, což vyřešila až instalace velitelské věžičky. Do roku 1943 také všechny stroje zdaleka nebyly vybaveny vysílačkou, což znesnadňovalo koordinaci činnosti tankových jednotek od čety výše. Kusy vzniklé v období let 1941–1942 poznamenala i evakuace výrobních podniků, protože nebývaly vyrobeny v dostačující kvalitě nebo postrádaly některá vybavení, která nebyla nezbytně nutná pro vedení boje.

Stačilo najít pohřbené tělo bez větších známek rozkladu a důkaz byl na světě: jde o upíra! Takovou mrtvolu probodli kůlem, usekli mu hlavu a spálili ji. Jenže podobné zacházení s ostatky nebylo zrovna legální a protože pálení nebožtíků přitahovalo dost pozornosti, vyvinuli si pověrčiví protiupíří aktivisté jiné způsoby, jak nepřítele „neutralizovat“. 

Nejlepší obrana? Útok!

Po vykopání těla mu probodli srdce dřevěným kůlem, aby tak zablokovali jeho životní funkce. Useknutou hlavu mu vložili mezi nohy a protože stále existovalo riziko, že by si ji nemrtvý mohl nasadit zpět, svázali mu ruce růžencem a pro úplné znehybnění mu na paže a nohy navalili těžké balvany nebo přibili jeho šaty hřebíky do rakve či země. Mezi čelisti mu vložili kámen, aby nemohl začít žvýkat svůj rubáš. Už tím prý dokázal seslat na lidi neštěstí a nemoci a hlavně: šlo o první stupeň probouzení. Jak dokázali lidé určit, který náhrobek skrývá upíra? Měli na to zajímavou metodu. Přivedli na hřbitov černého koně a u kterého hrobu se splašil, tam začali kopat…

Zásah Marie Terezie

Jenže v tehdejší době na upíry věřili i lékaři a vědci, natož obyčejný nevzdělaný lid, který propadal panice. Upíří hysterie se rozmohla natolik, že císařovna Marie Terezie roku 1755 vyslala do Čech svého osobního lékaře Gerharda van Swietna, aby na konkrétních případech dokázal, že jde jen o pověry. Své závěry sepsal do zprávy nazvané Pojednání o existenci duchů. Můžeme se tam dočíst například toto: „všechen ten rozruch nepochází z ničeho jiného, než ze zbytečného strachu, pověrčivé důvěřivosti, temné představivosti, jednoduchosti a ignorance mezi lidmi.“ Na základě této zprávy vydala Marie Terezie dekret, který zakazoval otvírání hrobů a hanobení těl.

Uplynulý víkend ukázal, že kosmonautika rozhodně není jen řadou nekončících úspěchů – po nedávném veleúspěšném přistání prvního stupně rakety Falcon 9 také SpaceX ochutnává hořkost problémů. Ani na třetí pokus se jí během víkendu nepodařilo odstartovat s novou verzí rakety.

Třikrát a dost

Vylepšený Falcon 9 byl připraven na startovací rampě už v noci ze středy na čtvrtek. Na oběžnou dráhu měl vynést telekomunikační družicí SES-9. Odpočet byl ale kvůli špatnému počasí zastaven 34 minut před plánovaným startem. Stejná situace se opakovala i o 24 hodin později – tehdy byl odpočet zastaven dokonce jen minutu a 41 sekund před startem. Tentokrát ale nešlo o povětrnostní podmínky - podle zveřejněných informací byly důvodem přerušeného startu problémy s čerpáním paliva.

Dnes krátce po půlnoci se měl odehrát třetí pokus o start, ani ten se ale neuskutečnil. Nejprve byl pozastaven kvůli plavidlu nacházejícímu se v nebezpečné blízkosti mysu Canaveral. Po restartu odpočtu vše vypadalo, že start proběhne podle plánu. Nestalo se  - na hodinách sice svítila nula, ale raketa se do vzduchu nevznesla. Podle SpaceX byl start byl zrušen kvůli nízkému tlaku paliva. Další termín startu společnost zatím neoznámila.

Přistání na moři se odkládá

Kromě dopravy družice SES-9 byl víkendový neuskutečněný start zajímavý i z dalšího hlediska – nová verze Falconu se měla opět pokoušet o přistání na autonomní mořské plošině. Zatímco přistání prvního stupně proběhlo v prosinci naprosto dokonale, úspěšným přistáním na moři se zatím SpaceX pochlubit nemůže.

Studie zveřejněná ve vědeckém magazínu Neuroscience naznačuje, že alkohol během těhotenství zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu spánku potomků v dospělosti. Alkohol podle vědců ovlivňuje jednu ze spánkových fází, tzv. Non-REM spánek.

Zdravý spánek probíhá ve dvou pravidelně se střídajících cyklech – prvních zhruba 90 minut je vyhrazen Non-REM fázi, do níž spadá celkové zklidnění a usínání. Poté přichází první vlna REM spánku, během níž zpravidla přicházejí sny. Tato část spánku obvykle trvá od pěti do dvaceti minut. Během noci se u zdravého dospělého člověka vystřídají tyto cykly celkem čtyřikrát.

TIP: Práce před desátou dopoledne? Tortura, tvrdí vědec z Oxfordu

Studie vědců z newyorské univerzity Langone Medical Centre ukazuje, že i relativně malá dávka alkoholu může u plodu trvale poškodit tu část mozku, která je zodpovědná za spánkovou SWS Non-REM fázi. Během této fáze spánku dochází mimo jiné k ukládání vzpomínek. Vlivem fragmentace spánku podle vědců dochází k poruchám kognitivních funkcí, poruchám pozornosti a emoční regulace. Několik skleniček na večírku tak může ovlivnit život potomků více, než by se zdálo.

Mnoho druhů ptáků žije v párech. Někteří z nich jsou si doopravdy věrní, ale mnoho ptačích partnerů se ve skutečnosti podvádí, a užívají si mimopárový sex.

Australští pěvci modropláštníci rudohřbetí jsou proslulí svým záletnictvím. Samečci těchto modropláštníků vyrážejí mimo své teritorium a hledají si na sex okolní samičky.

Jako prostředek proti nevěře funguje u modropláštníků zpěv společně se samicí. Páry, které spolu takto často zpívají, jsou si více věrné a méně často vychovávají cizí potomky.