Kryštof Kolumbus a James Cook překonali oceán na lodi, Lawrence z Arábie přešel poušť na velbloudovi a kapitán Scott zdolal jižní pól na saních. Dobrodruh a bývalý voják speciálních jednotek SAS Tom McClean ze Skotska se rozhodl, že zdolá Atlantik ve vlastnoručně vyrobené velrybě.

Své neobyčejné plavidlo buduje Tom již zhruba 20 let a jeho „Moby“, jak své plovoucí monstrum pojmenoval, už spolykalo 100 tisíc liber (asi 3,4 milionu korun). Plavidlo ve tvaru velryby měří 20 metrů a váží úctyhodných 65 tun. Aktuálně „Moby“ kotví v zátoce Loch Nevis nacházející se na západě Skotska.

Život není jen placení účtů

„Díky takovým výzvám cítím, že žiji. Život není jen práce a placení účtů,“ vysvětluje čtyřiasedmdesátiletý Tom McClean. Výzvy přitom pro něj nejsou nic neznámého – v elitní jednotce SAS strávil celkem 9 let, v roce 1969 převesloval Atlantik a o 13 let později překonal stejnou trasu na vlastnoručně postaveném jen 3 metry dlouhém plavidle. Byl také držitelem rekordu v přežití na nehostinné skále Rockall vyčnívající z vod Atlantického oceánu necelých 500 km západně od Velké Británie. Na holém skalisku dokázal sám strávit 40 dnů. Čas prý trávil čtením a malováním britské vlajky na vrcholek skaliska.

Podobný kousek k jakému se chystá nyní, předvedl svérázný Skot již v roce 1990, kdy zdolal Atlantik na trase z New Yorku do Falmouthu v plavidle ve tvaru obří rudé láhve.

Expozici věnovanou dějinám města obohatil zajímavý předmět, který byl objeven v rámci archeologického výzkumu v tzv. hrnčířské čtvrti. Mezi typickými pozůstatky práce českolipských hrnčířů, kterými jsou kupříkladu rozmanité defektní výrobky kuchyňského nádobí, byl nalezen pozůstatek vypálené hrnčířské hlíny s otiskem lidské ruky. Dle velikosti prstů archeologové usuzují, že patřil ženě nebo dětskému pomocníkovi.

Samotný příběh vzniku otisku popisují vědci následovně: pracovní hlína byla nejspíš uskladněna v nádobě, odkud byla rukama nabírána a dále používána pro výrobu doplňků nádobí, jako byly ucha či výlevky. Tento hrnec se pravděpodobně dostal omylem do hrnčířské pece, kde byl vypálen a jako defektní výrobek poté vyhozen na smetiště. Fragmenty nádoby zřejmě odpadaly a zachoval se pouze vytvarovaný obsah včetně otisku. Ten si nyní mohou návštěvníci prohlédnout v rámci muzejní expozice.

Údolí smrti nacházející se ve východní Kalifornii obvykle dělá čest svému jménu. Je to nejsušší a nejteplejší místo Severní Ameriky. Když se ale sejdou příznivé klimatické faktory, tak i v tomto obvykle vyprahlém místě takřka bez života zaprší a Údolí smrti rozkvete.

V posledních měsících se na celé planetě výrazně projevuje klimatický výkyv El Niño. Právě díky tomu fenoménu pršelo na podzim a v zimě v Údolí smrti neobvykle vydatně. Místní rostliny, které obvykle přežívají suchá období jen v podobě semen, na to pohotově zareagovaly.

Výsledkem je, že Údolí smrti právě v těchto dnech kvete nejsilněji za posledních 11 let. Nevšední událost si podmanila i svět sociálních sítí - na Twitteru ji například najdete pod hashtagem #Superbloom. Pokud jste někde poblíž východní Kalifornie, nenechte si ujít příležitost spatřit na vlastní oči na tuto úžasnou a málo vídanou podívanou.

Komerčním výletům na hranici vesmíru jsme zase o kousek blíž. Americká XCOR Aerospace, která již několik let vyvíjí svůj suborbitální raketový letoun Lynx, zveřejnila novou animaci, představující, jak takový výlet bude vypadat. Lynx je navržený k letu po suborbitální dráze do výšky 100 kilometrů, bude startovat jako běžné dopravní letadlo a vracet se podobně jako raketoplán Space Shuttle. Při letech Lynx bude na dobu až tří minut dosaženo stavu mikrogravitace a vystavení drsnému prostředí na hranici kosmického prostoru.

Pro vesmírné nadšence a hračičky společnost XCOR Aerospace připravila papírový model raketoplánu Lynx ke stažení.

Na počátku roku 1918 nezuřila pouze první světová válka, ale také naplno probíhala bolševická revoluce. Aby se Lenin mohl věnovat domácím poměrům, potřeboval si uvolnit ruce v Evropě. A tak 3. března 1918 podepsalo Rusko s centrálními mocnostmi v Brestu Litevském mír.

Podmínky příměří byly pro Rusko značně nevýhodné. Bylo nuceno zřeknout se Finska, pobaltských zemí, ruské části Polska, Ukrajiny, části Běloruska a zakavkazské oblasti. Nejednalo se ani tak o ztrátu plošnou jako především strategickou. Rusko přišlo o třetinu zemědělské půdy, řadu uhelných dolů a přístup k Černému moři.

Lenin ale věděl, že se státy Trojspolku dlouho neudrží. Po německé kapitulaci neváhal a míru, který označil za „hanebnou smlouvu“, se zřekl. Brestlitevská jednání ale zasáhla také do českých dějin. Východní fronta zanikla a jednotky bojující proti centrálním státům musely zmizet. A tak českým legiím nezbývalo nic jiného, než zahájit anabázi přes transsibiřskou magistrálu, která je měla pomoci dopravit na stále aktivní západní frontu.

Měl hudební nadání, talent na jazyky a živý zájem o botaniku. Přesto se na něm neblaze podepsaly četné sňatky mezi příbuznými Habsburky. Nikdo nečekal, že dobromyslný Nandl jednou usedne na císařský trůn. A přesně to se 2. března 1835 stalo.

Císař František I. si byl vědom nelehké dynastické situace. Měl dva syny, kteří po něm mohli převzít správu rozsáhlého habsburského impéria. Oběma ale chyběly ty správně fyzické i psychické předpoklady k vládnutí. František se nakonec rozhodl dostát tradici a jako svého nástupce určil staršího Ferdinanda.

TIP: Věčně nemocný Ferdinand I. Dobrotivý: Těžký život krále, počatého v incestu

Přestože byl nový monarcha pro své vlídné chování velmi oblíbený, vládla za něj de facto klika tvořená mocným kancléřem Metternichem a státní radou. Ač to během chlapcova dospívání nikdo nepokládal za možné, udržel se Ferdinand na trůnu až do roku 1848, kdy pod tlakem zuřící revoluce složil vládu do rukou svého synovce Františka Josefa.

Dinosaurus Dilophosaurus wetherilli byl šestimetrovým, dravým a opeřeným dinosaurem ze spodní jury, který žil před 193 miliony let. Měřil šest metrů, vážil až půl tuny a účinkoval v Jurském parku. Tam byl menší než ve skutečnosti a plival jed, což si ovšem Spielberg vymyslel.

Paleontologové zjistili, že byl také podle všeho velice odolný. Z jedné kostry dilofosaura vyčetli, že přežil značný počet zranění. Napočítali celkem osm míst se zlomeninou kosti nebo poškozením kosti infekcí.

Příčiny poranění dilofosaura nejsou příliš jasné. Dinosaurus se možná střetl s dalším dilofosaurem nebo jiným dravým dinosaurem. Důležité ale je, že po osudovém střetu poměrně dlouho přežil.

Eleonora Šomková se narodila roku 1817 v rodině knihařského mistra. Mezi její zájmy patřilo ochotnické divadlo a dlouhé procházky s mladými přítelkyněmi. Veřejnost se o ní ale dozvěděla pouze díky románku s Máchou. Herečka byla jen průměrná a o kulturní život se příliš nezajímala.

Navzdory rodičům

Vztah s bohémským básníkem jí rodiče dlouho rozmlouvali, vadilo jim, že Mácha nemá stálý plat a jasnou budoucnost. Matka navíc tušila, že Lořin vyvolený je podivín a ovlivňuje dceřin život víc, než je zdrávo. Mácha byl sice prvních pár měsíců láskou k Lori zaslepen, později ale přiznával přátelům, že ji nemiluje a že z lásky zbyl jen sex, z něhož už nikdy nevzejde citová náklonnost. Lori nesměla chodit do divadla, Mácha jí zakázal styky s jejími přítelkyněmi a do společnosti se směla vydávat pouze s ním.

Po smrti matky se Lori pohádala s otcem, který jí nemohl odpustit, že čeká nemanželské dítě. Odešla tedy k rodičům svého nastávajícího, který již tou dobou pracoval v Litoměřicích. Poskytli jí malou světničku, ve které trpěná a ponižovaná Lori trávila celé dny. Po Máchově smrti Lori prodala dost slušnou výbavu a nábytek, který zhotovil umělecký truhlář Thierhier. Když jí zemřel otec, dílnu převzal bratr Josef, se kterým se Lori dlouho soudila o dědický podíl.

Paní oficiálovou

Spor vyhrála a z vysouzených peněz si pořídila niťařský krámek. Právě během tohoto sporu se Lori seznámila s policejním oficiálem Františkem Siehem, který jí pomáhal nejen při soudním procesu, ale i později, například při koupi krámku či usmíření s  bratrem. Setkání Lori a Sieha byla stále častější, až se z někdejší Máchovy milenky stala paní oficiálová. 

Ve světě stále vzrůstá poptávka po účinnějších, bezpečnějších a hlavně nenávykových lécích proti bolesti. Pátrání po takových látkách přivedlo vědce ke sklípkanům.

Všechni sklípkani jsou jedovatí. Pokud je známo, tak zatím ještě nikdo po kousnutí sklípkan nezemřel. I tak ale jed sklípkanů obsahuje mnohé zajímavé látky, které je možné využít.

Vědci nedávno objevili jednu sloučeninu v jedu jihoamerických sklípkanů zubatých (Thrixopelma pruriens), která blokuje receptory nervových buněk vnímající bolest. Výzkum struktury a funkce téhle sloučeniny by mohl přinést nové léky proti bolesti.

Až zítra ráno Američan Scott Kelly a ruský kosmonaut Michail Kornijenko přistanou v kokpitu Sojuzu TMA-18M v Kazachstánu, budou mít na svém kontě místo obvyklé půlroční porce pobytu na ISS dvojnásobný zápis. Oba astronauté k ISS zamířili 27. března 2015 v rámci expedice 44. Během jejich ročního pobytu se mnohé změnilo.

Zahradničení i rekonstrukce vesmírné stanice

Doprava zásob na mezinárodní vesmírnou stanici je velmi drahá, astronauté proto během uplynulého roku experimentovali s pěstováním vlastní zeleniny. V srpnu tak mohli poprvé ochutnat salát vypěstovaný ve vesmíru. S pěstováním rostlin na ISS souvisel i další pokus, během nějž Kelly a jeho kolegové vypěstovali na své vesmírné zahrádce první mimozemskou květinu.

Mezinárodní vesmírná stanice prochází v současné době poměrně rozsáhlou rekonstrukcí – mimo běžnou údržbu probíhá její příprava pro dokování kosmických lodí SpaceX a Boeingu.

Problémy se zásobováním

Zásobování ISS nebylo v uplynulém roce rozhodně bezproblémové. Progress 59, který k ISS zamířil na konci dubna, se krátce po startu vymknul kontrole a po několika dnech shořel v atmosféře Země i s nákladem paliva, potravin, náhradních dílů, vědeckých experimentů a záložního zařízení pro výstup do otevřeného prostoru.

Podobně dopadla i zásobovací mise SpaceX, jejíž raketa Falcon 9, nesoucí k ISS zásobovací loď Dragon, na konci června explodovala krátce po svém startu. I ta měla na ISS dopravit především zásoby pro astronauty a také řadu vědeckých experimentů.

TIP: Nejdelší, nejkratší, nejnebezpečnější: Rekordní výstupy do otevřeného vesmíru

Přestože je Kellyho a Kornijenkův výkon mimořádný, zdaleka nejde o absolutní rekord nepřetržitého pobytu ve vesmíru. Ten drží Valerij Poljakov, který v letech 1994 a 1995 strávil na stanici Mir 437,7 dne.