černá díra

Stephen Hawking dospěl k názoru, že černé díry nejsou zcela netečné, ale velice pozvolna se vypařují vysíláním slabého elektromagnetického záření, jež proslulo pod přívlastkem „Hawkingovo“. 

Galaxie NGC 6240 s vyznačenou polohou trojice supermasivních černých děr.

Ilustrace zobrazuje hvězdu (v popředí) procházející ‚špagetifikací‘ během slapového roztrhání a postupného pohlcování superhmotnou černou dírou (v pozadí). 

Průlet singularitou rotující supermasivní černé díry jako z filmu Interstellar by posádka lodi možná nemusela ani zaznamenat.

Vizualizace zachycuje centrální černou díru a galaxie zachycené v její ‚síti‘. Černá díra, která je společně se svým diskem známá jako kvasar SDSS J103027.09+052455.0, jasně září, jelikož pohlcuje hmotu ze svého okolí.

Mohla by vést cesta z černé díry jejím bílým protějškem?

Co se stane s objekty, které spadnou do černé díry? Podle všeho zmizí. Odporuje to však základním principům kvantové fyziky.

Po splynutí dvou černých veleděr může dojít k vymrštění výsledného objektu z galaxie.

Ve středu gravastaru panuje gravitační vakuum. Podle některých teorií je možné, že se celý náš vesmír nachází v nitru jednoho nezměrného gravastaru.

Pokud objekty GEODE existují, mohly by fungovat jako zdroje temné energie ve vesmíru.

Výtrysk černé díry systému MAXI J1820+070 na snímku observatoře Chandra

Výbuchem supernovy s označením SN 1054 vznikla Krabí mlhovina. V centru mlhoviny se nachází rotující neutronová hvězda s průměrem přibližně 28–30 km, která vysílá pulsy záření ve frekvenci od gama záření až po rádiové vlny 30× za sekundu.

Vizualizace znázorňuje oběžné dráhy trojice objektů v systému HR 6819. Soustavu tvoří vnitřní pár složený z hvězdy (modrá dráha) a nově objevené černé díry (červená dráha). Třetí těleso – opět hvězda – obíhá kolem páru ve větší vzdálenosti (dráha znovu modře).