exploze

V hypernově se jádro hvězdy hroutí přímo do černé díry a z pólů její rotace vytrysknou dva extrémně energetické proudy plazmatu, dosahující takřka rychlosti světla.

Loňský výbuch o síle 1,12 kilotun TNT se zařadil do první desítky nejaderných explozí historie a byl vůbec nejsilnější takovou explozí v 21. století.

Populární Krabí mlhovina

Mezi nejznámější pozůstatky po výbuchu supernovy patří Krabí mlhovina (M1) v souhvězdí Býka. Explodující stálici sledovali pouhýma očima čínští hvězdáři v roce 1054. Zářila tak jasně, že byla po 23 dnů viditelná i na denní obloze a na nočním nebi svítila téměř dva roky. Krabí mlhovinu od nás dělí 6 500 světelných roků, její současný pozorovatelný průměr dosahuje 11 světelných let a rozpíná se rychlostí 1 500 km/s. Její detailní snímky pořídil Hubbleův teleskop. Zhruba uprostřed M1 se nachází pulzar o průměru asi 30 km, rotující rychlostí 30 otáček za sekundu.

Krabí mlhovina je emisní mlhovina, která se nachází v souhvězdí Býka. Poprvé ji pozoroval John Bevis v roce 1731. Mlhovina je pozůstatkem supernovy SN 1054, kterou v roce 1054 pozorovali čínští a arabští astronomové. 

Výbuchem supernovy s označením SN 1054 vznikla Krabí mlhovina. V centru mlhoviny se nachází rotující neutronová hvězda s průměrem přibližně 28–30 km, která vysílá pulsy záření ve frekvenci od gama záření až po rádiové vlny 30× za sekundu.

Exploze prototypu SN1 při kryogenním testu

Jezero u severního pólu Titanu se strmými břehy

Betelgeuze by na místě Slunce zasahovala obálkou až k Jupiteru. Podle přímých i nepřímých pozorování je fotosféra hvězdy značně neklidná a probublává v obřích konvektivních buňkách. Současně stálice vyvrhuje do prostoru velké množství materiálu, jak se v jejím nitru výbušně zapalují reakce těžších prvků

 

Krabí mlhovina je vhodným objektem i pro amatérské dalekohledy. Jde o pozůstatek supernovy, která vybuchla v roce 1054, přičemž ji pozorovali astronomové v Číně, Japonsku i v arabském světě

Hirošimky z japonských pláží

Test motorů SuperDraco lodi Crew Dragon

Exploze nad Barentsovým mořem svou silou desetinásobně překonala sílu atomové bomby ze sklonku 2. světové války v Hirošimě.