jaro

Bledule bezesporu patří mezi u nás první kvetoucí rostliny. Statisíce těchto květů každoročně vykvétají v údolí Chlébského potoka.

Už tak dost intenzivní tempo zásobování se zrychlilo, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo velmi hlasitě vyžadovat potravu.

Prvosenka aurikule (Primula auricula)

Prvosenka aurikule je nejznámějším a nejrozšířenějším druhem, po němž byla pojmenována celá skupina. Oddenek má krátký, silný. Listy jsou okrouhle obvejčité, na kraji úzce chrupavčité.  Na snímku Prvosenka aurikule ve svém přirozeném vysokohorském prostředí.

Výška: až 20 cm
Barva květu: žlutá
Rozšíření: Karpaty, Alpy, na Balkáně
Ekologie: roste především na skalách, ve skalních štěrbinách, převážně na vápencích
Status: chráněná v Maďarsku, Rakousku, Německu, Itálii, ve Slovinsku, Švýcarsku a na Slovensku

Vlhy pestré (Merops apiaster) patří k nejvzácnějším ptačím návštěvníkům na jihu Moravy.

Jaterníky se v několika málo druzích vyskytují v lesích Severní Ameriky, Evropy a Asie. Počet popsaných druhů se různí, protože mnoho autorů považuje americké a většinu asijských druhů za pouhé poddruhy naší domácí podléšky. Někteří botanici dokonce neuznávají samostatný rod jaterníků a spolu s konikleci je řadí do rozsáhlého rodu sasanek.

Především díky brzké době kvetení patří jaterníky k oblíbeným zahradním rostlinám. Také u nás můžeme v lese najít rostliny s květy růžovými nebo téměř bílými. Především v Japonsku se pak mnozí sběratelé zabývají vyhledáváním a sběrem těchto odchylně kvetoucích rostlin v přírodě. Dále je mezi sebou kříží a získávají tak podléšky plnokvěté nebo až monstrózní – s nejrůznějšími barvami jak okvětních lístků, tak i prašníků. Ceny odrůd často šplhají do závratných výší.

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)

Sněženka podsněžník je nejznámější sněženkou. V Česku je domácí rostlinou a také se nejčastěji pěstuje na zahradách. Jejích lokalit v přírodě, především kvůli intenzivnímu lesnictví a přeměně listnatých lesů v jehličnaté monokultury, ovšem ubývá. Je jednou z prvních rostlin, které u nás na konci zimy vykvétají v přírodě. Začíná kvést již na konci února a kvete až do března.

Výška: 25 cm
Doba květu: únor, březen
Rozšíření: Roste od Pyrenejí po Turecko a Kavkaz. Do Velké Británie, kde zdomácněla, se dostala nejspíše ve starověku.
Ekologie: humózní, především lužní lesy a lesy roklin
Status: CITES, ohrožený druh ČR(C3), červená kniha Ukrajiny

 

Kořistí běžníka kopretinového se stala babočka síťkovaná

Chroust obecný dorůstá až tří centimetrů. Je pro něj charakteristické hnědé zbarvení se zlatavými chloupky pod krovkami. Sameček má na tykadlové paličce sedm lístků, samička pouze šest. Na spodní části zadečku jsou nápadné bílé klíny na černém podkladu.

Klenba kvetoucích kaštanů v městském parku.

Kvetoucí jabloně – neklamné znamení jara, které definitivně přebralo od zimy otěže.

Jedním ze znaků neodvolatelně nadcházejícího jara je okamžik, kdy se v nápadném počtu objeví hýlové obecní (Pyrrhula pyrrhula)

<p>Ohnivec šarlatový je&nbsp;vůbec první houbou&nbsp;jara – roste už v době,&nbsp;kdy okolní příroda ještě spí.</p>