legenda

Kulisy pro operu o Kitěži navrhl roku 1934 pro brněnské divadlo geniální malíř a ilustrátor Ivan Bilibin.

V pohanských legendách představovali solomonari rusovlasé dračí jezdce, schopné ovládat počasí. Často se vydávali za žebráky – při sobě však nosili plno magických předmětů. 

V Cockaigne neexistovala nouze, násilí, ba ani práce a pečené husy tam létaly přímo do úst.

Když Martin spatřil polonahého žebráka, rozťal mečem svůj plášť a polovinu chuďasovi věnoval. Obraz Svatý Martin a žebrák od Wilfreda Thompsona.

Portrét Perchty z Rožmberka, detail obrazu z 19. století, který se nachází na hradě Rožmberk.

Příběh o Husravovi a Širín je dodnes velmi oblíbený. Dokonce jej v ázerbájdžánském Baku v roce 2015 přehráli jako divadlo v rámci slavnostního zahajovacího ceremoniálu Evropských sportovních her

Praotec Čech na hoře Říp na obraze Josefa Mathausera.

Lancelot s královnou Guinevere na obrazu Herberta Jamese Drapera (1890).

Tintagel byl postaven ve vrcholném středověku jako lákadlo pro milovníky artušovských legend.

Ve starých severských legendách o Kriemhildě, Siegfriedovi a Brunhildě jde o lásku, moc a čest – ale hlavně o přízeň bohů!

Svatý Jiří byl podle křesťanské hagiografie římský voják pocházející z Anatolie, dnešního Turecka. Jeho nejslavnější zápas s drakem se měl odehrát u města Kyrény v Libyi.

Hrdina Iáson přemohl nepřátele, získal zlaté rouno i nehynoucí slávu, ale svou lásku zradil!

Lady Godiva na hřbetě své bělostné klisny

Příběhy ruských bohatýrů mají pravděpodobně kořeny ve skutečných historických postavách, ponejvíce v knížatech z dob Kyjevské Rusi.

Křídla do obrazu draka přineslo křesťanství - podle Bible se Luciferovi, původně jednomu z andělů, proměnila původní opeřená křídla v lysý blanitý útvar, vyztužený kostnatými prsty s drápy.