moře

Měsíčníci byli díky záběrům miniponorek zaznamenáni dokonce v hloubkách kolem 600 metrů

Suchozemské želvy mají stejný typ sluchu jako ty mořské. Klíčem je zřejmě jejich „mokrý“ původ.

Pár delfínů skákavých (Tursiops truncatus) prokázal, že opravdový odpočinek vůbec nepotřebuje.

Kladivo na manévrování

Kladivounovití | mírné až tropické vody oceánů

Do čeledi kladivounovitých patří devět druhů žraloků, které spojuje specifický tvar hlavy. Zvláštní prvek těmto predátorům nadělila evoluce: Díky lebce v podobě kladiva lépe plavou i manévrují. Oči umístěné na okrajích hlavy jim zase zajišťují lepší panoramatický rozhled. 

Na tomto záběru je krásně vidět nejen zbarvení, podle nějž dostal tuleň leopardí druhové jméno, ale rovněž jeho úctyhodné zuby.

Pravidelnost odloučených čedičových sloupců si lidé dříve neuměli vysvětlit. Díky tomu vznikla barvitá legenda o chodníku přes moře.

Lesklý povrch těla umožňuje sardinkám v mořském prostředí vynikající maskování

Při výskoku nad hladinu je možné zahlédnout bílo-černou kresbu na břiše kosatky.

Mrtvola na břehu

kosticovec

kde: Indonésie | kdy: 2017

Když se na pláži indonéského ostrova Seram objevila obrovská hromada měkké bílé masy, považovali ji domorodci za nový druh gigantické olihně. Fotografie děsivého zvířete obletěla zpravodajské weby celého světa a přitáhla spoustu pozornosti: Zaujala však i biology, kteří poukázali na zbytky lebky zachycené na některých snímcích. Nakonec se zjistilo, že tajemné stvoření je mršinou kytovce kosticovce v posmrtném rozkladu. Mrtvá velryba obvykle klesne na dno, tohoto jedince však nejspíš nadnesly hnilobné plyny, a nakonec tak skončil vyplavený v písku.

Mezi léty 1918–1920 Amundsen projel se škunerem Maud Severovýchodním průjezdem z Norska podél severních břehů Evropy a Asie k Beringovu průlivu.

Samice lachtana arktického s mládětem v lachtaní kolonii na ostrovech Jižní Georgie. Novorozená mláďata jsou pokryta černou kožešinou, která je o dva až tři měsíce nahrazena stříbrošedou srstí. Ještě později jejich kožich nabývá hnědavého odstínu a s přibývajícím věkem tmavne

Samičky kosatek podle všeho věnují mnohem větší péči svým synům než dcerám

USA versus barbarští piráti

Kdy: přelom 18. a 19. století
Kde: severní Afrika

V 18. a 19. století se Spojené státy americké musely potýkat s hrozbou pirátů ve vodách severní Afriky, jimž se říkalo piráti z barbarského pobřeží nebo barbarští piráti. Do vyhlášení nezávislosti v roce 1776 chránily zemi britské dohody se severoafrickými vládci. Panovníci černého kontinentu ovšem záhy (Maroko dokonce jako první na světě) nezávislost Ameriky uznali, a mohli tudíž začít přepadat její lodě. Jakmile se k útokům připojili i další severoafričtí vůdci, musely s nimi Spojené státy podepsat mírové smlouvy a platit jim tribut. V roce 1800 činily zmíněné „poplatky za ochranu“ a výpalné 20 % veškerých amerických výdajů.

Ačkoliv Spojené státy zvítězily ve dvou barbarských válkách v letech 1801 a 1815 a přestaly tribut vyplácet, konec pirátů ze severní Afriky znamenala až francouzská okupace Alžíru v roce 1830.

Na přítomnost lidí si tučňáci postupně zvyknou. V žádném případě to ale není událost, na kterou by se těšili.

Neobvyklá a nebezpečná kombinace vzdušných a oceánských proudů může být jednou z příčin mizení lodí a letadel v takzvaných ďábelských hřbitovech.