společnost

Království za koně

Hřeben Karpat rozděluje Maramureš na dvě části. Na jihozápadě leží hlavní město oblasti Baia Mare a vedou tudy významné celostátní komunikace. Mimoměstské cesty na kopcovitém severovýchodě bývají málo udržované a nejlépe je zvládají koně.

Vůdci se musejí shodnout

Kartágo, 7.–2. století př. n. l.

Kartaginci pustili monarchii k vodě a stali se „republikou“ už v 7. století př. n. l. V čele jejich státu nestál mocnář jeden, ale hned dva. Říkalo se jim suffetes a voleni byli ze sboru konzulů vždy na dvanáct měsíců. Mrzuté je, že dodnes netušíme, jak byli voleni konzulové. Víme jen, že funkce těchto dvou až tří stovek mužů byla doživotní. Suffetes vlastně jen schvalovali prohlasované závěry této rady konzulů. A v zásadě se buď shodli, nebo ne. Pokud jeden z nich nesouhlasil, putovala celá věc zpátky ke konzulům. Vypadá to trochu zdlouhavě, ale efektivně to zabraňovalo vzniku diktatury. Což byla politická nemoc, na kterou trpěli Římané. Když byla jejich moc v ohrožení, kartaginští státníci se rozhodovali velmi dynamicky. V době míru naopak dobře zvažovali všechny důsledky přijatých rozhodnutí. Mělo to své mouchy, ale fungovalo to dobře. (foto: Wikimedia Commons, Christian Manhart, CC BY-SA 3.0 IGO + Wikimedia Commons, CC0)

Rajčatová bitva

Kde se koná: Buñol, Španělsko

Tisícihlavý dav a ulice zbarvené do ruda, to je každoroční obrázek srpnové slavnosti La Tomatina, odehrávající se ve španělském městečku Buñol nedaleko Valencie. Za vznikem slavnosti přitom stála kuriózní nehoda. V roce 1945 došlo během průvodu masek (Gigantes & Cabezudos) k nehodě, která vyvrcholila hádkou a divokou strkanicí, jíž nebyl ušetřen ani nedaleko stojící stánek se zeleninou. Příštího roku už na náměstí Buñolu dorazili lidé vyzbrojení vlastní rajčatovou municí a položili tak základ rajčatové války zvané La Tomatina. (foto: Wikimedia Commons, flydime, CC BY-SA 2.0)

Kniha knih

Název: Bible
Autoři: židovští kněží a apoštolové
Vznik: 10. století př. n. l. – 100 n. l.

Bible představuje nejčtenější a nejpřekládanější spis na světě a zároveň svatou knihu křesťanství, které je s více než dvěma miliardami věřících nejrozšířenějším světovým náboženstvím. Na jeho základech se vedle antického kulturního dědictví formovala celá západní kultura. Bible však není knihou jedinou, ale tvoří ji celý soubor knih, které vznikaly zhruba 1 100 let, přičemž všechny spojuje téma smlouvy uzavřené mezi Bohem a jeho lidem. Jeden z největších českých znalců Bible Jan Heller poznamenal: „Není to ani historická empirie ani soubor výmyslů, ale záznam zkušeností, které lidé s Bohem učinili.“

V době vzniku „knihy knih“ tvořil polyteismus (víra ve více bohů) základ většiny náboženství. Bible však přišla s jediným Bohem – Hospodinem. Nejednalo se přitom o zcela originální nápad: první doloženou snahou o vytvoření monoteistického kultu byl již pokus faraona Achnatona (vládl v letech 1353–1336 př. n. l.) povýšit na jediné všemocné božstvo slunečního boha Atona. Později se však ukázalo, že víra v jednoho Boha s sebou nese zásadní negativum – nesnášenlivost vůči ostatním věroukám. Dokud bylo na polyteistickém starověkém nebi dost místa pro všechny bohy, vedly se války o cokoliv, jen ne o náboženské vyznání… 

Historie i poetika

Bible sestává ze Starého a Nového zákona, přičemž židé uznávají pouze Starý zákon, křesťané pak oba. Starý zákon obsahuje původní židovské texty a skládá se ze tří částí. Tóra, tedy pět knih Mojžíšových doplněných o knihu Jozue, popisuje stvoření světa, nejstarší dějiny, vznik izraelského národa a příchod do zaslíbené země. Knihy proroků se zaměřují na historii Izraelitů v zaslíbené zemi, vznik a rozvoj království a na proroctví o budoucnosti. Poslední část zahrnuje životopisy, úvahy, poetické texty či pozdější historické texty. 

Starý zákon byl původně napsán převážně v hebrejštině a malá část v aramejštině. V 3. století př. n. l. se dočkal překladu do helénské řečtiny a ve stejném jazyce vznikl mezi lety 50 a 100 n. l. Nový zákon. Jeho hlavním obsahem je zpráva o životě a smrti Ježíše Krista a z větší části ho tvoří čtyři evangelia – Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo. (foto: Unsplash)

Podle psychologů může mít život „přes čas“ u rodičů mnohé negativní dopady, například neschopnost přizpůsobit se pozdějšímu soužití s partnerem či partnerkou.

10. Švédsko

Stejně jako v například v Norsku začal i ve Švédsku pomalý, postupný nárůst počtu mužů. V současnosti je jich asi o 12 000 víc a předpokládá se, že toto číslo dál poroste. Jedním z problémů je bytová krize, kvůli které není dostatek domů, do nichž by se nové páry mohly nastěhovat. Proto čím dál tím víc obyvatel Švédska odchází do zahraničí, především pak proslulé švédské krásky. Mezitím se v zemi usadili imigranti z několika válkou sužovaných zemí, včetně 35 000 nezletilých chlapců.

Bettie Page jako „žena za volantem“ v magazínu Beauty Parade z března 1952.

Vlaky projíždějící Chicagem po typických estakádách jste mohli vidět v mnoha filmech. | zdroj: Wikipedia (autor neznámý CC BY 2.5)

Pojmenování „Temže“ vzniklo zřejmě z protokeltského „tamessa“ neboli „temná“. S 346 km jde o nejdelší řeku Anglie a v ostrovní zemi ji překonává pouze Severn s 354 km.

Sever Evropy čekají možná v budoucnosti vyšší srážky, ale střed a jih kontinentu budou stále víc vysychat.

Za shledáním trojčat stála náhoda, poté se však jejich osudy pevně propletly.

Nebezpečné popelnice

popelář | úmrtí na 100 tisíc: 44,3

Naivní dětský sen se s přihlédnutím ke všem stránkám „popelařiny“ mění v noční můru. Míru smrtelnosti zvyšuje především fakt, že popeláři tráví celý den v provozu, kde je ohrožují dopravní nehody. Navíc je sbírání odpadu fyzicky namáhavé a především v zimě či v létě může skončit omrzlinami, respektive kolapsem organismu. Nemalá část popelářů se navíc zraní při manipulaci s nebezpečným odpadem v podobě střepů nebo třeba injekčních jehel.

Tlak panovníků na odvádění daní v penězích, nikoliv v naturáliích, přinesl zánik směnného obchodu.

Siamská dvojčata Chang a Eng narozená v roce 1811 v Thajsku představují nejslavnější srostlý sourozenecký pár dějin. Jednou z prvních slavných vousatých dam se stala Josephine Clofullia, jejíž chlouba měřila přes 15 centimetrů. (zdroj: Profimedia, Wikimedia Commons, Thomas M. Easterly, volné dílo CC0)

Již několik generací mužů v rodině Sarkerových se rodí bez otisků prstů. Na vině je extrémně vzácná genetická porucha.