V posledních letech jsme svědky velkého pokroku ve vývoji mozkových čipů, které slouží jako rozhraní mezi elektronikou a živou mozkovou tkání. Nejnovějším úspěchem je v tomto směru technologie, kterou nedávno představili odborníci americké University of California v San Francisku.

Jde o nový typ mozkového čipu, který je vybavený pokročilou umělou inteligencí. Vědci vycvičili tuto inteligenci tak, že dokáže propojit elektrické signály mozkových buněk s textem. Systém ještě není úplně vyladěný a tvůrci ho neustále zdokonalují. Přesto už dokáže překládat mozkové vlny do podoby textu s chybovostí asi tři procenta. To již není příliš vzdálené s chybovostí při profesionálním zapisování textu.

TIP: Nissan představil zařízení, kterým auto předpovídá, co udělá řidič

Vědci při vývoji mozkového čipu využili čtyři dobrovolníky, kteří již měli v mozku implantované elektrody kvůli léčbě. Díky nim se umělá inteligence naučila spojovat konkrétní uspořádání mozkových vln s větami v podobě textu. Zařízení sice momentálně zvládá jen jednoduché věty vytvořené z pouhých 250 různých slov, i tak je to ale pozoruhodný pokrok. V dohledné době by podobné systémy s rozhraním mezi počítačem a mozkem mohly „rozmluvit“ pacienty, kteří z nějakého důvodu přišli o schopnost řeči.

Venuši můžete již od začátku roku sledovat na její cestě večerní oblohou ze souhvězdí Kozoroha přes Vodnáře, Ryby a Berana až do Býka, v němž se objevila na sklonku března. Po celou dobu přitom představovala jedinou nápadnou planetu, kterou jste mohli v první polovině noci zahlédnout i bez dalekohledu. A v dubnu to tak zůstane.

Její dubnové putování souhvězdím Býka bude ovšem hned dvakrát mimořádné, jednou na začátku měsíce a jednou v jeho závěru. V prvním případě se na Venuši nezapomeňte podívat ve dnech 2.–4. dubna. Tehdy se totiž nejjasnější planeta naší oblohy dostane do blízkosti Plejád, samozřejmě pouze na nebi. Jinak ji bude od známé otevřené hvězdokupy dělit zhruba 445 světelných roků.

Malý Velký vůz

Plejády bezesporu patří mezi nejproslulejší nebeské objekty. Prvotní pozornost v souhvězdí Býka sice upoutá obří naoranžovělá stálice Aldebaran, hned vzápětí vám však padne do oka právě nápadná skrumáž hvězd na ploše o průměru asi dvou měsíčních úplňků, v úhlové vzdálenosti zhruba 13° od Aldebaranu. A jelikož mají nejvýraznější členky Plejád jasnost v rozmezí 3–4 mag, snadno je rozeznáte i na světlé městské obloze. Tvarem hvězdokupa tak trochu připomíná zmenšenou verzi Velkého vozu.

Nepřehlédnutelný nebeský útvar registrovali lidé napříč kulturami od nepaměti. I proto Plejády postupně získaly mnoho dalších přízvisek a také rolí v nejrůznějších bájích (viz Sedm sester). Zůstaneme-li u strohého astronomického popisu, smrskne se jejich označení na zkratku M45, udávající pořadí v Messierově katalogu mlhavých objektů. 

Bez dalekohledu v Plejádách spatříte v závislosti na kvalitě svého zraku 5–7 hvězd. Ovšem za vynikajících podmínek a pod velmi tmavou oblohou máte šanci zahlédnout zhruba tucet stálic, jak dokládají třeba i pozorování slavného německého astronoma Johannese Keplera. S dalekohledem v rukou vás pak odmění záplava několika desítek až stovky dalších modrobílých hvězd. Musíte však použít přístroj s malým zvětšením a velkým zorným polem. Jinak jádro Plejád s úhlovým průměrem asi 1° vcelku neuvidíte a hvězdokupa nedostane šanci vyniknout v plné kráse.

Z jednoho těsta

Zatímco starověcí pozorovatelé o totožném původu Plejád nepochybovali, astronomové si dlouhou dobu nebyli jistí, zda mají jejich hvězdy vůbec něco společného. V roce 1767 se proto anglický reverend a filozof John Michell rozhodl vypočítat pravděpodobnost, že by se natolik jasné stálice zcela náhodně seskupily na tak malé ploše naší oblohy. Dospěl k velmi nízké hodnotě 1 : 496 000 a správně usoudil, že členky Plejád, stejně jako dalších hvězdokup, spolu fyzicky souvisejí a tvoří jeden celek. 

Další zásadní objevy přišly ve druhé polovině 19. století, s rozvojem přesných astrometrických metod, fotografie i spektroskopie. V roce 1846 německý astronom Johann Heinrich von Mädler upozornil na skutečnost, že hvězdy Plejád vůči sobě nevykazují žádný vlastní pohyb. Naopak bylo zřejmé, že se vesmírným prostorem pohybují shodně. Badatelé měli jasno: Stálice jsou gravitačně svázány a utvářejí skupinu nejen na obloze, nýbrž i ve vesmíru. 

Náhodný průlet

O třináct roků později německý astronom Ernst Wilhelm Leberecht Tempel odhalil pomocí dalekohledu s objektivem o průměru 10 cm jemnou a nenápadnou mlhovinu kolem hvězdy Merope (NGC 1435). I dnes ji lze za perfektních pozorovacích podmínek vytušit ve velmi světelných přístrojích s velkým zorným polem. Další mlhoviny obklopující sousední stálice Plejád se v 80. letech 19. století podařilo rozlišit až s využitím fotografie.

V roce 1912 pak Američan Vesto Slipher ukázal, že se spektrum mlhovin zcela shoduje se spektry hvězd Plejád. Bylo tudíž zřejmé, že jde o reflexní mlhoviny, jež jenom rozptylují světlo okolních stálic. A když se zjistilo, že se vesmírem pohybují odlišnou rychlostí než hvězdy, které je ozařují, došli astronomové k závěru, že Plejády skrz popsané nahromadění mezihvězdného plynu a prachu pouze náhodně prolétají. 

Nejjasnější večernice

Každopádně ať už máte k ruce jakékoliv pozorovací prostředky, určitě se mezi 2. a 4. dubnem večer na Plejády nad západem podívejte. Již tak atraktivní otevřenou hvězdokupu ještě zkrášlí blyštivá Venuše: Bude procházet směrem od západu na východ, přičemž nejtěsnější setkání nastane 3. dubna, kdy se ocitne v úhlové vzdálenosti cca 0,3° jižně od Alcyone, nejjasnější členky Plejád. 

V úvodu jsme naznačili, že se s Venuší v dubnu pojí hned dvě mimořádné události. Co se tedy bude dít ve druhém případě v závěru měsíce, kdy se již bude planeta na nebi nacházet na pomezí souhvězdí Býka a Vozky? Tentokrát půjde přímo o ni: 27. dubna totiž poprvé dosáhne maximální jasnosti v roce 2020 (podruhé se tak stane 10. července a v obou případech bude mít jasnost −4,5 mag). Klidně se však na Venuši zaměřte už o den dřív. Bude zářit stejně intenzivně, ale v její blízkosti navíc spatříte úzký srpek dorůstajícího Měsíce, pod nímž se zaskví naoranžovělý Aldebaran. 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Berana, 19. dubna 2020 v 16:46 SELČ vstupuje Slunce do znamení Býka.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše –  viditelná večer nad západem
• Mars – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Saturn – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Uran – nepozorovatelný
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v dubnu 2020

• 2. až 4. dubna – průchod Venuše okrajem otevřené hvězdokupy Plejády (M45) z Býka, planeta pozorovatelná v blízkosti jasné hvězdy Alcyone z Plejád 3. dubna na večerní obloze (vzdálenost cca 0,3°)
• 4. dubna – setkání Měsíce a Regula ze Lva na nočním nebi (vzdálenost cca 3°)
• 7. dubna – večer pozorovatelný tzv. superúplněk, Měsíc v úplňku až v ranních hodinách 8. dubna
• 15. dubna – seskupení ubývajícího Měsíce, Jupitera a Saturnu na ranní obloze nad jihovýchodem (na ploše o průměru cca 5°), nalevo pozorovatelný i Mars
• 15. dubna – setkání Venuše a Aldebaranu z Býka na večerním nebi nad západem (vzdálenost cca 10°), níž nad obzorem směrem doprava pozorovatelná i otevřená hvězdokupa Plejády
• 16. dubna – setkání měsíčního srpku a Marsu na ranní obloze nad jihovýchodem (vzdálenost cca 3°)
• 21. dubna – maximum činnosti meteorického roje Lyrid
• 26. dubna – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Venuše a Aldebaranu z Býka na večerním nebi nad západem (na ploše o průměru cca 12°)
• 27. dubna – Venuše dosahuje poprvé maximální jasnosti v roce 2020 (−4,5 mag)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Za dávných dob naši planetu draci dokonce ovládali. Vždyť koho by při pohledu na obrázek mohutného dinosaura nenapadla podobnost se středověkým vyobrazením draka. O existenci dinosaurů sice víme poměrně krátkou dobu ve srovnání s tisíciletou existencí legend a mýtů o obrovitých obludách chrlících oheň, ale možná mají tito legendární draci k dinosaurům skutečně blízko. 

Zkamenělé kosti dinosaurů lidé v zemi nalézali odjakživa, aniž by o nějaké paleontologii měli potuchy. Zato jim bylo jasné, že patřily obrovským zvířatům. Stačilo jen vymyslet příběh, do kterého tato stvoření dokonale zapadla. Nebo stačilo vidět v lese velký strašidelný stín nebo objevit v blátě neznámé stopy a fantazie mohla začít pracovat!

Statečný svatý Jiří

Jedna z nejznámějších legend křesťanské kultury je právě ta o svatém Jiřím – a to jak u římských katolíků, tak i u východních pravoslavných církví v Rusku a Arménii. Na četných vyobrazeních můžeme Jiřího vidět na koni s kopím, které probodává dračí nestvůru. Tento příběh se odehrál v Libyi, kde jedno z měst terorizoval drak. Usadil se u jediného pramene vody a požadoval oběti, aby se lidé mohli napít. Nejprve mu stačily ovce, ale později přišli na jídelníček mladé panny. O tom, kdo se stane další večeří, rozhodoval los. Jednou padl i na královskou dceru. Nezbývalo než vypravit princeznu na poslední cestu. Když nebožačka nedaleko pramene čekala, až se drak vynoří a schramstne ji, objevil se místo něj ale rytíř! S drakem svedl lítý boj a zvítězil.

Obludu nezabil, pouze zneškodnil a dovlekl před město. Slíbil, že draka dorazí, ale měl jednu podmínku. Kdepak, nebyla to půlka království a ruka princezny. Tou podmínkou bylo, že obyvatelé města přijmou křesťanství. Oproti podmínkám, jaké si kladl drak, byl tento požadavek v zásadě přijatelný. Jiří tedy draka proklál svým kopím a místní se nechali pokřtít. Spokojení tak byli všichni, až na princeznu. Jiří totiž zase odjel a ona zůstala na ocet.

Hlava Medúzy

Legenda o souboji svatého Jiří s drakem má nejspíš svůj původ už v předkřesťanské mytologii. Například v příběhu záchrany královské dcery Andromedy. Ta měla padnout za oběť pýše své matky Kassiopeiy, která se příliš chlubila svou krásou na účet bohyně vod. Jako trest poslal bůh Poseidon na království mořskou obludu. Věštba mluvila jasně – aby bylo království zachráněno, musí dostat mořská obluda svou oběť, královskou dceru.

TIP: Pod křídly ohnivého hada: Kde se vzaly mýty o dracích?

Překrásnou Andromedu měšťané skutečně přikovali k útesům, kde měla čekat na naplnění svého osudu. Tím však nakonec nebyl žaludek mořské obludy, ale náruč statečného hrdiny. Právě totiž jel kolem hrdina Perseus, který zabil Medúzu a nesl její hlavu králi Polydektovi. Andromeda se mu zalíbila a Perseus si na jejích rodičích vymohl souhlas, že pokud dokáže princeznu zachránit, dostane ji za ženu. Po nesnadném zápase se mu opravdu podařilo obludu porazit právě pomocí hlavy Medúzy: pod jejím pohledem totiž každý zkameněl, obludu nevyjímaje. 

Při pohledu na malé čluny bez ohledu na státní příslušnost se může zdát, že pro velké válečné lodě nepředstavují vážnou hrozbu. Již začátkem 20. století se ale prokázalo, že rychlý člun vybavený torpédy se může stát nesmírně nebezpečným protivníkem i pro největší bitevní lodě, což ostatně platí dosud v případě člunů nesoucích protilodní rakety. Proto se námořní síly některých zemí intenzivně věnovaly rozvoji těchto malých a poměrně nenáročných zbraní. Jiné státy ale hleděly na takové „hračky“ s okázalým nezájmem nebo pohrdáním, což jim po vypuknutí druhé světové války způsobilo nečekaně vážné problémy. 

Opatrné začátky v Royal Navy 

Ono pohrdání bylo charakteristické především pro britské námořnictvo, které po dlouhá staletí platilo za vládce moří. Pokládalo se za špičkovou elitu a britský důstojnický sbor se choval jako „klub gentlemanů“, pro který nebylo nic tak typické jako krásné uniformy admirálů Jeho Veličenstva. Británie vládla světovým oceánům díky velkým bitevním lodím či křižníkům, k nimž se pak (navzdory nechuti mnoha tradicionalistů) přidaly letadlové nosiče. Naproti tomu pobřežní čluny ležely zcela na okraji zájmu oceánské mocnosti, která jednoduše nechtěla ztrácet čas s malými lodičkami, jež působily takřka neškodně a vůbec nezapadaly do její námořní doktríny.

Britové sice již za Velké války omezeně nasadili rychlé čluny, jenže tyto zkušenosti i pozitivní poznatky z jiných zemí vesměs ignorovali či zlehčovali. Soukromé firmy, které v meziválečném období vyvíjely a stavěly čluny s dělovou a torpédovou výzbrojí, se tedy potýkaly s byrokratickými překážkami. Teprve v polovině 30. let se do služby podařilo zařadit menší množství člunů značky Vosper & Company, ke kterým pak přibyla plavidla firmy Fairmile Marine, avšak nadále platilo, že prioritu měly oceánské lodě. Již záhy po vypuknutí války se ale ukázalo, že se Britové katastrofálně zmýlili, protože průliv La Manche se stal „hřištěm“ pro německé rychlé čluny a minonosky, které si vybíraly krutou daň na spojeneckých konvojích.

Admirálové si teprve poté uvědomili význam rychlých člunů a začalo posilování složky nazvané Coastal Forces, která se začala sunout vzhůru také na žebříčku preferencí odvedenců. Onen okázalý nezájem se velmi dlouho neomezoval jen na velitelský sbor – i drtivá většina prostých námořníků toužila po službě na velkých oceánských plavidlech, nikoli na pobřežních „lodičkách“. Royal Navy se tak dostalo do obtížné situace, protože muselo najít posádky i pro ten druh lodí, který mnoho let označovalo za podřadný, ne-li zbytečný. 

Hledání vhodných kandidátů 

Navíc bylo zřejmé, že nároky kladené na příslušníky posádek MTB či MGB (Motor Torpedo, respektive Gun Boat), jak se britským torpédovým a dělovým člunům říkalo, se do značné míry lišily od požadavků na muže na zaoceánských obrech. Služba na bitevní lodi či křižníku vyžadovala zejména železnou disciplínu, aby posádka čítající stovky mužů fungovala jako velký vojenský útvar (například prapor) na pozemním bojišti. Naopak posádky rychlých člunů čítaly většinou jen něco přes 20 mužů, čímž odpovídaly zhruba četě.

Absolutní poslušnost neměla takový význam jako co největší pružnost a maximální odvaha, jež někdy hraničila až s hazardem. Ne nadarmo se říkalo, že muži na člunech jsou ze všech námořníků snad nejpodobnější pilotům stíhaček. Také velení na MTB či MGB se hodně lišilo od velení na bitevní lodi či křižníku. Logickým důsledkem toho všeho byla skutečnost, že „gentlemani“, kteří dominovali v předválečném námořnictvu, se na paluby motorových člunů zpravidla příliš nehrnuli. Naopak ti, kteří v mírových časech fungovali v záložních strukturách, se pro tyto úkoly jevili jako ideální kandidáti.

Jako sardinky

Na člunech tak od začátku působili především muži z RNR (Royal Naval Reserve), kteří v míru sloužili na obchodních či rybářských lodích, popřípadě i dobrovolníci z RNVR (Royal Naval Volunteer Reserve). Téměř všichni měli také zkušenosti s malými loděmi, pro které byl boj s bouřemi a vlnobitím v La Manche daleko obtížnější než pro veliká oceánská plavidla.

Dokončení: Duel na bouřlivých vlnách: Posádky britských a německých rychlých člunů (2)

Čluny manévrovaly ve vysokých rychlostech, které se například u typů značky Fairmile blížily 30 uzlům (56 km/h), což bylo pro mnoho mužů extrémně náročné. K tomu se navíc přidávaly také stísněné životní podmínky na plavidlech, kde bylo nutné (podobně jako na ponorkách) šetřit téměř každým centimetrem. Přesto však zájem o tuto náročnou a často velmi nebezpečnou službu postupně narůstal, na čemž měl velký podíl též fakt, že se zpravidla nestávala nudnou nebo jednotvárnou. 

Elektrická vozidla produkují méně oxidu uhličitého než ta benzinová. Platí to pro drtivou část světa s ohledem na složení energetického mixu. Ukázala to studie britských a nizozemských univerzitních vědců zveřejněná v časopise Nature Sustainability. Podobný přínos vědci připisují také elektrickým tepelným čerpadlům.

Silniční doprava a vytápění domácností se na emisích ze spalování fosilních paliv podílejí 24 %. Automobily poháněné elektřinou tak představují efektivní způsob, jak tyto emise snížit. Ekologičnost provozu elektromobilů ale není ve všech koutech světa stejná – důležitý je především způsob, jakým je elektrická energie v daném místě vyráběna, efektivita dodávek energie a účinnost samotného vozidla.

Vědci z univerzit v Exeteru, Nijmegenu a v Cambridgi se pokusili zhodnotit celý životní cyklus elektřinou poháněných vozidel a topných zařízení. Z jejich závěrů vyplývá, že přestože výroba elektřiny stále zahrnuje značné množství fosilních zdrojů, vyprodukují elektroauta méně CO2 než konvenční automobily využívající fosilní paliva. Nižší emise CO2 vědci přiznávají 53 z 59 regionů světa, což odpovídá 95 % světa.

TIP: Proč je lodní doprava nejméně ekologickou formou transportu zboží?

Výjimkou jsou země silně závislé na energii z uhlí jako je například Polsko. V zemích jako je například Švédsko, které produkuje většinu své elektrické energie z obnovitelných zdrojů nebo ve Francii, která využívá jako zdroj energie jádro, činní úspora CO2 až 70 %. Ve Velké Británii by se úspora emisí pohybovala okolo 30 %. Studie také podle vědců ukázala, že širší využití elektrických topných systémů by do roku 2050 mohlo přinést celosvětové snížení emisí uhlíku až o 0,8 gigatuny, což představuje zhruba ekvivalent dnešních emisí Německa.

Množství gramů CO2 vypuštěného do ovzduší při výrobě 1 kWh (zdroj electricitymap.org)

V přírodě je pěkně vidět, že v teplejších oblastech planety žije více druhů než v oblastech dále od rovníku. Zní to jednoduše, ale vědci dodnes hledají přesvědčivé vysvětlení, které by tento nepoměr vyjasnilo. Jednou z hypotéz je, že za to může predace – dravý způsob života a lov kořisti dravcem, která by měla být intenzivnější v rovníkových oblastech planety.

Pokud je tahle představa správná, pak by dravci, kteří žijí po celé planetě, měli být aktivnější právě kolem rovníku. Tým švýcarských vědců ale nedávno díky analýze rybolovu zjistil, že pro žraloky a další mořské dravce, to vůbec neplatí. Naopak to vypadá, že rybáři tyto dravce loví nápadně častěji ve vodách, které jsou více vzdálené od rovníku.

TIP: Obávaní žraloci bílí jsou v oceánu kořistí: Jejich lovcem ale tentokrát není člověk

Badatelé zpracovali úctyhodný soubor údajů o rybolovu na celém světě z let 1960 až 2016, který zahrnoval informace o 900 milionech úlovků. I když zohlednili různé okolnosti, například to, že rybaření je v různých částech světa různě intenzivní, dospěli k závěru, že žraloky a další mořské dravce rybáři uloví mnohem pravděpodobněji ve vodách středních zeměpisných šířek, než v okolí rovníku. Vše nasvědčuje tomu, že právě tam, zhruba mezi 30 a 60 stupněm severní, a také jižní zeměpisné šířky, jsou v dravci v oceánu nejvíce aktivní. Vědci neskrývají překvapení a na vysvětlení jsou zatím krátcí. Snad by v tom mohl hrát svou roli vliv teploty na úspěšnost lovu nebo třeba rozdílné množství organické hmoty v oceánu.

Loni 18. prosince se lékařce Aj Fen, vedoucí oddělení intenzivní péče v Ústřední nemocnici v čínském Wu-chanu, dostal do ruky snímek plic poslíčka, který rozvážel syrové pochoutky z lokálního rybího trhu. Doktorka Aj nic podobného dlouho neviděla: Tmavé skvrny na plicích připomínaly snímky obětí epidemie SARS před sedmnácti lety, jež zabila přes sedm set lidí. O týden později přijalo její oddělení dalšího člověka se zápalem plic a pak v rychlém sledu ještě několik jiných se stejným problémem. Mohl se SARS rozjet nanovo? Nebo se objevil zcela nový, neznámý virus? Aj rozeslala rentgeny plic kolegům a zavolala na úřad pro zdraví a hygienu. 

Epidemie se rozjíždí

O týden později už se nemocnice ve Wu-chanu plnily podobnými případy. Aj Fen opět urgovala úřady, aby zasáhly a začaly nastupující krizi řešit. Místo toho si ji spolu s devíti kolegy předvolal ředitel nemocnice a důrazně je varoval před šířením poplašných zpráv. 

Jeden z jejích kolegů, Li Wen-liang, se rozhodl rozšiřovat osvětu bez ohledu na zákaz, načež mu policie pohrozila stíháním. Dotáhnout řízení do konce už ovšem nemusela: Li se kvůli vysokým koncentracím viru v nemocnici nakazil a 6. února podlehl zápalu plic. Na čínském internetu to vyvolalo bouři, jaká se často nevidí. Hashtagy s Liovým jménem však ze sociálních sítí záhy zmizely, jakmile se pustili do práce státní cenzoři. 

„Kdybych věděla, co se stane, vůbec bych se o nějaké zákazy nestarala,“ svěřila se později Aj Fen čínským internetovým médiím. „Mluvila bych do pr*** úplně s každým, s kým bych mohla.“ Jenže ani její slova nevydržela na síti dlouho a cenzoři článek smazali. Nyní se šíří ilegálně, často v soukromých zprávách. Otevřenost se v Číně prostě nenosí. 

Klid, nic se neděje

Nejvyšší vedení země se o řádění viru nakonec dozvědělo počátkem roku. Prezident Si Ťin-pching však hrozící krizi veřejně oznámil až po více než dvou týdnech, 20. ledna, kdy už se virus nekontrolovatelně šířil městem i celou provincií. Čínští dělníci se začali z dovolené vracet do Itálie, kde jich desítky tisíc pracují v textilních továrnách živících oděvní průmysl Apeninského poloostrova. Čínské úřady se po prezidentském proslovu probraly a horečně v provincii uzavíraly jedno město za druhým – jenže tehdy už globální pandemii nešlo zastavit.

Čínské ministerstvo zahraničí ve svém tweetu mimo jiné tvrdí: „Naše snaha o potírání epidemie umožnila, aby se mezinárodní společenství připravilo.“ 

Matematici z University of Southampton spočítali, že kdyby Čína chorobu netajila a nasadila karanténní opatření dřív, dokázala by katastrofě zamezit. Na konci února tam bylo 115 tisíc infikovaných. Pokud by karanténa platila od 7. ledna, nakazilo by se o 95 % lidí méně. Vláda tak zasáhla v poslední možný čas, aby se předešlo kolapsu zdravotnictví. Kdyby váhala ještě další tři týdny, počet potvrzených případů by vyskočil 18krát. A jestliže by ke karanténě nepřikročila vůbec, celkové množství nakažených by narostlo 67krát. 

Dovezeme a zachráníme

Čína zahájila PR kampaň a dodává ochranné lékařské pomůcky do těžce postižených států, jako jsou Itálie a Španělsko – vše s odpovídajícím mediálním pokrytím a s patřičnými díky politiků v cílových destinacích. Když Česká republika nakoupila od čínských partnerů zdravotnický materiál za tři miliardy korun, při jeho vykládání na letišti v Ruzyni promlouval do médií také velvyslanec ČLR. 

Uzavření Wu-chanu do karantény způsobilo čínské ekonomice ohromné škody. Město patří do první desítky nejbohatších a průmyslově nejrozvinutějších center v zemi a podobně jsou na tom další milionové metropole v provincii Chu-pej. Nachází se tam řada industriálních zón, ale daří se i zemědělství a chovu ryb. Ztráty se budou počítat v miliardách dolarů (viz Jaká je cena epidemie?). 

Je to jako tisk peněz

Z krize se ovšem rodí i příležitosti. V době vzniku tohoto článku existovalo na světě půl milionu potvrzených případů nákazy koronavirem a zdravotnické systémy mnoha států se těžce potýkaly s nedostatkem roušek, respirátorů, rukavic i plicních ventilátorů. Čína má ohromné kapacity na jejich výrobu a nyní své linky rozjíždí naplno. „Stroj na výrobu masek je jako stroj na tisk peněz,“ svěřil se agentuře AFP Š’ Sing-chuej, manažer továrny v provincii Kuang-tung. „Dřív dosahoval zisk z každé masky jednoho centu, dnes je to několikanásobně víc.“ 

TIP: Jak poznat nákazu koronavirem? Britští lékaři našli překvapivý indikátor

Jeho kolega, 34letý Kuan Sün-ce, dokázal dát fabriku na výrobu masek dohromady za pouhých jedenáct dní. Bleskově sehnané investice se prý mnohokrát vyplatí: „Jeden stroj vyjde na sedmdesát tisíc dolarů, což se nám ovšem vrátí už za dva týdny provozu.“ Doslova zlaté časy tak zažívají právě producenti těchto zařízení, která mizí prakticky po opuštění výrobní linky. Podle oficiálních dat se za poslední dva měsíce zaměřilo na masky devět tisíc nových továren a Čína jich teď denně produkuje 116 milionů – dost na to, aby mohla zásobovat zbytek světa. 

Navzdory momentální problémům na Zemi zůstává Měsíc v hledáčku vesmírných agentur i soukromých společností. Odborníci teď usilovně vyvíjejí postupy, které by bylo možné využít k praktické a spolehlivé stavbě lunárních základen. Snaží se přitom co nejúsporněji využívat všechny možné materiály, co budou na Měsíci k dispozici.

Navzdory zapojení soukromých firem bude doprava na Měsíc ještě dlouhou dobu stále nesmírně drahá. Udává se, že přeprava 0,45 kg nákladu ze Země do vesmíru stojí zhruba 10 000 $. Lidé proto budou pečlivě rozmýšlet každý gram nákladu, který na Měsíc povezou. Už víme, že některé klíčové materiály na Měsíci najdeme, například všudypřítomný regolit, který tvoří povrch Měsíce, anebo vodu, která je k mání přinejmenším na pólech Luny.

Změkčovadlo pro lunární stavby

Ne vždy je ale situace tak příznivá. Dosavadní výzkum Měsíce ukazuje, že tam není nic, co bychom mohli použít jako změkčovadlo, které se často přidává do cementu, betonu a dalších konstrukčních materiálů. Ramón Pamies ze španělské University of Cartagena a jeho kolegové proto navrhli, že by astronauti mohli použít změkčovadlo vlastní výroby, totiž svou moč.

TIP: Kolonizace vesmíru: Elon Musk podpořil výstavbu základny na Měsíci

Jde o to, že v moči je hned po vodě nejhojnější chemickou látkou močovina. A právě močovina by díky svým chemickým vlastnostem měla vylepšit vlastnosti lunárního stavebního materiálu. Experimenty Pamiesova týmu ukazují, že směs simulovaného lunárního regolitu, močovinu a přiměřeného množství vody je možné vytisknout na 3D tiskárně a pak vytvrdit při teplotě 80 °C. Takto vyrobený materiál poté vydržel i cykly střídavého zmrazování a roztávání, jaké čekají každou stavbu na Měsíci. 

Přestože testy na Zemi prokázaly funkčnost uvedeného postupu, vědci hodlají pokračovat v dalším zkoumání. Je podle nich třeba ověřit například to, zda bude nutné z moči oddělit některou ze složek a přesně specifikovat složení pro nejvhodnější stavební materiál k hromadné výrobě.

Morana do našich krajů tuto zimu sotva nahlédla. V lednu se po zahradách potulovali ježci, a když kolem poledne vysvitlo slunce, poletovali nad jarně vyhlížející půdou babočky admirálové. Na lupenech se tu a tam popásali pomýlení hlemýždi a jezevci ne a ne usnout. I po této netypické zimě se však milovníci přírody těší na slunce, květy, jarní zeleň a ptačí trylky. Ptákům je vhodné věnovat pozornost i v naší rubrice, mimo jiné proto, že 1. dubna můžeme společně s nimi oslavit Mezinárodní den ptactva…

Zkáza z přebytku pořádku

Cílem Mezinárodního dne ptactva není rozlévání šampaňského pod ptačími hnízdy. Jeho účelem je upozornit na nebezpečí, která ptáky ohrožují na celém světě a soustředit síly k ochraně nejen jich samotných, ale také k ochraně jejich stanovišť a hnízdišť.

Opeřenci nemají ustláno na růžích ani u nás. Z české, moravské a slezské krajiny mizí „rumištní divočina“ – vše zanedbané a zaplevelené. V rámci civilizačních tendencí mizí mokřady, remízky, stará doupná stromořadí, staré sady a břehové porosty kolem toků a rybníků. Všude se staví, „zefektivňuje“, vylepšuje, okrašluje… Z „evropských peněz“ se zateplují budovy, což je katastrofa pro rorýse a netopýry. Jen málokdo se zamyslí a chápe, že právě tímto lidským konáním nenávratně zanikají biotopy mnoha živočišných druhů, a to nejen ptáků.

Stav permanentního ohrožení

Největší a nejnesmyslnější hrozba číhá na stěhovavé ptáky při jejich každoročních tazích. Nejvíce ohrožené jsou ty tažné druhy, které táhnou v oblasti Středozemního moře a přes něj: například křepelky polní (Coturnix coturnix), chřástalové polní (Crex crex), vlaštovky obecné (Hirundo rustica), drozdovití ptáci atd.

Podle spolehlivých údajů BirdLife International zahyne ve Středomoří (zejména na Kypru) během jarního a podzimního tahu každoročně více než milion ptáků. Jsou zabiti místními lovci v rámci „sportovních“ loveckých „tradic“. Toto konání je samozřejmě nelegální, ale vládami jednotlivých zemí je přehlíženo a tiše tolerováno.

Ostrá muška tupých hlav

V oblasti Středomoří lidé každoročně zabijí stamiliony pěvců i větších tažných ptáků, a to nejen kvůli potravě, ale také kvůli zisku, sportu a zábavě. Francouzští „gurmáni“ dodnes platí vysoké částky za pokrmy ze strnadů zahradních. V mnoha místech Španělska jsou lapáni do pastí pěvci. Katastrofální je situace na Kypru, kde pěvce kosí plošně a jejich drobná tělíčka plní talíře.

Otřesná je situace v Albánii, kde se decimování ptáků stalo národním sportem. Dnes jde o stát zaslíbený zámožným italským střelcům, kteří zde mohou beztrestně pálit po všem, co má peří nebo srst. Podobně tragicky se ptákům vede v Egyptě, kde ročně skončí život například asi 100 000 křepelek. V zemi pyramid se rozmohl lov živých sokolovitých dravců a střelba na ptáky je hitem i pro egyptskou „zlatou mládež“.

Jarní žně milovníků ptactva

Není zrovna jednoduché být optimistou vyhlížejícím s nadějí ptačí budoucnost. Od chmurných myšlenek nás však v jarní době může paradoxně odvést ptačí zpěv. Počínaje polovinou března, po celý duben a v květnu na nás každičký den čekají nová a nová překvapení.

Od poloviny března od nás odlétají severní zimní hosté – havrani polní (Corpus frugilegus) a kavky obecné (Corpus monedula) se vracejí do své domoviny na sever, stejně jako brkoslav severní (Bombycilla garrulus) a někteří drozdovití ptáci. Ve stejnou dobu se u nás zastavují i další druhy tažných ptáků, směřujících z jihu na sever.

V březnu se k nám vracejí špačci obecní (Sturnus vulgaris), skřivani polní (Alauda arvensis) a lesní (Lullua arborea), konipasové bílí (Motacilla alba) i luční (Motacilla flava), drozdové zpěvní (Turdus philomelos) nebo kvíčaly (Turdus pilaris). Po holubech hřivnáčích (Columba palumbus) o něco později následují holubi doupňáci (Columba oenas). Některé druhy již hnízdí, jiné se ze všech sil věnují námluvám.

Přísliby času tajemství

Na podmáčených loukách a vlhkých polích můžete sledovat čejky chocholaté (Vanellus vanellus) a jejich úchvatné zásnubní lety. Podle charakteru jarního počasí se v dubnu v porostech u rybníků objevují různé druhy rákosníků, navracejí se „české“ druhy pěnic.

V teplém jaru už v dubnu můžete zaslechnout charakteristický hlas kukačky obecné (Cuculus canorus). Na vhodných lokalitách se objevují ťuhýci – obecný, menší, šedý a rudohlavý. Vzácně můžete zastihnout na jihu Moravy dudka chocholatého (Upupa epops). Ale to už povětří křižují letky vlaštovek obecných (Hirundo rustica) a jiřiček obecných (Delichon urbica). V tomto období již s bušícím srdcem očekávám na moravském jihu přílet vlh pestrých (Merops apiaster).

Také hladiny rybníků a rákosové porosty dokážou trpělivému pozorovateli ptáků nabídnout pravé hody. Výčet ptačích druhů, které se k nám zdaleka vracejí hnízdit a vyvést opět po roce nové potomstvo, by byl ještě velmi dlouhý. Nechme se překvapit i těmi neočekávanými opeřenci – čas jara je časem tajemství…

TIP: Zásnubní rituály jarních měsíců: Zamilovaní hmyzí a ptačí poslové

Různé ptačí druhy objevíte kdekoliv, i ve městech. Nezapomeňte na dalekohled, zápisník a nepodceňujte atlas ptáků. U malých, skrytě žijících druhů, které jsou si velmi podobné, je k jejich přesnému určení důležitá každá maličkost. Přejeme bohaté a vzrušující zážitky a dobrý nekrvavý lov!