Vždycky jsem toužil pochopit, jak svět poznávají zvířata. Proto jsem podle svého vlastního návodu již mnohokrát klopýtal nazdařbůh únorovým listnatým lesem, váben Ariadninou nití omamné, těžko popsatelné vůně...

Jedovatý vlčí pepř

Hned poprvé mne čich přivedl ke skromnému keříku s růžovými květy, který se nenápadně krčil mezi dvěma kameny. Nevýraznost keře je v kontrastu s jeho vlastnostmi. Jde totiž o lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), prudce toxický keř z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae). Keřík oplývá lidovými názvy. Říká se mu čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník, mordýř lidský nebo vrah lidský.

Lýkovec je většinou 30–100 centimetrů vysoký a je chudičce větvený. Tento listnatý opadavý keř rozkvétá často již v únoru (ještě před rozvinutím listů) a výrazně aromatické růžové květy mu vydrží do dubna. Není však radno vychutnávat si jejich vůni příliš dlouho a zblízka, protože si tak můžete přivodit bolesti hlavy a závratě. Plody – kulaté červené peckovice – prý mají hořkou chuť, ale já to nikdy nezkoušel. Obsahují totiž prudce jedovaté terpenoidní látky. Smrtelnou dávku představuje pro dospělého člověka pouhých dvanáct plodů.

Šatičky lesních víl

Dalším poslem jara z družiny mocné paní Flóry je bledule jarní (Leucojum vernum) – jednoděložní rostlina z čeledi amarylkovitých (Amarillidaceae). Tato donedávna běžná květinka v květomluvě říká: „Moje láska je věčná.“ Pro vyjádření náklonnosti vůči svým blízkým ale prosím použijte jiné květy. Bledule bohužel dnes již patří k ohroženým druhům a je přísně chráněna zákonem.

Bledule jarní je 10–30 centimetrů vysoká vytrvalá rostlina s podzemní cibulkou. Z ní vyrůstají tři až čtyři přisedlé listy s čárkovitými čepelemi. Něžné bělostné kvítky na převislých stopkách vyrůstají z paždí toulce a na okrajích jsou navíc zdobeny žlutou (až zelenou) skvrnkou. Husté porosty bledulí jarních na březích potůčků a bystřin evokují dojem, že zde leží bělostné šatičky, které tu v noci při tanečním reji odhodily vodní žínky a lesní víly.

Bledule jarní kvete od února do dubna a v Česku ji můžete vidět zejména v luzích a v suťových lesích, na vlhkých podmáčených loukách a na březích potoků od nížin až do hor. V karpatské části Moravy je bledule jarní nepůvodní, najdeme zde však zplanělé populace „uprchlíků“ ze zahrádek (kde je rostlina pěstována již od počátku 15. stol.). Směrem na východ začíná další přirozený areál bledule jarní až ve Východních Karpatech na východním Slovensku a na Ukrajině, kde se vyskytuje někdy rozlišovaný endemický poddruh Leucojum vernum subsp. Carpatium.

Tajemné nokturno

Rozmarné předjaří ale dokáže uspokojit nejen váš čich a zrak. Na své si přijde i sluch, neboť s prodlužujícím se dnem se probouzí i akustická aktivita pěvců. V tomto období o sobě dávají vědět i sovy žijící na našem území, a to především kalous ušatý a nejhojnější evropská sova puštík obecný.
Kalous ušatý (Asio otus) je veliký asi jako holub a k poznání je díky typickým dlouhým perům kolem uší. V Česku žije 4 000–7 000 párů. Kalousové v zimě často nocují pospolitě a proslulé je kupříkladu jejich hromadné zimoviště na jehličnanu v rohu zahrady benediktinského kláštera v Rajhradu u Brna.

Obvykle ale hnízdí v lesích a loví na jejich okrajích a na pasekách. Ozývají se již v únoru, ale především v březnu a dubnu, rytmickým, ale tlumeným a nenápadným „hu“. Samečci si tak vymezují teritorium a lákají do něj samičky. V lokalitě výskytu k sobě můžete kalouse snadno nalákat. Stačí za soumraku třít kouskem polystyrenu o sklo (postačí i sklíčko kapesní svítilny), čímž napodobíte pištění kořisti, například rejsků.

TIP: Labyrinty kamenných poutníků – Rezervace Maštale ve Východních Čechách

Puštík obecný (Strix aluco) je oproti kalousům větší a mohutnější. Běžně hnízdí v lesích, remízcích, starých sadech ale i ve větších městských parcích. V Česku žije 6 000–9 000 párů. Puštík se již v únoru během toku za šera a noci ozývá melancholickým „huu-u- huhuhuhu“, které má stejný význam jako volání kalousů. Kromě toho vydávají puštíci pronikavé a daleko slyšitelné „kuvik“.

Slavnosti smyslů

Předjaří nabízí našim smyslům po dlouhé uniformní zimě pravé orgie rozmanitých chutí. Nepromarněte tento čas! Josef Hora kdysi napsal básnickou sbírku Kořist smyslů. Když smečku svých smyslů vypustíte v předjaří na lov do probouzející se přírody, určitě se nevrátí s prázdnou.

Pod našima nohama se rozprostírá nedozírná masa hornin a minerálů, které tvoří vnitřní část naší planety. Je to extrémní svět a pro nás je bohužel prakticky nepřístupný. Nejhlubší průzkumný vrt - označovaný jako Kolský superhluboký vrt, vznikal mezi léty 1970 až 1992, je hluboký 12 261 metrů a na svědomí jej mají sovětší inženýři.

TIP: Díra do pekla: Neuvěřitelný příběh nejhlubšího vrtu světa

Vědci proto dnes vnitřní část planety obvykle zkoumají pomocí nepřímých metod, například studiem seismických vln. Další možností je prozkoumat vnitřek odolných minerálů, které se k nám dostávají neporušené z velké hloubky. A jedním z nejodolnějších minerálů je diamant.

Vědci nedávno analyzovali diamanty, které pocházejí z dolů v jižní Africe a Číně. Objevili v nich zvláštní formu vodního ledu a přinesli tím důkaz, že i v hloubkách kolem 600 kilometrů pod zemským povrchem existuje kapalná voda.

Potrpíte si na netradiční módu? Máte rádi neobvyklé módní doplňky? Pak si nejspíš zamilujete nabídku hyperrealistických zvířecích hlav od japonských návrhářů Kamonohashizokei. Firma se sice primárně orientuje na reklamní průmysl, zvířecí hlavu si ale u ní může pořídit každý.

Aktuální nabídka čítá hlavy lvů, vlků, koček, beranů a pořídit si můžete dokonce hlavu se zobákem afrického člunozobce. Ruční výroba a vysoká míra detailů je pochopitelně znát na prodejní ceně a jedna hlava tak vyjde zhruba na 50 tisíc korun.

Tento působivý a neobvyklý záběr zachycuje část Velké mlhoviny v Orionu, která je rozsáhlou oblastí s probíhajícími procesy formování nových hvězd ležící asi 1 350 světelných let od Slunce.

Snímek kombinuje červeně zobrazenou mozaiku záběrů pořízených v pásmu milimetrových vln pomocí radioteleskopů ALMA a IRAM s do modra laděnou fotografií stejného pole v oboru infračerveného záření. Skupina jasných hvězd v levém horním rohu je Trapez – malá hvězdokupa mladých horkých hvězd starých pouze několik milionů let.

Jemné vláknité struktury viditelné na tomto rozsáhlém snímku jsou dlouhé filamenty chladného plynu, které je možné zachytit pouze teleskopy pracujícími v milimetrovém pásmu vlnových délek elektromagnetického záření. Jinak jsou tyto útvary zcela nepozorovatelné, a to jak ve viditelném světle, tak v infračerveném záření. 

Tento plyn představuje materiál, který dává vzniknout novým hvězdám – oblak postupně kolabuje působením vlastní gravitace, dokud není dostatečně hustý na to, aby se v něm utvořila protohvězda – objekt předcházející vzniku hvězdy.

Při rutinních vykopávkách odkryli archeologové starobylý chrám bohyně lásky Afrodity, který pochází z 6. století př. n. l. Na tom by nebylo nic tak tajemného, kdyby nezjistili, že chrám zřejmě cestoval v čase. Je totiž postaven na mnohem mladších základech, tedy zcela obráceně, než velí logika. Základy pocházejí až z římské doby, z 1. století n. l. Jak je to možné? 

Zastánci konspiračních teorií jásali a prohlašovali, že o své minulosti vlastně nic nevíme. Archeologové ovšem brzy vrátili úder. Zjistili, že starověcí architekti záhadný chrám kus po kuse rozložili a jako gigantické puzzle znovu složili na novém místě. Přesné důvody tohoto obtížného přesunu však zůstávají dodnes záhadou.

TIP: Ve východním Srbsku vykopali římský hrob s kletbami

Z dobových pramenů ovšem víme, že v 1. století n. l. stál ve městě chrám Julia Caesara. Významný římský diktátor byl zpravidla uctíván spolu s Afroditou, matkou mytického hrdiny Aenea, zakladatele Říma a bájeslovného otce Římanů. Historici se proto domnívají, že přesun chrámu mohli obyvatelé Soluně zorganizovat proto, aby se zavděčili novému římskému císaři Oktaviánovi. Chtěli se tak nejspíše omluvit za to, že v předchozí občanské válce podporovali císařovy nepřátele Antonia a Kleopatru. 

Chrám byl poprvé odkryt v roce 1936. Pak ale nadlouho upadl v zapomnění a „ke slovu“ se znovu dostal až v roce 2000 kvůli demolici domu, pod kterým se nacházel. Tehdy také archeologové přišli na „záhadu“ římského schodiště a o sedm staletí starších sloupů. Dnes je z chrámu odhalena jen část, zbytek je skryt o několik metrů níž.

Kolem Marsu již dvanáctým rokem krouží americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), která zde s pomocí své kamery HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) pořizuje skvělé snímky povrchu rudé planety.

NASA nedávno zveřejnila jeden z těchto snímků, který sonda MRO získala 28. ledna 2018. Snímek zachycuje oblast severního pólu Marsu a pozoruhodné duny. Písek je v těchto místech vytvarovaný tak, že připomíná slavný Bat-signál, kterým se občané Gothamu dovolávali pomoci maskovaného hrdiny Batmana.

Duny rudé planety

Není to poprvé, kdy tvar dun z oblasti severního pólu rudé planety vzbudil rozruch. Na snímku z roku 2014 se zase nápadně podobají znaku Hvězdné flotily, čili průzkumné a obranné složky Spojené federace planet ve světě Star Treku.

TIP: Zvláštní zvlněnou krajinu Marsu možná vytvářel levitující písek

Ve skutečnosti o žádný signál z Marsu pochopitelně nejde. Písečné duny rudé planety netvarují zoufalí obyvatelé, ani příslušníci Hvězdné flotily, ale zdejší vítr, který zde vane rychlostí až 100 kilometrů za hodinu. V tomto případě jde o srpkovité duny, čili takzvané barchany, které na Zemi známe například z písečných pouští Sahary.

V druhé epizodě seriálu stanice HBO Bratrstvo neohrožených se Donald Malarkey ptá zajatého německého poddůstojníka, proč se vydal z rodného amerického Oregonu sloužit do německé armády. Mladý zajatec mu odpoví, že před vstupem Spojených států do války jeho rodiče narození v Německu uposlechli výzvu, „aby se všichni skuteční árijci vrátili do říše“. Setkání zdramatizované v seriálu se skutečně odehrálo a nešlo o nic až tak neobvyklého.

Volání vlasti

Mnoho Američanů narozených v Německu se v letech bezprostředně před druhou světovou válkou vrátilo do staré vlasti. A ještě mnohem víc bylo těch, kteří s sebou vzali i své děti narozené už v USA. Po válce se šířila zkazka, že v německé armádě vytvořili američtí přeběhlíci celou jednotku – takzvanou brigádu George Washingtona.

Ve skutečnosti šlo o propagandistickou lež vytvořenou Waffen-SS. Někteří jednotliví Američané však Německu sloužili; kvůli nedostatku dochovaných pramenů a nedůslednému poválečnému vyšetřování ale není možné určit jejich přesný počet. Z hrstky těchto přeběhlíků není zřejmě nikdo známější než stíhací pilot USAAF Martin James Monti, který se stal důstojníkem Waffen-SS.

Pod vlivem rasistické ideologie

Narodil se 24. října 1921 na předměstí St. Louis v Missouri do rodiny evropských imigrantů. Otec pocházel z italskojazyčné části Švýcarska a matka byla Němka. Vyrůstal v silně nábožensky založeném prostředí, vyhraněně protikomunistickém a izolacionistickém, odmítajícím program New Deal prezidenta Roosevelta. Ve 30. letech Montiho oslovoval katolický duchovní Charles Coughlin, přezdívaný „rozhlasový kněz“.

Tento bigotní fanatik, který vystupoval každý týden v rádiu s kázáním proti komunismu, kapitalismu, Židům a Rooseveltovi a vychvaloval nacistický režim Adolfa Hitlera a fašismus Benita Mussoliniho, měl desítky milionů posluchačů. Coughlinovo vysílání tak drsně napadalo vládu, že nakonec překročilo všechny hranice demokratické svobody slova a v září 1940 bylo zakázáno.

Martin Monti se přihlásil k odvodu v červnu 1942 a krátce poté odcestoval za svým idolem Coughlinem do Detroitu. Obsah jejich rozhovoru není znám, ale dá se předpokládat, že kazatel povzbuzoval svého mladého příznivce, aby, jakmile se dostane na frontu, přeběhl k Němcům. Na konci listopadu byl Monti zařazen do letectva Spojených států jako kadet. Do léta 1944 se stal stíhacím pilotem na strojích Lockheed P-38 Lightning a Bell P-39 Airacobra a dosáhl hodnosti poručíka. V srpnu téhož roku poslali Montiho na základnu v pákistánském Karáčí, kde získal hodnost nadporučíka. Dál už ho měly čekat bojové akce. 

Černý pasažér

Dne 1. října 1944, několik dnů po svých 23. narozeninách, si Monti ráno oblékl uniformu a začal uskutečňovat svůj složitý plán. Jeho prvním cílem bylo dostat se do Evropy a získat letadlo. Díky řadě lstí, drzosti a současně laxnosti a až neuvěřitelné důvěřivosti amerického vojenského personálu, s nímž se dostal do kontaktu, se mu to nakonec podařilo.

Ačkoliv neměl žádný oficiální cestovní příkaz, odcestoval mladý pilot z Karáčí na palubě dopravního letounu Curtiss C-46 Commando do Káhiry. Dál pokračoval do libyjského Tripolisu a nakonec se dostal na palubu letounu směřujícího do Neapole. Odtud se přesunul 10. října na letiště Foggia, kde měla domovskou základnu 82. stíhací skupina, jejíž příslušníky Monti znal z pilotní školy.

Cesta do říše

Představil se velícímu důstojníkovi s tím, že byl přeřazen k jeho jednotce, ale papíry jsou ještě na cestě. Přesto požádal o zařazení do jednotky a přidělení letounu. Velitel jednotky to však bez potřebných dokumentů odmítl. Montiho to neodradilo a vydal se na nedaleké letiště Pomigliano, kde sídlila 354. peruť Letecké služby. Šlo o jednotku, která opravovala a zalétávala letadla před odesláním k bojovým jednotkám.

Dne 13. října, kdy mu stále chyběly jakékoliv doklady, se Montimu podařilo vydávat se za pilota 82. stíhací skupiny – dožadoval se letounu Lockheed F-5E Lightning (fotoprůzkumná verze P-38) pro „zkušební let“. Jakmile vzlétl, nabral Monti kurs na sever k Milánu. Tam na vhodném místě přistál a dodal tak Němcům nečekaný dárek – kromě jednoho přeběhlíka i zcela nepoškozený lightning. Luftwaffe okamžitě přemalovala stroj německým markingem a sloužil pak novým majitelům až do konce války. 

Ve službách propagandy

Místní němečtí velitelé byli na rozpacích, co s přeběhlíkem. Po krátkém výslechu Američana zavřeli do nedalekého zajateckého tábora. Ale zachycené americké rádiové hlášení nařizující uprchlého Motiho zatknout je brzy přesvědčilo, že je skutečně přeběhlíkem. V listopadu ho poslali do Berlína, kde SS-Hauptsturmführer Peter Delaney, taktéž americký přeběhlík pocházející z Louisiany, zařídil, aby byl Monti zařazen k propagandistické jednotce „SS-Standarte Kurt Eggers“.

TIP: Mohla nacistická propaganda podlomit morálku amerických vojáků?

Němci se nejprve snažili využít přeběhlíka v rozhlasovém vysílání určeném americkým vojákům. Aby jeho titul lépe zněl, vysílal pod jménem „kapitán Martin Wiethaupt“ – zkrátka Montiho „povýšili“ a nové příjmení bylo jménem jeho matky za svobodna. Vysílání zajišťovala Říšská rozhlasová společnost a mohli je slyšet jak američtí vojáci na evropských frontách, tak obyvatelé USA. Monti ve svých tirádách horoval pro to, aby Spojené státy bojovaly po boku Německa proti Sovětskému svazu, „skutečnému nepříteli světového míru“. 

Dokončení: Proč americký Yankee přeběhl k SS (2) (vychází ve čtvrtek 15. března)

Poslední dobou je hodně slyšet a problémech s plasty, které devastují oceán. Mnohé celebrity i další lidé se proto rozhodli, že budou bojovat proti igelitkám, brčkům a dalším rizikovým plastovým předmětům. Oceán ale ohrožují i jiné věci, než jenom plasty.

Pro mořské prostředí a hlavně pro životy mořských tvorů je velmi nebezpečné ztracené rybářské vybavení. Nejde přitom o pár sítí. Každoročně se v oceánu objeví asi 640 tisíc tun odpadu, který poztráceli rybáři.

TIP: Klidné obry oceánu vážně ohrožují částečky plastu v mořské vodě

Sítě a další vybavení rybářů představují pro rybáře finanční ztrátu, ale pro oceán ohromné riziko. Poškozují korálové útesy a další podobná cenná prostředí v oceánu a jeho bezprostředním okolí. A také fungují jako smrtící pasti pro celou řadu živočichů, kteří žijí nebo hledají obživu v moři. Ať už ve ztracených sítích uvízne velryba, delfín, žralok, želva nebo třeba mořský pták, velice často jde takovému zvířeti o život.

Původně Quin Schrock vyrazil jen na půlroční výlet po Státech. Chtěl poznat nové lidi a odpočinout si od kancelářské práce účetního. Se svými cestovatelskými zážitky se začal dělit prostřednictvím sociálních sítí, kde příběh tohoto nespoutaného cestovatele a jeho sličné partnerky okamžitě zaujal. Kromě fanoušků se Quinovi časem ozvali i zástupci velkých firem a štědří dárci. Díky nim a svému nespornému fotografickému nadání si tak může plnit svůj cestovatelský sen.

Dnes Quina jen na Instagramu sleduje přes 630 tisíc fanoušků a mezi jeho klienty patří takové firmy jako Apple, Sony, Land Rover, Adobe nebo třeba Nintendo.

Doposud se mu podařilo navštívit 21 zemí z celého světa. A které místo ho nejvíce zaujalo? Za nejkrásnější Quin považuje Filipíny, naopak nepříliš ho prý zaujalo turisty oblíbené Thajsko. A jaké jsou jeho příští plány? Chystá se na Nový Zéland a do Číny. V jeho plánech ale nechybí ani Evropa - prý by rád navštívil Švýcarsko.

Magnetickému poli Země vděčíme za mnoho. Není proto divu, že se vědci i laická veřejnost obávají možných následků, pokud by tato přirozená ochrana života na Zemi přestala fungovat. Pozornost proto budí i Jihoatlantická anomálie (SAA, z anglického South Atlantic Anomaly), což je oblast zeslabeného magnetického pole, která se rozprostírá od Zimbabwe po Chile.

Pro vědce zkoumající magnetické pole Země představuje Jihoatlantická anomálie speciální záhadu. Změny v magnetickém poli planety se totiž zkoumají především v geologických vrstvách příslušného stáří. V jižní Africe ovšem nejsou dostupné vhodné geologické materiály pro výzkum magnetického pole, které by pocházely z potřebné doby.

TIP: Kdy dojde k další výměně mezi severním a jižním magnetickým pólem?

Geologové proto spojili síly s archeology a potřebná data získali z archeologických artefaktů. Obyvatelé dnešní Jihoafrické republiky, Botswany a Zimbabwe je v minulosti vyrobili z jílu, který obsahuje částečky minerálu železa. Z nich je pak možné odvodit údaje o magnetickém poli Země té doby. Výsledky jejich výzkumu jsou uklidňující. Jihoatlantická anomálie není v této oblasti první a nejspíš ani poslední.