Hermann Balck převzal v roce 1942 11. tankovou divizi, která toho času nebyla v příliš dobrém stavu. Morálka vojáků klesla nebývale hluboko, téměř všichni plukovní a praporní velitelé byli na zdravotní dovolené a předchozí velitel se zabýval malichernostmi. Jednou z nich byl spor s velitelem motocyklového praporu Paulem Hausserem (nezaměňovat se známým generálem Waffen-SS) ohledně používání šlechtického titulu Freiherr, který byl oficiálně zrušen.

Předchozí část: Hermann Balck: Neprávem zapomenutý generál a hvězda německé Panzerwaffe

Hvězdná hodina

Balck zničil spisovou složku, podřízeného od počátku náležitě oslovoval i s titulem a získal v něm jednoho z nejlepších důstojníků, který to později dotáhl až na místo velitele divize Panzer Lehr. Na jaře 1942 spolu s Balckem dávali dohromady 11. tankovou divizi, která měla postupovat na levém křídle sil útočících na Stalingrad. Že odvedli dobrou práci, dokázaly události po sovětské protiofenzivě a obklíčení německé 6. armády v metropoli na Volze.

„Četl jsem zprávu Wehrmachtu o ruském průlomu a o tom, že byla učiněna protiopatření. Ta protiopatření jsme byli my.“ Balckova divize měla tvořit zálohu XLVIII. tankového sboru během jeho postupu ke Stalingradu, nakonec ale musela zasáhnout proti hrozbě postupu sovětské 5. tankové armády. Ta se právě převalila přes slabě zajištěné linie rumunské 3. armády a relativně bezstarostně pokračovala kupředu.

Balckova divize začala řádit jako liška v kurníku: „Každý den byl jako ten předchozí. Ruský průlom, protiútok, večer všechno v pořádku. Poté zpráva o jiném průlomu 20 kilometrů východně. Tanky, pěchota, dělostřelectvo pochodují nocí se zapnutými světly. Nad ránem jsme v klíčové pozici. Překvapit je. Zničit je. Potom opakovat celý postup další den 10 nebo 20 kilometrů západně nebo východně.“

Na konci prosince 1942 Balck dokonce obklíčil a zničil celý sovětský tankový sbor. Tuhé boje trvaly tři týdny, ale 11. tanková divize nakonec téměř sama zastavila a rozložila sovětskou 5. tankovou armádu. Rudoarmějci přitom měli v pěchotě i tancích převahu asi 10:1 a v dělostřelectvu ještě větší. Taktické vítězství však nemohlo zvrátit celkovou strategickou situaci.

Až do hořkého konce

Na jaře 1943 převzal nyní již generálporučík Balck elitní divizi Großdeutschland, kterou ale vedl jen krátce. Těsně před začátkem bitvy u Kurska (5. července 1943) odjel na zaslouženou dovolenou. Následovalo krátké intermezzo v Itálii, kde velel XIV. tankovému sboru, ale na podzim téhož roku již opět bojoval na východní frontě. V čele XLVIII. tankového sboru a později 4. tankové armády se snažil zastavit sovětskou přesilu.

V rámci možností si opět vedl dobře, takže se v září 1944 dočkal funkce velitele skupiny armád G. Tato formace pod Balckovým velením úspěšně zpomalovala postup Američanů a Francouzů v Lotrinsku. Hitler ale nebyl spokojen, protože generál ignoroval jeho rozkaz a dovolil 19. armádě ústup za Rýn. Úspěšný generál byl proto v prosinci 1944 odvolán. Na nátlak náčelníka štábu OKH Heinze Guderiana ale směl převzít 6. armádu bojující v Maďarsku. Na samém konci války se mu pak v Rakousku podařilo uniknout Sovětům a dovést své jednotky do amerického zajetí.

V zajetí vítězných Spojenců zůstal Balck do roku 1947. Na rozdíl od mnoha svých kolegů však odmítl s Američany spolupracovat a zprostředkovat jim svůj pohled na válku. I proto zůstal pro širokou veřejnost relativně neznámý. Až v sedmdesátých letech se společně s generálem Mellenthinem zúčastnil přednášek pro vysoké důstojníky NATO.

Mezitím byl v roce 1948 odsouzen k tříletému odnětí svobody za neoprávněnou popravu podřízeného důstojníka. V roce 1981 vydal v Osnabrücku paměti, které nabízejí zajímavý vhled do jeho myšlení. Je však potřeba také zmínit, že v tomto díle také částečně omlouvá některé zločiny. Například vinu za rozpoutání druhé světové války se snaží částečně sejmout z Adolfa Hitlera a hodit na amerického prezidenta Roosevelta. Rok po vydání pamětí Hermann Balck zemřel v Aspergu v západním Německu.

Styl velení

Úspěšný tankový velitel musel řídit bitvu z první linie a Balck nebyl výjimkou. Tento styl mu navíc umožňoval řídit vše ústně a nezatěžovat se hromadou papírování. Nejlépe to popsal sám generál v pasáži pamětí věnující se bojům před Stalingradem:

„Můj skvělý náčelník štábu major Kienitz zůstával na pozici v týlu a zajišťoval kontakt mezi mnou, Bohem a celým světem pomocí rádia. Já byl v pohybu a soustředil jsem se na akci. Obvykle jsem navštívil každý pluk několikrát denně. Zatímco jsem byl venku, rozhodl jsem se o plánech na další den. Prodiskutoval jsem je po telefonu s Kienitzem a potom jel ke každému pluku, kde jsem nainstruoval velitele. Poté jsem jel zpátky na velitelství a telefonoval s ná čelníkem štábu XLVIII. tankového sboru plukovníkem Mellenthinem. Pokud velitel sboru generál Knobelsdorff souhlasil, dal jsem svým plukům vědět, že plány platí. Pokud byly nutné nějaké změny, vyjel jsem ještě během noci a opět navštívil každý pluk. Nedošlo k žádným nedorozuměním.“

Neexistovala jedna vlastnost, která by z Balcka dělala velkého velitele. Šlo spíš o souhrn všech jeho povahových rysů. Asi nejvíc se ale projevovala přirozená inteligence a schopnost rychle se rozhodovat, jež mu dávaly výhodu nad protivníky, kteří často navíc nedokázali tak dobře předvídat vývoj situace. Generálmajor Friedrich Wilhelm von Mellenthin, který sloužil jako náčelník štábu pod mnoha významnými německými generály, včetně Rommela a Guderiana, prohlásil: „Balck má nárok na to být považován za našeho nejlepšího polního velitele.“

Francouzský astronaut Thomas Pesquet tráví v rámci aktuální mise Proxima již šestý měsíc na palubě Mezinárodní vesmírné stanice. Náplní jeho vesmírného „výletu“ je nejen 50 vědeckých experimentů zpracovávaných pro kosmickou agenturou ESA a francouzskou CNES, ale i role kameramana. Takhle se mu z paluby ISS podařilo zachytit pohled na naši planetu.

Časosběrné video, které Thomas natočil, názorně demonstruje, jak velká část naší rodné planety je pokryta pouštním pískem a jak velká plocha Země je vyhrazena oceánům.

Mezinárodní letiště v kanadském Edmontonu každoročně odbaví 168 tisíc letů a zhruba 8 milionů pasažérů. Při takovém provozu je důležité vyvarovat se střetu letadla s ptáky, které by mohlo skončit tragicky.

V současnosti to v Edmontonu řeší pomocí laserů a audionahrávek hlasů dravých ptáků. Nově zde má ale do služby nastoupit robotický sokol Robird, který vyrábí spinoff Clear Flight Solutions nizozemské Univerzity v Twente.

TIP: Robotičtí dravci na stráži: Letiště budou chránit roboptáci

Robird je dálkově ovládaný operátorem v pozemní stanici, jehož úkolem je co nejlépe plašit ptáky všeho druhu a odrazovat je od hnízdění v blízkosti letiště. Robotický sokol napodobuje svůj vzor vzhledem i pohyby a je prý velmi realistický. Živí ptáci věří, že jde o skutečného sokola. Je to poprvé, kdy nějaké letiště zavede podobnou technologii do každodenního provozu.

Měchýřovky portugalské a jejich příbuzní jsou na první pohled hezcí, ale ve skutečnosti nebezpeční trubýši. Každým rokem požahají desítky tisíc lidí v Atlantiku, Indickém oceánu a Pacifiku. Jejich jed působí bolestivá zranění a v extrémních případech může i zabíjet.

Jak bychom v takovém případě měli postupovat? Existuje celá řada návodů, z nichž některé zahrnují i počůrání zraněného místa. Tyto návody si často odporují, což vede ke zmatkům, které mohou ohrožovat pacienty. Podle nové vědecké studie je používání moči nesmysl.

TIP: Překvapení v experimentu: Jed homolic uspal myši na pět hodin

Jako nejlepší postup naopak vědci doporučují potřít postižené místo octem a poté ho zahřát na zhruba 45 minut na teplotu 45 stupňů Celsia. K tomu je možné použít teplou vodu nebo třeba zahřívací obklady.

Když evropská sonda Rosetta zkoumala kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko, připsala si na své konto několik překvapivých objevů. Mezi ty nejzajímavější určitě patří objev velkého množství molekulárního kyslíku O2 v atmosféře kolem komety.

TIP: Život na kometě? Philae objevila na kometě nové sloučeniny

Molekulární kyslík je dost nestabilní, protože atomy kyslíku se sndněji vážou s vodíkem za vzniku vody, případně s uhlíkem, přičemž vzniká oxid uhličitý. Ve vesmíru je tedy molekulární kyslík ohromně vzácný. Zatím jsme ho viděli jenom dvakrát ve hvězdných porodnicích.

Kde se vzal molekulární kyslík na kometě? Odborníci si nejprve mysleli, že mohl být zamražen do komety v době samotného vzniku Sluneční soustavy, tedy před 4,6 miliardy let. Podle některých názorů by ale i přesto kyslík měl postupně reagovat s dalšími chemikáliemi.

V hlavní roli srážky iontů s povrchem komety

S novým vysvětlením teď přišel chemický inženýr Konstantinos P. Giapis z Caltechu, který studuje chemické reakce energetických iontů s polovodiči v rámci vývoje nových technologií pro elektroniku.

Podle něj jde o proces, při kterém z komety uniká vodní pára, ultrafialové záření Slunce ionizuje molekuly vody a sluneční vítr žene ionizované molekuly zpět ke kometě. Když taková molekula zasáhne povrch komety, zreaguje s přítomnými oxidy a přitom vznikne molekulární kyslík. Giapis svůj nápad dokázal ověřit i praktickým experimentem.

Čeští bikeři, kteří vyrazili na otevření slovenského Bike Parku Malino Brdo, si užili pořádný přísun adrenalinu. Během jízdy na ně vyběhl medvěd, kterého patrně vyplašili. Vyplašený huňáč za jedním z bikerů chvíli běžel, posléze svou snahu naštěstí vzdal a zmizel mezi stromy. Medvěd i oba cyklisté tak vyvázli zcela bez úhony.

Zatímco v Česku připadá na druhou neděli v květnu Den matek, v Jižní Koreji v tento den slaví Den rodičů. V tradičně rodinně orientované jihokorejské společnosti jde o velmi respektovaný svátek – rodiny se scházejí u společného stolu a podobně jako u nás předávají děti svým rodičům drobné dárky. V některých oblastech je Den rodičů spojován s neobvyklou tradicí, kdy děti svým rodičům rituálně omyjí nohy. V korejské společnosti jde o akt, který je spojován s výrazem vděku.

Titan, záhadný měsíc Saturnu se zmrzlým povrchem a hustou organickou atmosférou, nás nepřestává lákat. Od úspěšné mise Cassini-Huygens, během které v lednu 2005 přistál na povrchu Titanu výsadkový modul Huygens, se objevilo mnoho nových návrhů pro další průzkum tohoto světa.

Pro Titan už inženýři NASA navrhli všechno možné, od balonů a sofistikovaných přistávacích modulů, až po letadlové drony a ponorky do metanových moří. Nedávno se objevil další velmi zajímavý projekt, který pro průzkum Titanu počítá s využitím osmivrtulových dronů.

Oktoptéry pro Titan

Drony Dragonfly myjí být schopné vertikálního startu i přistání. To jim umožní zkoumat jak povrch Titanu, tak i spodní vrstvy jeho atmosféry. Tyto drony se svými kolegy navrhla planetární vědkyně NASA Elizabeth Turtle z laboratoře Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHUAPL).

TIP: Budoucnost průzkumu rudé planety: NASA vyvíjí drony pro Mars

Drony by na Titanu měly být schopné létat na poměrně velké vzdálenosti. Při jednom letu mají zvládnout až desítky kilometrů, během celé mise několik set kilometrů. To jim umožní detailní měření na více místech, která mohou mít velmi odlišnou geologickou historii. Pohon dronů zajistí termoelektrický generátor, využívající rozkladu plutonia-238 k výrobě elektřiny.

Co jíst, abychom co nejméně zatěžovali naši planetu? Podle skotských vědců by stačilo, kdybychom nahradili polovinu masa cvrčky a červy. Podstatně bychom tím snížili požadavky na rozlohu půdy nutné pro chov hospodářských zvířat.

Zároveň by došlo ke značnému poklesu emisí skleníkových plynů, které hospodářská zvířata produkují v požehnaném množství. Pro planetu by byl velmi prospěšný i malý nárůst spotřeby jedlého hmyzu.

TIP: Jídlo ze zemního plynu: Brzy nakrmí zvířata na farmách i nás

Skotští vědci dospěli k závěru, že i nevelké změny v chování spotřebitelů, jako například nahrazení hovězího masa kuřecím, omezení odpadu při zpracování potravin a právě zavedení většího množství jedlého hmyzu, by mohlo vést k podstatnému ušetření zemědělské půdy a k více stabilní výrobě i distribuci potravin.

Lidé se rádi obklopují podobně smýšlejícími přáteli. A jak se zdá, nejsme v tom sami. Odborníci z Oxfordu zjistili, že sýkory koňadry raději hnízdí se sýkorami, jimž se podobají svým chováním.

Badatelé prozkoumali uspořádání hnízd a sociální sítě u volně žijících sýkor koňader, které sledovali po dobu šesti let. Zároveň zjišťovali jejich osobnostní rysy tím, že je vystavili novém prostředí. Některé sýkory se v takovém případě chovají statečně a aktivně zkoumají okolí, jiné jsou zase zřetelně váhavé a bojí se.

TIP: Proč vrány pořádají pohřby? Chtějí vylepšit vlastní šance na přežití

Proč ale vlastně sýkory dávají přednost podobně se chovajícím sousedům? Zřejmě tím zvyšují svůj úspěch při rozmnožování. Bojácné sýkory by se jen obtížně prosazovaly mezi troufalými sýkorami. A odvážný ptáci se zase mohou společně bránit proti predátorům.