Plynný obr WASP-76b, který se svou hmotností blíží našemu Jupiteru, je skutečné inferno. Obíhá ve vázané rotaci horkou bílou hvězdu spektrální třídy F v souhvězdí Ryb, vzdálenou od nás asi 640 světelných let, a to ve velmi těsné blízkosti. Jeden oběh hvězdy zvládne za 1,8 dne. V důsledku toho je přivrácená strana planety rozpálená na extrémní teplotu.

Na základně dřívějších pozorování byla průměrná teplota WASP-76b odhadnuta na 1 920 °C až 2 400 °C. Panuje zde takové horko, že molekuly se rozpadají na atomy, a kovy, jako třeba železo, se odpařují do atmosféry. Podle výzkumu mezinárodního týmu astronomů, který vedli odborníci Cornellovy univerzity, se v atmosféře exoplanety WASP-76b vyskytuje ionizovaný vápník.

Přítomnost ionizovaného vápníku ve spektru záření je velmi zajímavá a není úplně snadné ji vysvětlit. Podle vědců jsou ve hře v podstatě dva možné scénáře. Buď v horních vrstvách tohoto ultra horkého plynného obra vanou extrémně silné větry, anebo je jeho atmosféra ještě mnohem rozpálenější, než jsme si doposud mysleli.

TIP: Extrémy počasí: Na odvrácené straně horkých Jupiterů prší kamení

Objev vychází z prvních výsledků dlouhodobého projektu, vedeného astronomy Cornellovy univerzity, „Exoplanets with Gemini Spectroscopy survey“ neboli ExoGemS. Cílem projektu je výzkum diverzity atmosfér exoplanet. Badatelé v rámci projektu analyzují atmosféry různých exoplanet, které se liší hmotností i teplotou. Právě pekelný svět WASP-76b je jedním z extrémů, které tento projekt zahrnuje.

Vývoj letecké techniky od 50. let postupoval mimořádným tempem a nově zaváděné typy brzy dosáhly dvojnásobku rychlosti zvuku, zvyšovala se role elektroniky a samonaváděcích řízených střel odpalovaných na velké vzdálenosti. Sedmnáctka jako stíhačka tak rychle zastarávala. Ukázalo se však, že postačuje k bitevním útokům pumami, neřízenými raketami a kanony.

Na dva závěsy pod křídly šly zavěšovat pumy s různým účinkem o váze 50–250 kg. Ke ztečím proti plošným cílům se pak po užívaly raketnice UB-16 se 16 neřízenými střelami ráže 57 mm. Výroba sedmnáctek v Sovětském svazu sice skončila už roku 1958, starší stroje se však na bitevníky upravovaly dál, a to nejen v zemi svého vzniku. Největšího nasazení v této roli se dočkaly v arabsko-izraelských válkách. Na jaře roku 1967 disponovaly vzdušné síly Egypta, Sýrie, Jordánska, Libanonu a Iráku přibližně 800 letouny, z čehož přibližně čtvrtinu tvořily MiG-17. Egypt velení nad nimi dokonce svěřil přímo pozemním armádám, nad nimiž měly operovat.

Masakr na zemi

Dne 5. června 1967 odstartovalo 186 izraelských stíhacích bombardérů a bitevníků s cílem udeřit na nepřátelská letiště. Podařilo se jim Egypťany dokonale zaskočit a na zemi shořely desítky jejich strojů. Kolem 9.00 zaútočila další vlna 164 letadel s Davidovou hvězdou na trupu znovu proti cílům v Egyptě. Kromě základen, atakovaných při první vlně náletů, napadly i vzdálenější Násirovy základny.

Od 13.00 útočila třetí vlna hlavně na egyptské radarové stanice a systémy protiletadlové ochrany, část těchto strojů původně určených na akce v Egyptě však velení poslalo na cíle v Sýrii a Jordánsku. Většina zdrojů se shoduje v tom, že se Izraelcům ten den podařilo zničit na 400 letadel Egypta, Sýrie, Jordánska a Iráku. Celkem tak údajně vyřadili z provozu až 80 % vzdušných sil uvedených států.

Bitevníky v akci

Arabští piloti MiGů-17 se ale rozhodně nevzdávali a pokoušeli se napadáním nepřátelských automobilních a obrněných formací ulehčit vlastním pozemním útvarům. Třetího dne války dva roje egyptských sedmnáctek útočily na izraelskou tankovou kolonu u letiště Bir Gifgafa, když je napadly Dassault Mystère IV.

Egypťané se přestali zajímat o cíle na zemi a v následném boji bez vlastních ztrát sestřelili jednoho vzdušného soupeře. Hůře už pro Násirovy piloty dopadl boj nedaleko Ismáílíje. Na sedmnáctky ostřelující nepřátelskou kolonu nalétly nadzvukové Mirage III a vzápětí šly k zemi tři MiG-17. Za pár dní válka skončila izraelským vítězstvím.

Nad Sinaj a Golany

Za několik let však šly sedmnáctky ve stejné oblasti hromadně do útoku znovu. Šestého října 1973 koalice Egypta, Sýrie a dalších arabských zemí zahájila během nejvýznamnějšího židovského svátku Jom kipur překvapivý útok na Izrael u Suezského průplavu a na Golanských výšinách. Egyptská vojska překročila Suez a vstoupila na Sinajský poloostrov. Sedmnáctky atakovaly izraelské pozemní cíle a značně tak přispěly k počátečnímu arabskému postupu. Ukázaly se dokonce jako účinnější než sice rychlejší, ale rozměrné a neohrabané stíhací bombardéry Suchoj Su-7. Urputné boje trvaly do 24. října, Izrael ale i tentokrát zvítězil.

Sedmnáctky se účastnily ještě mnoha menších lokálních konfliktů – v některých případech na obou stranách, jako v případě etiopsko-somálské války či dalších střetů v Africe. Nejdéle sloužily patrně v Pákistánu, kde jejich čínské verze létaly v období 1975–2012. Výsledky z tak různorodých bojišť dokazují, že i v případě MiG-17 se Sovětům podařilo vytvořit konstrukci spadající do kategorie techniky s ne tak náročnou obsluhou, se solidní životností v rozmanitých podmínkách a s širší paletou využití. 

Po dlouhých letech samoty zažil Pražský hrad znovu éru slávy. Český král Rudolf II. z rodu Habsburků jej během své dlouhé vlády (1576-1611) povýšil na hlavní rezidenci monarchie. Za jeho dob zažil všední okamžiky i dramatické chvilky. Stejnými slovy by bylo možné popsat panování Rudolfa II. Historie jej však zná především jako mecenáše alchymistů.

Zatímco Rudolfův dospělý život byl spojen především s českou metropolí, rané dětství strávil ve vzdáleném Španělsku. Přestože se na dvoře Filipa II. setkal s bigotním katolicismem, jeho zájem upoutala především věda. Jakkoliv byl výkon jeho úřadu provázen nutností vyřešit situaci v Uhrách, poradit si s náboženskou situací v českých zemích a urovnat znesvářené bratrské vztahy, jeho fascinace uměním a alchymií jej provázela téměř po celou dobu vlády.

TIP: Poslední intrika nemocného císaře: Plánoval Rudolf II. sesazení svého bratra?

Do Prahy se sjížděli přední astronomové, na dvoře vznikaly nejcennější umělecké sbírky a Praha zažívala doslova kulturní „zlatý věk“. Avšak melancholie a deprese, které byly součástí Rudolfovy osobnosti, stále více zasahovaly do jeho vladařských povinností. Tato skutečnost přispěla ke konfliktu s bratrem Matyášem, který vyvrcholil roku 1611 Rudolfovou abdikací a Matyášovým zvolením českým králem. Přesto Rudolf Pražský hrad neopustil. V jeho komnatách strávil své poslední okamžiky a také zde roku 1612 zemřel.

Nikdy nebyl vedený k tomu, že usedne na trůn. Žil ve stínu bratra Eduarda a před sebou měl nudný život druhého a nezajímavějšího prince. Osud tomu však chtěl jinak. A tak se plachý koktavý Bertie stal králem, přesněji řečeno: lidem dodnes velmi uznávaným Jiřím VI. 

Neduživé princátko

Na svět přišel 14. prosince 1895 – v den výročí úmrtí svého pradědečka, manžela královny Viktorie. Proto po něm dostal i jedno ze svých křestních jmen – Albert. Doma se chlapci, druhorozenému synovi waleského prince Jiřího, říkalo Bertie. Prý byl tichý, plachý, náchylný k nemocem a ustrašený – stačilo málo, aby se rozbrečel. Nikoho to ale příliš netrápilo. Ani to, že měl chlapec problémy s mluvou. Zadrhával se a koktal, jen velmi těžko se vyjadřoval. Prý za to mohl jeho velmi přísný otec, který lpěl na disciplíně, a také profesionální vychovatelky a učitelé. Když totiž vyšlo najevo, že Bertie píše levou rukou, donutili ho být pravákem. Protože je to přece normální, ne? A tak se ke všem nejistotám a slabostem, kterými chlapec trpěl, přidala ještě jedna navíc...

Námořníkem ve válce 

Bertieho kariéra byla dopředu daná. Dva roky je kadetem námořnické školy a v pouhých devatenácti letech, s hodností poddůstojníka, rukuje. V té době je už jeho otec panovníkem Velké Británie. A tak když Albert odjíždí do války, mohlo by se zdát, že jde jen o populárním krok královské rodiny – aby se ukázala před veřejností v dobrém světle. Princ je ale vystavený nebezpečí jako každý jiný muž.

V červnu roku 1916 se u Jutska na lodi jeho veličenstva Collingwood účastní největší námořní bitvy první světové války. Po jejím skončení je však jasné, že Bertieho zdravotní stav nezvládne takový nápor stresu a napětí. Mladý princ je proto v únoru 1918 jmenován důstojníkem u výcvikové jednotky námořního letectva. A po založení královského letectva je přeložen k jeho jednotkám. 

Zodpovědný syn 

Po válce odchází Bertie studovat na slavnou Trinity College v Cambridgi. Jeho oborem jsou dějiny, ekonomika a občanská nauka. Později mu udělí titul vévody z Yorku, který vedle poct znamená především společenské povinnosti – hodně povinností. Mladý muž často zastupuje svého otce. Podniká cesty po Velké Británii, otevírá doly i nové továrny, trpělivě reprezentuje královskou rodinu.

Někdy v té době potkává Albert mladou Alžbětu Bowes-Lyonovou. A i když se mu tato klidná a krásná žena velmi zamlouvá a zamiluje se do ní, jejich manželství se zdá být ze začátku problémem. Alžběta je sice potomkem skotského krále Roberta I. a Jindřicha VII., z hlediska práva ale nepochází z panovnického rodu, a proto není vhodnou manželkou pro prince, byť ne korunního. Jiřího žádost o ruku zodpovědná slečna odmítá, a to i když je jejich sňatku ochotný požehnat i sám král, kterého mladá dívka okouzlila. Alžběta řekne ne dokonce dvakrát. Bertie musí dva roky čekat, než svolí a navleče si zásnubní safírový prsten z welšského zlata.

Klidný život 

Ačkoliv mladí snoubenci očekávají, že lid bude s jejich svatbou nesouhlasit, opak se stává pravdou. Společnost bere nerovné spojení pozitivně. Považuje ho za jasný signál, že se stařičká monarchie mění v moderní královskou rodinu. Novomanželé se stěhují do jedné z nejrušnějších částí Londýna, na Piccadily. A i když žijí v samém centru metropole, vedou vlastně klidný, neokázalý život. Nevyvolávají skandály, plní své povinnosti a postupně na svět přivítají dvě dcery – Alžbětu a o čtyři roky později Margaret. 

V roce 1936 umírá Jiří V. a veškerá pozornost se upíná na Bertieho staršího bratra. Eduard se stává novým panovníkem země. Plánuje se oficiální korunovace, ale ještě než k ní dojde, ukáže se budoucí král opakovaně ve velmi špatném světle. Odmítá plnit povinnosti spjaté s úřadem. Nebaví ho každodenní papírování, nerad čte úřední listiny, stále je v pracovním skluzu. Co ale ještě více znepokojuje královský dvůr, je Eduardovo tíhnutí k totalitním režimům. Otevřeně sympatizuje s diktátory, jako je Mussolini nebo Adolf Hitler.

Rozvedená Američanka 

To vše by se snad ještě nějak dalo zaonačit, ale když Eduard VIII. oznámí premiérovi svou vůli oženit se s Wallis Simpsonovou, tradičně smýšlející monarchie je v šoku. Wallis je rozvedená Američanka, v té době podruhé vdaná. Ta přece nemůže být v žádném případě královnou země! Lid ji nepřijme! A pak – její děti nesmějí zdědit korunu! To by bylo nemravné! Eduard se snaží vyjednávat, ale marně. Je postavený před nelehké rozhodnutí – buď si vezme – podle vlastních slov „lásku svého života“, nebo může vládnout Velké Británii. A tak dochází k jednomu z největších skandálů v dějinách britské monarchie. Eduard 11. prosince 1936 abdikuje na trůn. Vzdává se svých královských povinností a výsad a z jeho mladšího druhorozeného bratra je nečekaně následník trůnu. 

Albert nemá na výběr. On ani jeho rodina není připravená na nelehkou roli, ale to nikoho nezajímá. Z klidného rodinného života vstupují přímo do středu veškerého zájmu. Aby Bertie veřejně vyjádřil kontinuitu s vládou svého otce, přijímá jméno Jiří VI. A ke slavnostní korunovaci přijíždí v kočáře 12. května 1937, tedy v termínu, kdy měl být původně korunován jeho starší bratr. Lidé moc nevědí, co si o nečekané situaci myslet. V čele země je princ, který ani neumí mluvit. Mnozí se baví tím, že na nového krále sázejí peníze. Ne však na jeho úspěchy, ale na to, jak rychle se pod tíhou majestátu zhroutí... 

K-k-k-králem

Ačkoliv má Bertie skvělé rodinné zázemí, z nové funkce skutečně na zhroucení je. Mimo jiné i proto, že jej děsí vystupování na veřejnosti. Je nejen trémista, ke všemu stále zadrhává a koktá. A být králem, který nemluví ke svému lidu? To jednoduše nelze! V tento moment pomáhá svému choti ze svízelné situace jeho žena Alžběta. Musí přece existovat cesta, jak se s řečovými vadami vypořádat!

Ke králi je pozván pan Lionel Logue, expert na mluvené slovo a jazykový projev. Pro svého svěřence vymýšlí unikátní soubor dechových cvičení. A králi nezbývá, než chodit po komnatách, dýchat a opakovat si na první i druhý poslech absurdní slovní spojení. Jenže jakkoliv to vypadá šíleně, výsledek se přece jen dostavuje! Během zahájení jednání australského parlamentu vystupuje nový král s proslovem – a najednou mluví! Nekoktá ani nezadrhává. Od té doby je Jiří VI. schopný dostát svým řečnickým povinnostem. Nervozity se sice nikdy zcela nezbaví, ale alespoň je mu pořádně rozumět.

Ve válečném stavu 

Ještě před rokem 1939 se Británie přikláněla k názoru, že je potřeba udělat vše pro to, aby nedošlo k válečnému konfliktu. I proto premiér Neville Chamberlain podepisuje mnichovskou dohodu. Jenže pak napadne Hitler Polsko a bez ohledu na jakákoliv ustanovení propuká druhá světová válka. Británie se ocitá v krizi a nejen Londýn se stává pravidelným cílem bombardování. Na krále a jeho rodinu tlačí, aby odcestovali do bezpečí, ideálně do Kanady. Tehdy ale manželka Jiřího VI. pronáší svou památnou větu: „Mé dcery beze mě Londýn neopustí. Já neopustím manžela. A můj manžel neopustí svou zem.“

A tím to haslo. Nikdo nikam do bezpečí neletěl, nebyl důvod. Lid svého krále a jeho rodinu nejen za toto gesto miloval. Jiří a Alžběta oficiálně pobývali v Buckinghamském paláci, i když na noc z bezpečnostních důvodů odjížděli na Windsorský hrad. Jen těsně unikli smrti, když na dvoře paláce vybuchly dvě německé bomby! Během válečných let pak manželé pravidelně morálně podporovali svůj lid. Nejen při návštěvách vybombardovaných míst nebo muničních továren – aby bylo zcela jasné, že král je ve válce se všemi občany země,  jeho rodina podléhala přídělovému systému stejně jako každý jiný. Jídla je málo pro všechny! Mimochodem – Hitler označil Jiřího manželku Alžbětu Bowes-Lyonovou za „nejnebezpečnější ženu Evropy“.

Sjednotil zemi

Po válce je Jiřího zdravotní stav velmi špatný. I tak se ale s rodinou vydává na cestu po jižní Africe. A následně se zapojuje do organizování svatby princezny Alžběty s Philipem Mountbattenem. Tento sňatek má být symbolem znovu silné a svobodné Británie, stejně jako předtím olympiáda.

TIP: Nesmrtelní monarchové: Alžběta II. je nejdéle vládnoucí panovnicí v britských dějinách

V roce 1951 je králi, mimochodem velmi silnému kuřákovi, diagnostikovaná rakovina. V domácím prostředí podstupuje operaci, při níž je mu odstraněna levá polovina plic. Čím dál tím víc státnických povinností přebírá jeho dcera, korunní princezna Alžběta. A právě tu jde, i přes důrazná varování lékařů, poslední lednový den roku 1952 vyprovodit na cestu do Austrálie a Keni, aby pak 6. ledna 1952 zemřel ve spánku na infarkt – v pouhých padesáti šesti letech. 

Pochovali jej v kapli svatého Jiří na Windsorském hradě, jeho odkaz ale žije dál. Ostatně – u jeho smrtelného lože stál i syn Alžběty II., čtyřletý princ Charles. A právě ten se nedávno nechal slyšet, že pokud by usedl na britský trůn, pak z respektu před svým dědečkem jedině pod jménem Jiří VII. 

Bertie a Alžběta

Svatba prince Bertieho s Alžbětou Bowes-Lyonovou měla být živě přenášena rozhlasem. To však církevní hodnostáři odmítli jako dehonestující. Nevěsta po obřadu položila svou kytici na hrob neznámého vojína v londýnském Westminsterském opatství, čímž založila tradici, která se dodržuje dodnes.

Jiří VI. se ještě jako mladý muž snažil o překonávání bariér mezi společenskými vrstvami. Tradičně rozdělenou společnost se snažil sjednotit založením tábora v New Romney. Tam zval chlapce z prestižních soukromých škol i učně z továren a trval na tom, že i když má každý z nich jiný život, měli by se navzájem poznat a respektovat.

Země není hvězda a nemá ve svém nitru gigantický termojaderný reaktor jako například Slunce. Přesto ale „září“ do okolního vesmíru, protože díky své odrazivosti (albedu), odráží asi 30 procent dopadajícího slunečního záření. Jak ukázaly překvapivé výsledky nedávných analýz, odrazivost Země za posledních 20 let, a zejména v posledních letech, poklesla asi o 0,5 procenta.

Změřit odrazivost Země není úplně jednoduché. Jednou z možností je měřit ozáření Měsíce odraženým zářením Země, což mohou udělat i pozemské observatoře. Další možností je měřit přímo záření odražené od Země pomocí satelitů, jakým je například americký satelit Clouds and the Earth’s Radiant Energy System (CERES).

Pokles odrazivosti Země

Philip Goode z amerického institutu New Jersey Institute of Technology a jeho kolegové zjistili, že především během posledních tří let došlo k poklesu odrazivosti naší planety. V předcházejících letech se přitom odrazivost Země prakticky neměnila. Pro vědce jde o nepříjemné překvapení. Čím méně záření se totiž odrazí od Země, tím více sluneční energie naše planeta pohltí.

TIP: Dárek od globálního oteplování? Noční oblaka budou více zářit

Podle badatelů je pravděpodobnou příčinou tohoto jevu zejména snížení množství jasných a vysoce odrazivých mraků nad východním Pacifikem. Odborníci si přitom dříve mysleli, že globální oteplování povede spíše k větší oblačnosti, která by tím pádem mohla odrazivost Země zvyšovat a působit jako brzda oteplování.

Trpaslíkům se vždy připisovaly tak trochu nadpřirozené schopnosti, ostatně ne náhodou se objevují v tolika pohádkách či legendách. Už méně se ovšem ví, že nejproslulejší zahradní trpaslíci pocházejí z Ústí nad Labem. A těm prvním tam kolem roku 1873 vdechl duši jistý Ferdinand Mareš.

Desítky tisíc eur

Malí mužíčci opouštějící jeho keramickou továrnu tvořili už ve své době luxusní zboží a dnes jsou rozeseti po celém světě. Sběratelé je považují za „rolls-royce mezi trpaslíky“, ale v Muzeu města Ústí nad Labem se jich dochovalo jen pár. „Hodnota těch nejmenších se na sběratelských burzách pohybuje kolem tisíců korun. U středních verzí se dostáváme k desetitisícům, no a u největších, metrových figur jde sice také o desetitisíce, ovšem eur,“ popisuje ředitel ústeckého muzea Václav Houfek. 

Z dochovaných výrobních katalogů na nás dnes vykukují klasičtí zahradní trpaslíci s hráběmi i mužíčci lelkující v trávě s neodmyslitelnou dýmkou. Ústečtí „rodáci“ se navíc objevují na nečekaných místech. „Několik Marešových trpaslíků najdeme třeba na přebalu první sólové desky George Harrisona z Beatles, který se nechal vyobrazit v jejich společnosti,“ připomíná Houfek.

Trpasličí ráj

Vizuální umělec Ondřej Brody s oblibou boří hranice a provokuje. Když tedy vyrazil do ulic německého lázeňského městečka Bad Ems po boku skutečného, živého „trpaslíka“, chtěl tak mimo jiné poukázat na nezdravé maloměšťáctví. „Lidé se na něj po očku dívali, ale dělali, že ho nediví. A pak se o tom bavili, často i dost nevhodným způsobem,“ popsal tehdy Brody. 

TIP: Boty na celý život: Jak vzniká obutí na míru? A proč se šijí vždy rovnou dva páry?

Každopádně co se týče sériové výroby, bývalo Ústecko svého času doslova „globální velmocí“. O prvenství ho připravila až konkurence levné pracovní síly z Polska. Ani tamní trpaslíci by však nemohli vzniknout bez pryskyřice a barev, jež dodnes pocházejí převážně právě z českého Ústí. 

Čínská společnost CAS Space nedávno oznámila svůj záměr nabízet turistům suborbitální lety. Číňané to stihnout do roku 2024. Z dostupných informací je patrná inspirace americkou společností Blue Origin a jejich opětovně použitelnou suborbitální raketou New Sheppard, a také technologiemi SpaceX.

CAS Space vyvíjejí jednostupňovou opětovně použitelnou raketu, která by měla vozit až sedm pasažérů na desetiminutový výlet nad Kármánovu hranici, která ve výšce 100 kilometrů pomyslně odděluje zemskou atmosféru od kosmického prostoru. Zveřejněné obrázky (které ale byly záhy opět staženy), prozrazují využití řady nápadů amerických společností.

Nápady Blue Origin a SpaceX

Nejde jen o to, že čínská raketa nápadně připomíná raketu New Sheppard. Vrchní část rakety, tedy návratový modul, jako by z oka vypadla kosmické lodi Crew Dragon společnosti SpaceX. Od SpaceX Číňané rovněž převzali nápad se zachytáváním přistávajících raket ramenem startovací rampy, což Elon Musk plánuje pro přistávání raket Super Heavy i Starship.

TIP: Raketa New Shepard úspěšně vyletěla k hranici kosmického prostoru a bezpečně přistála

Čínskému projektu je zároveň nutné přiznat, že se jejich raketa v některých detailech liší. Například její pohon obstarává 5 motorů Süan-jüan (Xuanyuan) na kapalné palivo, které tvoří kerosin s kyslíkem, zatímco New Sheppard má jediný motor BE-3 na kapalný vodík s kyslíkem. Návratový modul by se měl vracet na Zemi zvlášť a přistávat s pomocí tří padáků. CAS Space plánují první zkušební let již v roce 2022.

Vědci z Research Center on Animal Cognition (CNRS) a University of Arizona uskutečnili 170 filmovaných pokusů, při nichž pozorovali mravenčí dělníky na cestách mezi hnízdem a zdrojem potravy. Vědci měli možnost filmovat a poté analyzovat různé množství putujících jedinců (od 400 po 25 600), kteří se potkávali na jedné „komunikaci“ a s překvapením zjistili, že s rostoucím množství mravenců se rychlost pohybu na mravenčí „dálnici“ zvyšovala, až se postupně ustálila na konstantním tempu.

Naproti tomu ve světě lidí se při překonání určité hustoty provozu pohyb (vozidel i chodců) stále zpomaluje, až se zastaví úplně. Mravenci stále víc „šlapali na plyn“ a když byla naplněna kapacita dané cesty, snažili se navíc předejít časově náročným kolizím s jinými jedinci. Výzkumníci navíc zjistili, že při dosažení mezní hranice se další mravenci do provozu nezapojovali a místo toho čekali, až největší nával opadne.

Mravencům nehody nevadí

Je ovšem potřeba zdůraznit, že provoz chodců nebo automobilů v porovnání s mravenčími dálnicemi vykazuje zásadní rozdíly. Exoskeletonem obrněným mravencům nevadí kolize, a tak si mohou dovolit dál zrychlovat. Lidé v podobné situaci prostě musí zpomalit.

TIP: Hmyz a vyšší matematika: Jak a podle čeho hledají zvířata správnou cestu?

Mravenci navíc mohou pružně přizpůsobovat svoje „dopravní pravidla“ s ohledem na hustotu provozu. Proud automobilů se naopak musí podřídit silničním pravidlům, jako je třeba zastavení na červenou nebo poskytnutí přednosti v jízdě jiným vozidlům, a to bez ohledu na hustotu provozu.

Z kazachstánského kosmodromu Bajkonur odstartovala raketa Sojuz-2.1a s lodí Sojuz MS-19, jejíž posádku tvoří vedle profesionálního kosmonauta Antona Škaplerova ruský filmařský tým – herečka Julija Peresildová (hrála například ve filmu Bitva o Sevastopol z roku 2015) a režisér Klim Šipenko (Saljut-7 z roku 2017). Začala tak práce na vůbec prvním hraném filmu ve skutečném vesmíru. Natáčet se bude na Mezinárodní vesmírné stanici.

Peresildová a Šipenko letí na ISS, aby natočili vesmírné drama se zatím pracovním názvem Výzva. Půjde o příběh lékařky, která nemá vůbec nic společného s vesmírem, ale okolnosti ji přinutí letět na oběžnou dráhu, aby zachránila kosmonauta. Filmový štáb má natočit zhruba 35 až 40 minut promítacího času.

Natáčení se zúčastní i Škaplerov a ruští kosmonauti, kteří nyní na ISS pracují – Oleg Novickij a Pjotr Dubrov. „Budu hrát sám sebe – velitele lodi Antona, který dopravuje lékařku na stanici, aby tam provedla operaci a zachránila tak jiného kosmonauta,“ prozradil Škaplerov o své roli.

Podle Olega Kotova, bývalého kosmonauta a nyní zástupce ředitele Ústavu pro lékařské a biologické problémy Ruské akademie věd, provádět na ISS chirurgický zákrok ovšem ve skutečnosti možné není. „Nanejvýš lze zašít cévy nebo kůži. Na ISS je také k dispozici výbava pro resuscitaci.“ Složitější zákroky by podle něj musely počkat až na návrat na Zemi.

Nejdříve film, později věda

Pro ruskou vesmírnou agenturu Roskosmos má projekt natáčení filmu na ISS i jiný než jen umělecký rozměr. Jde o experiment s rychlou přípravou na let na oběžnou dráhu specialistů, kteří s vesmírným průmyslem nemají nic společného. Pokud bude úspěšný, umožní podle šéfa Roskosmosu Dmitrije Rogozina vysílání mladých vědců na ISS, aby zde mohli nezávisle provádět výzkum.

TIP: Skalpel prosím: Jak budou vypadat chirurgické zákroky ve vesmíru?

Komplexní příprava kosmonautů v Rusku trvá dva roky. Peresildová a Šipenko svou přípravu na let museli stihnout za podstatně kratší dobu, začali s ní letos v květnu. Herečka i režisér stráví na oběžné dráze dvanáct dní, z nichž deset má být pracovních. Na Zemi se dvojice vrátí 17. října v kosmické lodi Sojuz MS-18 společně s kosmonautem Novickým, který je na ISS od dubna. Škaplerov na vesmírné stanici zůstane.

Spalující sluneční paprsky, obloha bez mráčku – ideální chvíle na to zchladit tělo pár kopečky osvěžující zmrzliny. Pokud ovšem zapadnete do jedné nenápadné cukrárny v ulicích Hongkongu a objednáte si zmrzlinu nejnovější příchutě, vaše tělo nejspíš naopak zaplaví ještě větší horkost a tělo bude všemi póry protestovat proti takovému útoku. Tak nějak aspoň popisují okamžiky po pozření několika soust zmrzliny s příchutí pepřového spreje zákazníci, kteří našli odvahu ji vyzkoušet. 

Chuť na podporu protestů

Anita Wongová patřila k mnoha tisícům obyvatel Hongkongu, kteří při protivládních protestech na vlastní kůži pocítili, jak tělo reaguje na přímý zásah slzným plynem. Díky této zmrzlině se v duchu ocitla na barikádách znovu: „Opravdu to chutná jako slzný plyn. Máte pocit, že nemůžete dýchat – hodně vás to štípe a dráždí. Nutí vás to okamžitě se napít vody. Hned se mi vybavily nepříjemné vzpomínky. Připomíná mi to, jakou bolest jsem zažívala během protestů.“

Právě tvrdý postup policie proti hongkongským demonstrantům vnukl majiteli cukrárny myšlenku zařadit novou pekelnou příchuť do nabídky. Prodejem chce podpořit hongkongské protestní hnutí, které se kvůli epidemii koronaviru muselo na nějaký čas stáhnout do ústraní.

Hledání „tajné přísady“

„Naším cílem bylo vytvořit příchuť, která bude lidem připomínat, že by měli i nadále pokračovat v protestech, a podporovat jejich zapálení pro věc,“ vysvětluje majitel cukrárny svůj záměr. 

Zvolit ty správné ingredience, které by vám stejně jako slzný plyn vehnaly slzy do očí, ale zároveň na rozdíl od skutečného pepřového spreje neublížily, dalo majiteli obchůdku zabrat. Zpočátku zmrzlinář koketoval s přísadami jako wasabi a hořčice, nakonec se ale rozhodl vybrat obyčejný černý pepř, který v krku způsobuje podobné pálení jako slzný plyn.

Zmrzlina pro odvážné

Základem pro neobvyklou chuť jsou kuličky černého pepře, které cukrář nejprve opraží, poté rozdrtí a nakonec zapracuje do zmrzliny italského typu. Je skutečně dost pálivá. „To, o co nám jde nejvíc, je následný efekt, kdy máte pocit silného podráždění v krku. Je to, jako kdybyste vdechli slzný plyn,“ pochvaluje si výsledek majitel cukrárny.

Ochutnat byť jen soustečko téhle zmrzliny vyžaduje odvahu, ale zájem ze strany zákazníků je podle majitele obchodu poměrně velký. V dobrých dnech se jí prodá i okolo 30 kopečků denně.

Podivnostem se meze nekladou

Právě v asijských zemích se to originálními zmrzlinovými příchutěmi jen hemží. V Japonsku je například běžně k mání zmrzlina, jejíž hlavní složkou je hadí prášek, kaktus, koňské maso nebo žraločí ploutve. V Portoriku si zase někteří fajnšmekři oblíbili sardinkovou zmrzlinu s brandy. Pro šílené chutě ale nemusíme chodit až tak daleko. Třeba v Londýně si můžete pochutnat na zmrzlině Baby Gaga. Ta je vyrobená z mateřského mléka, které výrobcům darovaly kojící maminky.

TIP: Zmrzlina pro gurmány: Slaninová, cikádová nebo s příchutí humřích rolek

Pokud jste si ještě nenechali zajít chuť, neztratili kuráž a experimentování se nebráníte, už víte, kam za objevováním dosud nepoznaných chutí zmrzliny vyrazit. Kopeček ledové pochoutky s příchutí slzného plynu stojí v přepočtu necelých 120 korun. Jestli je na místě popřát dobrou chuť, to už posuďte sami.