Po celou dobu vlády si Mao Ce-tung budoval pověst mírného, a dokonce soucitného panovníka-filozofa, který koná v nejlepším zájmu lidu. Ve skutečnosti dělal bezcitný diktátor všechno pro to, aby ho nikdo nepřipravil o pozici. Jeho zdravotní stav sice nebyl věcí veřejnou, ale z biografií jeho lékařů vyplynulo, že šlo o velmi excentrického jedince. 

Ručník a čaj

Mao sice rád plaval, ale odmítal se koupat jen z hygienických důvodů – preferoval otírání nahřátým ručníkem. Nezřídka jej proto trápily vši a měl nezdravou pokožku. V roce 1963 ho dokonce ohrožoval na životě neléčený vřed na hrudi, který přešel v absces a otravu krve. Vůdce nevěřil ani na dentální hygienu, proto si nečistil zuby: Každé ráno si pouze vypláchl ústa čajem. Samozřejmě tak trpěl nezdravým chrupem, a jelikož byl rovněž silným kuřákem, přišel v roce 1970 o všechny horní zuby. 

Mao měl postupně čtyři manželky, ale užíval si také se spoustou milenek – a občas údajně i s chlapci. Věřil totiž, že pravidelný pohlavní styk prodlužuje život, a v posteli se tudíž neustále obklopoval mládím i poté, co již nebyl sexu schopen. Za svůj nezřízený chtíč zaplatil řadou pohlavních chorob: Mimo jiné dostal kapavku a herpes a v roce 1955 mu pak diagnostikovali impotenci.  

Čas je relativní

Podobně jako Stalin, i Mao se potýkal s neurastenií. Stres spojený s pozicí vůdce nenesl dobře: Hubnul a trpěl zácpami, nespavostí i chronickým svěděním pokožky. Neschopnost usnout se později stala jeho každodenní můrou a běžný tok času pro něj ztratil význam. Údajně vůbec nenosil hodinky a od ostatních očekával, že se přizpůsobí jeho nepravidelnému spánkovému rytmu. Nedělalo mu proto problém svolat například půlnoční schůzi. Nakonec začal užívat barbituráty, které se hojně nasazovaly jako tlumicí prostředek. Bohužel však na ně snadno vzniká návyk – a Mao nepředstavoval výjimku.

TIP: Jídelníček diktátorů: Čočka pro Hitlera, česnek pro Stalina 

Život mu dál komplikovala neustále se vracející malárie a trvalá náchylnost k bronchitidě a onemocněním dýchacích cest, k čemuž negativně přispívalo také kouření. Koncem života upadal do hlubší a hlubší paranoie, kvůli šedým zákalům přestával vidět a měl problémy i s mluvením. V roce 1974 mu diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu, neurodegenerativní onemocnění, jež vede k úbytku mozkových buněk ovládajících svalové pohyby. O dva roky později se mu pak stal osudným infarkt myokardu.

V závěru roku spatříme po setmění pouze jedinou planetu, u níž se při pozorování obejdeme bez dalekohledu. Půjde o naoranžovělý Mars v souhvězdí Vodnáře nízko nad jihozápadem.

Setkání Marsu s Neptunem

Další dvě planety – Uran v souhvězdí Ryb a Neptun ve Vodnáři – jsou již natolik slabé, že je zahlédneme pouze v dalekohledu. Navíc musíme přesně vědět, kde je hledat. V případě Neptunu nám značně pomohou zákony nebeské mechaniky, i když pouze zmíněného 7. prosince vpodvečer. Právě tehdy totiž do blízkosti poslední planety Sluneční soustavy doputuje nápadný Mars, ovšem jen na obloze – ve vesmíru budou obě tělesa stále kroužit 4,3 miliardy kilometrů od sebe.

Bohužel, k jejich nejtěsnějšímu přiblížení dojde ještě na světlém odpoledním nebi v 15:08 SEČ, kdy bude středy jejich kotoučků dělit úhlová vzdálenost 2′. Po setmění už sice obě planety zastihneme na cestě od sebe, nicméně nadále v těsné blízkosti – v 16:30 SEČ dosáhne rozestup jen 3′.

Jak již bylo řečeno, Neptun zahlédneme pouze v dalekohledu: Při malých zvětšeních bude vypadat jako drobná hvězdička s jasností 7,9 mag. S rostoucím zvětšením se však promění v malý namodralý kotouček, díky němuž planetu spolehlivě identifikujeme. Podstatné je, že si budou oba objekty natolik blízko, že se zaráz vejdou do zorného pole přístroje i při velkých zvětšeních. V jednu chvíli tak vedle sebe spatříme zářivý naoranžovělý kotouček Marsu o úhlovém průměru 8,8″ a zhruba třetinový namodralý kotouček Neptunu. Představíme-li si, že se první zmíněná planeta nachází ve středu pomyslných ručičkových hodin, pak tu druhou nalezneme „na páté hodině“ (v dalekohledu se správně stranově i výškově orientovaným obrazem).

Nejmenší vedle největší

Z prosincových planetárních setkání stojí za zmínku i konjunkce dalších dvou očima viditelných planet: Merkuru a Jupitera. Dojde k ní 21. prosince na ranní obloze nízko nad jihovýchodem. Největší a nejmenší planeta Sluneční soustavy se nad obzorem objeví krátce po šesté hodině, přičemž je bude dělit úhlová vzdálenost asi 1°. Navíc vysoko nad nimi zazáří v souhvězdí Vah i Venuše.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Střelce, 21. prosince ve 23:23 SEČ vstupuje Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat, začíná astronomická zima

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ve druhé půlce prosincezrána nad jihovýchodem
• Venuše – viditelná ráno vysokonad jihovýchodem
• Mars – viditelný v první polovině noci
• Jupiter – viditelný na sklonku prosince ráno,nízko nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný téměř celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný zvečera nad jihozápadem

Úkazy na nebi

• 2. prosince – Venuše dosáhne největší jasnosti (−4,7 mag) v roce 2018 
• 3. a 4. prosince – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Venuše na ranní obloze nad jihovýchodem 
• 7. prosince – velmi těsné setkání Marsu a Neptunu na večerním nebi (Neptun se bude nacházet v úhlové vzdálenosti 3′ jihozápadně od Marsu a bude pozorovatelný pouze dalekohledem)
• 14. prosince – maximum meteorického roje Geminid
• 15. prosince – Merkur v největší západní elongaci (v úhlové vzdálenosti 21° od Slunce)
• 20. a 21. prosince – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na noční obloze (nejblíž si budou 21. prosince v ranních hodinách nízko nad západem, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost cca 3°)
• 21. prosince – setkání Jupitera a Merkuru na ranním nebi za rozbřesku nízko nad jihovýchodem (Merkur se bude nacházet v úhlové vzdálenosti cca 1° severně od Jupitera)
• 26. prosince – setkání ubývajícího Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva na večerní obloze nad východem (v okamžiku východu je bude dělit úhlová vzdálenost cca 2,5°)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Když se April Choiová a Bethany Byrnesová letos v květnu zasnoubily, slíbily si, že v říjnu uspořádají svatbu, na kterou nikdy nezapomenou. A protože se obě pohybují v adrenalinovém kaskadérském průmyslu, čekala hosty velmi netradiční podívaná. Vlečky obou nevěst byly totiž při obřadu napuštěny benzinem a na pokyn kněze je předem zvolení přátelé zapálili.

Plameny se samozřejmě k radosti přítomných fotografů rychle rozšířily, a zatímco Bethany dokázala žár snášet osm sekund, April zvládla dokonce dvanáct. Novomanželky vyvázly bez zranění, je však třeba zdůraznit, že jde o zkušené kaskadérky a na obřadu nechyběl lékař. Inspiraci proto v jejich kousku raději nehledejte.

Princezny to měly jednoduché jen v televizních pohádkách. Skutečným panovnickým dcerám by jejich úděl záviděla asi jen málokterá současná dívka. Otcové a bratři jejich prostřednictvím uzavírali politické aliance a jako s pouhým oběživem na trhu sňatkové politiky se s nimi i zacházelo. Které z českých panovnických dcer provdaných do ciziny se do dějin zapsaly nejvýrazněji?

Příliš mnoho Jitek

Vratislav II. (vládl 1061–1092, králem od 1085) měl dvě dcery, které dostaly jméno po své babičce Jitce (v jiné formě Judity), tedy ženy, kterou kdysi Břetislav I. unesl ze svinibrodského kláštera. První z nich - Judita Přemyslovna se narodila kolem roku 1056 a provdala se za polského knížete Vladislava I. Heřmana. Stala se matkou Boleslava III. Křivoústého (vládl 1102–1138), jenž znovu sjednotil polský stát a pak rád nevybíravě zasahoval do českých poměrů. Ten se však narodil až roku 1085 a krátce poté jeho matka zemřela. Ve stejné době bylo její sestře Juditě Grojčské zhruba dvacet a otec ji provdal za svého spolubojovníka, německého šlechtice Wiprechta z Grojče (asi 1050–1124). 

Pegavské anály výmluvně líčí, na jakém základu stály rodinné vztahy: „[Wiprecht] měl za prospěšné, aby hledal podporu a radu u svého tchána, to jest českého krále Vratislava. Ten mu neodmítl, když přišel. Schválil ochotně záměr chvályhodného muže, totiž svého zetě, do rukou mu odevzdal sedm set talentů, […] když pan Wiprecht využil téměř vše, co mu daroval jeho tchán, tedy český král Vratislav, opět poslal k němu a nezmýlil se v obvyklé podpoře. Ten mu totiž ještě odeslal tři sta talentů k dokončení začatého díla.“ Tchán zkrátka sloužil jako pokladnička.

Manželství české princezny bylo požehnáno několika dětmi, z nichž se tři dožily dospělosti. Totiž Wiprecht, Jindřich a dcera Berta. Samotná Judita zemřela 17. prosince roku 1108 a její muž se pak znovu oženil s dvojnásobnou vdovou Kunhutou z Orlamünde.

Partie bílé dámy

Dobrá královna Dagmar, jak Přemyslovně Markétě přezdívají v Dánsku, se narodila kolem roku 1186 budoucímu českému panovníkovi Přemyslu Otakarovi I. (vládl 1192–1230). Šlo o dceru jeho první ženy Adléty Míšeňské, kterou však ctižádostivý vladař kolem roku 1200 zapudil. Nešlo jen o rozvod v dnešním slova smyslu. Podle biblické knihy Leviticus byl sňatek zneplatněn a z ubohé Adléty se tak stala cizoložnice a z jejích dětí levobočci.

Když se však stal Přemysl roku 1198 králem, dokázal výhodně táhnout i figurou, jejíž hodnotu sám snížil. V roce 1205 tedy Markétu zaslíbil dánskému králi Valdemarovi (1202–1241). Budoucí nevěsta do toho neměla co mluvit. Nikoho nezajímalo, že je o polovinu mladší a že má odjet do země, jejíž jazyk nezná. Zkrátka byla po mocenské šachovnici přemístěna do Lübecku, kde se z bílého pěšce stala bílá dáma.

Netrvalo dlouho a Markéta si navzdory kulturním rozdílům svým dobrým srdcem naklonila nové poddané. Dokonce i silně stylizovaná dánská literatura však uznává, že přitom neměla na růžích ustláno. Král se totiž nevzdal starých zvyků a nadále si vydržoval řadu milenek. Levoboček Knud se později stal vévodou, další syn Niels vstoupil do dějin jako hrabě. Zato Markétina syna Valdemara žádná velká budoucnost nečekala. Jeden z četných loveckých výletů ho stál život.

TIP: Bití, týrání hladem a ponižování: Tak vypadala výchova princů a princezen

Nešťastné Markétě, které v Dánsku nikdo neřekl jinak než Dagmar (Denice), se podařilo znovu otěhotnět, ale porod malého syna skončil tragédií. Dítě bylo „vyřezáno z matčina boku“ a nešťastná rodička se začala loučit s pozemským světem. Podle legend prý nepřítomného manžela posledním dechem zapřísahala, aby se neženil s Berengarií Portugalskou. Jde však pravděpodobně o zpětně dovozený příběh. Valdemar si totiž Berengarii opravdu vzal a ta si celý národ znepřátelila svou krutostí. Dánské dějiny tak k bílé dámě přidaly i dámu černou.

Kočka sice nepatří mezi deset nejinteligentnějších tvorů na planetě, nicméně jeden z triků, který si osvojila v rámci soužití s lidmi, lze považovat přinejmenším za extrémně chytrý. Pokud chce totiž chlupatý mazlíček nakrmit, mňoukáním napodobuje pláč hladového dítěte. Člověka takové zvuky samozřejmě nenechají chladným, a kočičí potřeby tak oproti všemu ostatnímu podvědomě vnímá jako naléhavější. 

TIP: Překvapivé zjištění: Kočky jsou praváci, kocouři spíše leváci

Zmíněnou skutečnost odhalili badatelé z University of Sussex, kteří srovnávali vokální taktiky padesáti koček a jejich páníčků. Ukázalo se, že zvuky, jež malé šelmy vydávají při skutečném hladu, zahrnují vysokofrekvenční tóny podobné dětskému pláči – a na člověka působí velmi naléhavě, až nepříjemně. Jak uzavřela vedoucí výzkumu Karen McCombová: „Mňoukání podobné dětskému křiku, podpořené i přirozeně hluboko znějícím vrněním, hladové kočky dramaticky zdůrazňují – a lidé na to reagují.“ 

V oblasti Hebronu, na Západním břehu Jordánu, objevili archeologové výjimečně vzácný artefakt. Jde o propracovanou kamennou masku z růžovožlutého vápence, která přináší zajímavý vhled do klíčového období lidské historie. 

Podle odborníků jde o velmi vzrušující nález. Realistická maska s otvory pro oči a ústa je do značné míry dokončená a vykazuje stopy po pečlivém zpracování kamennými nástroji. Zajímavý je i její zřetelný nos a zuby, načrtnuté kolem úst masky. Maska byla původně objevena na poli, později se dostala do rukou odborníků.

TIP: Archeologové odhalili záhadný kult lebek ve slavném tureckém Göbekli Tepe

Unikátní maska je stará přibližně 9 tisíc let. Pochází ze závěru období takzvaného předkeramického neolitu, kdy společnosti lovců a sběračů postupně zakládaly první stálá sídla a přecházely na zemědělství. Během těchto změn se výrazně proměnila i sociální struktura tehdejších lidí a došlo ke dramatickému nárůstu rituálních a později náboženských aktivit. Objevená maska byla podle všeho součástí tehdejších rituálů. V současnosti známe na celém světě pouze 15 srovnatelných masek. Maska z Hebronu je ale teprve druhá z nich, u které známe místo nálezu.

Ještě počátkem letošního roku platilo, že všechny cubesaty, které lidstvo vypustilo do vesmíru, se pohybovaly jen na oběžné dráze kolem Země. Dál si žádný z nich netroufl. Vše se ale změnilo, když s společně s misí InSight vyrazily k rudé planetě i dva cubesaty programu Mars Cube One - MarCO-A a MarCO-B.

Všichni s napětím sledovali, jak sondy velikosti kufříku, kterým se přezdívá „WALL-E“ a „EVE“, uspějí na samostatném letu vesmírným prostorem do vzdálenosti 484 milionů kilometrů. A jestli budou cubesaty schopné splnit úkoly, které jim jejich operátoři připravili. Jejich hlavním úkolem bylo vyzkoušet přenos vysílání sondy InSight na Zemi a otestovat přitom miniaturizovaný komunikační systém. Mezi jejich další úkoly patřilo i pořízení snímků Marsu a okolí a sběr vědeckých dat.

Úspěch cubesatů u rudé planety

Pár dní po úspěšném přistání robotického modulu InSight na Marsu je jasné, že i cubesaty programu MarCO, který přišel na 18 milionů dolarů (asi 410 milionů Kč), uspěly na jedničku. Cubesaty dokázaly přenášet komunikaci během přistání mise InSight a poslaly také několik pěkných snímků Marsu.

TIP: Miniaturní cubesaty Wall-E a Eva míří k rudé planetě

Cubesaty programu MarCO zahájily novou éru meziplanetárních letů. Názorně předvedly, že můžeme vysílat do Sluneční soustavy malé a tudíž relativně levné sondy, které ale přesto mohou přinést cenné výsledky. Meziplanetární cubesaty se budou vyloženě hodit na mise, kde hrozí větší rizika než obvykle. V dohledné době zamíří do meziplanetárního prostoru další nanosatelity, například letka cubesatů mise Exploration Mission-1 (EM-1), kterou by měla vynést do vesmíru na svém prvním letu velká nosná raketa NASA Space Launch System.

Jihokorejské hlavní bojové tanky K1 ROKIT vyvinula pro Soul americká zbrojovka General Dynamics, která má na svém kontě i slavný M1 Abrams. Vývoj probíhal od konce 70. let ve spolupráci s firmou Hyundai a v roce 1983 byly prototypy předány k vojskovým zkouškám.

TIP: Saddámova zhouba: Americký bojový tank M1 Abrams

Sériová výroba se rozběhla v Koreji od roku 1988 a dala kolem tisíce kusů obrněnců. Tanky byly vyzbrojeny 105mm kanonem M68A1 (stejně jako zmíněný abrams), doplňkovou výzbroj tvoří tři kulomety (protiletadlový MH2B ráže 12,7 mm a dva 7,62mm M240). Pohon zajišťuje německý turbodiesel MTU-871 o výkonu 883 kW.

Od druhé poloviny 90. let vzniklo několik modernizovaných verzí a začal vývoj tanku 4. generace K-2 Black Panhter, který jihokorejská armáda zařadila do výzbroje v roce 2014. Mezi standardní vybavení patří například filtroventilační zařízení chránící vojáky proti zbraním hromadného ničení. Dále je k dispozici zařízení detekující požár, které je napojené na automatický hasící systém.

Rajkovití mají odpradávna velký kulturní význam pro původní obyvatelstvo Nové Guineje, ale západní svět se s nimi seznámil až v 16. století. Tehdy začalo být do Evropy přes množství obchodních zprostředkovatelů dováženo ocasní peří rajky velké (Paradisaea apoda).

Peří samců, kteří mají zejména v době námluv nápadně pestré a bohaté opeření, bylo populární u nejednoho královského dvora. Domorodí obyvatelé ovšem ulovené ptáky v rámci preparace zbavili nohou a křídel, která rovněž využívali pro vlastní zdobení. Toho si evropští mořeplavci, kteří ani neměli ponětí, odkud vlastně rajky pocházejí, nebyli vědomi.

TIP: Ptačí kouzla s vejci - Neobyčejná tajemství obyčejných vajec

Proto se kolem rajek rozvinuly mýty, jež je stavěly na úroveň bájných fénixů. Ptačí kůže zbavené křídel a často nohou inspirovaly teorii, že rajky nikdy nepřistávají a ve vzduchu jsou i bez křídel udržovány svým vzdušným opeřením. Vejce prý samička snáší samci na záda, kde se mu posléze vyklubou mláďata. Antonio Pigafetta, jeden z tehdejších mořeplavců, o rajkách napsal: „Lidé nám říkali, že tihle ptáci pocházejí z pozemského ráje. Oni sami je nazývají Boží ptáci.“ Tak vzniklo pojmenování rajky i jejich latinský název apoda, tedy beznozí.