Bitva u Verdunu vešla do dějin pod děsivým označením „verdunský mlýnek na maso“. Právem. Za deset měsíců bojů, které vypukly 21. února 1916, jim padlo za oběť 700 tisíc vojáků.

Německý předpoklad bleskové války se ukázal být klamný a hranice západní fronty se měnily jen pozvolna. Ve snaze zvrátit tuto situaci přišel náčelník německého generálního štábu Erich von Falkenheyn s nápadem dobýt pásmo okolo francouzské pevnosti Verdun. A tak ve třetí únorové dekádě roku 1916 odstartoval masivní německý útok, na které nečekaně odpověděla francouzská strana.

TIP: Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu

Vleklé boje vykoupené tisíci mrtvými se přeměnily v zákopovou válku, která se protáhla na dlouhých deset měsíců. Ještě dnes si lze domyslet, jaké hrůzy válečný střet provázely. Reliéf krajiny okolo Verdunu je i s odstupem sta let pozměněn krátery, které po sobě zanechaly vybuchlé granáty.

Když odpočítával císař Josef II. své poslední dny, kolovala údajně po Vídni říkanka:

Der Bauer Gott, der Berger Not, des Adels Spott, liegt auf den Tod 

Umírá bůh sedláků, bída měšťáků, výsměch šlechticů.

Ať už lid vnímal svého monarchu jakkoli, jisté je, že 20. února 1790 ztratil habsburský dům jednu ze svých nejvýraznějších osobností.

Svoji vladařskou dráhu zahájil Josef coby nejstarší syn Marie Terezie po smrti svého otce roku 1765. Energický reformátor se okažitě dostal do sporů se svou matkou, jež se změnám, které s sebou přinášelo nastupující osvícenství, otevírala jen pozvolna.

TIP: Matka se synem i věční rivalové: Spoluvláda Marie Terezie a Josefa II.

Plně prosadit své plány mohl Josef až po její smrti v roce 1780, kdy se stal jedinou hlavou rozsáhlé monarchie. Svými ráznými, mnohdy až šokujícími inovacemi ve všech oblastech života si vytvořil řadu více i méně mocných odpůrců. Když bezdětný císař vydechl naposledy, bylo na jeho mladším bratru Leopoldovi, aby rychle urovnal poměry, které jeho předchůdce svou reformační politikou rozvířil.

Američtí historikové ji označují za jednoho z nejlepších špionů občanské války (1861– 1865). Jistě k její úspěšnosti přispěl fakt, že tehdejší společnost nepovažovala ženu za dostatečně mentálně schopnou takové činnosti, a proto na ni nepadl ani stín podezření.

Rozsáhlá špionážní síť

Přestože žila Elisabeth Van Lew (1818–1900) ve Virginii, tedy na území Konfederace, její rodina pocházela ze Severu a ona sama byla zavilou odpůrkyní otroctví. Avšak při svých špionážních aktivitách dokázala předstírat absolutní loajalitu Konfederaci. Informace dodávala Severu již od roku 1861, kdy pomohla uprchnout unionistickým zajatcům, které vybavila vedle jídla též tajnými zprávami pro jejich velení.

Když se podobný případ opakoval o dva roky později, unionistické velení poslalo tajně do Virginie agenty, kteří ji měli oficiálně naverbovat. Van Lew vytvořila v Richmondu, hlavním městě Konfederace, rozsáhlou špionážní síť, která opatřovala informace zcela zásadního charakteru, a zapisovala je pro seveřany neviditelným inkoustem. Údajně se při jejich přenášení maskovala za slabomyslnou žebračku, což jí vyneslo přezdívku Šílená Betty.

Když vojska Unie dobyla v dubnu 1865 Richmond, unionistický generál Ulysses Grant jí poděkoval: „Poslala jste mi ty nejcennější informace z Richmondu za celou válku.“ Když se o jejích aktivitách po válce dozvěděli její jižanští spoluobčané, vysloužila si tím opovržení a nenávist. Až do její smrti ji pak finančně podporovali přátelé ze Severu. 

Velký bariérový útes u severovýchodního pobřeží Austrálie měří na délku přes 2000 kilometrů. Je pod ochranou UNESCO a je to největší korálový útes na Zemi. V poslední době ho ale ohrožuje stále poměrně záhadné blednutí korálů, při němž z těla korálů mizejí jejich symbionti.

Nedávno vyšlo najevo, že blednutí korálů souvisí i s výskytem virů. Vědci prozkoumali vzorky korálů větevníků Acropora aspera a zjistili, že obsahují vícero virů – retroviry, velké megaviry a hlavně viry povrchně podobné herpesvirům, proklínaným původcům oparů a podobných nepěkných záležitostí. Těch je tam nejvíc.

Zatím to vypadá, že blednutí korálů oslabuje korálový útes, který pak snadněji infikují nově objevené viry. Pro snahy o zachránění dnešních korálových útesů před blednutím je to každopádně hodně špatná zpráva.

Rozvoj technologií implantátů umožňuje protézám dělat doposud neviděné věci. Neurálním inženýrům americké Univerzity Johnse Hopkinse se povedlo vytvořit nový typ rozhraní mezi mozkem a elektronikou, který dovoluje ovládat pohyb jednotlivých prstů protézy.

Velmi jim v tom pomohl dvacetiletý pacient s epilepsií. Když se lékaři u něj snažili objevit zdroj pacientových záchvatů, tak mu do mozkové kůry implantovali množství elektrod. Při hledání zdroje epilepsie se jim povedlo zmapovat mozkovou aktivitu při pohybu jednotlivých prstů.

Na základě těchto pozorování vědci vyvinuli rozhraní mezi mozkem a elektronikou, tedy implantát, který se je třeba vložit do hlavy pacienta. Ovládání protézy prý ale není složité, a zvládne to i člověk bez předchozí přípravy. Novou protézu detailně ovládající prsty sice zatím vyzkoušeli na jednom jediném pacientovi, vývoj protéz se ale opět ukázal jako velmi slibný.

Na fotografii je zachycen pěchotní srub K-S-14 „U cihelny“, stojící na severovýchodě Pardubického kraje, u silnice, která spojuje město Králíky a vesnici Prostřední Lipka. V tomto úseku se budovalo těžké opevnění už v roce 1936, protože se zde dal očekávat útok ze severu – z tehdy německého území.

Osudy Cihelny

V září 1938 byl K-S-14 až na minomet plně vyzbrojen a vybaven a vojáci budovali drátěné zátarasy a překážkové systémy. Po vyhlášení rozkazu k ústupu vojáci „Cihelnu“ začátkem října 1938 vyklidili. Později objekt kvůli dobré dostupnosti po silnici používala německá armáda pro postřelovací zkoušky zbraní a objekt tak dosti poničila.

Zkoušela se zde také speciální protibetonová podkaliberní střela „Röchling“, která byla schopna při opakovaném zásahu na stejné místo prorazit i betonovou stěnu tvrzových objektů. Tato zbraň se však objevila ve výzbroji pozdě – Spojenci byli už tou dobou v ofenzivě a tak jediný, kdo ještě používal betonové pevnosti, byli sami Němci. Při rekonstrukčních pracích byla tato střela nalezena zaklesnutá v jedné ze stěn objektu. Vzhledem k tomu, že neobsahovala výbušninu, mohla zůstat na místě jako zajímavý exponát. 

Po válce devastace K-S-14 pokračovala, v 50. letech nechala společnost Kovošrot vytrhnout a odvézt oba zvony srubu. Po dobu socialismu objekt i přes pokusy o jeho údržbu a využití jako krytu civilní obrany dále chátral. V roce 1998 začali členové Vojenského historického klubu Erika Brno jeho rekonstrukci. Dnes je K-S-14 uveden vzhledově prakticky do původního stavu a nachází se v něm Muzeum čs. opevnění, expozice Finanční stráže a další doprovodné výstavy. 

Na vladařskou dráhu připravoval král prvorozeného Vladislava a Přemysl se měl stát „pouze“ moravským makrabětem. Vladislav měl zásluhou sňatkové politiky svého otce získat i rakouské země. Oženil se s Gertrudou Babenberskou – dcerou rakouského vévody Fridricha Bojovného, jenž neměl mužského dědice. Václavovy plány se ovšem zcela zhroutily, když Vladislav roku 1247 nečekaně zemřel.

Odbojný syn

Zdrcený král se stáhl do ústraní a mladý kralevic se stal hříčkou v rukách nespokojených českých šlechticů, kteří jeho jménem vyvolali proti Václavovi vzpouru. Králi se však podařilo odboj potlačit. Jistě by rád svého neposlušného syna důrazně potrestal, ale zvítězil v něm smysl pro zodpovědnost, protože pochopil, že země potřebuje dědice. Nechal tedy Přemyslovi titul mladšího krále, což znamenalo, že se stal fakticky jeho spoluvládcem.

Nakonec byl určen i k převzetí rakouských zemí, kvůli nimž se oženil s Markétou Babenberskou (Gertrudinou tetou), která byla o 30 let starší než on. Když Václav I. roku 1253 zemřel, mohl se Přemysl honosit hrdým titulem „Otakar, z boží milosti král český, vévoda rakouský a štýrský a markrabě moravský.“ 

Aktuálně největší radioteleskop je observatoř Arecibo, nacházející se asi 20 kilometrů od portorického města Arecibo. O své prvenství již ale brzy přijde - nový čínský radioteleskop FAST (Five-hundred-metre Aperture Spherical Radio Telescope) bude po svém dokončení měřit v průměru 500 metrů (Arecibo měří v průměru „jen“ 305 metrů).

Svou rozlohou bude tato obří stavba odpovídat ploše přibližně 30 fotbalových hřišť. Pokud bychom obří talíř radioteleskopu naplnili vínem, na každého ze 7 miliard aktuálně žijících lidí by připadlo zhruba 5 lahví. 

Stavba, která započala již v roce 2011, se nachází v odlehlé kotlině vápencových hor v provincii Kuej-čou v jižní části země a dokončena má být již v červnu tohoto roku. Celkové náklady na výstavbu se odhadují na 260 milionů dolarů (6,2 miliardy korun).

Velké stěhování

Cena ale není hlavním problémem stavby – přestože se teleskop nachází v řídce obydlené oblasti, odborníci se přesto obávají možného rušení signálu mobilními telefony, Wi-Fi sítěmi, a dalšími zařízeními. Úřady proto v loňském roce rozhodly, že přibližně 10 tisíc lidí žijících ve vzdálenosti do pěti kilometrů od teleskopu se musí přestěhovat. Všem nuceně vystěhovaným vláda nabídla kompenzaci ve výši od 1800 do 2500 dolarů (44 až 60 tisíc korun).

S nuceným stěhováním velkého množství lidí má Čína bohaté zkušenosti – při stavbě obří vodní elektrárny Tři soutěsky se muselo přestěhovat okolo 1,3 milionu lidí. Pod přehradou zmizela dvě velká města a stovky vesnic.

Když se 24. srpna roku 79 zatřásla země v italské Kampánii, patrně nikdo z 10 000 obyvatel Pompejí netušil, jaká pohroma se na město řítí. Obyvatelé města žili v přesvědčení, že nedaleký vulkán Vesuv je již vyhaslý a varovným signálům tak nevěnovali pozornost. Stačilo pouhých 24 hodin a z města zbyly jen ruiny pohřbené pod několikametrovou vrstvou popela. Obyvatele města, které neusmrtily rozžhavené balvany, zahubily jedovaté plyny uvolněné při erupci. Spolu s Pompejemi byla zničena také města Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreal.

Nová a obsáhlá studie vědců uveřejněná tento týden v British Journal of Nutrition se zaměřila na biopotraviny. Vědci zpracovávali výsledky více než 200 samostatných studií zabývajících se masem, mlékem, ovocem a zeleninou s přívlastkem „bio“. Výsledky jsou v pravdě ohromující.

Biomaso a biomléčné produkty mají podle vědců až o 50 % vyšší obsah omega-3 nenasycených mastných kyselin, než běžná průmyslová produkce. Rozdíl je dán především stravou zvířat bohatou právě na  omega-3 mastné kyseliny.

Omega-3 mastné kyseliny, které si savci nemohou v těle syntetizovat, jsou důležité pro lidský metabolismus. Zlepšují schopnost regenerace organismu a slouží jako prevence před civilizačními chorobami. Podle lékařů mají protizánětlivé účinky, podporují růst svalů a snižují rizika kardiovaskulárních chorob. 

Stejně dobře jako maso a mléčné výrobky dopadly i bio-zelenina a bio-ovoce. Studie prokázala, že tyto produkty organického zemědělství obsahují až o 50 % vyšší koncentrace řady důležitých antioxidantů a bioflavonoidů. Bioprodukty mají také nižší obsah dusíku a v mnohem menší míře se u nich vyskytují stopy pesticidů a těžkých kovů běžně obsažených v půdě.