Snímky pořízené sondou New Horizons naznačují, že na Plutově měsíci Charonovi kdysi existoval podpovrchový oceán, který možná mohl hostit i život. V důsledku postupného ochlazování ale voda v oceánu zmrzla a zdeformovala povrch měsíce. Zachycené krátery a povrchové zlomy dosahují hloubky okolo 6,5 kilometru. Kaňon Serenity Chasma patří se svými 1 770 kilometry k nejdelším v celé Sluneční soustavě (pro srovnání americký Grand Canyon měří 446 kilometrů a hluboký je 1,6 kilometru).

19. února 1473 se v Polsku narodil světoznámý astronom, lékař a právník Mikołaj Kopernik. Proslul podobně jako Galileo či Kepler prosazováním myšlenky, že planety včetně Země obíhají kolem Slunce, nikoliv naopak. 

Kopernikův systém měl k dokonalosti a k přesnému vystižení poměrů na obloze poměrně daleko, přesto sehrál v historii astronomie významnou roli. Polský učenec totiž jako první z „moderních“ vědců zpochybnil uznávanou teorii o naší planetě v kosmickém středu.

Londýnský soud uznal vinnými i poslední tři seniory, kteří se loni podíleli na jedné z největších loupeží šperků v historii Británie. Celkem sedmičlenný prošedivělý gang odcizil z úschovny klenotů v londýnské čtvrti Hatton Garden šperky, zlato a hotovost v hodnotě 7,2 miliardy korun. Muži nejprve prorazili stěnu výtahové šachty do trezorového sálu, načež vyřadili z provozu tamní bezpečnostní systém. Hlavní strůjci zločinu – Brian Reader (76), John Collins (75), Terry Perkins (67) a Daniel Jones (58) – si svůj trest odpykávají již od loňského září. 

Urozená dcerka se zase jednou stala nástrojem sňatkové politiky. Marie Henrietta neměla po boku citově chladného a despotického manžela šťastný život, byť to byl život královský. V odloučení od nemilovaného muže zemřela 19. února 1902.

Veselému dětství v rodině uherského palatina učinil konec rok 1853, kdy se princezna provdala za budoucího belgického krále Leopolda II. Přestože společensky povýšila, radostné chvilky byly ty tam. Čistě politický sňatek sice přinesl čtyři potomky, ale manželé se stále více odcizovali. Podobně chladný byl jejich vztah k vlastním dětem. Nedbaje osobní zkušenosti s manželstvím z rozumu, provdal belgický královský pár svoji dceru Štěpánku za rakouského následníka trůnu Rudolfa. Kdoví, zda tušili, že spojením dvou zcela nesourodých povah položili základní kámen k dalšímu nešťastnému svazku...

Marie Henrietta, stejně jako její manžel, však žili ještě dost dlouho na to, aby vzestup a strmý pád své dcery sledovali. 

90482 Orcus (známý také pod svým předběžným označením 2004 DW) je objekt Kuiperova pásu, objevený 17. února 2004 astronomy Michaelem Brownem z Caltechu, Chadwickem Trujillem z observatoře Gemini a Davidem Rabinowitzem z Yale University.

Orcus je typickým exemplářem z řad plutín, což jsou tělesa, jejichž oběžné dráhy jsou v rezonanci 2:3 s drahou Neptunu. Orcusova orbita je tvarovaná podobně jako oběžná dráha Pluta (jejich perihélia se nachází nad rovinou ekliptiky), ale je jinak orientována. Ve jednom bodě sice kříží dráhu Neptuna, ale rezonance mezi těmito dvěma tělesy způsobuje, že si od sebe udržují trvalý odstup 60 obloukových stupňů. Kolem Slunce oběhne Orcus jednou za 247,492 roků.

Za první meteorologickou družici je pokládán Vanguard 2, který byl vypuštěn 17. února 1959. Byla to hliníková koule o hmotnosti 10 kg o průměru 508 mm. Na povrchu družice se nacházely 4 antény, uvnitř byly umístěny dva teleskopy s fotobuňkami pro měření osvětlení zemského povrchu, magnetopáskových datový záznamník, chemické baterie, rádio vysílače a potřebná elektronika.

Družice se po startu nedostala na určenou oběžnou dráhu a její údaje nebylo pro technické chyby možné zpracovat. Vysílače družice Vanguard 2 zmlkly po 27 dnech.

16. února 1948 objevil Gerard Kuiper, známý nizozemský astronom, jeden z největších měsíců Uranu: Miranda má zvláštní podobu – jako by byla slepena z několika různých kusů, které oddělují místy až 20 km vysoké srázy.

TIP: Fakta o měsících Uranu: 216 let hledání a nových objevů

Miranda je jedním z pěti měsíců planety Uran a je také jeho nejvnitřnějším měsícem. Jedná se o poměrně malý měsíc s průměrem 471 kilometrů, což je přibližně sedmina našeho Měsíce. Jde ale také o jeden z nejbizarnějších útvarů v naší Sluneční soustavě.

Již v prosinci 1990 začaly irácké okupační síly rozmisťovat demoliční nálože kolem kuvajtských ropných vrtů a důležitých objektů infrastruktury. Když pak v lednu 1991 začaly letecké údery a blížil se pozemní útok stále mohutnějších sil koalice, nařídil Saddám Husajn provádět taktiku spálené země. Vzplálo asi 600–700 ropných zařízení, což představovalo přibližně 85 % hlavních kuvajtských ropných vrtů. Iráčané navíc okolí ropných zařízení silně zaminovali, čímž ztížili hašení požárů. Kuvajt tak i po osvobození denně ztrácel neuvěřitelných 5 milionů barelů ropy. Toto množství postupně klesalo, jak se dařilo požáry likvidovat.

Spálená země

Poslední vrty vyhasly až v listopadu 1991 a Kuvajt přišel celkově o asi jednu miliardu barelů ropy. Obrovské množství požárů vytvořilo rozsáhlý oblak kouře, který částečně bránil koaličním leteckým operacím. Ještě 21. března 1991 havarovalo v hustém kouři saúdské letadlo C-130 Hercules, přičemž nehodu nepřežilo 92 senegalských vojáků a šest příslušníků osádky letadla. Na problémy způsobené hořícími vrty později vzpomínal i jeden z veteránů: „Vypadalo to jako zamračený den a prvně jsme si ani nevšimli, že jde o kouř. Ten byl asi 500 stop (asi 150 m) nad námi, takže jsme nemohli spatřit oblohu. Do dálky jsme ale viděli bez problémů na velké vzdálenosti. Že jde o kouř, jsme si uvědomili, až když jsme zjistili, že obsah našich nosů zčernal.“

Syndrom války v Zálivu 

V průběhu devadesátých let znepokojivě stoupal počet veteránů z Iráku, kteří trpěli nadměrným množstvím různých nemocí. Jednalo se a jedná především o chronickou únavu, deprese, poruchy paměti a soustředění, zažívací a dýchací obtíže, průjmy, vyrážky a další. Vlády Spojených států i Velké Británie se dlouho snažily vše bagatelizovat a tvrdily, že nejde prokázat žádnou příčinnou souvislost mezi těmito nemocemi a nasazením vojáků v Zálivu. Čísla ale hovoří jasně. Veteráni z války proti Iráku mají několikanásobně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět některou ze zmíněných nemocí. Jen u Američanů se jedná asi o čtvrt milionu mužů a žen.

V současné době čím dál víc vědců zastává názor, že syndrom války v Zálivu vznikl působením více různých faktorů. Jde mimo jiné o působení nervových plynů ze zasažených skladů iráckých chemických zbraní a z pesticidů používaných proti hmyzu. Často se mluví také o vlivu stresových bojových situací, který se podařilo prokázat již dříve u veteránů předchozích válek. Naopak se povedlo vyvrátit vliv munice s ochuzeným uranem, očkování proti biologickému a chemickému útoku a faktor dlouhodobého vystavení zplodinám z hořících vrtů.

Syndrom měl různorodé příčiny, které na vojáky působily v různé intenzitě. Proto se u jednotlivých veteránů projevují rozdílné symptomy. Americké úřady využívaly právě nejasnosti diagnózy k tomu, aby se bránily žádostem o odškodnění. Pod tíhou faktů ale začínají projevovat více pochopení pro nemocné, kteří v posledních letech dostávají odškodné. Odborná veřejnost očekává, že obdobným syndromem budou pravděpodobně trpět také veteráni z druhé války proti Iráku i z bojů v Afghánistánu.

Znečištěné moře

V průběhu války v Zálivu došlo k jednomu z největších úniků ropy do moře v dějinách. Irácké síly chtěly co nejvíce ztížit případné vylodění americké námořní pěchoty a také zničit zásoby strategicky cenné suroviny, které by po jejich stažení z Kuvajtu padly do rukou nepřátel. Odhady množství ropy, která vytekla do moře, se různí. Nejčastěji se objevuje číslo 11 milionů amerických barelů, což je asi 1,3 milionu m³. Američané se pokusili úniku zabránit a přerušili náletem potrubí vedoucí do jedné rafinerie, která se na vypouštění podílela. Zároveň ale jinými nálety poškodili některé tankery a další rafinerie, takže nechtěně k ekologické katastrofě sami přispěli.

Naštěstí však tato akce neměla až tak velký vliv na životní prostředí, jak se v první chvíli očekávalo. Uhynulo sice mnoho ryb a ptáků, ale předseda mezinárodní komise UNESCO pro znečištění moří profesor Chidi Ibe již počátkem roku 1993 prohlásil, že navzdory bezprecedentnímu množství ropy vylitému do Perského zálivu jsou výsledky měření velmi povzbudivé. Korálové útesy zkoumané v roce 1992 se těšily pozoruhodně dobré kondici. Podle tehdy zveřejněných zpráv se asi polovina ropy vypařila, dva až tři miliony barelů se vyplavily na pobřeží (hlavně Saúdské Arábie) a jeden milion se podařilo z moře odebrat. Nejnovější studie však ukazují, že situace přece jen není tak růžová, jak se mohlo zdát v polovině devadesátých let. Podstatná část ropy vyplavená na pobřeží se totiž vsákla několik desítek centimetrů do země a prozatím neexistuje ekonomicky únosný způsob, jak se jí zbavit.

Velikonoční ostrov, čili Rapa Nui ve východní Polynésii, je nejizolovanějším obydleným ostrovem světa. Nejbližší lidské osídlení je na ostrově Pitcairn, který je vzdálený od Velikonočního ostrova 2 075 kilometrů.

Odborníci byli dlouhou dobu přesvědčeni, že kolem roku 1600 tehdejší obyvatelé zničili veškeré lesy na ostrově. Pak měl přijít hladomor, bratrovražedná válka a kanibalismus. Velikonoční ostrov bývá uváděn jako exemplární příklad katastrofálního zhroucení životního prostředí a společnosti.

Někteří odborníci se ale na základě historických záznamů a archeologických nálezů domnívají, že obyvatelé ostrova žili celkem v pohodě až do příchodu evropských mořeplavců, po kterém je vyhubily infekční nemoci.

Podle nového výzkumu se také ukazuje, že obsidiánové hroty, hojně nalézané po celém ostrově, ve skutečnosti nesloužily k boji, ale jako praktické nástroje denní potřeby. Historie Velikonočního ostrova možná nebyla tak dramatická a skličující, jak jsme si dosud mysleli.

Rakovina je tvrdý soupeř. Nevzdáváme se, ale musíme použít všechno, co se dá. Poslední dobou se odborníci snaží využít v boji proti nádorům vlastní imunitní systém pacienta, který sám o sobě nezvládá potlačit růst nádoru.

Vědecký tým z amerického Seattlu zahájil v roce 2013 klinické zkoušky, kterých se zúčastnilo 29 pacientů s akutní lymfoblastickou leukémií v pokročilém stádiu. Nikdo z nich na tom nebyl dobře a některým zbývalo jen pár měsíců života.

Badatelé jim vyjmuli T-lymfocyty, bílé krvinky, které zastávají klíčovou roli v imunitním systému. Vybavili je umělými buněčnými receptory, umožňujícími přesně zacílit na buňky leukémie. Takto geneticky upravené T-lymfocyty vrátili zpět pacientům.

Výsledky byly impozantní. U 27 z 29 pacientů leukémie kompletně ustoupila a zmizela i z jejich kostní dřeně. Někteří z pacientů sice trpěli dramatickými vedlejšími účinky, celkově je ale léčba geneticky upravenými T-lymfocyty velmi slibná.