Vědci v dnešní době vyvíjejí umělou kůži, umělé oči nebo i umělé mozky. Britští vědci nedávno přispěli do seznamu umělých orgánů s další novinkou – umělým jazykem. Skutečný jazyk sice příliš nepřipomíná, je ale skvělý v ochutnávání whisky.

Nejde o první umělý jazyk na světě, nové zařízení má ale vylepšenou strukturu, která zahrnuje dva typy umělých kovových chuťových pohárků, tedy chemoreceptorů, které na lidském jazyku vnímají chuť. Tyto umělé chuťové pohárky jsou vytvořené z uspořádaných mikroskopických plátků zlata a hliníku a jsou zhruba 500× menší, než jejich protějšky na lidském jazyku.

TIP: Vůně chutí a chuť vůní: Čichové receptory máme i na jazyku

Podle tvůrců funguje nový umělý jazyk vlastně dost podobně jako ten lidský. Nedokáže sice identifikovat jednotlivé chemikálie, které by rozlišily například kávu od ananasového džusu, ale snadno zvládne rozlišit dva nápoje, které tvoří složitá směs různých látek a chutí, jako například dvě různé whisky. Během testů měl bionický jazyk 99% úspěšnost.

Umělý jazyk tak rozpozná nejen whisky od různých výrobců, ale určí dokonce i whisky stejného výrobce, ale různého stáří. V budoucnu by podobné umělé jazyky mohly hlídat bezpečnost potravin nebo hledat jedy v životním prostředí.

Napoleon Bonaparte se na velení slavné Grande Armée přímo podílel během celkem pětašedesáti velkých bitev. Navenek se pochopitelně rád prezentoval jako muž, který nepoznal porážku. Byla to ale pravda? 

Neporažený vojevůdce?

Je dobře známo, že dějinné střetnutí u Waterloo pro něj v roce 1815 skončilo debaklem. Jenže ve skutečnosti Napoleon prohrával už dříve a častěji. Minimálně v osmi případech dostal nehezky na frak a ve dvou to dotáhl sotva na remízu.

Ve vzpomínkách jej asi nejvíc mrzel výprask, který mu v roce 1796 uštědřil habsburský polní maršálek József Alvinczi. Napoleona dlouho sžíralo, že zatímco na jeho straně tehdy stála dvojnásobná přesila bojem zocelených vojáků, Rakušané svou nouzovou obranu postavili z čerstvých odvedenců, a přesto s nimi Napoleon prohrál! Dokonce dvakrát během jediného listopadového týdne: u italského Bassana a poté u Caldiera. Chvilku trvalo, než znovu získal ztracenou sebedůvěru a začal tvrdit: „S neschopností rakouských generálů se dá počítat jako se strategickou veličinou.“  

Velitel nejskvělejší armády světa?

Vybičovat své muže k neuvěřitelným výkonům a pěstovat v nich bojovného ducha Napoleon rozhodně uměl. O poznání hroší to ale bylo s profesionalitou prostých vojáků. Zavedený systém komplexního velení a členění jednotek byl na svou dobu velmi komplikovaný. Jednotlivé regimenty měly často problém postupovat v určených formacích. Ostřílení vojáci měli co dělat, aby mladší odvedence udrželi „v řadě“, zvlášť tváří v tvář nepříteli. A když se z veteránů začali tvořit „gardové“ jednotky? U nováčků pak nezůstal nikdo, kdo by je mohl učit.

O Francouzích navíc bylo známo, že jsou mizerní střelci. Pevninská blokáda totiž zabránila dovozu ledku, základní suroviny pro výrobu střelného prachu. Většina vojáků si tak poprvé naostro vystřelila až v boji! Většinou i naposledy.

Až pětadvacet procent bojových ztrát měla na svědomí palba do vlastních řad, způsobená chaosem při neustálých přesunech a divokých manévrech. Tolik obdivovaná rychlost Napoleonových vojáků byla vykoupena tím, že s sebou nevezli trén se zásobami. Statisícová vojska musela být neustále v pohybu na nepřátelském území, aby se mohla živit pleněním. Což se ukázalo jako fatální chyba třeba při osudové výpravě do Moskvy!

Nejlepší z nejlepších?

Napoleon bezpochyby vede žebříček nejznámějších vojevůdců světa, ale navzdory obecnému úsudku ve své éře opravdu nepatřil mezi ty nejlepší. Vždyť jej porazil i Wellington, který válku nesnášel. Skutečnou „evropskou“ jedničkou byl nejspíš Napoleonův generál, o rok mladší Louis-Nicolas Davout.

Napoleon se rád chlubil svým ukázkovým vítězstvím u Jeny, kde odvážnými manévry rozprášil předvoj pruských vojsk. Ale že ten samý den Davout a jeho III. sbor zdecimoval hlavní pruské síly, se už nezmínil. Právě Louis-Nicolas Napoleonovi zajistil také vítězství u Slavkova, protože své dvě divize dokázal „lvím skokem“ přesunout o 120 kilometrů za dva dny! Podobně pak zabránil francouzské prohře u Jílového (Eylau), a vyhrál u Wagramu. A když tažení do Ruska skončilo katastrofou? Byl to zase Davout, který odvážně kryl ústup svého císaře.

Žárlil Napoleon na jeho úspěchy? Možná. Jisté je, že si svého „železného maršála“ ponechával výhradně pro řešení zoufale beznadějných situací. A Davout ho nikdy nezklamal. A kde byl u Waterloo? Prohrané bitvy se tenkrát neúčastnil, na přímý Napoleonův rozkaz se svými vojáky zajišťoval vzdálený týl.

Stratég od přírody?

To, že mu nepřátelé podléhali, vypovídá více o nich než o Napoleonových schopnostech. Držel se svého hesla: „Dělá-li protivník osudovou chybu, netřeba ho rušit.“ Jeho vojenské vzdělání totiž bylo velmi formální. 

Jako patnáctiletý mladíček nastupuje na pařížskou prestižní vojenskou školu École Militaire, ale studuje vlastně jen jediný rok. Jeho hlavním oborem je dělostřelectví, ve kterém zrovna nevyniká. Známky jej řadí na 42. místo z 58 studentů v celém ročníku. Frčky podporučíka si vyslouží vlastně jen díky tomu, že je prvním absolventem původem z Korsiky. A dál? Dalších šest let je přiřazen k záložnímu a školícímu pluku artilerie, přičemž více času tráví na dovolených než ve službě.

Jestli něčemu rozumí, pak je to politika. A pokud projevuje nějaké strategické nadání, tak pouze v té oblasti, že dobře ví, na kterou stranu se včas přidat při debatách. Dvacet let jeho vojenské kariéry nebylo poznamenáno významnými úspěchy. Povyšován byl za odsloužená léta. Teprve v revolucí poznamenaném roce 1793 rázem poskočí z majora na brigádního generála. 

První francouzský občan, nebo korsický vlastenec?

Korsika byla k Francii vojensky připojena tři měsíce předtím, než se malý Buonaparte narodil. A protože v klimatu ostrova spoutaného násilnou nadvládou strávil dětství, silně to ovlivnilo jeho úsudek. V jeho dochovaných listech z mládí tak můžeme číst, jak Francouze troufale nazývá „nelidskými monstry“ a píše, že „Francie je nepřítelem všech svobodných lidí“.

Mladík, kterému tehdy místní přezdívali Nabulio, byl pro nezávislost Korsiky skutečně zapálený. „Jediné, co člověka činí silným, je jeho národnost. Historie Korsiky je nepřetržitým bojem malého národa, který touží po svobodě, a těch, kteří ho chtějí ovládnout. Neporazili nás Féničané, Římané, Saracéni, Pisánci ani Janovští a neskloníme se ani před Francií.“

TIP: Císařovy fatální chyby: Proč skončil Napoleon u Waterloo?

Jenže pobyt na pevnině ho změnil. Viděl, že domovská Korsika je skutečně zaostalým provinčním ostrůvkem a Evropa je velkým světem neomezených možností. Tehdy si také změnil příjmení na Bonaparte, aby nepůsobilo tak venkovským dojmem. Korsičtí nacionalisté Nabulia za přílišnou pofrancouštělost vypudili z ostrova! Do emigrace za ním brzy musí putovat i jeho rodina.

Čínský mikrosatelit Longjiang-2, známý též jako DSLWP-B, strávil na oběžné dráze Měsíce celkem 437 pozemních dní. Od letošního ledna operátoři plánovali ukončit jeho činnost řízeným nárazem do povrchu Měsíce. Jejich záměrem bylo zakončit misi tak, aby po sondě Longjiang-2 nezůstal odpad na oběžné dráze Měsíce.

Ve středu 31. července operátoři sondu nasměrovali k nárazu do Měsíce. Longjiang-2 po nějakém čase přestala vysílat rádiové signály, což bylo neklamným důkazem jejího pádu a zániku na Luně. V tu chvíli vznikl na odvrácené straně Měsíce nový kráter, který tam 47kilogramový mikrosatelit vyhloubil.

Dvojice mikrosatelitů Longjiang

Mikrosatelity Longjiang-2 a jeho dvojče Longjiang-1 se vydaly na cestu k Měsíci 21. května 2018, jako doprovod čínské lunární mise Čchang-e 4. Longjiang-1 se nedostal na oběžnou dráhu Měsíce, ale Longjiang-2 uspěl. Úkolem obou mikrosatelitů bylo pozorovat vesmír v oblasti velmi nízkých frekvencí 1-30 MHz. Na oběžné dráze Země taková pozorování nejsou možná kvůli působení pozemské ionosféry.

TIP: Čínská sonda Čchang-e 4 úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce

Mikrosatelit Longjiang-2 byl vybavený detektor záření o velmi nízkých frekvencích, který používal pro svá radioastronomická pozorování. Součástí zařízení mikrosatelitu byla i optická kamera, kterou v rámci spolupráci vyvinuli v Saúdské Arábii. Tato kamera pořídila 30 snímků Měsíce ve vysokém rozlišení.

Většina autorů píšících o atentátu hovoří o tom, že Princip spatřil zastavující vůz s arcivévodou přes výklad Schillerova obchodu, v němž se v tom okamžiku právě nacházel. Chvíle před atentátem však ve skutečnosti strávil ve vinárně Branka Semize na rohu ulice Františka Josefa a ulice Kundurdžiluk (Obuvnické). Minci, kterou Princip zaplatil, uchovával majitel podniku jako cennou relikvii.

Jasné Potiorkovo opomenutí informovat šoféry kolony o změně trasy nebylo nikdy uspokojivě vysvětleno. Prostým pohledem na mapu Sarajeva lze ovšem zjistit, že jak k nemocnici, tak i k muzeu se dalo snadno a bez velké zajížďky dojet – byť za cenu jízdy nižší rychlostí – oběma cestami. Dodejme, že sám Potiorek se k záležitosti ve své výpovědi nijak nevyjádřil a rovněž se ani příliš nesnažil zabránit útokům proti srbskému obyvatelstvu Sarajeva a rabování, které bezprostředně po atentátu následovaly. 

Žofinko, neumírej!

Vraťme se ale zpět na místo činu. Po atentátu vypukl v davu chaos, takže Principovi se už nepodařilo spáchat vlastní pistolí sebevraždu. Další příležitost se mu naskytla poté, co spadl na zem granát, který měl ukrytý za opaskem a sevření lidí okolo proto na okamžik povolilo. Spolknutý jed však opět neúčinkoval. Několik mužů z arcivévodova doprovodu se na vraha ihned vrhlo a Princip schytal několik ran šavlí. Kdo ví, co by se mu stalo, kdyby přítomní policisté a detektivové potlučeného útočníka nezatkli.

Na vůz mezitím naskočili Rumerskirch a Lojka se zapnutým klaksonem konečně vyrazil přes Latinský most do sídla vlády – Konaku. Následnický pár zemřel v průběhu rychlého převozu téměř před Harrachovýma očima. Ten ani po atentátu neopustil své místo na levém stupátku. Nikdo nemohl tušit, že smrtící výstřely přijdou zprava, takže Harrach nemohl útoku jakkoliv zabránit. Poskytl však arcivévodovi alespoň první pomoc a zároveň mu prokázal i svoji poslední službu, když setřel kapesníkem krev z jeho rtů – první kapky krve Velké války. Harrach rovněž zaznamenal jeho poslední slova: „Žofinko, Žofinko, neumírej mi, zůstaň mi pro moje děti.“ Bylo asi 10.50. 

Poslední cesta

Těla následnického páru byla vynesena do prvního patra budovy Konaku, ale přivolaní lékaři již nemohli nic dělat, a tak představený jezuitského kláštera v Bosně Anton Puntigam udělil Výsostem poslední pomazání. Žofii přitom ponechali kytici, kterou dostala darem od sarajevské dívky před radnicí. Následnickému páru byly rovněž sejmuty posmrtné masky. Slavnostní oběd připravený v Konaku už neměl kdo sníst, a tak jej po částech a ve zmatku postupně zkonzumovali všichni přítomní až okolo 14. hodiny.

Druhého dne v 16.30 uzavřel nejvyšší hofmistr major Karl Rumerskirch za přítomnosti komořího Andrease Morseye rakve s těly zavražděného následnického páru. Po jejich vysvěcení v 17.30 se pohřební průvod vydal z Konaku na dnes už neexistující nádraží Sarajevo-Bistrik a ve večerních hodinách byly rakve naloženy do zaplombovaného železničního vozu.

Zůstává smutnou ironií osudu, že na dochovaných fotografi ích již nechybějí ani řady nastoupených a kolony pochodujících vojáků. Ostatky putovaly vlakem do Metkoviće, kde je přijala válečná jachta Dalmat, a poté z ústí Neretvy bitevní lodí Viribus Unitis dále do Terstu. Zde byly se všemi slavnostními poctami za přítomnosti terstského biskupa a nastoupené čestné jednotky vystaveny 30. června 1914 na katafalku na náměstí před palácem Lloyd. 

Smůla až do konce

Konečně 2. července přibližně v 10.00 dorazil zvláštní vlak z Terstu s truchlivým nákladem do Vídně, kde si rakve převzal nejvyšší hofmistr Alfréd Montenuovo, a neodkladně zahájil přípravy k pohřbu, jenž začal hned druhý den vystavením těl ve dvorní kapli v Hofburgu. Následoval převoz z vídeňského Západního nádraží do městečka Pöchlarn, kde musely být rakve z důvodu deštivého počasí vykropeny místním farářem v nádražní čekárně, a plavba v bouři přes Dunaj, která málem skončila kvůli bleskem polekaným koním pádem pohřebního vozu do řeky.

TIP: Budu to dělat jinak: Jaké úkoly čekaly v prvních dnech na císaře Karla I.?

Obě těla byla po vykonání příslušných ceremonií, ovšem bez přítomnosti císaře Františka Josefa I., uložena 4. července 1914 do krypty zámku Artstetten, v němž dnes sídlí muzeum Františka Ferdinanda. Události z onoho červnového dne otřásly celým mocnářstvím i starým kontinentem. Následný kolotoč ultimát, diplomatických nót, vyhlašování mobilizací i válek nakonec zavlekl do války téměř celý svět. Hrabě Harrach si 31. července 1914, snad v předtuše, jaké hrozné události všechny čekají, zapsal do svého deníku: „Válečné mocnosti celého světa, Rusko – Německo a Rakousko – Srbsko, Francie, Holandsko, Belgie a Švýcarsko mobilizují. Historické dny, kdo z nás je přežije. Já? Lojka?“ 

Studie vědců britské University of Plymouth, kteří se rozhodli prozkoumat chemické složení smartphonů, měřila přímo zastoupení jednotlivých prvků. Při nalýze se zaměřili i na složky problematické z hlediska těžby a devastace životního prostředí. Použili netradiční metodu: Telefon rozmělnili v mixéru na prach, poté materiál zahřáli na 500 °C a následně jej smíchali s okysličovadlem peroxidem sodným. Výslednou směs pak podrobili chemické analýze.

Křemík

Zastoupení tohoto polokovu v zemské kůře činí zhruba 30 %, přičemž tvoří základní složku většiny hornin. Využívá se k výrobě polovodičových součástek, a tedy i čipů. Uplatňuje se také při produkci skla, z nějž u drahých smartphonů vzniká nejen displej, ale rovněž tělo (namísto plastu). 

Wolfram

Těžký a mimořádně obtížně tavitelný kov je dvakrát hustší než ocel. V přírodě se vyskytuje poměrně vzácně a dřív se využíval k výrobě žárovkových vláken. Ve smartphonech se uplatňuje u obvodů či miniaturních motorků, které telefonu umožňují vibrovat. 

Praseodym

Měkký, stříbřitě bílý kovový prvek nachází uplatnění v produkci speciálních slitin pro letecký a kosmický průmysl. Využívá se také při výrobě barevných displejů a snižuje množství UV záření pronikajícího sklem telefonu. 

Kobalt

Namodralý feromagnetický kov se v přírodě vyskytuje vzácně, většinou jako doprovodný prvek v rudách niklu, mědi či olova. Využívá se především k výrobě lithium-iontových baterií. 

Stříbro a zlato

Společně s mědí představují vynikající vodiče elektrického proudu, a využívají se tak jako hlavní kovy pro výrobu mikroelektrických součástek. Z 1 t vysloužilých telefonů (váženo bez baterií) lze recyklovat asi 300 g zlata. Z milionu zařízení bychom pak získali zhruba 347 kg stříbra. 

Chrom

Vysoká tvrdost a zároveň křehkost – to jsou hlavní vlastnosti chromu, bílého lesklého kovu, který má poměrně hojné zastoupení v zemské kůře. Využití nachází především v metalurgickém průmyslu: Zvyšuje tvrdost i odolnost slitin a chrání kovy před korozí. 

Molybden

Stříbřitý až šedobílý tvrdý, a přitom křehký kov se uplatňuje zejména při výrobě legovaných ocelí a průmyslových katalyzátorů. Ve slitinách oceli zvyšuje tvrdost i odolnost vůči korozi. Molybdenová vlákna umožňují fungování dotykových obrazovek.

Neodym

Stříbřitě bílý měkký kov na vzduchu rychle oxiduje. Po sloučení s železem a borem z něj vzniká nejsilnější známý typ permanentního magnetu. Uplatňuje se při výrobě reproduktorů či vibračních motorků. 

Železo

Druhý nejrozšířenější kov na Zemi znali již pravěcí lidé. V přírodě se jeho minerály vyskytují velmi hojně a železo se z nich získává ve vysokých pecích – obvykle ve formě slitin s uhlíkem. U smartphonů se zmíněný prvek nachází v konstrukci těla, nabíječkách i bateriích. 

Nový režim vstoupil v platnost se začátkem měsíce po roce administrativních průtahů. Na vyřízení povolení, které platí tři měsíce, musí zájemci kromě zaplacení poplatku také předložit platný doklad totožnosti. Žádost lze podat na policejní stanici nebo prostřednictvím internetu. Osobám přistiženým při žebrání bez licence hrozí pokuta až 4 000 švédských korun (v přepočtu zhruba 9 000 Kč).

Řada měst ve Švédsku v posledních měsících žebrání učinila nezákonným, když předtím švédská justice podpořila zákaz zavedený v městečku Vellinge na jihu země.

Radní z Eskilstuny Jimmy Jansson novinářům řekl, že povinná licence byla zavedena ve snaze žebrání ztížit. Nový systém by podle něj také mohl bezdomovce a další lidi z okraje společnosti dostat do kontaktu s úřady a sociálními službami. „Uvidíme, kam to povede. Doufám, že policie bude pravidlo vymáhat,“ prohlásil radní Jansson.

Kritici místní politiky mají za to, že zvolené opatření žebrání legitimizuje a může situaci lidí, kteří na ulici prosí o peníze, ještě zhoršit. Podle Tomase Lindroose z charitativní organizace Stadsmission tento systém otevírá cestu k vykořisťování. Zločinecké gangy by podle něj mohly žebrákům povolení zaplatit a poté od nich požadovat mnohem vyšší částky.

TIP: Žebrota má zlaté dno: V Dubaji lze žebrotou vydělat až 1,5 milionu měsíčně

Státní vysílací společnost SVT uvedla, že o víkendu bylo v Eskilstuně podáno osm žádostí o licenci, zatímco tři lidé, kteří v centru města žebrali bez ní, byli policisty informováni o novém režimu, načež místo opustili. Podle listu Aftonbladet se pak někteří žebráci povinnost obstarat si povolení pokouší obejít tím, že na ulici prodávají borůvky. Šéf místního policejního sboru Thomas Bergqvist uvedl, že zatím nebylo rozhodnuto, jak mají strážci zákona v takovýchto případech postupovat.

Rudolf  Diesel je jméno, které snad ani nemá smysl představovat.  Objevitelské snahy tohoto německého inženýra byly završeny v roce 1892, kdy obdržel patent na svůj vylepšený spalovací motor. Místo uznání odborné veřejnosti se však dočkal vyčerpávajících bojů s výrobci, kteří funkčnost motoru, a tedy i vlastnictví patentu neustále zpochybňovali. Přesto jeho společnost rostla raketovou rychlostí, což ale ne zcela vyrovnaný vynálezce nervově nezvládal. Sílící psychické vypětí však nikterak nesnižovalo jeho objevitelský potenciál. 

V roce 1897 zkonstruoval vysokotlakový spalovací pístový motor se samočinným zážehem, vyvolaným stlačením vzduchu, který pracoval na tekuté těžké palivo. Tento „Dieselův“ motor se mu podařilo vylepšit tak, že využíval tepelnou energii na 26 %, což bylo dvakrát efektivnější než v té době nejlepší parní stroj.

Vynálezce byl za svůj motor vyznamenán Velkou cenou na světové výstavě v Paříži a smlouvu s ním uzavřely i kodaňské loděnice. Jenže … „boje minulých desetiletí způsobily, že se jeho osobnost určitým způsobem rozpadla,“ poznamenal v otcově životopise jeho syn. Ke smutnému konci tohoto vynálezce jistě přispělo i vědomí rozpadajícího se výrobního impéria a nezadržitelně se blížící finanční krach.

TIP: Propiska: Banální vynález, který změnil svět

V roce 1913 se krachující milionář rozhodl skončit se životem při plavbě na lodi Dresden z Antverp do Anglie skokem z paluby. V obálce, kterou zanechal manželce, se nebohá vdova dočetla, že jejich bankovní účty jsou prakticky prázdné. 

Od odborníků již delší dobu přicházejí varování, že moderní automobily s připojením k internetu jsou zranitelné kybernetickými útoky. Kalifornská organizace Consumer Watchdog ve své nové zprávě upozorňuje na to, že by masový kyberútok na automobilový provoz mohl vést k velkým ztrátám na lidských životech.

Je to možné nějak zabránit? Consumer Watchdog naléhavě vyzývají výrobce automobilů, aby své vozy vybavily nikterak nákladným vypínačem, jehož úkolem by bylo v případě potřeby natvrdo vypnout připojení automobilu k internetu. Takové vypínače by vrátily automobil do rukou řidiče.

TIP: Bezpečnostní experti na dálku hackli auto a poslali ho do příkopu

V dnešní době se množí případy hacknutí jedoucího automobilu na dálku. Zároveň není tajemstvím, že miliony automobilů s připojením k internetu používají stejný software, takže případné slabé místo v zabezpečení takového softwaru může ohrožovat ohromné množství automobilů současně. Za takových okolností mohou i hackeři bez rozsáhlého zázemí spustit masivní útok proti automobilovému provozu, který by po sobě mohl zanechat spoušť, obrovské škody a tisíce mrtvých.