Američan žijící ve městě Marlborough našel svůj byt po příchodu v lepším stavu, než v jakém jej zanechal: Neznámý „lupič“ ustlal postele, vysál, a dokonce umyl záchod. Jako navštívenku navíc na místě zanechal origami růži na roli toaletního papíru.

TIP: Nahý protest: Svérázná pomsta ve sporu o podobu plotu

Ačkoliv Nateovi v podstatě prokázal laskavost, majitele zrovna nepotěšilo, že se mu někdo prochází po bytě bez jeho vědomí. Přivolal proto policii, která prý podobný případ ještě nezažila. Jako jedno z mála možných vysvětlení se nabízí, že Nate nechal otevřený zadní vchod a do jeho domova omylem zavítala úklidová služba.

Bionicky vylepšení lidé jsou oblíbenou rekvizitou sci-fi příběhů. Pomalu se ale stávají skutečností. Američtí vědci a inženýři vyvinuli robotické kontaktní čočky, které dokážou přibližovat obraz. K přiblížení stačí dvě mrknutí oka a po dalších dvou zase vrátí původní obraz. V budoucnu by se podobné čočky mohly stát základem vylepšeného strojového vidění pro kyborgy.

Zmíněné čočky jsou nejnovějším úspěchem měkké robotiky, která vyvíjí roboty z měkkých materiálů, jejichž chování se blíží živým organismům. Měkcí roboti jsou obvykle řízení manuálně nebo předem připraveným programem, robotické čočky jsou ale jiné. Využívají unikátní rozhraní mezi strojem a přirozenými elektrickými signály lidského oka.

TIP: Technologie přírody: Jaké je vlastně rozlišení lidského oka?

Samotné čočky tvoří dvě vrstvy elektroaktivního polymeru, mezi nimiž je napuštěná slaná voda. Součástí čočky je pět elektrod, které detekují aktivitu oka a rozpoznají elektrické signály, které doprovázejí mrknutí. Design čoček zatím není perfektní, už teď je ale jasné, že mají velký potenciál. Mohly by se stát součástí zrakových protéz, brýlí se zoomem nebo třeba technologií dálkově řízených robotů.

Mezi nejzajímavější události srpnového nebe bude patřit maximim meteorického roje Perseid, které letos připadá na noc z 12. na 13. srpna (k vidění bude ale řadu týdnů před tímto datem a i po něm). V tento den vstoupí Země na své cestě kolem Slunce do proudu drobných prachových částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska zamíří přímo k Zemi a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku – meteor.

Slzy svatého Vavřince

V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám zdá, že padající hvězdy vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy. První záznamy o jejích průletech pochází z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Čínští, japonští i korejští hvězdáři je pak sledovali několik dalších století. Také v našich zemích se srpen zapsal jako měsíc „hojnosti padajících hvězd“. A to především kolem 10. srpna, kdy se vzpomíná na svatého Vavřince.

Odtud název „Slzy svatého Vavřince“. Tento italský mučedník byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem. Od té doby prý padají z nebe jeho třpytivé slzy.

Letos však situaci silně ovlivní takřka úplňkový měsíční kotouč, jehož intenzivní svit sledování slabších meteorů znemožní. Budeme se tak muset spokojit pouze s těmi nejvýraznějšími, jichž lze očekávat jen několik do hodiny. Meteory je nejlepší sledovat jen očima a vleže. Ideální je přitom místo co nejméně poznamenané světelným znečištěním, z něhož přehlédnete maximální část oblohy.

Možná srážka se Zemí

V roce 1862 američtí astronomové Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle objevili kometu, která se pohybovala na stejné dráze jako proud Perseid. Romantické představy byly pryč. Perseidy jsou drobné prachové částice, které cestou kolem Slunce trousí právě tato kometa. Výpočty přitom naznačují, že vlasatice 15. září roku 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to drtivější katastrofa než v případě vyhynutí dinosaurů.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Lva, 23. srpna ve 12:02 SELČ vstupuje Slunce do znamení Panny.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný od poloviny srpna nízko nad severovýchodem
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – viditelný v první půli noci
• Saturn – viditelný téměř celou noc kromě rána
• Uran – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Neptun – viditelný po celou noc

Zajímavé úkazy v srpnu 2019

• 9. srpna – seskupení Měsíce, Jupitera a jasné stálice Antares ze souhvězdí Štíra na večerním nebi
• 10. srpna – Merkur v největší západní elongaci (v úhlové vzdálenosti 19° od Slunce)
• 11. a 12. srpna – setkání Měsíce a Saturnu na noční obloze 
• 12. srpna – maximum meteorického roje Perseid (největší aktivity zřejmě dosáhne v brzkých ranních hodinách 13. srpna)
• 24. a 25. srpna – setkání úzkého měsíčního srpku a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na ranním nebi nad jihovýchodem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

V neděli 28. června 1914 se následnický pár František Ferdinand d'Este a Žofie Chotková přepravil po ranní bohoslužbě vlakem do Sarajeva, kde začal program prohlídkou tamějších Philippovićových kasáren. Zatímco arcivévoda přehlížel mužstvo a přijímal hlášení, Žofie musela čekat venku. Zdálky se mezitím ozývala kanonáda. Na Žluté baště nad starou částí města stálo několik děl, která na počest urozených hostí pálila celkem 24 oslavných salv. 

Předchozí část: Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este (1)

Projížďka městem 

Před štábní budovou už stála připravena kolona automobilů. Protože bylo pěkné počasí, nástupnický pár si zvolil pro tuto vyjížďku zcela otevřený vůz svého starého známého, moravského šlechtice Františka hraběte Harracha s jeho osobním řidičem Čechem Leopoldem Lojkou. Šofér měl pro tuto slavnostní příležitost elegantní livrej s páskou se znakem Rakouského dobrovolnického automobilového sboru (RDAS). Do zadní části vozu naproti arcivévodovi a vévodkyni usedli Harrach v uniformě důstojníka RDAS) a po vojensku se ustrojil i Potiorek, který si chtěl vychutnat triumfální jízdu městem s Výsostmi.

František Ferdinand měl oblečenou slavnostní uniformu generála kavalerie, vévodkyně byla celá v bílém s šerpou okolo pasu. Na levé straně vozu vlála zlatá arcivévodská standarta s černým dvouhlavým orlem. Kromě prvního automobilu patřícímu policii měly všechny vozy plátěné střechy, které řidiči kvůli pěknému počasí shrnuli dozadu. K radnici musela kolona urazit od kasáren zhruba tři kilometry, přičemž nejdelší úsek (asi 2 km) vedl po Appelově nábřeží. V průběhu cesty zastavil vůz s následnickým párem krátce před poštovním úřadem, kde Výsosti převzaly dopisy od dětí. Automobily se opět rozjely a František Ferdinand projevil nyní přání jet co nejpomaleji, aby si mohl dopodrobna prohlédnout okolí. Přesně toto atentátníci předpokládali.

První pokus

Jako první spatřil arcivévodu a jeho doprovod u mostu Drvenija Mehmedbašić, u budovy policejního velitelství dále po směru trasy stál Čubrilović, ale ani jeden v sobě nenašel dostatek odvahy k hození granátu. První atentát se tak odehrál až zhruba v 10.25 na Appelově nábřeží nedaleko mostu Čumurija. Nedeljko Čabrinović, který ale zapomněl svoji pistoli v hotelu, vzal vše do svých rukou.

Aktivoval časovou roznětku granátu systému Vasić-VTZ M1904/12 úderem o sloup elektrického vedení, což vydalo hlasitý zvuk připomínající výstřel, a spodním obloukem hodil kouřící předmět na pomalu jedoucí vůz s následnickým párem. Bomba však sklouzla – částečně i díky Lojkovi, který po spatření letícího předmětu okamžitě přidal plyn – po stažené střeše vozu a zůstala ležet na vozovce. Granát Vasić byl konstruován pro výbuch se zpožděním asi 12 sekund od iniciace.

Zfušovaný atentát 

Lojkův vůz dělilo od následujícího automobilu přibližně 30 m, přesto jeho řidič nevyhodnotil nečekanou situaci správně – namísto zastavení pokračoval v pomalé jízdě. Bomba tak explodovala přímo pod ním a zranila asi 16 okolostojících a další dva muže z osádky zasaženého automobilu (hrabě Boos-Waldeck a podplukovník Merizzi). Oba pak dopravil narychlo přivolaný sanitní vůz do posádkové nemocnice. Ušetřen nebyl ani nadporučík Egger v dalším automobilu, jenž mohl hovořit o velkém štěstí. Střepina bomby mu pouze proděravěla čepici.

Pokračování: Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este (3)

František Ferdinand dal příkaz k zastavení vozu a vyslal Harracha, aby posoudil situaci. Jemu v ústrety už běžel nejvyšší hofmistr Rumerskirch s čerstvými informacemi a naléhal, aby kolona pokračovala dále a neposkytovala případným dalším atentátníkům snadný cíl. Čabrinović mezitím skočil do řeky Miljacky a po neúspěšném pokusu o sebevraždu neúčinkujícím jedem jej na druhém břehu zatkli policisté, kteří nenašli odvahu skočit za ním do vody. 

NASA se již podle všeho naplno připravuje na přistání na Měsíci s programem Artemis, k němuž by mělo dojít v roce 2024. Součástí příprav je i intenzivní spolupráce s celou řadou komerčních společností. NASA v těch dnech vybrala 13 amerických společností, s nimiž uzavřela celkem 19 partnerství pro vývoj kosmických technologií.

Jde o technologie pokročilé komunikace, navigace a avioniky, rovněž o pokročilé materiály, technologie pro přistávání na vesmírných tělesech, technologie výroby a konstrukce ve vesmíru, technologie palivových a solárních článků, a také technologie pohonných systémů a paliva.

Tankování na orbitě

Podle odborníků je asi nejzajímavější partnerství pro vývoj orbitálních čerpacích stanic. Podílejí se na něm dvě výzkumná centra NASA – Glenn Research Center v Ohiu a Marshall Space Flight Center v Alabamě, a společně s nimi společnost SpaceX. Pro všechny zúčastněné je to přínosem, jak technologickým, tak i politickým.

TIP: Startup Orbit Fab plánuje čerpací stanice pro satelity na oběžné dráze

Podle odborníků SpaceX je orbitální tankování paliva jednou z největších technologických překážek, které budou muset překonat při cestě na Mars. Vyřešení problému vesmírných čerpacích stanic by přitom bylo užitečné i pro NASA a další vesmírné agentury i soukromé společnosti. Pokud chtějí lidé létat na dlouhé kosmické výpravy, budou muset čerpat palivo ve vesmíru. 

Hlavní centrum amerického filmového průmyslu vzniklo právě tady z řady důvodů, mezi které nepochybně patří okolní nádherné scenerie, ale i pláže Tichého oceánu a zasněžené vrcholky Sierry Nevady. Asi nelze nevzít v úvahu i tvrzení, že tady slunce svítí „prý“ 350 dní v roce, což umožnilo vyměnit složitě budované skleněné haly za přirozené osvětlení. Dalším důvodem stálého usídlování jak producentů, tak i herců, byla paradoxně dostatečná „vzdálenost“ od vynálezce filmové kamery a kinematografie – Thomase Alvy Edisona, který se odhodlaně soudil s každým, kdo při natáčení neoprávněně použil jeho patenty.

Postupně se hlavní tepnou Hoolywoodu stala Prospect Avenue (dnešní Hoolywood Boulevard) doplněná další ulicí Sunset Boulevard. K hlavním „památkám“ tady náleží kino Grauman’s Egyptian Theatre, postavené v roce 1922. Zde se ve stejném roce odehrála první hollywoodská filmová premiéra. Další takovou významnou budovou je dnešní kino Man’s Chinese Theatre (Čínské divadlo), které zahájilo promítání v roce 1927. Zde se také původně od roku 1929 udělovaly ceny filmové akademie, které známe pod označením „Oscar“. 

Příběh jednoho nápisu

Patrně nejvyhledávanějším pohledem na tomto místě je proslulý monumentální nápis na jižním svahu kopce Mount Lee v Griffith Parku v Los Angeles. Málokdo ovšem ví, že se původně jednalo o reklamu realitní kanceláře (v tu dobu prý stála neuvěřitelných 21 000 dolarů). Nápis osvětlovalo kolem čtyř tisíc žárovek. Za jedním písmenem „L“ byl dokonce ukrytý domek, v němž bydlel jakýsi „správce“ nápisu, který měl za úkol denně kontrolovat stabilitu písmen a vyměňovat vadné žárovky. Jednotlivá písmena jsou 14 metrů vysoká a celková délka nápisu je 110 metrů. 

Původní nápis „Hoolywoodland“ měl ve své době především marketingový účel. Ve 20. letech se totiž přilehlé pozemky nacházely v nedobrém stavu a podle místní tradice tím, že ubrali poslední část názvu, chtěli zdejší obchodníci s půdou zatraktivnit a zviditelnit místo pro potenciální kupce. Současný nápis už ale není původní, ten totiž vlivem povětrnostních podmínek zchátral, proto byl v roce 1970 nahrazen novými „literami“.

Kde sny končí 

Nápis vždy lákal odvážlivce, aby se na některá písmena vyšplhali. Není to ale jednoduché, protože sem nevede žádná silnice ani schůdná stezka. Přesto se o to pokusila řada odvážlivců, pohříchu spíše však se sebevražednými úmysly. V roce 1932 zde spáchala sebevraždu mladá herečka Peg Enntwisle. Nedlouho po ní ji následovali další lidé, většinou neúspěšní či odmítnutí herci, kteří byli buď zklamáni životem, neúspěchem či hořkou pravdou krutého Hoolywoodu. Místo se tak začalo stávat symbolem nesplněných snů a nedosažené slávy, jako ona pověstná rubová stránka onoho amerického hollywoodského snu.

TIP: Když se sen mění v Barrandov: Filmové ateliéry nám záviděla celá Evropa

V minulosti nápis přilákal i řadu vtipálků – před dvěma lety se tak nápis Hollywood přes noc změnil na Hollyweed. Žertík neznámého vtipálka souvisel se změnou zákonů povolujících v Kalifornii rekreační užívání marihuany. 

Na Falklandských ostrovech žije pět druhů tučňáků, z nichž nejběžnější je tučňák skalní. Tento druh se vyskytuje na několika oblastech jižní polokoule, ale nejhojněji je zastoupen právě kolem pobřeží nejjižnější části Jižní Ameriky a na Falklandech. Proto bývá označován jako samostatný poddruh – tučňák skalní jižní (Eudyptes chrysocome chrysocome). Patří k rodu Eudyptes, což v překladu ze staro-řečtiny znamená dobrý potápěč. Tím tučňák skalní nepochybně je, má ovšem i další schopnosti, které by od něj člověk určitě neočekával.

Desítky tisíc sousedů

Při cestě za přírodou Falklandských ostrovů jsem se těšil na několik živočišných druhů, z nichž asi nejvytouženějším objektem mého zájmu byl tučňák skalní (Eudyptes chrysocome). Poddruh tučňák skalní jižní hnízdí na většině subantarktických ostrovů, přičemž na Falklandských ostrovech žijí v udávaných 35 koloniích téměř dvě třetiny světové populace. Počet tučňáků v jedné kolonii může přitom dosáhnout až desítky tisíc jedinců.

V hnízdní sezoně se tučňák vrací do stejné kolonie, kde si postaví jednoduché hnízdo a obvykle se páří se stejným jedincem jako v minulém roce. Zajímavé je, že klade dvě vejce, první mnohem menší vejce většinou odloží a teprve z druhého se po přibližně 36 dnech vylíhne mládě. Po 70 dnech krmení oběma rodiči se mladí tučňáci vydávají na moře a osamostatní se. Hnízdní sezona trvá od září do ledna, po osamostatnění mláďat a přepeření tráví tučňáci přibližně půl roku na moři.

S mačkami a cepínem

Většinu času na moři hledá tučňák potravu při hladině, ale dokáže se potopit až do hloubky sto metrů. Po návratu na souš pak musí k místu svého hnízděni často absolvovat až několik stovek metrů skrz kolonii. To je úctyhodná vzdálenost, zejména když uvážíme, že kolonie se většinou nacházejí na svažitých kamenných polích nad příkrými skalními útesy. Od hladiny moře přitom tučňák vystoupá i sto a více výškových metrů. Solidní fyzický výkon má chvilkami přímo akrobatické prvky.

Pro pohyb na skalách je tučňák solidně vybaven. Na rozdíl od ostatních tučňáků překážky nepřekonává klouzáním po břiše nebo nemotorným lezením, pomáhajíc si při tom zakrnělými křídly, ale jejich přeskakováním. Pokud by se při zdolávání příkrých skal a skalních lavic snažil pohybovat chodeckým houpavým způsobem jako jiné druhy, neměl by při jejich zdolávání moc šancí. Jeho dolní končetiny totiž měří jen pár centimetrů. Jsou ale posazeny blízko k ocasu a tím pádem je těžiště tučňáka výrazně vpředu, což mu při zdolávání strmých skal velmi pomáhá. Při skocích se jistí dopředu nataženým krkem se zakřiveným zobákem, který mu slouží jako podpora a zároveň jako cepín při zlézání zledovatělých skal. Velká chodidla s blánami jsou uzpůsobena pro pohyb ve vodě, ale má na nich také silné drápy, které slouží jako pomyslné horolezecké mačky a stabilitu na namrzlých skalách ještě zlepšují.

Skokani a milovníci padající vody

Určitě nejdramatičtějším okamžikem je pro tučňáka při návratu z moře výskok na pevninu. Celá akce začíná přinejmenším 100 až 200 metrů před útesy, když tučňáci plavou na hladině a zřejmě především kontrolují, zda jim v poslední fázi návratu nebo na pobřeží nehrozí nějaké nebezpečí. Poslední překážkou může být především tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx), který vyčkává u pobřeží a tučňáky loví. Poté, co tučňáci vyhodnotí, že je vše v pořádku, se střídavým rychlým „letem“ těsně pod hladinou a výskoky nad hladinu přiblíží k útesům. Poslední výskok nad hladinu v ideálním případě zakončí přistáním na nohou nebo na břiše na úpatí skalnatého útesu.

Často je ovšem zpětná síla příboje smete zpět do moře a oni vše opakují. Člověk má pocit, že hlavně poslední fáze v příboji na útesech musí být pro tučňáka hodně stresující, zejména pokud ji musí několikrát opakovat. Tučňák se však i po hodně drsném a nepovedeném přistání na kamenném útesu otřepe a pokračuje dál na cestě do kolonie. Občas je možné pozorovat, že zřejmě hlavně mladí tučňáci si závěrečnou etapu přistání na útesech nacvičují. Je to pro ně určitá forma hry.

TIP: Drsný život v kolonii tučňáků patagonských

Další zajímavou součástí zvyků tučňáka skalního je tendence vyhledávat na skalních útesech drobné vodopády nebo místa, kde skapává voda. Tam mají ve zvyku smývat si slanou vodu nebo se zbavují nečistot z kolonie. V kolonii The Rookery na Saunders Island nabízelo jedno takové místo výborné příležitosti k pozorování. „Sprcha“ se totiž nacházela na zajímavé skalní lavici, která byla těžce přístupná jak lezecky, tak orientačně. Jen zřejmě ti nejzdatnější nebo nejzkušenější tučňáci se na ni dostali. Jak je vidět, i mezi celoživotními skálolezci jsou jak amatéři, tak kovaní profesionálové.

Devatenáctiletá Číňanka Tang z Čchung-čchingu a její kamarádka se rozhodly, že si vyzkouší, která má lepší fyzičku. Začaly dělat dřepy a kontrolovaly se prostřednictvím videohovoru. Jak tento dívčí závod dopadl sice nevíme, víme ale, že obě skončily s vážnými komplikacemi v nemocnici.

Dívky zvládly okolo tisícovky dřepů. Tang proto nebylo divné, že ji druhý den bolely nohy. Bolest připisovala fyzické zátěži z předchozího dne. Třetí den se jí ale výrazně přitížilo – po ránu už byla bolest nesnesitelná a nebyla schopna ani ohnout nohy v koleni. Na toaletě navíc zjistila, že její moč se podezřele tmavá – obrátila se proto na pomoc lékařů.

Ti ji diagnostikovali rhabdomyolýzu – tedy stav, při kterém dochází k rychlému rozkladu tkáně příčně pruhované svaloviny. Příčinou rhabdomyolýzy bývá poškození svalů hrubou silou, například při rozmáčknutí svalu při zranění, přetížení při nadměrném tělesném výkonu. 

TIP: Aby ušetřila, jedla jen instantní nudle. Skončila s účtem z nemocnice

Rozpadem svalové tkáně ale dochází k uvolnění nebezpečných látek do krevního oběhu, přičemž některé z nich, například myoglobin, jsou škodlivé pro ledviny a mohou způsobit jejich selhání. Ve vážných případech může být onemocnění smrtelné.

Tang i její kamarádce, která skončila v nemocnici se stejným problémem, lékaři pomohli a z nepříjemného onemocnění se i ke svému mladému věku zvládla zotavit. Jak ale ukazuje příklad dvojice čínských dívek, ani cvičení není radno přehánět…

Je to sotva pár dnů, co vědci navrhli, abychom čelili globálnízměně klimatu masivním vysazováním stromů. Vycházeli přitom ze satelitních snímků, na nichž vyčetli, že by bylo na Zemi možné zalesnit ještě 9 milionů čtverečních kilometrů půdy. Tyto stromy by podle nich mohly pojmout velké množství uhlíku, který se nyní pohybuje v atmosféře v podobě skleníkového plynu.

Jak se zdá, v Etiopii vzali doporučení vědců dost vážně. Už jenom proto, že tam za posledních 100 let přišli o naprostou většinu původních lesů – podle zprávy OSN byla Etiopie zalesněná z 35 procent, v roce 2000 to byla už jen čtyři procenta.

Etiopská vláda v těchto dnech oznámila, že jejich země dosáhla neobyčejného rekordu. Podařilo se jim vysadit neuvěřitelných 353 milionů stromů za jediný den. Etiopie sice náleží k zemím s početným obyvatelstvem, i tak je to ale úctyhodný úspěch. Dosavadním držitelem rekordu byla Indie, tedy země, která je třikrát větší a má třináctkrát početnější obyvatelstvo, kde vysadili za den přes 66 milionů stromů.

TIP: Šedesátiletý Bangladéšan již půl století vysazuje každý den jeden strom

Jaký vliv bude mít etiopský rekord na snahy o zlepšení situace s klimatem? Je to slibný začátek, ale zatím jde jenom o kapku v moři. Podle optimistkých předpokladů přežije asi polovina vysazených stromů. Vědci odhadují, že ke zmíněnému zalesnění planety by bylo nutné vypěstovat asi 500 miliard dospělých stromů. Akcí, jako byla ta v Etiopii bychom proto pořebovali zhruba tři tisíce.

Odborníci americké agentury NASA z týmu nového vesmírného teleskopu TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) nedávno objevili tři nové exoplanety v planetárním systému, který je od nás vzdálený 73 světelných let. Podobné zprávy slýcháváme v poslední době často, ale tento objev byl pro astronomy z řady důvodů velmi vzrušující.

Například objevené planety jsou vesměs takové, jaké ve Sluneční soustavě neznáme. Pro vědce je proto systém, který nese jméno TOI-270 a nachází se v jižním souhvězdí Malíře, hotovým planetárním Disneylandem, v němž mohou obdivovat celou řadu neobvyklých věcí.

Klidný trpaslík s minineptuny

Exoplaneta TOI-270b je zřejmě kamenná superzemě o poloměru 1,2 Země, zatímco exoplanety TOI-270c a TOI-270d, poloměru 2,4 a 2,1 Zemí, jsou nejspíše takzvané minineptuny či subneptuny, kterým se také někdy říká plynní trpaslíci.

Na rozdíl od Sluneční soustavy jsou si tyto planety dost podobné svou velikostí. Astronomové přivítali především objev dvou minineptunů, protože takové exoplanety bývají považovány za mezičlánek ve vývoji planet mezi kamennými planetami a ledovými obry, jako je třeba právě Neptun či Uran.

TIP: Úspěch dobrovolníků: Amatérští vědci objevili superzemi v obyvatelné zóně

Všechny tři planety systému TOI-270 obíhají velmi blízko u hvězdy. Protože ale jejich hvězdou je červený trpaslík, nepanuje na těchto planetách tak pekelné horko, jak by se mohlo zdát. Planeta TOI-270d se dokonce nejspíš nachází v obyvatelné zóně soustavy, i když je tam podstatně více teplo než na Zemi.

Vědce velmi zaujalo také to, že červený trpaslík TOI-270, jehož hmotnost odpovídá 40 procentům Slunce, je ve skutečnosti dost starý. To znamená, že je s velkou pravděpodobností velmi klidný. To by velmi usnadnilo následné pozorování planet a také zvýšilo šance na to, že přinejmenším TOI-270d bude obyvatelným světem.