Porno karaoke bar provozuje Olivia Jones, což je umělecké jméno známého aktéra travesti vystoupení. Jeho záměrem prý bylo dopřát svobodný prostor znalcům a obdivovatelům pornofilmů „pro pamětníky“, tedy snímků, které vznikly v počátcích masového pornoprůmyslu před čtyřiceti lety. Hodně se však podle něj nasmějí i ti, kteří jinak pornofilmům nijak neholdují, protože v podniku nejde o erotiku, ale o zábavu.

Stejně jako v klasických karaoke barech, kde vystupující napodobují zpěv populárních písní, jde v Hamburku o co nejosobitější ztvárnění dané scény. Z pódia jsou tak slyšet vzrušené dialogy, ale zejména citoslovce, vzdychání a orgastické výkřiky. Každý si přitom může vybrat, zda chce scénu věrně napodobit, nebo spíše parodovat.

Návštěvníci mají zatím na výběr z asi 30 klipů a vystupovat mohou sólo, ve dvojicích nebo třeba ve skupinách bojovat proti sobě o co nejlepší výkon. Možnost odreagovat se se přitom podle provozovatele snoubí s nenásilným poučením, protože karaoke je zároveň „kuriózní cestou časem až k počátkům filmové pornografie“.

Jediný systém protivzdušné obrany, který dnes Norsko používá, je NASAMS II (Norwegian Advanced Surface to Air Missile System II) – komplet využívající ze země odpalovanou úpravu střel AIM-120 AMRAAM. Maximální dosah této zbraně při vzletu ze země činí 33 km, ale nová verze AMRAAM-ER nabídne prodloužení na zhruba 50 km. Tento typ je mimochodem také jedním ze silných kandidátů na nový systém protivzdušné obrany pro Armádu České republiky. 

Jedna fregata ke dnu

Norské loďstvo si nedávno získalo nežádoucí mediální pozornost kvůli ztrátě své fregaty Helge Ingstad. Dne 8. listopadu 2018 došlo k několika lidským chybám, takže loď se srazila s tankerem, pak najela na mělčinu a potopila se. V březnu ji námořnictvo vyzvedlo, lze však předpokládat, že do služby se již nevrátí. Norsko tedy pozbylo jednu z pětice svých nejlepších hladinových lodí třídy Fridtjof Nansen.

Jedná se o moderní protiponorkové fregaty, které však mají i silnou protivzdušnou výzbroj v podobě raket RIM-162 ESSM a k tomu protilodní střely NSM. Považují se za jedny z nejlepších víceúčelových válečných lodí v Evropě, a proto ztráta jedné z nich znamená pro NATO skutečně citelnou škodu. Kromě toho Norsko provozuje 23 různých pobřežních bojových plavidel, mezi nimi šest moderních raketových korvet (či velkých člunů) třídy Skjold, což jsou rychlá plavidla na vzduchovém polštáři, jež nesou rakety NSM.

Podmořská flotila

Pod norskou vlajkou se plaví též šestice minolovek tříd Oksoy a Alta, opatřených protiletadlovými raketami Mistral, a sedm různých logistických a podpůrných lodí. Norsko by záhy mělo obdržet i nové velké podpůrné plavidlo Maud, což je přestavěný tanker, který by se mohl podílet i na hlídkových operacích. Podmořská flotila Norska obsahuje šest ponorek třídy Ula, postavených v Německu, byť mají norské vybavení. Evidentně však už zastaraly, jak dokládá i fakt, že nesou pouze torpédovou výzbroj.

Proto by je od poloviny příští dekády měly začít střídat nové ponorky odvozené z německé konstrukce Thyssen-Krupp Typ 212, jež budou disponovat také řízenými raketami (zřejmě opět půjde o derivát zbraně NSM). K norskému námořnictvu patří rovněž pozemní průzkumná jednotka (neboli pobřežní rangeři) o síle zhruba jedné roty a formálně též Pobřežní stráž, která provozuje 14 hlídkových lodí, mezi kterými jsou i dvě plavidla vyzbrojená 57mm kanony. 

Do zahraničních misí 

Vedle pozemních, vzdušných a námořních vojsk existují též dvě další samostatné složky. Tu první tvoří zvláštní síly, což není až tak neobvyklé, ale tu druhou reprezentují složky pro kybernetický boj. Vznikly v září 2012 a Norsko se díky nim stalo jednou z prvních zemí, které postavily svoje „internetové válečníky“ z formálního hlediska na stejnou úroveň s trojící tradičních složek ozbrojených sil. Norové tak opět demonstrovali své úsilí přizpůsobovat se moderním trendům v bezpečnostní oblasti či stát pokud možno přímo v čele těchto trendů.

Podobnou motivaci dost možná mělo také rozšíření povinné vojenské služby na ženy, ač jeho výsledky zůstávají dosud sporné a vyvolává i kritiku, někdy ze strany feministických organizací, od nichž by se daly intuitivně čekat spíše pochvaly. V každém případě však Norsko nadále trvá na tom, že povinná vojenská služba představuje jeden z úhelných kamenů jeho bezpečnosti, ačkoliv se v praxi o doslovnou povinnost nejedná. Systém odvodů ale reprezentuje výhodu kvůli možnosti naplňovat tabulková místa v jednotkách pro obranu státu, aniž by se oslabil expediční potenciál armády, jemuž Oslo také přisuzuje značný význam.

TIP: Tiše sedět a neválčit: Vojenská neutralita v dějinách Evropy

Norsko vyslalo vojáky do Afghánistánu, kde do bojů zasáhly i obrněnce CV90, dále například do Iráku a Jordánska, kde se podílejí na výcviku spojenců proti Islámskému státu, a v neposlední řadě do mnoha pozorovacích a mírových operací OSN, kdežto norské lodě se účastní hlídek proti pašerákům a pirátům. Aktuální bezpečnostní situace ovšem znovu klade větší důraz na obranu území, v čemž má armádě Norska pomáhat jednotka americké námořní pěchoty o síle kolem 330 mužů, která se tam přesunula v lednu 2017. Hlavní břemeno tohoto úkolu však spočívá na bedrech norských ozbrojených sil, které proto mají značný význam i pro potenciál celé Aliance. 

Naše Slunce je ve vesmíru osamocenou hvězdou. Mnoho hvězd se ale nachází ve vícehvězdných systémech, které jsou pro astronomy vděčnými objekty k pozorování. Některé z těchto hvězdných systémů jsou přitom skutečně extrémní a berou dech nejen odborníkům, ale i vesmírným nadšencům.

Platí to i pro nově objevenou dvojhvězdu, která dostala označení ZTF J1539+5027. Dvojhvězdu tvoří dva bílí trpaslíci, kteří se oběhnou nejrychleji ze všech známých dvojhvězd. Je to neuvěřitelné, ale stihnou to za 6,91 minuty. Kevin Burdge z Caltechu a jeho tým využili k objevu této extrémní dvojhvězdy zařízení Zwicky Transient Facility (ZTF), které bylo navrženo k objevování podobných neobvyklých objektů ve vesmíru.

Dvojhvězda bílých trpaslíků

Bílí trpaslíci jsou vyhasínající jádra zaniklých hvězd, která jsou velmi hmotná a přitom relativně malá. Těžší, jasnější a zároveň menší ze dvojice trpaslíků dvojhvězdy ZTF J1539+5027 má hmotnost odpovídající asi 61 procentům hmoty Slunce. Jeho poloměr je asi 10 900 kilometrů, takže není zase o tolik větší než Země.

TIP: Těsné páry bílých trpaslíků splynou do velmi exotického druhu hvězdy

Lehčí a méně zářivý trpaslík systému ZTF J1539+5027 je zároveň řidší a nafouklejší. Jeho hmotnost je asi jako 20 procent Slunce, zatímco jeho poloměr je 21 850 kilometrů. Navzájem trpaslíky dělí vzdálenost pouhých 78 tisíc kilometrů, takže by se celý jejich hvězdný systém vešel dovnitř našeho Saturnu. Jak se tito trpaslíci obíhají, ztrácejí při tom energii v podobě vyzařování intenzivních gravitačních vln. Nakonec jejich soužití skončí ohromující kosmickou srážkou a nebude to už dlouho trvat.

1. Bezdůvodné sebevraždy

• Kde: starověký Řím
• Kdy: období císařství (1. st. př. n. l.–5. st. n. l.)
• Počet obětí: desetitisíce lidí

Z období antiky známe především sebevraždy vysoce postavených osobností, mezi které patřil Sokrates, Seneca či Nero. Ať už z donucení nebo na základě vlastního rozhodnutí, patřila sebevražda k akceptovaným způsobům smrti.

Do extrému toto smýšlení dospělo v období římského císařství, kdy se z tohoto aktu stal téměř jakýsi kult. Lidé z různých společenských vrstev začali volit dobrovolnou smrt tak často, že se stala součástí každodenního života. Chudí se zabíjeli pro peníze a zámožní z pouhého rozmaru.

Řadu sebevražd navíc ovlivnila tehdy tak populární zábava, jakou byla kleromantie čili předpovídání budoucnosti formou losu. Často k takovému rozhodnutí stačilo náhodně nalistovat stránku v knize, kde byla zmínka o odchodu či konci. Epidemii způsobil nejspíš úpadek morálky a až přehnané chápání některých filozofických východisek. Smrt se v této době stala příliš všední součástí společenského života ve starověkém Římě.

2. Nenaplněná láska

• Kde: celá Evropa
• Kdy: na přelomu 18. a 19. století
• Počet obětí: stovky

Celosvětově nejznámějším motivem epidemie sebevražd byl příběh neopětované lásky umělce Werthera k dívce Charlottě, který popsal Johann Wolfgang Goethe v knize Utrpení mladého Werthera. Kniha vyšla v roce 1774 a hned vzbudila pozornost. Mladí lidé okamžitě propadli pocitům hlavního hrdiny a Werther se stal idolem. Čtenáři ho začali ve všem napodobovat a vlastní nešťastné životní zkušenosti řešili stejně jako Werther – sebevraždou.

Goetheho kniha byla přeložena do řady jazyků, a proto se tato epidemie mohla šířit dál po Evropě. S tím souvisela i vlna odporu velké části veřejnosti, která žádala zákaz dalšího vydávání knihy. Přitom k napsání knihy inspirovala romantického spisovatele vlastní zkušenost a skutečná událost, při níž se o život připravil sedmnáctiletý mladík. Knize Utrpení mladého Werthera se dodnes přezdívá „román, který zabíjí“. Přestože má dílo na svědomí tak tragickou bilanci, přispělo velmi výrazně k detabuizaci aktu sebevraždy.

3. Ženská verze Werthera

• Kde: Francie
• Kdy: v závěru 19. století
• Počet obětí: desítky

Nečekanou reakci vzbudil nález mrtvé dívky na břehu Seiny v Paříži. Mělo se za to, že spáchala sebevraždu skokem do řeky, ale případ nebyl nikdy objasněn. Osud mladé dívky veřejnost zaujal, protože ji nikdy nikdo nepohřešoval a ani si pro její tělo nepřišel do márnice. Dívce se pak začalo říkat Neznámá ze Seiny. Mírumilovný až odevzdaný výraz v dívčině tváři někoho inspiroval k výrobě sádrového odlitku její podoby.

Její případ zaznamenal a zpracoval například Louis Aragon, ale i Vítězslav Nezval. Kopie sádrové masky se začaly prodávat po celé Paříži a měly u lidí velký úspěch. Přesto se našly desítky mladých dívek, které ji nejprve napodobovaly stylem oblékání a brzy i dobrovolnou smrtí. Paříž tak zažila skutečnou epidemii sebevražd. Vzhledem k tomu, že případ Neznámé ze Seiny zasáhl především něžné pohlaví, začalo se jí také říkat ženská verze Werthera.

4. Destruktivní umění

• Kde: především Francie
• Kdy: 20. a 30. léta 20. století
• Počet obětí: jednotlivci

Nejmenší počet obětí si vyžádala epidemie, kterou zapříčinil vznik avantgardních uměleckých směrů, jakými byly dadaismus a surrealismus. Umělecké manifesty vznikaly ještě v době první světové války, na kterou reagovaly jasným postojem. Smyslem všeho byl najednou pouze zánik. V úvahu přicházela destrukce věcí, hodnot i života. Nejvěrnější přívrženci těchto směrů proto podlehli rozmáhajícímu se kultu sebevražd.

Jedním z prvních příznivců ničivého životního stylu byl Jacques Vaché, zakladatel surrealismu. V pouhých třiadvaceti letech si se svým přítelem připravil smrtící dávku opia. Předem naplánovanou smrt měl i dadaistický spisovatel Arthur Cravan, který byl naposledy spatřen v roce 1918 na své jachtě v Mexickém zálivu. Dalším surrealistou, který podlehl svým negativním představám o smyslu života, byl René Crevel. Dokonce i jeho dílo odpovídalo jeho destruktivní povaze. Román s názvem Těžká smrt vypráví o smrti hlavní postavy, která zemře na otravu plynem. Stejný způsob zvolil v roce 1935 i Crevel. Řada umělců dokázala síle své imaginace odolat a věnovala se tvorbě. Ostatní podlehli myšlenkám na smrt dříve, než bylo nutné.

5. Smrtonosné peníze

• Kde: USA
• Kdy: na přelomu 20. a 30. let 20. století
• Počet obětí: stovky

Jeden z nejpatrnějších důvodů epidemie sebevražd v historii se odehrál relativně nedávno. První polovina 20. století je plná dějinných tragédií. Patří k nim i událost z 25. října 1929, která vešla ve známost jako Černý pátek. Toho dne se odehrál největší krach na newyorské burze, jemuž předcházela čtvrteční panika z poklesu cen akcií.

Hromadné zbavování se cenných papírů způsobilo naprostý chaos a téměř okamžitý pád řady finančních domů. Epidemie sebevražd ovšem nepropukla u řadových zákazníků bank, ale u samotných finančníků a bankéřů. Pracovníci burz a významných finančních domů se jeden po druhém začali vrhat z oken svých kanceláří. Každý den ráno se na Wall Street našla nová těla lidí, kteří během jednoho dne přišli o všechno – peníze, práci, postavení, smysl života.

Přes tragickou bilanci je zarážející fakt, že rok 1929 nebyl počtem sebevražd v USA nijak výjimečný. Nejhorší situace se datuje až o čtyři roky později, kdy míra nezaměstnanosti dosáhla 25 procent, což zasáhlo a frustrovalo více lidí než pád burzy.

6. Nebezpečná melodie

• Kdy: od 30. let 20. století
• Kde: Evropa, USA
• Počet obětí: stovky

Nešťastná láska je jedním z častých důvodů, které člověka přimějí dobrovolně ukončit vživot. Po tragických událostech spojených s knihou Utrpení mladého Werthera se podobná epidemie objevila po roce 1933. Maďarský skladatel Rezsö Seress tehdy složil osudnou skladbu s názvem Pochmurná neděle. K napsání tak melancholických až depresivních tónů ho inspirovaly verše Lászlo Javora. Básník ve svém díle popisuje pocity muže, kterému umírá milovaná žena a on přitom myslí na sebevraždu. Seress do hudby vtiskl svou osobní bolest z rozchodu s přítelkyní, což z jeho skladby udělalo ještě více skličující dílo.

Ve 30. letech byla píseň přeložena do angličtiny jako Gloomy Sunday a dostala se z Evropy až za oceán do Spojených států, kam se sebevražedná epidemie téměř okamžitě přesunula s ní. O této skladbě se traduje, že těsně po jejím poslechu skákali lidé z oken. Maďarsko ji zakázalo hrát na veřejnosti ještě před koncem 30. let. Sám skladatel Rezsö Seress spáchal v roce 1968 sebevraždu skokem z okna. Zda přitom poslouchal svou nejznámější skladbu, ovšem není známo.

7. Strach z invaze

• Kdy: 1938
• Kde: USA
• Počet obětí: desítky

Sebevražedné epidemie ve 30. letech završila událost, která se odehrála 30. října 1938. V tento osudný den stál u zrodu šokujícího rozhlasového pořadu třiadvacetiletý Orson Welles, který se rozhodl originálně zpracovat drama H. G. Wellse Válka světů. Budoucí hollywoodský herec a režisér převedl látku o mimozemském útoku na Spojené státy do přítomnosti konce roku 1938 a popisoval posluchačům ničivý útok mimozemských stvůr v „přímém přenosu“.

Přestože šlo o rozhlasovou hru, Welles zněl tak přesvědčivě, že mu řada posluchačů uvěřila. Se stoupajícím napětím se čím dál víc lidí rozhodlo před blížící se hrozbou uniknout. Lidé hromadně opouštěli své domovy a ujížděli z měst na vzdálený venkov. Někteří situaci nevydrželi a nervově se zhroutili. Zbytek nešťastníků raději zvolil sebevraždu.

TIP: Před 40 lety spáchalo 900 stoupenců sekty Chrám lidu hromadnou sebevraždu

Orson Welles tehdy vůbec netušil, co se mimo rozhlasové studio děje, a v klidu odešel na zkoušku do divadla. Přestože šlo o tragickou událost, která postihla řadu domácností, pro mladého nadějného moderátora šlo paradoxně o zásadní zlom v jeho kariéře, který mu pomohl vstoupit do dějin. 

Pokud jde o škodlivost kouření, většinou se mluví o lidském zdraví. Velké potíže ale způsobuje i odpad z kouření cigarety, tedy cigaretové nedopalky. Ve skutečnosti je to úplně nejběžnější typ odpadu na světě. Co je ještě horší, podle nového výzkumu cigaretové nedopalky výrazně potlačují růst rostlin.

Britští vědci uspořádali pokus, v němž použili nedopalky z vykouřených běžných a mentolových cigaret, a také filtry ze stejných cigaret, které nebyly zapálené. S těmito nedopalky a filtry pak pěstovali běžnou rostlinu jetel plazivý. Druhou polovinu rostlin nechali růst s dřevěnou maketou nedopalků.

TIP: Cigaretové nedopalky nabijí třeba mobil, budou z nich superkondenzátory

V experimentech se jasně ukázalo, že nedopalky a filtry cigaret ve všech případech zhoršují klíčení semen jetele a omezují růst jeho lodyh i kořenů. Problém není ve zbytcích po hoření, protože nedopalky byly pro jetel stejně škodlivé, jako filtry nezapálených cigaret. Rostlinám zřejmě vadí látky obsažené ve hmotě filtrů, které jsou vyrobené z acetátových celulózových vláken a dalších přísad. V dnešní době je na řadě míst v přírodě velké množství nedopalků, které tím pádem mohou rostlinám působit značné problémy.

Celý svět s napětím čeká na novou obří nosnou raketu Starship – Super Heavy, kterou připravuje Muskova společnost SpaceX, pro další fázi dobývání vesmíru. Podle nejnovějších zpráv bude toto raketové monstrum ještě silnější, než jsme si doposud mysleli.

Musk v těchto dnech oznámil, že první stupeň megarakety Super Heavy nebude mít původně plánovaných 31 raketových motorů Raptor, nýbrž dokonce 35 motorů. Celkový počet motorů Raptor, kterými bude vybavený systém Starship – Super Heavy, se tím pádem zvyšuje na 41. Druhý stupeň a kosmická loď v jednom Starship bude totiž poháněný 6 motory. Nemusí jít ale o konečné číslo, podle Muska je na Super Heavy místo až pro 37 motorů! Elon Musk je velkým fanouškem Douglase Adamse a jeho knihy Stopařův průvodce po Galaxii, kde hraje zásadní roli číslo 42. Možná se tak dočkáme ještě drobného upgradu.

Starship se blíží ke startu

Musk rovněž přislíbil další nové informace o vylepšení a změnách systému nosné rakety Starship – Super Heavy. Měly by být k dispozici brzy poté, co experimentální prototyp Starhopper absolvuje další významný krok na cestě k Marsu – první samostatné vzlétnutí, bez spojení kabelem se zemí. 

TIP: První krůčky! Prototyp kosmické lodi Starship má za sebou první skok

Starhopper s jedním motorem Raptor už vlastně měl mít tento milník za sebou. Při nedávném statickém zážehu na zemi ale došlo k úniku paliva po testu, po němž následovala spektakulární exploze. Navzdory velké ohnivé kouli ale Starhopper explozi přečkal prakticky bez úhony, jen s malými škodami. 

Kníže Klement Václav Lothar Nepomuk Pavel Antonín Metternich-Winneburg-Beilstein-Ochsenhausen, vévoda z Portelly a hrabě na Kynžvartu, Plasích a Johanisbergu se narodil roku 1773 v Koblenzi, porýnském pevnostním městě na hranicích Francie a Německa. Jeho otec byl tajným radou prince Klimenta Václava Saského, trevírského kurfiřta, matka, rozená hraběnka Kageneck, byla přítelkyní císařovny Marie Terezie. 

Já, Metternich

Coby státní kancléř se stal Metternich ikonou konzervativního absolutismu a po roce 1848 logicky přišel jeho pád. Složil demisi na všechny veřejné funkce a emigroval do Anglie. Když se v Rakousku navrátily staré poměry, mohl se roku 1851 vrátit. Ve veřejných funcích se již neangažoval, ačkoliv jej vídeňský dvůr využíval jako skrytého poradce. Čas trávil se svými sbírkami na Kynžvartu, rozvíjel průmysl v levně zakoupených Plasích nebo zajížděl k Rýnu na svá vinařství v Johannisbergu.

Zemřel jako osmašedesátiletý roku 1859 ve Vídni. Místem Metternichova posledního odpočinku se však staly Plasy, kde vybudoval rodinnou hrobku v kryptě někdejšího kostelíka sv. Václava.

Zámecké muzeum

Kynžvart patřil rodu Metternichů již od roku 1625, kdy jej získali jako levný konfiskát. Kníže Klement nechal rodové sídlo přestavět do současné klasicistní podoby s cílem vytvořit reprezentativní prostor, jenž by vyhovoval setkávání politických špiček tehdejší Evropy. Soustředil sem také řadu cenností, které získal jako mocný politik a diplomat či je prostě nakoupil. Kynžvart se dnes chlubí jedním z nejstarších zámeckých muzeí na světě.

TIP: Kníže Metternich na penzi: Jak vypadal důchod jednoho z nejznámějších státníků 19. století?

Jádro muzea tvoří kabinet kuriozit. V něm si Metternichovi hosté i lázeňští návštěvníci mohli prohlédnout řadu předmětů V. I. P. osobností minulosti: například hřeben Marie Terezie, vycházkovou hůl císaře Františka I., kord císaře Ludvíka XIV., modlitební knížku Marie Antoinetty, rukopis hudebního skladatele Richarda Wagnera, ale také archeologické nálezy z Pompejí a Egypta nebo exempláře z domnělých či autentických historických míst, jako je kus cihly z babylónské věže či kámen z míst, kde byla Sodoma a Gomora. Unikátní sbírku tvoří asi 1 800 předmětů. 

K nejcennějším patří dvě egyptské mumie v dřevěných zdobených rakvích. Jen egyptologická sbírka čítá kolem 80 předmětů – především amulety, pečetítka, mumifikované krokodýlky či kanopu. Kynžvart kvůli nim navštěvují i odborníci.

Návštěvníci zámku mohou obdivovat také rozsáhlou knihovnu, cenné samurajské zbroje, vzácné palné a chladné zbraně a rovněž pravé katovské nástroje. Ty používal chebský popravčí Karl Huss a jeho sbírka mincí tvoří základ současné mincovní kolekce o asi jedenácti tisících kusech. Huss před 190 lety nastoupil do služeb knížete Metternicha jako kustod zámeckého muzea a zůstal jím až do své smrti. Jak se to mohlo přihodit?

Vzdělanec a sběratel

Nadaného Karla Hussa po celý život provázelo stigma původu: narodil se mosteckému katovi Pavlu Hussovi, a to 3. ledna 1761. Otec jej dal na gymnázium, ale chlapec vystavený posměchu spolužáků a šikaně učitelů v jedenácti letech ze školy zběhl. Dostudoval proto soukromě. V patnácti letech vykonal první popravu a jako osmnáctiletý vyrazil na zkušenou. V létě 1779 přišel do Chebu ke svému strýci, rovněž katovi. Později zde působil jako městský kat 47 let. Pro znalosti bylin a jejich účinků ho zvali i do předních měšťanských rodin. Takto se seznámil s dcerou pekařského mistra Eberla Sofií, kterou si nakonec vzal za ženu. Předtím ji však musel dobrodružně unést z otcova domu. 

Až do Sofiiny smrti roku 1824 žila dvojice kvůli Hussovu zaměstnání v ústraní a „sama pro sebe“ v malém hrázděném domku za Mlýnskou strouhou pod chebským hradem. Huss se však stále vzdělával, například s historií ho seznamovali profesoři chebského gymnázia Anton Grassold a Adalbert Libscher.

S vervou se vrhal do záchrany starožitností, mezi lety 1797– 1828 sepisoval čtyřdílnou kroniku Chebu a katovnu postupně proměnil v malé muzeum, které se stalo oblíbeným cílem návštěvníků lázní. Psal si s řadou učenců. Vzdělaného kata chtěl ostatně vidět i Johann Wolfgang Goethe.

Zajímavý je Hussův spis O pověrách, kde odhaluje nejrůznější podvody šarlatánů, mastičkářů a zaříkávačů a zároveň zkouší obhájit vlastní léčitelskou praxi. Vynikal také jako kreslíř. Kroniky barevně ilustroval, zachycoval podobu chebských staveb a pamětihodností či erbů. Pokoušel se také o meditativní eseje a básnickou tvorbu, kde se projevil jako hluboce věřící moralista i osvícený glosátor své doby.

Z popravčího kustodem 

Po smrti ženy Huss prožíval starosti o budoucnost svých sbírek. Město Cheb o ně nemělo zájem. Magistrátní rada Grüner však zprostředkoval setkání s knížetem Metternichem, který souh1asil s převzetím Hussovy sbírky. Podpisem smlouvy 12. září 1827 získal Huss za svou sbírku doživotní rentu 300 zlatých, místo kustoda zámeckých sbírek a bydlení na Kynžvartu zdarma. Vlastní poklady přivezl ve čtyřech vozech v květnu následujícího roku.

TIP: Nejslavnější český kat: Co víme o Janu Mydlářovi?

Na zámku jsou tak dodnes k vidění vedle katovského náčiní a sbírky mincí Hussovy minerály či dřeviny, jeho rukopisy se staly součástí zámecké knihovny. Šťastný muž se své milované činnosti mohl plně věnovat po deset let. Zemřel na zámku v listopadu 1838 v sedmdesáti osmi letech. 

„Kudlanka nábožná, strašlivý žralok ve světě hmyzu,“ napsal Jaromír Tomeček v knize Neklid: „Žádný stegosaurus nebyl nadán takovou vášní žrát, žádný z těch ozubených velkoještěrů nedokázal svou kořist pohltat v tak krátké době. Okamžik a včela neexistovala…“

Od mé první výpravy za kudlankami uplynulo v Dyji už hodně vody, ale můj vztah k nim se nezměnil. Uhranuly mne tehdy a fascinují mě dodnes. Změnily se však mnohé jiné věci, a to i ve světě kudlanek. Díky změně klimatu a postupnému oteplování za nimi již nemusíme putovat na nejjižnější Moravu. Neodvratně se šíří na sever i na západ a kolonizují stále nové lokality. Nejlepším časem pro jejich pozorování jsou letní měsíce.

Hlava jako kolotoč

Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je jediný u nás žijící zástupce z řádu kudlanek (Mantodea), kterých na planetě Zemi údajně existuje kolem 2 500 druhů. Přední pár kudlančích křídel je kožovitý, blanitý zadní pár je skryt pod nimi. V letu můžete spatřit především menší a lehčí samečky (kteří jsou rovněž výrazně plašší); samička dokáže přeletět sotva pár metrů, zatímco sameček i několik desítek. Svých křídel užívají zejména v ohrožení, ale létají spíš neochotně.

Přestože samička dorůstá velikosti 5–9 cm a sameček 4–6 cm, lidským očím unikají díky dokonalému maskování. Kudlanky nábožné jsou zbarveny světle zeleně, na podzim (v září a říjnu) i často hnědě nebo béžově. První hrudní článek (pronotum) je nápadně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (což je typickým znakem predátorů). S hlavou může kudlanka otočit téměř o 360°.

Dokonalý zabiják

Přední pár kudlančích končetin je dokonale uzpůsoben k uchvacování kořisti. Kořist je jimi sevřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus) jako mezi ostří a střenku zavíracího nože. Na stehně (lemur) má kudlanka varovné černé skvrny. Ty připomínají oči a slouží k zastrašování potenciálních nepřátel. Další dva páry končetin používá hmyzí lovec k pohybu.

Kudlanky trpělivě a nehnutě číhají na drobný hmyz v typické póze se sepnutýma předníma nohama (odtud označení nábožná). Když je kořist v dosahu, vystřelí kudlanka přední nohy, zachytí kořist a zaživa ji začne požírat. Do těla oběti vypouští „sliny“, které lokálně umrtví nervovou soustavu oběti a současně v nich obsažená kyselina naleptá potravu do jakési kaše, kterou predátor snadněji konzumuje. Nejčastější kořistí kudlanek jsou luční kobylky a sarančata, ale čas od času chytí i velkou a bránící se kořist (včely, vosy, sršně atd.). V literatuře se traduje, že mohou ulovit dokonce i drobné obratlovce. To z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu.

Milování bezhlavých rytířů

Nehledě k velkosti lze od sebe samice a samce bezpečně rozlišit. Samečkové mají delší tykadla a na zadečku plných 8 článků; u samiček jich napočítáte pouze 6. V rámci čísly vyjádřitelných kritérií však samičky své partnery výrazně předčí při porovnání délky života. Dámy žijí zpravidla 7–8 měsíců, samečkové pouze 1–2 měsíce. K jejich dlouhověkosti určitě nepřispívá specifický námluvní rituál.

Kudlanky jsou vytrvalí milenci a jejich páření může trvat i několik hodin. Samečci se k vyvolené partnerce přibližují velmi opatrně – někteří zezadu, jiní naopak zepředu, roztahují křídla a předvádějí jakýsi taneček. V průběhu aktu samička partnera doslova „láskou sežere“. Začne od hlavy, ale kopulace neustává. Centrum pro kopulační pohyby má totiž sameček umístěné v poslední nervové uzlině na konci zadečku, takže když mu samice ukousne hlavu, statečně pokračuje v milování jako bezhlavý rytíř.

TIP: Lvi říše hmyzu: Zabijácká duše kudlanek

V mnoha textech se dočtete, že manželský kanibalismus kudlanek je takřka pravidlem. Já sám jsem ho však v přírodě sledoval pouze jedenkrát a konzultacemi s odborníky jsem zjistil, že ani oni nepovažují tento akt v přírodě za příliš častý (při chovu v zajetí je prý mnohem obvyklejší).

Kudlanky nábožné se mohou množit i partenogeneticky: když samičky nemají nablízku žádného partnera, vyvine se jedinec ze samičího vajíčka bez oplození samčí buňkou. V tomto případě se však rodí pouze samičky. I to může být důvodem, proč na mnoha lokalitách výskytu těchto lvů říše hmyzu jednoznačně převažují samice.

Katedrála Notre-Dame vyrostla v srdci francouzské metropole roku 1345, a musela tak přestát řadu nepokojů i bouřlivých období. Zdaleka nejhůř se na ní podepsala francouzská revoluce v roce 1789, po níž stavbu čekalo znárodnění. Během tohoto „znesvěcení“ byly rozkradeny katedrální poklady, a co si dav nepřivlastnil, to zničil: Revolucionáři mimo jiné urazili hlavy sochám 28 biblických králů, které si spletli s francouzskými panovníky. Katedrála se tak postupně proměnila v chátrající skladiště potravin. 

Obnova podle Huga

První kroky k tehdejší obnově Notre-Dame učinil až v roce 1801 Napoleon Bonaparte, který ji vrátil do rukou církve. K rekonstrukci však došlo teprve poté, co Victor Hugo napsal svůj slavný román Chrám Matky Boží v Paříži, jenž ke stavbě přitáhl pozornost veřejnosti. Roku 1844 dal král Ludvík Filip příkaz k její restauraci, na niž dohlíželi architekti Jean-Baptiste-Antoine Lassus a Eugène Viollet-le-Duc. 

Do práce se tak pustili sochaři, sklenáři a další řemeslníci: Opravovali napáchané škody a místa, která se zachránit nedala, zaplňovali novými prvky. Mimo jiné tak vztyčili ještě vyšší věž, jež se stala dominantou katedrály a přečkala útrapy obou světových válek, ale nakonec podlehla letošnímu požáru.

Pět let stačí?

Nedávná devastace památky Francii silně zasáhla, tamní společnost však následně rozdělily návrhy na opravu katedrály. Zatímco jedna část v čele s prezidentem Emmanuelem Macronem se nebojí popustit uzdu fantazii a využít moderní postupy i materiály, tradicionalisté by rádi svatostánek viděli v podobě před neštěstím. 

TIP: Nejen Notre-Dame: Znovuzrození se dočkal drážďanský kostel, bosenská mešita i zničená Varšava

Největší problém tak v případě rekonstrukce nepředstavují finance, jež proudí ze všech stran (například francouzský podnikatel Bernard Arnault přislíbil v přepočtu víc než pět miliard korun). Komplikace se budou pojit spíš s ideologií a politikařením. Macron však bez ohledu na opozici a hrozící průtahy prohlásil, že země opravu zvládne za pět let. Podle kritiků jde o nereálný termín, přičemž poukazují na jeho populistický podtext – za pět let se totiž mají v Paříži konat olympijské hry. 

Dne 7. srpna 1942 se na ostrově Guadalcanal vylodila 1. divize námořní pěchoty a Spojené státy zahájily svou první ofenzivu v Pacifiku. Japonci zde totiž stavěli letiště, které by v případě dokončení mohlo ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Vylodění na ostrově Japonce naprosto překvapilo a vojáci americké námořní pěchoty rychle obsadili nedostavěné letiště, později pojmenované jako Hendersonovo. 

Japonská elita

Operaci nejprve podporovaly jen letouny z letadlových lodí Enterprise, Wasp a Saratoga. Už 20. srpna ale na ostrov přelétlo 19 stíhaček Grumman F4F Wildcat od stíhací perutě VMF-223 a 12 střemhlavých bombardérů Douglas SBD Dauntless od perutě VMSB-232. Ty operovaly přímo z Hendersonova letiště a v bojích o ostrov poskytovaly neocenitelné služby. Ostrov se totiž nacházel v doletu japonských letounů z Rabaulu a okamžitě propukly intenzivní letecké boje. Proti Američanům takřka denně startovali hlavně piloti stíhaček od elitního pluku Tainan kókútai.

U něj létala opravdová smetánka japonského císařského letectva včetně legendárního Saburó Sakaie, který boje nad Guadalcanalem později barvitě popsal ve své knize Zera nad Pacifikem. Jeho jednotka měla ve výzbroji vynikajicí stíhačky Micubiši A6M Zero. Šlo o elegantně tvarovaný a nesmírně obratný letoun se zatahovacím podvozkem. Dosahoval maximální rychlosti 535 km/h a nesl výzbroj dvou kulometů ráže 7,7 mm a dvou kanonů. Neměl však samosvorné obaly nádrží ani žádné pancéřování. Přesto šlo o velmi nebezpečný stroj. První vítězství si za námořní pěchotu nad Guadalcanalem připsal poručík Eugene Trowbridge, který den po příletu na ostrov sestřelil hned dvě zera. 

Prokletý ostrov

Podmínky na ostrově tou dobou nebyly vůbec jednoduché a jeden z veteránů na ně později vzpomínal: „Ten ostrov byl prokletý, krví nasáklý kus země, zamořený mouchami a špínou, po kterém bylo kvůli nevybuchlé munici nebezpečné se jen procházet.“ Stíhače na cíl zpočátku naváděla jen hlásná služba složená z civilních osadníků či misionářů, kteří vysílačkou předávali informace o příletu japonských letadel.

Situace se poněkud zlepšila počátkem září, kdy na ostrov dorazil radiolokátor 3. obranného praporu. Ten už poskytoval varování dostatečně brzy a americké stíhačky tak měly čas nabrat výšku. Japonci se letiště snažili za každou cenu vyřadit, a to jak bombardováním, tak pozemními útoky. K nejvýznamnějším pozemním útokům došlo 18. srpna a 13. září 1942.

Dne 26. srpna se odehrál jeden z nejslavnějších leteckých soubojů války v Pacifiku. Kolem poledne japonské letouny svrhly na Hendersonovo letiště asi 50 pum, které zde poškodily několik letadel. Proti útočníkům vzlétlo 12 wildcatů z perutě VMF-223 a střetly se s japonskou formací. Po boji nárokovali jejich piloti sestřelení osmi bombardérů a pěti stíhaček.

První kolo bojů

Skóroval i zkušený kapitán Marion Carl, který svůj boj popsal: „Měl jsem již podvozek venku, když se za mnou objevilo zero. Nevím, odkud se zatraceně vzalo, ale první, čeho jsem si všiml, byly trasírky střel, které mne těsně minuly. A já měl vysunutý podvozek! Zasunout podvozek wildcatu znamená osmadvacetkrát otočit klikou. Tak jsem dal plný plyn a začal jsem pěkně točit.

Pak jsem potlačil směrem k protiletadlové baterii, která byla přesně na okraji letiště. Fajn, odehnali ho a zamířilo směrem k moři, které bylo asi tak míli vzdálené. Mezitím jsem již zatáhl kola a pustil se za ním. Neměl jsem však šanci dostat ho, mohlo mi snadno uletět. Japonec se však rozhodl bojovat. Obrátil se a začal se vracet. Prima, letíme ‚čumák proti čumáku‘ přímo nad pobřežím.

Pokračování: Divoké kočky proti zerům: Americko-japonská letecká bitva o Guadalcanal (2)

Pak se najednou rozhodl vykašlat se na to a přitáhl. Kdyby přitáhl o něco dříve, dostal by se z toho, jenže to udělal trochu pozdě. Postavil jsem wildcat na ocas a střelbou s předsazením jsem ho rozmázl přímo nad pláží. Vidělo to asi tak tisíc nebo i více lidí.“ V sestřeleném zeru našel svou smrt respektovaný velitel Tainan kókútai poručík Džúniči Sasai, na jehož účtu bylo 54 vzdušných vítězství. Kapitán Carl sestřelem dvou stíhaček získal své páté a šesté vítězství a stal se tak prvním stíhacím esem USMC.