V dnešní biomedicíně i mezi výrobci nositelné elektroniky je velká poptávka po umělé kůži, která by se dobře snášela s lidským tělem a přitom by mohla vykonávat celou řadu zajímavých funkcí. Právě takovou umělou kůži nedávno vytvořili odborníci Technické a přírodovědecké univerzity krále Abdalláha v Saúdské Arábii.

Jejich nová umělá kůže je velmi ohebná a téměř neznatelně přiléhá na lidskou kůži. Zároveň je trvale magnetická. Nabízí celou řadu zajímavých aplikací. Mohla by se například stát klíčovou součástí pokročilých pomůcek pro pacienty s dlouhodobým nebo trvalým tělesným postižením.

TIP: Vědci vytvořili první živé 3D tetování: Použili geneticky upravené bakterie

Lékaři a odborníci by také s pomocí takové umělé kůže mohli monitorovat pacienty během léčby. Magnetická kůže by se rovněž mohla stát součástí rozmanitých zařízení nositelné elektroniky. Výroba tohoto materiálu je přitom velmi snadná. Postačí smíchat elastický polymerový materiál s magnetickým práškem a směs poté nechat vyschnout při pokojové teplotě.

Kdo by neznal veverčáka Scrata ze série animovaných filmů Doba ledová? Jeho dojemné kousky provázejí diváky celou sérií. Na rozdíl od dalších animovaných postav série ale Scrat až dodnes neměl žádný blízký fosilní protějšek z reálného pravěku. Teď se to dos možná změnilo, i když nejde o příbuzného veverek.

Argentinští paleontologové nedávno objevili malého příbuzného savců, který žil ve druhohorách, na sklonku období triasu, asi před 231 miliony let. To je sice o hodně dříve, než začal nynější cyklus dob ledových, a dokonce i dříve, než se vlády nad světem chopili velcí dinosauři, ale Scratovi by to určitě nevadilo. Nová fosilie se animované praveverce celkem slušně podobá.

TIP: Teleocrater: Předek dinosaurů byl až překvapivě podobný krokodýlům

Nově objevený tvor nese jméno Pseudotherium argentinus. Nalezené fosilní kosti patřily samci, což je další podobnost se Scratem. Vědci prý dokonce zvažovali, že fosilii po Scratovi pojmenují, na to ale bohužel nakonec nedošlo. Zatím prý není jasné, k čemu pseudotherium používal své nápadné zuby. Žil dávno před duby, takže na žaludy je určitě neměl. Zřejmě se živil hmyzem nebo dalšími podobnými menšími živočichy. Velké zuby tak mohly sloužit například při námluvách nebo při bojích o teritorium.

Atlantská pobočka KFC hostila minulý týden vskutku revoluční experiment. V jinak přísně masožroutské restauraci nabídla svým zákazníkům bezmasé kuřecí nugety. Maso, či přesněji dochucenou směs rostlinných proteinů, fastfoodovému řetězci dodala společnost Beyond Meat z kalifornského El Segundu, která se masnými náhražkami zabývá již zhruba dekádu. Ostatně výrobky této značky jsou dostupné i na českém trhu.

Bezmasý experiment se podle všeho vydařil nad očekávání – várka „smažených zázraků z Kentucky“ se vyprodala během zhruba pěti hodin a zájemci o bezmasé kuře si museli vystát pořádnou frontu. Podle zástupce pobočky firma prodala za necelý den tolik bezmasých nugetů jako běžných kuřecích porcí za celý týden.

TIP: Impossible Whopper: Burger King přichází s bezmasým ekologickým hamburgerem

Přestože přesné složení bezmasé novinky plukovníka Sanderse není známé, má jít o směs sójového a hrachového proteinu, rýžové mouky a mrkvové vlákniny. Chybět pochopitelně nesmí spousta koření a potravinářských přísad – kvasnicového extraktu, rostlinného oleje a soli. Odborníci na zdravou výživu nicméně podotýkají, že přestože základní ingredience jsou sami o sobě poměrně zdravé a plné důležitých aminokyselin a také železa, v celku jde stále o smažený pokrm, který již zásady zdravého stravování příliš nesplňuje. KFC navíc své bezmasé a masné produkty připravuje ve společné kuchyni (a nejspíš i ve společných fritézách), zelená novinka tak patrně neosloví ani ortodoxní vegany.

Sňatek Žofie Chotkové a arcivévody Františka Ferdinanda d´Este se konal 1. července 1900 na zámku v Zákupech a znamenal začátek mimořádně harmonického manželství. Příběh lásky, která musela čelit tolika překážkám, však skončil v Sarajevu rukou mladého gymnazisty Gavrilo Principa. 

Svatba, nebo klášter

Kdy a kde se ti dva vlastně potkali? Tápou i historikové. Prý to bylo v Praze, snad už v době arcivévodovy vojenské služby, tedy někdy v letech 1888 až 1890. Stýkal se tu s představiteli české aristokracie a k té patřila i Žofie Chotková (1868–1914).  S určitostí se ale ví, že se setkali v září 1894 na tanečním večeru v paláci českého místodržitelství. A tam to pořádně zajiskřilo! František Ferdinand d´Este (1863–1914) se poprvé v životě vážně zamiloval. Jako studentík…

Ona byla vysoká, štíhlá, pohledná dáma. V roce 1894 jí bylo šestadvacet. Skoro se chce říct, že byla tak trochu „po záruce“. Moc velké vyhlídky neměla. Chotkové se počítali mezi váženou českou šlechtu, česky ale doma nemluvili. Žofiin otec hrabě Bohuslav Chotek, někdejší místodržitel Království českého a významný diplomat, býval vyslancem v Madridu, Bruselu a Drážďanech. Rodokmen sice sahal do 14. století, ale co naplat, rozvětvená rodina moc majetku neměla. Pro sedm hraběcích dcer přicházel v úvahu výhodný sňatek nebo klášter. Je tedy jasné, že pro Žofii představoval František obrovské terno. Věděla to! 

První léta tajné lásky

Jenže podle přísných habsburských regulí se Žofie nemohla stát ženou následníka trůnu a budoucí císařovnou. Proč? Nepocházela z panovnické rodiny. Vztah by se pokládal za nerovnorodý, morganatický. Proto jej také tajili. K setkávání a kradmým polibkům nedocházelo tak často, jak by si přáli. Korespondovali však opravdu čile. František byl totiž kvůli zděděné tuberkulóze jednou nohou v hrobě a tak musel jezdívat na léčebné pobyty do jihotyrolského Merana. Vykonal i badatelsko-ozdravnou cestu kolem světa. Jen Žofiiny dojemné dopisy ho držely při životě a zaháněly jeho silné deprese!

Psal se rok 1898. Žofie už nějakou dobu pobývala v Bratislavě coby dvorní dáma u arcivévodkyně Isabely, manželky habsburského arcivévody Fridricha. Do Vídně to bylo kousek. Existují domněnky, že jí „Franci“, jak mu říkala, toto zaměstnání u svých příbuzných zprostředkoval. Ať už byla pravda jakákoliv, Franci býval v bratislavském Grassalkovičově paláci pečený vařený. A paní domu se mylně domnívala, že důvodem návštěv je nejstarší dcera Kristina. Ctižádostivá mamá se už viděla jako tchyně budoucího panovníka… V té době byl arcivévoda, po smrti svého otce a císařova mladšího bratra, oficiálním následníkem trůnu.

Aféra s hodinkami

Při jedné z návštěv si František při tenise odložil v koupelně své hodinky s dvojitým pláštěm. A zapomněl na ně. Arcivévodkyně otevřela víčko a… Skvěla se tam podobizna Žofie! Isabella na hodinu Žofii propustila a ještě to jela do Vídně k císaři patřičně rozmáznout. Jenže František se zachoval jako čestný muž a šlechtic. A to bylo vlastně pro Žofii veliké štěstí. Kdo ví, jak dlouho by ještě s Francim museli lásku skrývat. Ten ale císaři nekompromisně sdělil, že Žofie je jeho nevěsta, a žádal ho o svolení k sňatku. U císaře tvrdě narazil. „Absolutně vyloučeno!“ Dostal na rozmyšlenou osm dní, poté celý rok. Tak nějak se to aspoň líčí.

Bylo to tak skutečně?

Historka se nejspíš opravdu odehrála, nedá se prý ale časově zařadit a dost možná si ji pamětníci časem romanticky přibarvili. Někteří historikové či literáti se domnívají, že po „provalení“ vztahu ještě Žofie nějakou dobu u Isabely zůstala. Měla potichu odejít ze „zdravotních důvodů“.

Arcivévodkyni se však rozplynul její sen… Zuřila, že následník takto tahal za nos celou její rodinu, zvláště její dcery na vdávání. „To je odměna za naši dobrotu!“ šílela. Když pak František odjel s Žofií na prázdninový výlet, takovou drzost už nevydržela a vyžádala si audienci u císaře. Ten zůstával poměrně v klidu. Takových aférek bylo…

Pro jistotu ale sám pozval synovce na kobereček. A nevěřil svým uším – on se chce s Chotkovou oženit! Císař opravdu nesouhlasil a dal synovci roční lhůtu na rozmyšlenou. Že by si skoro sedmdesátiletý císař vzpomněl na své nešťastné manželství či synovu katastrofu?

Příměří bylo jen zdánlivé… Okamžitě nastala obrovská masáž ze všech stran. Ale vše marno. Následník se nechtěl vzdát ani následnictví, ani Žofie. Bojoval za svou lásku jako lev a Žofie zas neměla v plánu stát se abatyší. Po roce císař s těžkým srdcem sňatek povolil. František Ferdinand totiž dokonce hrozil sebevraždou. To nemohl stařičký mocnář riskovat!

Potupná renunciace

František se však musel pro svou ženu vzdát nároků na všechna práva a tituly. Žofie se nikdy nemohla stát císařovnou a děti z tohoto manželství neměly mít dědická práva a ani nemohly nosit jméno Habsburk. Potupné podmínky tzv. renunciace musel František Ferdinand odpřísáhnout a podepsat veřejně před celým habsburským dvorem 28. června 1900 v pravé poledne na velkém shromáždění v Hofburgu.

Bylo to obrovské divadlo a František se při své cholerické povaze musel dost přetvařovat. Ale co by neudělal pro milovanou Žofii. Jenže 28. červen se mu v budoucnu měl stát osudným ještě jednou. 

Svatbu na svém vdovském sídle v Zákupech zorganizovala Františkova nevlastní matka Marie Terezie. Tato mimořádná žena, jen o osm let starší než František, ho milovala jako vlastní dítě. Prý právě její přímluvy nakonec císaře, který si jí nesmírně vážil, obměkčily. Z habsburského rodu se svatby účastnila jen ona a dvě Františkovy nevlastní sestry. Císař ani nikdo další nedorazil. Poslal však novomanželům gratulaci a Žofii darem drahý šperk. Vzápětí pak dorazil ještě telegram se sdělením, že povyšuje hraběnku na kněžnu z Hohenbergu. Toto jméno vymyslel a používal František, když cestoval inkognito. Netušil, jakou roli sehraje v jeho budoucím životě a životě jeho dětí.

Čtrnáct let trvající idylka

Vyvzdorované manželství bylo mimořádně šťastné a v krátkém sledu se v něm narodily tři krásné děti. Po nejstarší Žofii (1901–1990) dva synové Max (1902–1962) a Ernst (1904–1954). Žofie i František byli skvělými rodiči. Trávili s dětmi veškerý volný čas, i když František obecně děti nesnášel. Ty své ovšem nesmírně miloval a dokázal si s nimi hrát celé hodiny. Říkalo se, že jsou to nejlépe vychované „habsburské děti“. Žofie to zkrátka s manželem uměla. Plnil jí i dětem jakékoliv přání. Chovala se k němu tak diplomaticky, že si ani neuvědomoval, že je pod pantoflem. On, druhý muž říše! Sídlem jejich lásky se stalo Konopiště, které František nákladným způsobem přebudoval. Plánoval z něj v budoucnu učinit vedlejší císařskou rezidenci.

TIP: V předvečer války: Co následovalo po smrti Františka Ferdinanda d'Este?

Přes krásný vztah s Francim si Žofie užila neustálého pokořování a urážek víc než dost. Její postavení u dvora se příliš nezlepšilo. Nemohla vedle manžela sedět u slavnostní tabule ani v divadle, nesměla ho oficiálně doprovázet. Společnost proto oba téměř nevyhledávali, své štěstí si užívali doma. S dětmi. O několik let později sice císař udělil Žofii titul vévodkyně, ale víc udělat nemohl. Nebo spíše nechtěl? 

Manželské štěstí bohužel skončilo v Sarajevu 28. června 1914 dvěma osudnými výstřely mladistvého srbského studenta. Bez míření smrtelně zranil arcivévodu i vévodkyni. Přesně čtrnáct let od potupné renunciace! 

Snad o žádném kosmickém plavidle se tak hodně mluví a zároveň tak málo ví. Bezpilotní raketoplán amerického letectva Boeing X-37B překonal 26. srpna 2019 rekordní délku svého pobytu ve vesmíru. Během předešlé mise OTV-4, která probíhala od 20. května 2015 do 7. května 2017, strávil na oběžné dráze celkem 717 dní a 20 hodin.

Teď už si utajovaný raketoplán na misi, která nese označení OTV-5, píše nový rekord. Od startu 7. září 2017 už uplynulo více než 720 dní. Jak obvykle je tajné, kdy se zase solární energií poháněný raketoplán vrátí na Zemi. Prakticky jisté je jenom to, že až k tomu dojde tak X-37B přistane na přistávací dráze jako letoun a připomene tak zašlou slávu amerických raketoplánů.

Rekordní tajná mise

Takto dlouhé vesmírné mise jsou ve skutečnosti velkým úspěchem tvůrců a operátorů raketoplánu. Původně byl totiž postaven pro orbitální mise v délce maximálně 270 dní. Navzdory velkému utajování je již jasné, že se tento program americkému letectvu rozhodně povedl.

TIP: 700 dnů: Tajný americký raketoplán X-37B pokračuje v rekordní misi

Detailní průběh mise Orbital Test Vehicle 5 je samozřejmě opět tajný. Podle obecných informací U. S. Air Force je primárním úkolem raketoplánu X-37B testovat rozmanité technologie kosmických plavidel pro opakované lety do vesmíru. O konkrétních experimentech se hodně spekuluje. Mluví se například o tom, že by raketoplán mohl testovat kontroverzní pohon EM Drive či zbraňové systémy anebo provádět výzvědné operace. Jakékoliv konkrétní důkazy ale scházejí.

Někteří roboti důvěrně připomínají člověka. A jiní mohou vypadat třeba jako provázek. To je případ nového robota, kterého postavili inženýři Massachusettského technologického institutu. Jde o magneticky naváděný robotický provázek, který se protáhne i těmi nejtenčími cévami lidského těla.

Unikátní robot má magnetické „vnitřnosti“ a jeho povrch tvoří hydrogel, který snižuje tření. Takto vybavený robot specialista by mohl putovat lidskými cévami a mohl by se tím pádem stát velmi cenným pomocníkem pro léčbu mozkových mrtvicí a aneurysmat. Lékaři s takovým robotem by mohli zasáhnout včas a podstatně zvýšit pacientovy šance na úspěšné léčení.

TIP: Nový robotický červ ze Stanfordu bude zachraňovat přeživší při katastrofách

Podle tvůrců nového robota je mozková mrtvice v současnosti jednou z hlavních příčin úmrtí a velmi často mívá trvalé následky. Pokud dojde k úspěšnému léčebnému zákroku do zhruba 90 minut po mrtvici, tak tím velmi vzrůstají naděje pacienta na přežití a na to, že se vyhne trvalému poškození mozku. Právě takový šikovný robot, který se dostane do jinak obtížně přístupných částí těla, by to mohl v řadě případů zajistit.

Když má policista podezření, že řidič požil alkohol, obvykle použije alkohol tester. Ten mu ukáže, kolik má řidič alkoholu v dechu. V případě marihuany ale to tak jednoduché není. 

Američtí vědci a inženýři vyvinuli zařízení, které funguje podobně jako alkohol tester, v dechu testovaného řidiče ale nezjišťuje alkohol, nýbrž THC, hlavní psychoaktivní složku marihuany. Prototyp THC testeru pracuje přesněji a spolehlivěji, než dřívější podobná zařízení. Využívá k tomu nanotechnologii a rovněž i umělou inteligenci. 

TIP: Nový výzkum: Po legalizaci klesá spotřeba marihuany u teenagerů

Klíčovou součástí THC testeru je soustava uhlíkových nanotrubiček. Když se do nanotrubiček dostanou látky z dechu testované osoby, dojde ke změně jejich elektrických vlastností. Umělá inteligence zařízení tyto vlastnosti analyzuje a dokáže zjistit, zda je v dechu osoby přítomný THC a v jakém tam je množství. Zatím jde o prototyp, v dohledné době by ale měl být THC Tester k dispozici na trhu.

Když v říjnu 2014 publikoval vedoucí Laboratoře planetární geodynamiky NASA Herbert Frey jeden z nových objevů týkajících se našeho nejbližšího kosmického souseda, prohlásil: „Měsíc nás nepřestává překvapovat.“ V jedné větě tak shrnul vše, co lunární vědci zažívají v poslední dekádě. Díky flotile automatických sond a stále se zpřesňujícím analytickým metodám dnes víme, že Měsíc představuje mnohem zajímavější těleso, než jsme předpokládali. Pojďme si tedy přiblížit některé z největších hádanek, jež jeho výzkum aktuálně provázejí.

1. Krátery a zase krátery

Přivrácená strana Měsíce musela být v minulosti víc zahřátá než odvrácená.

Kdybychom měli vybrat jediné slovo, jímž bychom Měsíc vystihli, pak by jistě znělo „krátery“. Povrch našeho vesmírného souputníka totiž představuje skvělou „rezervaci“ stop po dopadech velkých těles. Na Zemi se do dávných kráterů zařezávají koryta řek, ohlazují je prudké lijáky, pohřbívají je oceány či nově vznikající pohoří. Na Měsíci žádný z těchto vlivů nepůsobí. I stovky milionů let staré krátery tak na jeho povrchu přetrvávají bez větší úhony, a my proto můžeme nahlédnout hluboko do historie utváření lunární krajiny.

Díky americké sondě Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která už od roku 2009 nepřetržitě mapuje měsíční povrch, získali vědci obrovské množství dat a také dosud nejdokonalejší mapy Měsíce, včetně velmi přesné představy o počtu a rozmístění tamních kráterů. Víme například, že přesně 5 185 z nich měří přes 10 km. Nejde však jen o suchopárné statistiky. 

Velmi zajímavá je například studie, jež se zabývá rozmístěním skutečně velkých kráterů, s průměrem nad 200 km (tzv. impaktních pánví): Jasně totiž ukazuje, že na přivrácené straně Měsíce se jich nachází víc než na odvrácené. Vědecký tým pod vedením Katariny Miljkovićové z Pařížského institutu fyziky Země vysvětluje zmíněnou skutečnost tím, že přivrácená strana musela být v dávné minulosti víc zahřátá než odvrácená. Na silně zahřátém povrchu vznikají totiž při dopadu kosmického projektilu mnohem větší struktury, než kdyby byl povrch zcela ztuhlý. Otázkou zůstává, co zahřátí přivrácené strany způsobilo: Uvažuje se mimo jiné o záření z ještě rozžhavené mladé Země nedlouho po vzniku Měsíce.

2. Opravdu velká pánev

Nejrozsáhlejší zmagnetovaná oblast leží v obří impaktní pánvi.

Na Měsíci se nachází jedna z vůbec největších impaktních pánví v celé Sluneční soustavě, a přitom před námi zůstávala dlouho skryta. Dokonce ještě v dobách, kdy se po lunárním povrchu procházely posádky Apolla, se o existenci této gigantické struktury jen spekulovalo. Centrum obří stopy po dopadu planetky se totiž nachází na odvrácené straně Měsíce. Navíc se jedná o velmi starý útvar, který postupně překrylo mnoho dalších impaktů, takže na běžných snímcích nijak nevyniká. 

Definitivní potvrzení existence obrovské struktury, jež dostala označení Jižní pól – Aitken (South Pole-Aitken, zkráceně SPA), přišlo až v roce 1990, kdy kolem Měsíce proletěl automat Galileo. Skutečný rozsah pánve pak pomohla odhalit výšková měření sondy Clementine v roce 1994. Na topografických mapách se objevil gigantický útvar o průměru 2 500 km a hloubce 12 km. Přítomnost pánve SPA prozrazují i mapy zastoupení různých chemických prvků. Zdá se, že tamní materiál tvoří horniny vyvržené impaktem ze středních částí měsíční kůry, jejich skutečnou povahu však pomohou odhalit až analýzy vzorků v rámci budoucích vědeckých výprav. 

Poslední dobou ovšem tato pánev odborníky zajímá i z jiného důvodu. Měsíc nemá globální magnetické pole, ale pouze místní „zmagnetované“ anomálie. A největší z nich se nachází právě v severní části pánve SPA. Proto se spekuluje, zda za vznikem ohromného útvaru nestál dopad planetky tvořené převážně železem. Její rozměr se přitom odhaduje na 200 km, což by znamenalo přísun tak velkého množství železa, že by při rovnoměrném rozšíření po celém lunárním povrchu vytvořilo souvislou „pancéřovou“ vrstvu silnou 14 m!

3. Je Měsíc mrtvý?

Na Měsíci „spícím“ už dvě miliardy let se nacházejí velmi mladé geologické útvary.

Největší rozruch, pokud jde o otázku nedávné aktivity Měsíce, vzbuzuje v posledních letech struktura označovaná jako Ina. Nevelká propadlina o průměru 2,9 km a hloubce jen 30 m vědce poprvé zaujala na fotografiích, které z oběžné dráhy pořídila posádka Apolla 15 už v roce 1971. Útvar se nachází v Jezeře štěstí a nepřipomíná nic, co jsme dřív z Měsíce znali. Vypadá spíš jako dílek mandarinky než jako lunární kráter, a navíc působí velmi zachovale. Z multispektrálních snímků oblasti pak vědci zjistili, že dno struktury muselo vzniknout před méně než 50 miliony let, což je z hlediska stáří Měsíce zcela nedávno! 

Mořské kapsy

Nejpádnější důkazy, že je Ina velmi mladým měsíčním útvarem, přinesly snímky vytvořené sondou LRO. Na detailních záběrech totiž struktura vypadá, jako by do lunárního světa vůbec nepatřila. Zvláštní také je, že se na 8 km² lávové výplně nacházejí pouze dva impaktní krátery s průměrem nad 30 m. Zmíněná skutečnost svědčí o tom, že je tamní povrch opravdu mladý a bombardování drobnými meteoroidy ho ještě nestačilo obrousit. 

Díky záběrům ze sondy LRO odborníci rovněž zjistili, že Ina nepředstavuje ojedinělý případ: Objevili už asi 70 struktur s průměrnou velikostí kolem 0,5 km, které dostaly neformální označení „nepravidelné mořské kapsy“. A podle posledních studií vědeckého týmu vedeného Peterem Schultzem z Brown University mohlo v těchto místech dojít v geologicky nedávné době k výstupům vulkanických plynů z podpovrchových rezervoárů Měsíce. Tyto dozvuky sopečné činnosti by mohly probíhat zvlášť v oslabených částech měsíční kůry na okrajích velkých impaktních pánví – a Ina se v jedné takové lokalitě nachází: konkrétně na okraji pánve Imbrium. Útvary typu Ina tak mění naše představy o nedávné aktivitě souputníka Země. Původně se totiž vědci domnívali, že poslední záchvěvy vulkanické činnosti zažil Měsíc už před miliardou let.

4. Dvě tváře luny

Na odvrácené straně našeho souputníka téměř chybějí tmavá lunární moře.

Odvrácenou polokouli souputníka Země lidé poprvé spatřili až na snímcích pořízených sovětskou sondou Luna 3 v říjnu 1959. Přestože byly první fotografie zcela neznámé krajiny velmi nekvalitní, vzbudily mezi odborníky značné pozdvižení. Ukázalo se totiž, že tmavá měsíční moře, jež tvoří 31,2 % povrchu přivrácené strany, na opačné hemisféře téměř chybějí – pokrývají jen 2,6 % tamního povrchu.

Čedičová výplň moří se soustřeďuje především do velkých impaktních pánví neboli pozůstatků po dopadech planetek. Mohlo by se tedy zdát, že pánve a jejich vulkanické výplně vznikly najednou. Z datování měsíčních hornin ovšem vyplývá, že se jejich stáří liší až o stovky milionů let! Zalití impaktních pánví čedičovými lávami se proto přisuzuje spíš narušení měsíční kůry řadou hlubokých trhlin, podél nichž pronikalo magma v době vulkanické aktivity snáz k povrchu. A v tom také tkví pravá příčina absence moří na odvrácené straně našeho souputníka! 

Dokončení: Stále tajemný Měsíc: Největší hádanky lunárního výzkumu (2.)

Dřívější mise (například Apollo) i ty novější (GRAIL) potvrdily, že je kůra na odvrácené polokouli Měsíce zhruba dvakrát mocnější než na přivrácené straně. Magma by se tam tudíž k povrchu dostávalo obtížněji. Zbývá zodpovědět otázku, proč je kůra na odvrácené hemisféře silnější. A zdá se, že i tuto záhadu dnes geologové dokážou vysvětlit…