Astronomům využívajícím dalekohled ESO/VLT se poprvé podařilo detekovat molekuly oxidu titanatého v atmosféře extrasolární planety. Astronom Elyar Sedaghati zkoumal atmosféru extrasolární planety WASP-19b. Tato podivuhodná planeta se velikostí podobá Jupiteru. Pohybuje se ale tak blízko své mateřské hvězdy, že jeden oběh jí trvá pouhých 19 hodin a odhadovaná teplota atmosféry planety dosahuje až 2 000 °C.

WASP-19b při pohledu ze Země přechází přes disk své mateřské stálice a přitom část záření hvězdy prochází atmosférou planety. Atmosféra ve světle zanechá jemné známky vypovídající o jejím složení. Díky přístroji FORS2 a dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) se astronomům podařilo odhalit, že atmosféra exoplanety obsahuje malé množství oxidu titanatého (TiO), vody a stopy sodíku.

Titanový filtr

Oxid titanatý na Zemi najdeme jen zřídka, je však známo, že se vyskytuje v atmosférách chladných hvězd. V atmosférách horkých extrasolárních planet, jako je WASP-19b, může plnit úlohu složky absorbující teplo. Pokud se molekuly vyskytují v dostatečně vysoké koncentraci, zabraňují šíření tepla atmosférou a vytvářejí podmínky pro vznik teplotní inverze – teplota je vyšší v horních vrstvách atmosféry a klesá do hloubky. Podobnou úlohu v zemské atmosféře plní ozón – díky jeho působení vzniká teplotní inverze ve stratosféře.

„Přítomnost oxidu titanatého v atmosféře planety WASP-19b může mít významný vliv na teplotní profil atmosféry a její cirkulaci,“ vysvětluje další člen týmu Ryan MacDonald z Univerzity v Cambridgi.

Nová informace o přítomnosti oxidů kovů jako je titan i dalších složek umožní mnohem detailnější modelování planetárních atmosfér. V budoucnosti, jakmile astronomové budou schopni pozorovat atmosféry potenciálně obyvatelných extrasolárních planet, poskytnou vylepšené modely mnohem lepší představu, jak tato pozorování interpretovat.

El Castillo, známý také jako Kukulkánova pyramida, je nejznámější stavbou v Chichen Itzá – mayském městě na mexickém poloostrově Yucatán. Chichén Itzá bylo založeno roku 400 našeho letopočtu a původně se údajně jmenovalo Uccyabal. Město bylo kvůli nedostatku vody opuštěno a později znovu osídleno mayským kmenem Itzá. Mayské kroniky o tomto kmeni hovoří jako o vodních čarodějích a název Chichén Itzá se dá volně přeložit jako „bezedná studna lidu Itzá“.

Pyramida El Castillo je působivým dokladem matematických znalostí starých Mayů. Čtyřstranná devítistupňová pyramida má na každé straně jedno schodiště. Každé schodiště čítá 91 kamenných stupňů. Připočítáme-li k tomu i nejvyšší plošinu, dostáváme číslo 365, tj. počet dní v roce. Na vrcholku pyramidy lze poté nalézt 52 kamenných desek, tedy stejné číslo, jako počet týdnů v roce.

Za tajemstvím Kukulkánovy pyramidy

Přestože stavbu pro západní svět objevil již v roce 1566 španělský mnich Diego de Landa a první archeologický výzkum zde proběhl již před sto lety, představuje tato 30 metrů vysoká pyramida doposud nerozluštěnou záhadu. Archeologové věří, že pyramida ukrývá skryté komory a možná i složitý vodní labyrint.

TIP: Stoletá záhada tunguzské katastrofy: Co způsobilo obří výbuch nad Sibiří?

Odpovědi na tajemství Kukulkánovy pyramidy by mohl přinést nový výzkum, v rámci kterého vědci hodlají využít speciální radary a sonary, schopné proniknout kamennou zdí a hluboko pod zem. Archeologové doufají, že s jejich pomocí se jim podaří nedestruktivním a šetrným způsobem vytvořit 3D mapu celého objektu, včetně jeho podzemních částí.

Podle Guillerma de Andy, archeologa z mexického národního institutu antropologie a historie, jde o unikátní formu archeologického průzkumu, jakou ještě v podobném měřítku nikdo nepoužil.

I když se očekává, že výzkum potrvá několik let, některé zajímavé objevy si archeologové připsali již nyní. S pomocí sonaru vědci objevili doposud neznámou kryptu, ve které se s velkou pravděpodobností nachází ženská socha.

Alfa Centauri, nejjasnější hvězda souhvězdí Kentaura, je vlastně trojhvězda. Alfa Centauri A a Alfa Centauri B jsou hvězdy podobné Slunci a tvoří jednu pěknou rodinku dohromady se slavnou Proximou Centauri (známou též jako Alfa Centauri C), malým červeným trpaslíkem. Anebo netvoří?

Podle nového výzkumu, na němž se podíleli Fabo Feng a Hugh Jones z britské Univerzity v Hertfordshire, je totiž Proxima Centauri vlastně podvodník. Ne, že by to nebyla hvězda, ale je prý dost možné, že pochází z úplně jiné oblasti Mléčné dráhy. A dvojhvězda Alfa Centauri A a Alfa Centauri B kdysi dávno polapila Proximu svou gravitací.

Je Proxima Centauri cizincem?

K tomu závěru badatelé dospěli studiem oběžných drah všech tří členů trojhvězdy Alfa Centauri. Když prozkoumali změny drah hvězd do minulosti i do budoucnosti, podařilo se jim určit, že Proxima Centauri s asi 25 procentní pravděpodobností pochází odjinud.

TIP: Potvrzeno: Proxima Centauri skutečně obíhá své dva hvězdné sousedy

Pokud je scénář s cizím původem Proximy Centauri pravdivý, došlo k jejímu zachycení dvojhvězdou Alfa Centuri A a B asi před 3 až 4 miliardami let. Vědci teď budou tuto hypotézu dále ověřovat, protože by mohla mít vliv na historii prostředí nedávno objevené planety Proxima b a na její potenciální obyvatelnost.

V dnešní době existují v podstatě tři základní typy čokolády. Hořká čokoláda, mléčná čokoláda, a pak bílá čokoláda, která se k předchozím dvěma přidala asi před 80 lety. Teď se to ale změní.

Švýcarská společnost Barry Callebaut v těchto dnech představila zcela nový, tedy čtvrtý typ čokolády. Říkají jí rubínová čokoláda (anglicky ruby chocolate) a má specifickou vůni a chuť, která ji odlišuje od dosavadních tří typů čokolád.

TIP: Alarmující objev: Mlsným mužům hrozí ve zvýšené míře deprese a úzkosti

Podle společnosti Barry Callebaut je rubínová čokoláda produktem mnoha let náročného vývoje, na němž se podíleli vědci německé Jacobsovy univerzity v Brémách. Odborníci chuť nové čokolády popisují jako „ani hořká, ani mléčná, ani sladká, ale taková, která se pohybuje mezi bobulovitou chutností a svádivou hladkostí“.

Nizozemský badatel Eugène Dubois se v osmdesátých letech 19. století dostal do jeskyně Lida Ajer v západní Sumatře v Indonésii. Mimo jiné tam tehdy objevil i dva fosilní zuby dávných lidí.

Tyto zuby si teď vzali do parády vědci a důkladně znovu analyzovali jak prostředí jejich nálezu, tak i samotné zuby. Přitom dospěli k závěru, že zmíněné lidské zuby pocházejí z doby před 63 až 73 tisíci let. Byl to z mnoha důvodů velmi náročný výzkum - jeskyně Lida Ajer je obtížně dostupná a po Duboisovi se tam vědci dostali jen párkrát.

TIP: Kdo byli záhadní hobiti z ostrova Flores? Určitě ne dnešní lidé

Nové výsledky znamenají, že se lidé dostali do tropické jihovýchodní Asie už před 63 až 73 tisíci let. To je o několik tisíc let dříve, než jsme si doposud mysleli. Zuby objevené Duboisem se teď zároveň staly nejstarším dokladem úspěšného proniknutí našeho druhu do prostředí tropických pralesů.

Roku 1946 začaly práce na prvních studiích ohledně návrhu nového lehkého tanku, který se měl stát součástí promyšleného systému zvyšujícího údernou sílu pozemního vojska. Měl jím být lehký tank M41, střední M47 a těžký M103. Cestu k novému stroji představoval prototyp T37 z roku 1948, na němž se testovala výzbroj účinnější než u stávajícího Chaffee, který se stal jeho konstrukčním základem. Na konci roku 1951 konstruktéři dokončili pokročilejší prototyp T41E1 s nově modelovanou věží s vydutými boky, optickým dálkoměrem a novou lafetací kulometů.

U druhého stroje T41E2 bylo elektrické ovládání věže zaměněno za hydraulické a pak už začala výroba typu pod označením M41. Vozidlo neslo zprvu jméno Little Bulldog, později však došlo ke změně na Walker Bulldog. Toto označení mělo uctít jméno generála Waltona Walkera, který zahynul roku 1951 v průběhu korejské války. Do roku 1959 bylo postaveno na 3 728 tanků M41Walker Bulldog. Vozidlo spočívalo na podvozku tvořeném pěticí samostatně zavěšených zdvojených pojezdových kol s gumovými obručemi, hnacího a napínacího kola a tří podpůrných kladek. Pojezdová kola byla odpružena soustavou torzních tyčí. Obrněnec měl čisté jednoduché tvary s výrazně zešikmenou čelní stěnou korby.

Konstruktéři se zároveň snažili snížit celkovou výšku a poskytovat tak protivníkovi co možná nejmenší cílovou plochu. V otočné věži byl lafetován 76mm kanon M32 s charakteristickou úsťovou brzdou, střelec mohl měnit jeho náměr v rozmezí –10° až + 20°. V masce nalevo od něj se nacházel 7,62mm kulomet. Pohonnou jednotkou se stal šestiválcový benzinový motor Continental AOS-895-3 o výkonu 372,9 kW, hydromechanická převodovka byla typu GMC CD-500-3. Mezi motorový a bojový prostor konstruktéři umístili protipožární přepážku.

M41 Walker Bulldog

• HMOTNOST: 23,5 t
• DÉLKA: 5,8 m
• ŠÍŘKA: 3,2 m
• VÝŠKA: 2,7 m
• PANCÉŘOVÁNÍ: 38 mm
• MOTOR: Continental AOS 895-3 (372,9 kW)
• RYCHLOST: 72 km/h
• DOJEZD: 160 km
• VÝZBROJ: 1× 76mm kanon, 1× 12,7mm kulomet, 1× 7,62mm kulomet
• OSÁDKA: 4 muži

Osádka byla čtyřčlenná, v trupu vlevo od podélné osy seděl řidič, ve věži na výškově stavitelných sedačkách velitel, střelec a nabíječ. Verze M41A1 měla věž ovládanou hydromotory, které nahradily dosavadní elektrický pohon, a počet kanonové munice se zvýšil na 65 nábojů. Následující M41A2 dostal přeplňovaný motor AOS-859-5. Modifikace M41A3 představovaly původní M41A1, které v průběhu služby obdržely výše zmíněnou pohonnou jednotku. M41 se začaly objevovat ve výzbroji tankových jednotek USA roku 1953 jako náhrada za dosluhující M24 Chaffee.

Na vietnamském bojišti jej Američané využívali k průzkumu i pro vybojování nadvlády na bojišti. Z výzbroje amerických ozbrojených sil byl stahován již od první poloviny 60. let, ale přesto se stihl zařadit mezi mimořádně rozšířené typy, které zakoupila celá řada států celého světa. Z evropských zemí používaly M41 některé státy NATO. Poměrně dlouho je měla ve stavu Spolková republika Německo, dalšími z evropských uživatelů se staly armády Belgie, Dánska, Itálie, Rakouska, Velké Británie a Řecka. Španělsko odebralo více než 200 tanků. Jihovietnamská armáda dostala od amerického spojence 150 strojů, jimiž od roku 1961 nahrazovala staré M24 Chaffee. Vozidla používala až do svého finálního kolapsu.

Tchaj-wan nakoupil 675 tanků, z nichž některé se nacházely ve výzbroji ještě po roce 2000. Thajsko používalo M41 rovněž dlouho, nakoupilo jich dohromady 200. Japonská armáda si pořídila 147 strojů, které používala v letech1961–1981. Obrněnec se nacházel ve výzbroji celé řady dalších států Latinské Ameriky, které je vesměs vyřadily do konce 20. století. Na Blízkém východě používaly tyto tanky armády Jordánska a Libanonu (který jich odebral na 20 exemplářů). Typem byly vyzbrojeny také Saúdská Arábie, Etiopie, Somálsko a Tunisko. Filipínské pozemní vojsko disponovalo sedmi stroji, Nový Zéland jich měl deset.

Je známé, že zejména primáti, ale například i některé druhy ptáků, dokážou používat nástroje. Asi velkým překvapením pro všechny je zjištění, že si takto dovedou poradit i některé druhy ryb. Zoologové zachytili na videokameru pyskouna žlutolícího (Choerodon anchorago), jak o kámen rozbíjí skořápku své oblíbené pochoutky – škeble. Ryba škeblí opakovaně mrštila proti tvrdému povrchu, aby ji rozbila a dostala se k chutnému obsahu.

TIP: Šimpanzi dokážou cíleně zneškodňovat nastražené léčky

„Pyskoun nejprve škebli vyhrabe z písku, a pak plave poměrně dlouhou vzdálenost, aby našel vhodné místo, kde ji může rozbít,“ říká autor videozáznamu evoluční biolog Giacomo Bernardi z University of California. „To vyžaduje cílené plánování, protože celá akce sestává z několika na sebe navazujících kroků. Na rybu je to opravdu velký výkon.“ Podobné chování bylo pozorováno například u pyskouna Schoenleinova nebo u kněžíka Hardwickova.

Ryby z čeledi pyskounovitých jsou velmi zvídavé. Jsou to masožravci, dobře vidí a jsou velmi citlivé na pachy. Seznam svých schopností nyní oficiálně rozšířily o používání nástrojů, které se v minulosti přisuzovalo pouze člověku. Když Jane Goodallová objevila v šedesátých letech schopnost šimpanzů používat nástroje, byla vědecká obec šokována. Od té doby bylo používání nástrojů prokázáno u mnoha dalších živočichů včetně ptáků, delfínů a slonů. Podle Bernardiho se mohou mezi rybami vyskytovat další příklady používání nástrojů, které ještě nebyly pozorovány.

Neobvyklé zabarvení několika indických toulavých psů bylo podle prvních zpráv způsobeno koupelí zvířat v kontaminované řece Kasadi. Následná kontrola kvality vody ukázala šokující výsledky – zjištěná míra toxických látek několikanásobně překračuje nejvyšší povolené limity.

Modří psi a jedovatý vzduch

Úřady proto rozjely vyšetřování, které ukázalo, že hlavním viníkem je místní společnost Ducol Organics, vyrábějící barviva a plasty. Továrna byla až do ukončení vyšetřování okamžitě uzavřena, stejně jako pět dalších, ve kterých úředníci zjistili porušení předpisů. V oblasti působí okolo tisícovky farmaceutických, potravinářských a strojírenských závodů.

Incident potvrzuje dřívější zjištění o problematickém přístupu Indie k životnímu prostředí. Podle letošní zprávy Health Effects Institute předstihne Indie v dohledné době Čínu v počtu úmrtí způsobených znečištěným ovzduším.

TIP: Růžová vlna na jedovaté indické řece Jamuna

Studie provedená v tomto roce výzkumnými pracovníky indického technologického institutu v Bombaji zase uvádí, že počet předčasných úmrtí způsobených znečištěným ovzduším v Bombaji vzrostl mezi lety 1995 a 2015 o 62 procent. Je to více, než kolik činil nárůst počtu obyvatel. V novém Dillí – které má podle některých odhadů nejhorší vzduch ze všech velkých měst na světě, stoupl počet obětí znečištěného ovzduší o 147 procent.

Marie Magdalena Trčková byla dcerou Ladislava staršího z Lobkovic. V 16. století byli Lobkovicové jedním z nejmocnějších a nejzámožnějších rodů v Čechách. Marie Magdalena byla po své matce velmi činorodá, dokázala předem odhadnout situaci a měla neobyčejný talent pro diplomacii. Její pozdější manžel Jan Rudolf Trčka z Lípy se jen díky ní jako evangelík nestal po Bílé hoře obětí rozsáhlých persekucí. A aby nebylo superlativů málo, mohla se Marie Magdalena pyšnit ještě krásnou tváří a pěkně rostlou postavou. Dokonalá žena, řekli bychom dnes. Její poddaní však měli zcela jiný názor.

Třínozí psi a dlužníci

Zatímco Jan Rudolf Trčka byl člověkem oblíbeným, jeho ženu poddaní z duše nenáviděli. Jednou zle činila lovčímu, že tak málo zvěře dodává do kuchyně, a obvinila ho, že sám zvěř kamsi tajně odprodává. „Jak mohu, Vaše Milosti, dodávat zvěř," bránil se lovčí křivému nařčení, „když se mi v polích i lesích prohánějí celé smečky selských psů, zvěř mi plaší a hubí?"

Marie Magdalena tehdy nakázala: „Usekněte všem psům jednu nohu. Takoví psi budou pomalí a zvěř nedohoní.“ Manželce dobrotivého a laskavého Jana Rudolfa se po kraji začalo říkat „Zlá Manda“ a tohoto hanlivého přízviska se jinak schopná a inteligentní žena do smrti nezbavila. To nejhorší však měli poddaní teprve zažít.

Začala třicetiletá válka. Již tak chudí poddaní byli teď vydíráni i vrchností, neboť peněz se nedostávalo nikde. Zatímco u pana Trčky nacházel chudý lid porozumění, Zlá Manda nechtěla o nějakých ústupcích ani slyšet a radila muži, aby byl na dlužníky přísný a nic jim neodpouštěl. Tehdy bylo zvykem, že každý sedlák vlastnil kus dřeva, na který se mu vyřízl vrub vždy, když nemohl vrchnosti zaplatit. Jednoho dne musel pan Trčka odcestovat a jeho paní se rozhodla, že s dlužníky skoncuje. Ještě se za Janem Rudolfem ani nezavřely brány a už Marie Magdalena povolala všechny dlužníky na Opočno, kde měli dle svých vrubů dluh zaplatit.

Sedláci však na zámek nepospíchali. Počkali si, až se pan Trčka vrátí, a doufali, že se nad nimi slituje a s placením počká. Jen co obdrželi zaručenou zprávu o tom, že je manžel lakotné ženy doma, naložili dřeva na vůz a jeli s nimi na zámek. „Jaképak dříví to přivážíte?" otázal se jich pan Trčka s úsměvem. „Její Milost paní Trčková žádá na nás počty," odpověděli sedláci poníženě. „Chceme tudíž počty skládat, ale Bůh je nám svědkem, že zaplatit nemůžeme, neboť na nás tak zlé časy přišly, jaké dosud nikdy nebyly." Pan Trčka poručil vyskládat dřeva z vozu. Když byla všechna na jedné hromadě, vydal rozkaz je zapálit. „Máte zaplaceno," řekl pan Trčka žertem a vrátil se do zámku. Poddaní byli svému pánovi neskonale vděční a Jan Rudolf Trčka si tímto činem vysloužil respekt a úctu na dlouhé časy.

Poddanské bouře

V roce 1628 zachvátily trčkovské panství v Opočně, Náchodě a Novém Městě nad Metují rozsáhlé bouře poddaných, jejichž podnětem byly nejen kruté sociální poměry, ale i odpor proti rekatolizaci. Tehdy přikázala Marie Magdalena řadu sedláků popravit, „ti šťastnější“ přišli pouze o uši či nos – odtud prý tehdejší častá příjmení Beznosků a Bezoušků.

Marie Magdalena však na společenském žebříčku vystupovala čím dál výš. Nepochybnou změnou bylo povýšení manžela Jana Rudolfa a syna Adama Erdmana do hraběcího stavu. Oba však museli konvertovat ke katolicismu. Pro rod Trčků z Lípy se však stalo osudným spojenectví s Valdštejnem.

Marie Magdalena zemřela roku 1633, a tak se již nedočkala tragického konce svého syna. Adam Erdman Trčka byl jako Valdštejnův důvěrník spolu s ním zavražděn 25. 2. 1634 v Chebu. Jan Rudolf Trčka zemřel zanedlouho poté, v září 1634, a tím vymřel rod Trčků po meči. Jeho veškerý majetek, odhadovaný na obrovskou sumu asi 5000 000 zlatých, byl na příkaz císaře konfiskován.

Rod Trčků tedy skončil neslavně. Ale s jistotou můžeme tvrdit, že Marie Magdalena Trčková byla ženou, o níž se mluvilo tehdy a o níž se s největší pravděpodobností ještě mluvit bude. A to hlavně za deštivých, temných nocí, kdy obchází po opočenských arkádách v černých šatech, doprovázena psy s ohnivýma očima, kteří mají pouze tři nohy. 

Sonda Cassini se chystá na své grandiózní finále. Zítra, okolo 14. hodiny odpolední, sonda vstoupí do atmosféry Saturnu a uzavře tak své bez mála dvacetileté putování vesmírem. Z kosmodromu na floridském mysu Canaveral sonda odstartovala 15. října 1997, když ji do vesmíru vynesla raketa Titan 4B Centaur. Po dvou gravitačních manévrech okolo Venuše a po jednom manévru okolo Země a Jupitera sonda vstoupila na oběžnou dráhu Saturnu před 13 lety - 1. července 2004.

Průzkum měsíců i průlety prstenci

O půl roku později - 25. prosince 2004 se od sondy Cassini oddělila sonda Huygens, která 14. ledna 2005 úspěšně přistála na Saturnově měsíci Titanu. Během jejího přistávání sloužila sonda Cassini jako retranslační stanice pro předávání vědeckých a technických dat ze sondy Huygens na Zemi.

Mezi lety 2010 až 2015 Cassini zkoumala Enceladus a další Saturnovy měsíce. Závěrečná část její velkolepé mise odstartovala letos 26. dubna, kdy sonda uskutečnila svůj první z celkem 22 plánovaných průletů vnitřní částí prstenců.

Zítra se putování sondy Cassini završí – ve 12:32 našeho času vstoupí rychlostí 124 000 km za hodinu do svrchních vrstev atmosféry Saturnu, odešle poslední data a následně během několika minut zcela shoří v atmosféře planety. Zpoždění signálu vůči Zemi je zhruba 83 minut, na závěrečný pozdrav z daleké planety se tak můžeme těšit okolo 14. hodiny odpolední.