Matka Rudolfa II. nerada viděla náboženskou rozvolněnost vídeňského dvora. Proto 8. listopadu 1563 posílá Rudolfa a jeho bratra Arnošta ke svému bratrovi do Španělska, kde jim má být poskytnuta přísná výchova. Pobyt se Rudolfovi výrazně zapíše do jeho duše. Právě tady má nejspíš své kořeny jeho pozdější uzavřenost. Jeho strýc Filip II. Španělský je ale také nevýznamnějším sběratelem obrazů Hieronyma Bosche. Jejich charakter odpovídá královu zájmu o alchymii, astrologii a magii. Rudolf tyto záliby postupně přebírá. 

Divoké večírky v Arcimboldově režii

Rudolfův vztah ke státnickým povinnostem se dá označit jedním slovem – vlažný. Daleko víc ho baví studium věd a umění. Malíři a vědci pro něj tvoří i zkoumají. Vzniká pozoruhodná sbírka uměleckých děl, přírodnin a vynálezů, kterou císař ukládá v kunstkomoře na Pražském hradě. Své město zbožňuje: „Nemusíme nikam jezdit, protože nejkrásnější vidíme z oken a všechno ostatní máme ve sbírkách.“

Jeho oficiálním portrétistou je Giuseppe Arcimboldo, který vynalezl typ podobizny skládající se z malovaných zvířat, květin, ovoce a předmětů komponovaných do lidské podoby. Tímto způsobem zachytí i císaře. Pro něj také pořádá opulentní večírky a vyhledává, nakupuje obrazy a kuriozity – třeba mechanickou zlatou ještěrku, kterou si Rudolf rád pouští na jídelním stole. Na Hradě buduje zoologickou zahradu a při lovu na jeleny místo loveckých psů vypouští gepardy!

Výbuchy, smutek a stihomam

Ono vlastně není divu, že českého krále vládní povinnosti nebaví! Zdědil nábožensky rozdělenou říši. I jeho poradci tvoří dost neharmonický okruh. Rudolf ví, že převaha jedné z náboženských stran by ohrozila klid v říši. A ten je jeho nejvyšší metou! Z Prahy buduje nejen výstavní sídlo, ale taky liberální oázu, kde žijí pohromadě katolíci, protestanti, židé i husité. Město se řadí po bok hlavních evropských metropolí – Madridu, Paříže a Říma!

V roce 1602 se Rudolfovým osobním lékařem stává Ján Jesenský, proslulý první pražskou veřejnou pitvou. Doktora císař brzy opravdu potřebuje! Od 80. let ho začínají sužovat záchvaty duševní choroby následované trudnomyslností a smutkem. Bezprostředním podmětem k vypuknutí nemoci je fakt, že jeho sestřenice Isabela Španělská, která byla vytipována jako nejvhodnější císařská nevěsta, dá přednost jeho bratru Albrechtovi. V dalších letech jsou Rudolfovy výbuchy čím dál častější a prudší. Provází je nedůvěra k lidem, postupně se prohlubující až do stihomamu.

Císař odmítá audience, zanedbává veřejné záležitostí, vyhýbá se ministrům. Útočí na sloužící a poškozuje se. Jaká je jeho diagnóza? Dědičná cyklická maniodepresivní psychóza, kterou ještě zhoršuje syfilis a čím dál častější úvahy o jeho nástupci. Panovník se pokouší o sebevraždu! Naštěstí neúspěšně.

Definitivní ztráta moci

Rudolf vyžene své rádce. Dvůr se rozkládá. Na panovníka mají obrovský vliv alchymisté, umělci, služebnictvo. V roce 1606 císařovi příbuzní požadují, aby vládu přebral jeho bratr Matyáš. Rudolf je donucen abdikovat. Sesazený vládce smí i poté zůstat na Pražském hradě. Víme o tom z novin! Když císař onemocní, tisk jeho stav pečlivě sleduje – a s ním i celá Evropa. V den jeho úmrtí 20. ledna 1612 tak vychází článek začínající slovy: „Příznivý Pán, se zasmušilou myslí, kterého už nešlo zachránit, císař Rudolf II., který přenechal císařství druhému Matyáši z Boží vůle, dnes brzy o půl sedmé zemřel.“

TIP: Poslední intrika nemocného císaře: Plánoval Rudolf II. sesazení svého bratra?

Čtenáři se seznamují s celým průběhem panovníkovy nemoci: dva týdny před smrtí si stěžoval na oteklé stehno. Trpěl nesnesitelnou žízní. Měl několik nádorů. Na Matyášův příkaz lékaři Rudolfovi otevřeli lebku a podívali se mu na mozek. Dospěli k závěru, že mu není pomoci. Matyáš vysílá kurýry, aby evropské spojence informovali o Rudolfově skonu. Kondolence na Pražský hrad tedy přicházejí ještě před jeho skutečnou smrtí. Je vyhlášen státní smutek a několikahodinový půst. Večer před smrtí se bývalý císař vyzpovídá, je konec. Matyáš o skonu svého bratra informuje i nepřátele říše.

Nekončící spekulace se dodnes vedou o důvodech smrti Reinharda Heydricha. Mluví se o jedu (snad botulotoxinu) přidaném do bomby. Rovněž se někdy diskutuje o iniciativě Himmlera či Canarise, kteří se měli údajně postarat, aby lékaři zraněného Heydricha záměrně špatně léčili, a tak odstranili jejich konkurenta v ostrém boji o moc.

Předchozí části:

Kdo byl Ladislav Vaněk a jakou úlohu sehrál v operaci Anthropoid

Otazníky kolem akce Anthropoid

Přitom už v roce 2004 objevil historik Vojtěch Šustek ve Státním ústředním archivu Heydrichův pitevní protokol – do té doby považovaný za ztracený – který jednoznačně konstatuje, že důvod Heydrichovy smrti spočíval v sepsi, vyvolané nečistotami vniklými do protektorova organismu z kovových součástí výbuchem roztrženého automobilu. K tomu nutno třeba připočíst sníženou imunitu v důsledku vynětí roztržené sleziny. Pitevní protokol tedy sice mluví jasně, jenže konspirační teorie se vyvracejí těžko…

Sedm proti sedmi stům

Všichni ten film známe. Jiří Sequens složil svým působivým a po umělecké stránce velmi hodnotným filmem Atentát všem výsadkářům nesmrtelný hold. Jenže realita bojového střetu v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici vypadala úplně jinak. Pomiňme, že Němci nevpadli do chrámu předním monumentálním vchodem, ale zadními dveřmi vedoucími do chodby ke kostelníkovu bytu. Šlo o akci gestapa, které přišlo zatýkat atentátníky; oněch 740 esesmanů fungovalo zpočátku jako nezbytná záloha a uzávěra prostoru.

Až když narazili na odpor tří obránců chrámové lodi, pálících z kůru a balkonu, museli zapojit těžce vyzbrojené vojáky. Teprve poté vypukla bitva, s níž Němci podle všeho ani v nejmenším nepočítali a kterou musíme řadit k nejstatečnějším bojovým výkonům vojáků v druhé světové válce vůbec. Všech sedm výsadkářů muselo od prvního okamžiku vědět, že nemají šanci.

Vzdát se nehodlali. Ale skutečnost, že se rozhodli pro více než sedmihodinový boj, místo aby spáchali sebevraždu v okamžiku, kdy pochopili bezvýchodnost situace, je po zásluze staví na piedestal největších československých hrdinů celé naší historie. A jejich statečnost musíme vnímat jako ještě větší, když si uvědomíme, že stonásobné přesile (poměr sil dosahoval skutečně sedm proti téměř 800 mužů) čelili vyzbrojení pouze pistolemi. Sedm stenů se dobře vyjímá ve všech existujících filmech, ale oněch sedm čs. vojáků skutečně mělo k dispozici pouze pistole.

Musíme si uvědomit, že samopaly se ve výzbroji paraskupin až na výjimky nenacházely. Ten Gabčíkův zůstal odhozený v kobyliské zatáčce, ostatní skupiny měly ve výbavě zpravidla vysílačky či výbušniny pro sabotážní účely, nemluvě o tom, že většinu přepravních kontejnerů první vlny výsadků se gestapu podařilo zabavit. K často prezentovaným legendám patří rovněž náhodné objevení mužů skrývajících se v kryptě.

Podle tohoto mýtu gestapo teprve po přemožení trojice obránců kůru nalezlo jakýsi čtvrtý kabát, který je přivedl na myšlenku, že v kostele se musí nacházet víc lidí. Jde samozřejmě o nesmysl, protože klíčovou informaci o úkrytu v kostele v Resslově ulici s největší pravděpodobností poskytl gestapu surově mučený jednadvacetiletý odbojář Vlastimil „Aťa“ Moravec, který o úkrytu v kryptě věděl. Gestapo tedy zřejmě nepřekvapil jakýsi pofiderní čtvrtý kabát, ale trojice špičkových vojáků bránících nadzemní prostory kostela.

Do úzké kanalizace

Nedávno přišel Vojtěch Šustek s další revoluční teorií – legendární pokus čtveřice parašutistů uvězněných v obležené kryptě prokopat se do kanalizace tvoří podle všeho další mýtus. Už dávno fakta vyvrátila možnost, že by měli šanci uspět – kanalizační trubky v Resslově ulici v té době dosahovaly průměru v řádu centimetrů. Podle všeho ani k onomu pokusu nedošlo a tato legenda zřejmě vznikla v průběhu natáčení Sequensova filmu.

A pro úplnost dodejme poslední mýtus – počty německých ztrát během boje v kostele. Zde se ovšem jedná spíše o hádanku; správnou odpověď už se asi nedozvíme. Sedm vlastenců nepochybně protivníkovi řadu ztrát způsobilo, ale žádná ze zpráv o boji žádné padlé nezmiňuje. Nezmiňují ovšem ani raněné – a je pravda, že na historických snímcích, kde K. H. Frank osobně vyznamenává raněné německé vojáky v lazaretu SS v Podolí, se jich nachází celkem dlouhá řada.

Jen to číslo se nedaří zjistit. I přes mnoho legend představuje likvidace nejvyššího šéfa bezpečnosti třetí říše i neskutečně statečný boj sedmi mužů v pravoslavném chrámu v pražské Resslově ulici jedny z nejheroičtějších skutků naší národní historie. Atentát však rovněž provází jistá kontroverze a otázka, zdali Heydrichova smrt stála za následné tisíce obětí z řad Čechů a Moravanů, nepřestává zaměstnávat historiky i veřejnost.

Venuše má nejen pomalou rotaci (jedna otočka trvá dlouhých 243 dní), ale také se jako jediná planeta Sluneční soustavy otáčí retrográdně, tedy proti směru pohybu kolem Slunce. Je to věc jednak neobvyklá a jednak doposud neuspokojivě vysvětlená.

TIP: Jak dlouho trvá jeden den na různých planetách Sluneční soustavy?

V současnosti existují tři pracovní hypotézy. Přirozeně by bylo možné změnu rotační osy vysvětlit obřím impaktem v dávné minulosti, nejspíš ještě v dobách, kdy Venuše nebyla zcela utuhlá. Impakty obecně mohou rotační stav těles výrazně změnit. Dále je tu možnost, že mladá planeta rotovala „normálně“, ale slapové efekty v její husté atmosféře rotaci zpomalily a nakonec převrátily. 

Podle další hypotézy je současný stav výsledkem rovnováhy mezi slapovým působením Slunce a atmosférickými slapy, vyvolanými ohřevem od naší hvězdy. Že bude mít atmosféra na rotaci Venuše velký vliv, naznačují i přesná měření z kosmických sond, podle nichž se rotace planety zpomalila během šestnácti let o 6,5 minuty na otočku.

Kdepak střelné zbraně. V USA každoročně zemře více lidí kvůli vedlejším účinkům léků, které užívají. Zatímco v roce 2013 zemřelo na následky poranění střelnou zbraní 33 636 Američanů, v důsledku vedlejších účinků léků je to až 40 tisíc lidí ročně. 

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv FDA teď dává dohromady informace o vedlejších účincích léků. Jako zdroj přitom používá databázi FAERS (Food and Drug Administration Adverse Event Reporting System), která slouží k hlášení nepříznivých vedlejších účinků.

Problém je ale v tom, že v databázi mají ohromný nepořádek. Dalo se to čekat. Do databáze může zapisovat v podstatě každý, nejen odborníci. V databázi jsou tudíž časté opakované zápisy a nesmysly. A mnohé léky mají více než jeden název, což dále komplikuje situaci.

TIP: Velké změny: V USA se z extáze stává výborný lék na duševní poruchy

Přesto je databáze FAERS velmi cenná. Vědci a lékaři doufají, že se jim povede získat dostatečné množství údajů k tomu, aby mohli snížit nebezpečnost užívaných léků a omezit jejich škodlivé vedlejší účinky na minimum.

Dalším krokem v rozvoji kosmických technologií společnosti SpaceX by se měl stát první start těžké nosné rakety Falcon Heavy. Podle nejnovějších zpráv je už téměř na spadnutí.

Šéf SpaceX Elon Musk nedávno prohlásil, že historický start nové nosné rakety, i když to bude dost rizikové, by měl proběhnout už letos v listopadu. Po letech náročného vývoje a příprav by raketa Falcon Heavy měla vzlétnout z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.

Sám Musk se zatím vyjadřuje velmi opatrně a připouští, že by během listopadového startu mohlo dojít k řadě různých komplikací. Zároveň by to ale nebyl Musk, kdyby nebyl ochoten podobným způsobem riskovat.

TIP: Megaraketa Falcon Heavy: Tohle je budoucnost vesmírných letů

Pokud se celý let nosné rakety vydaří podle předpokladů, tak to bude parádní podívaná. Raketu Falcon Heavy tvoří upravená raketa Falcon 9 plus dvě pomocné rakety, což jsou vlastně upravené první stupně rakety Falcon 9. Hlavní raketa kompletu Falcon Heavy by měla přistát na robotické plovoucí plošině, zatímco pomocné rakety přistanou v Kennedyho vesmírném středisku.

Po zemi tehdy dupali velicí dinosauři a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich vláda měla někdy skončit. Nad jejich hlavami už ale plachtili šikovní a elegantní savci.

Paleontologové nedávno objevili dvě velmi pěkné druhohorní fosilie plachtících savců druhů Maiopatagium furculiferum a Vilevolodon diplomylos. Žili asi před 160 miliony let, tedy na sklonku období jury.

Na fosiliích jsou hezky vidět detaily jejich těla, včetně létajících blan, které používali k plachtění. V mnoha znacích jsou podobní dnešní plachtícím savcům, jako jsou letuchy, vakoveverky nebo poletuchy.

TIP: Nový rekord! Perfektně zachovalý savec s chlupy starý 125 milionů let

Zároveň se ale dávní „kluzáci“ od těch dnešních v některých podstatných věcech lišili. Například tehdy ještě zřejmě neexistovaly porosty kvetoucích rostlin, takže se nemohli živit jejich plody. K obživě si museli vystačit s cykasy a kapradinami.

Teroristé nad Atlantikem

Kdy a kde: 23. 6. 1985, Atlantský oceán 
Počet obětí: 329

Náhlou explozi Boeingu 747-200 indických aerolinek v roce 1985 nezpůsobila technická závada, nýbrž členové militantní sikhské organizace, kteří do zavazadlového prostoru stroje nastražili bombu. Nálož vybuchla nad Atlantikem, krátce před mezipřistáním v Londýně. Atentátníky se nikdy nepodařilo identifikovat.

Otevřený nákladní prostor

Kdy a kde: 3. 3. 1974, u Paříže
Počet obětí: 346

Tuto nehodu se dosud nepodařilo zcela objasnit, jisté však je, že pád letounu McDonell Douglas DC-10 tureckých aerolinek zavinila otevřená klapka jeho nákladního prostoru. Několik minut po startu, zhruba ve výšce 3 300 m, došlo k výbuchu, v letadle se objevila obrovská díra a službu vypověděly klíčové hydraulické systémy. Bez nich piloti nemohli ovládat výškové ani směrové kormidlo a obří stroj s 349 lidmi na palubě se nezadržitelně zřítil k zemi.

Neznalost angličtiny

Kdy a kde: 12. 11. 1996, Nové Dillí
Počet obětí: 349

Zanedbání studia cizích jazyků se nevyplácí, zvláště jste-li pilotem velkých letadel a nesete odpovědnost za stovky životů. Smutně to potvrzuje i katastrofa, k níž došlo v roce 1996 nad letištěm v Novém Dillí. Srazil se tam saúdsko-arabský Boeing 747-100 s letounem typu Iljušin II-76 kazašských aerolinek. Na vině bylo částečně špatné technické zabezpečení letiště, ale především neschopnost kazašských pilotů se domluvit s letovou kontrolou.

Fatální selhání techniků

Kdy a kde: 12. 8. 1985, Tokio
Počet obětí: 520

Roku 1985 zavítala smrt na tokijské letiště, kde se krátce po startu zřítil Boeing 747 japonské společnosti Japan Air Lines. Příčina? Během technické kontroly někdo namontoval obráceně jeden z tlakových ventilů, načež došlo po startu k dekompresi, a stroj se tak stal prakticky neovladatelným.

Start bez povolení

Kdy a kde: 27. 3. 1977, Tenerife
Počet obětí: 583

K největší letecké katastrofě všech dob paradoxně nedošlo ve vzduchu, nýbrž na zemi, a to v roce 1977. Přímo na dráze letiště Los Rodeos na Tenerife se tehdy odehrála fatální kolize amerického Boeingu 747-121 a nizozemského Boeingu 747-206B. Stroje do sebe v husté mlze narazily v třísetkilometrové rychlosti a pozdější vyšetřování ukázalo, že na vině byl hlavní pilot nizozemského letadla, který odstartoval bez povolení.

Kanadští vědci nedávno zjistili, že protein zvaný kardiotrofin 1 (CT1) dovede přelstít srdce a přiměje ho ke změnám, jako by dotyčný pacient intenzivně cvičil. Mohl by pomáhat i v případech, kde je dnes jediným řešením transplantace srdce.

TIP: Jak se dostat do formy? Vědci vyvinuli koncentrované cvičení v pilulce

Tento protein způsobí, že srdeční svalstvo roste žádoucím způsobem. Také stimuluje růst cév, které zásobují srdce krví. To vše vede ke zvýšení výkonu srdce a jeho klíčové schopnosti pumpovat krev.

Experimentováním na myších vědci zjistili, že kardiotrofin 1 také dramaticky zlepšuje stav poškozeného srdce. Po nezbytném patentování nových léčebných postupů budou brzy následovat testy proteinu kardiotrofinu 1 na lidech.

Řadu detailů spojených s atentátem poznamenaly jak rychlá smrt přímých účastníků, tak poválečné zmatky a neexistence písemných zdrojů. Některé legendy se českým historikům podařilo vyvrátit konkrétními důkazy, některé důkazy nepřímými – ale přesto jich řada stále v našem povědomí zůstává. Zkusme se na ně podívat na pozadí reálných událostí tak, jak šly za sebou.

Image

Čtěte také

Mýty kolem atentátu na Heydricha (1): Kontroverzní postava Ladislava Vaňka

Koruna na Heydrichově hlavě

V době, kdy vrcholil výcvik parašutistů, uskutečnila se známá návštěva Reinharda Heydricha ve svatovítské katedrále, kde si nechal ukázat korunovační klenoty. Přestože Heydrichovi, posedlému svatováclavským kultem (v němž spatřoval možnost demonstrovat odvěkou podřízenost Čechů německé říši), by nedělalo potíže Čechy ponížit nasazením koruny, neexistuje jediný doklad o tom, že by tak opravdu učinil.

Tím spíš je nesmyslná údajná legenda, podle které ten, kdo koruny není hoden, zemře do roka poté, co si ji na hlavu nasadí. Kdy by taková legenda vznikla? Kdo kdy dříve něco takového udělal, či plánoval udělat? Ne, jde skutečně jen o legendu, zcela určitě vzniklou nesmyslným spojením prohlídky klenotů s následky květnového útoku…

Bezradný Gabčík a Kubiš

Skupinu ANTHROPOID vysadili Britové do protektorátu v noci z 28. na 29. prosince 1941. Dodnes přežívá mýtus o dvou zoufalých výsadkářích, kteří po vysazení u Nehvizd místo plánované Plzně našli útočiště v jakémsi lomu, kde čekali tak dlouho, až je tam objevili místní občané, kteří zřejmě zcela bezradné vojáky se speciálním výcvikem dokázali z lomu vyvést a postarat se o ně. Gabčík s Kubišem přitom nic podobného pochopitelně neudělali – jejich rozkazy zněly jasně, a i když vysazení neproběhlo podle plánu, přesně podle instrukcí se ze středočeských Nehvizd okamžitě vydali do Plzně, kde disponovali kontaktními adresami. Tam se jich ujala ilegální skupina českých sokolů, která jim opatřila kontakty v Praze.

Žádné dlouhé čekání v lomu se tedy nekonalo. Film Atentát Jiřího Sequense kromě mnoha jiných nepřesností ukazuje, jak Gabčík s Kubišem okamžitě začínají sledovat Heydricha v jeho bydlišti v Panenských Břežanech. Jenže v době, kdy ANTHROPOID v Praze svou misi zahajoval, Heydrich stále ještě bydlel na Pražském hradě. Do renovovaného „dolního“ zámku v Břežanech se přestěhoval až o Velikonocích, v dubnu 1942. Teprve tehdy dostali oba specialisté příležitost zaměřit se na Heydrichovy cesty mezi Břežany a Prahou.

Zaváhal střelec?

Řadou nesmyslů zůstává pak poznamenán i vlastní průběh útoku na Heydricha. Celkem marginálně se jeví údajná účast čtvrtého muže, spolupracovníka ANTHROPOIDU Jaroslava Smrže, který měl fungovat jako jedna z hlídek spolu s výsadkářem ze skupiny SILVER A Josefem Valčíkem – podle nedávných výzkumů se zdá, že nad zatáčkou totiž nestál ani Valčík. Jeho údajná signalizace zrcátkem tvoří podle všeho další mýtus už kvůli tomu, že podle zjištění historika Jaroslava Čvančary toho dne bylo s největší pravděpodobností pod mrakem…

Dodnes přetrvává téměř nenarušená představa nevysokého Gabčíka, který se staví do cesty nejvýkonnějšímu mercedesu své doby a snaží se ohrozit protektora přes dlouhou, vysokou karoserii motoru. Tak paradoxně průběh atentátu popsala nacistická propaganda v prvních zmatečných hodinách po vlastní akci a v obecném povědomí se za těch 74 let příliš nezměnil.

Jak nicméně záhy zjistilo už gestapo během vyšetřování, Gabčík zůstal stát na obrubníku (ten mu k jeho výšce přidal několik důležitých centimetrů) a počkal, až mu Heydrich na sedadle spolujezdce v otevřeném kabrioletu vjede před ústí jeho samopalu. Pravdou zůstává, že samopal Sten v jeho rukou nevystřelil. Teorií kolem důvodů se v průběhu následujících let vynořilo mnoho – od zaseknutého náboje přes unavenou pružinu zásobníku až po Gabčíkovo zaváhání kvůli projíždějící tramvaji, v níž by mohl neúmyslně zasáhnout někoho z Čechů.

Před pár lety dokonce Lubomír Kubík, autor knihy Proč Gabčík nestřílel, přišel s teorií, že si speciálně vycvičený výsadkář Gabčík výstřel v posledním okamžiku rozmyslel, protože jako věřící slíbil své dívce, že nikoho zabíjet nebude. Proč by si potom šel do zatáčky v Kobylisích stoupnout? Pochybnostem učinil přítrž až historik Eduard Stehlík, který v roce 2015 našel v archivu záznam české policie o zajištěném britském Sten gunu se zaseknutým nábojem…

Kdo útočil první?

Zpravidla se uvádí, že bomba představovala pouze záložní řešení a primární zbraň pro útok představoval samopal Sten. V roce 2012, po zpřístupnění vzácných údajů o výcviku skupiny ANTHROPOID britskými National Archives v Londýně, přišel Eduard Stehlík s další revoluční teorií – výcvik parašutistů se zaměřoval na zastavení automobilu bombou, samopal měl sloužit pro následnou likvidaci případných přeživších. Střelba na jedoucí automobil se necvičila, jelikož hlavní zbraní pro útok na vozidlo byly právě bomby.

Naši parašutisté však zpočátku měli problémy se správným házením, neboť jim (na rozdíl od Britů) chyběla zkušenost s kriketem, ale výcvik nakonec přinesl ovoce. Tento model útoku dodnes praktikují speciální jednotky a smysl by tedy dával. Na druhou stranu tvrzení svědků (včetně samotného Heydricha) vždy ukazovala na opačný postup – první se snažil útočit Gabčík samopalem, zajišťoval ho Kubiš s bombou. Přesné určení událostí se dnes jeví už zřejmě jako nemožné…

Image

Čtěte také

Mýty kolem atentátu na Heydricha (3): Osudy hrdinných výsadkářů

Planeta Země na cestě kolem Slunce každý rok mezi 10. a 14. srpnem vletí do proudu drobných prachových částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska se strefí přímo do Země a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku – meteor.

V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám zdá, že padající hvězdy vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy. První záznamy o jejích průletech pochází z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Čínští, japonští i korejští hvězdáři je pak sledovali několik dalších století. Také v našich zemích se srpen zapsal jako měsíc „hojnosti padajících hvězd“. A to především kolem 10. srpna, kdy se vzpomíná na svatého Vavřince.

Odtud název „Slzy svatého Vavřince“. Tento italský mučedník byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem. Od té doby prý padají z nebe jeho třpytivé slzy.

Možná srážka se Zemí

V roce 1862 ale američtí astronomové Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle objevili kometu, která se pohybovala na stejné dráze jako proud Perseid. Romantické představy byly pryč. Perseidy jsou drobné prachové částice, které cestou kolem Slunce trousí právě tato kometa. Výpočty přitom naznačují, že vlasatice 15. září roku 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to drtivější katastrofa než v případě vyhynutí dinosaurů.

Noc padajících hvězd na brněnské Hvězdárně

Hvězdárna a planetárium Brno spolu se Sportovně rekreačním areálem Kraví hora připravily pozorování meteorů z roje Perseid. Výjimečná Noc splněných přání začíná v sobotu 12. srpna kolem 22. hodiny a končí až za svítání ve čtvrtek 13. srpna. Akce se odehrává v areálu koupaliště na Kraví hoře a vstupné je zdarma.